Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 397/2020-32
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 9.860 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 3.950 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 2.9.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 5.910 Kč, úrok ve výši 6.075,51 Kč, úrok ve výši 20,98% ročně z částky 8.000,83 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 2.318,64 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 8.000,83 Kč od 7.12.2019 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 3.950 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 2.9.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 5.910 Kč, úrok ve výši 6.075,51 Kč, úrok ve výši 20,98% ročně z částky 8.000,83 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 2.318,64 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 8.000,83 Kč od 7.12.2019 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 9.860 Kč s úroky ve výši 6.075,51 Kč a s úroky ve výši 20,98% ročně z 8.000,83 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 2.318,64 Kč a s úroky z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 8.000,83 Kč od 7.12.2019 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 16.7.2015 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o půjčce číslo. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Žalovaná prohlásila, že před uzavřením smlouvy poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 910 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 43 týdenních splátkách po 370 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 12.5.2016. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalovaná uhradila pouze částku 6.050 Kč Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena 26.2.2016. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 12.5.2016 řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 8.000,38 Kč dále úrokem ve výši 20,98% ročně a to od 13.5.2016. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 6.12.2019. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6.12.2019. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce požaduje zaplacení částky 9.860 Kč skládající se z jistiny ve výši 8.000,83 Kč a dlužných úhrad ve výši 1.859,17 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku.
V podání ze dne 20.8.2021 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované splácet úvěr především na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalované a byly zaznamenány v kartě zákazníka. Z karty zákazníka se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy, z výplatních pásek, z nájemní smlouvy a z předložených dokladů SIPO o výdajích žalované. Současně z insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako kuchařka u právnická osoba s.r.o., její měsíční příjem činí 11.600 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá půjčku u příjmení jméno. Na základě odborného posouzení dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil.
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 společnost právnická osoba postoupila pohledávky specifikované v seznamu Pohledávek na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6.12.2019.
Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř. ). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
V listin ě označené jako karta zákazníka žalovaná uvedla druh bydlení – podnájemník, že má půjčku v současnosti jinde, uvedla zaměstnavatele. Finanční situaci: příjmy domácnosti – mzda ve výši 11.600 Kč, celkem výdaje 6.700 Kč (nájem inkaso – 1.500 Kč, výdaje domácnosti – 3.000 Kč, splátky – 1.000 Kč, telefon – 1.200 Kč). Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalované z občanského průkazu, výplatní pásky a z pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a SIPA. Karta je dne 15.7.2015 podepsaná žalovanou a zástupcem právního předchůdce žalobce.
Žalobce nepředložil žádné doklady, ze kterých právní předchůdce žalobce ověřoval tvrzení žalované uvedené v kartě zákazníka.
Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 15.7.2015 má soud za prokázané, že dne 15.7.2015 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o půjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční částku ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s půjčkou úrok ve výši 910 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.000 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činí 15.910 Kč, které žalovaná splatí v hotovosti ve 43 týdenních splátkách po 370 Kč. Žalovaná potvrdila, že jí byly peněžní prostředky vyplaceny v hotovosti při podepsání smlouvy.
Právní předchůdce žalobce oznámil žalované dopisem ze dne 6.12.2019, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce. Dopis byl odeslán dne 7.1.2020.
Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou výzvou k plnění ze dne 7.5.2020 k zaplacení pohledávky v aktuální výši 19.241,27 Kč nejpozději do 14.5.2020. Výzva byla odeslána dne 10.5.2020.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Dne 15.7.2015 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky poplatek ve výši 5.910 Kč. Žalovaná se zavázala na základě smlouvy zaplatit celkem částku 15.910 Kč v hotovosti v 43 týdenních splátkách po 370 Kč. Dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila celkem částku 6.050 Kč. Následně bylo žalované dopisem ze dne 6.12.2019 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.
Podle § 9 odst.1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 do 30.11.2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst.1 zák. o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015 -39).
Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně doložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. (o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.9.2018 sp.zn. 20 Cdo 3180/2018 ).
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle Směrnice 2008 /48/. Čl. 23 Směrnice vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27.3.2014 ve věci C -565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v . Fesih Kalhan – Právní rozhledy 12/2014 str. 452).
V projednávané věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Právní předchůdce žalobce vyšel (jak uvedl žalobce) z tvrzení žalované o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech. V kartě zákazníka je sice uvedeno, že byly ověřeny doklady – výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva a SIPO, soudu však nebyl předložen žádný doklad, potvrzující příjmy nebo uvedené výdaje žalované. Žalobce se ani se nepozastavil nad nepravděpodobně nízkými výdaji na bydlení (nájem, inkaso v celkové výši 1.500 Kč je i v podnájmu velice nepravděpodobné). Právní předchůdce žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalované. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr, aniž by řádně prověřil jeho schopnost úvěr splatit, kdy vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Podle ustanovení § 9 odst.1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 do 30.11.2016 má nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavření smlouvy, a proto soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 15.7.2015 je absolutně neplatná.
Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 10.000 Kč, kdy žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou výši zápůjčky. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 10.000 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst.1 vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 6.050 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 3.950 Kč (částka poskytnutá 10.000 Kč – částka žalovanou zaplacená 6.050 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 31.8.2021. Nárok se stal splatným 1.9.2021 a žalovaná se dostala do prodlení od 2.9.2021. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 2.9.2021 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 22.574,85 Kč (částku 9.860 Kč + úrok 6.075,51 Kč + 3.122,60 Kč – úrok 20,98% ročně z částky 8.000,83 Kč od 7.12.2019 do 15.10.2021 + úrok z prodlení 2.318,64 Kč + 1.198,10 Kč – úrok z prodlení 8,05% ročně z částky 8.000,83 Kč od 7.12.2019 do 15.10.2021). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 3.990,40 Kč (jistina – 3.950 Kč + 40,40 Kč – úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z 3.950 Kč od 2.9.2021 do 15.10.2021). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 17,7%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 82,3%. Poměr úspěchu tedy činí 64,6% ve prospěch žalované. Dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání dle § 202 odst.2 o.s.ř. přípustné.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.