Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
19 C 86/2021-54
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
anonymizováno ve anonymizována čtyři slova ve stát. instituce
o zaplacení 23 695,80 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 364,09 Kč, zastavuje.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení:
částky 9 695,80 Kč,
smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 14 000 Kč od 18. 1. 2019 do 20. 1. 2020, kapitalizovaného částkou 4 150,22 Kč,
smluvního úroku 29 % ročně z částky 14 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 000 Kč od 3. 4. 2018 do 17. 1. 2019.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku:
-) částku 14 000 Kč
-) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 000 Kč od 18. 1. 2019 do zaplacení.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 364,09 Kč, zastavuje. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení: částky 9 695,80 Kč, smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 14 000 Kč od 18. 1. 2019 do 20. 1. 2020, kapitalizovaného částkou 4 150,22 Kč, smluvního úroku 29 % ročně z částky 14 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 000 Kč od 3. 4. 2018 do 17. 1. 2019. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku: -) částku 14 000 Kč -) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 000 Kč od 18. 1. 2019 do zaplacení. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila dne 8. 3. 2021 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 23 695,80 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 23. 11. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s celkovým poplatkem ve výši 12 283 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši 2 504 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 3 888 Kč a poplatek za administrativní činnost komfortní splácení v hotovosti ve výši 5 891 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 439 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 17. 1. 2019, což je termín poslední splátky, právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla dne 20. 1. 2020 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny 14 000 Kč a částky 9 695,80 Kč představující souhrn kapitalizovaného úroku za dobu řádného trvání smlouvy, odměny za zpracování a doručení a poplatku za administrativní činnost (dále i v souhrnu jen jako„ poplatek“). Příslušenství sestává z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 150,22 Kč (tj. ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 14 000 Kč od 18. 1. 2019 do data postoupení), smluvního úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 000 Kč od 21. 1. 2020 (tj. ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky) do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 175,06 Kč (tj. ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 14 000 Kč od 3. 4. 2018 do data postoupení) a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 000 Kč od 21. 1. 2020 (tj. ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky) do zaplacení. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaný neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.
2. Dne 2. 7. 2021 žalobce soudu doručil doplnění žaloby, v němž žalobce vzal žalobu částečně zpět, a to co do částky ve výši 364,09 Kč představující část úroku z prodlení, který žalobkyně původně požadovala přiznat v kapitalizované podobě ve výši 2 175,06 (tj. ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 14 000 Kč od 3. 4. 2018 do 20. 1. 2020), neboť při sepisu žaloby došlo k početní chybě. Nadále tak žalobkyně požaduje uhradit kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 810,97 Kč (tj. ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 14 000 Kč od 3. 4. 2018 do 20. 1. 2020).
3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), vyzval soud žalovaného podle § 115a o.s.ř. o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno do věznice, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 23. 11. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 12 283 Kč, kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši celkem 2 504 Kč, odměna za zpracování a doručení ve výši 3 888 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 5 891 Kč, a to v 59 týdenních splátkách po 439 Kč a poslední 60. splátce ve výši 382 Kč RPSN činilo 236,25 %. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí zápůjčky ve výši 14 000 Kč v hotovosti /viz smlouvu o zápůjčce na č. l. 12-13 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z formuláře nazvaného karta zákazníka, v němž je uvedeno, že žalovaný coby svobodný bydlel s rodiči, nečerpal spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, dosáhl základního vzdělání, měl jednu vyživovací povinnost. Žalovaný byl zaměstnán jako pomocná síla ve společnosti právnická osoba, IČO, a to na plný pracovní úvazek. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil 9 713 Kč, ostatní příjmy činily 7 000 Kč. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného představovaly celkem částku 5 000 Kč /viz karta zákazníka na č. l. 42 spisu/. Žalovaný na svůj dluh za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení ničeho neuhradil /viz tabulka umoření na č. l. 17 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne 20. 1. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného uvedená v příloze číslo seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouvu o postoupení pohledávek a seznam postoupených pohledávek v elektronické databázi soudu CEPR/. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem /viz dopis na č. l. 14 včetně podacího archu lístku na č. l. 15 spisu/. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzvu na č. l. 18-19, včetně podacího lístku na č. l. 16 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) posuzoval danou věc dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Dle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
10. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.
12. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Soud nejprve vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby postupoval v souladu s § 96 odst. 1 , 2 o. s. ř. o. s. ř. a řízení částečně zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).
14. Po provedeném hodnocení důkazů soud následně dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že byla mezi účastníky platně uzavřena písemná smlouva o zápůjčce (která byla současně spotřebitelským úvěrem), když soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, jelikož v době uzavření smlouvy nemohla míti objektivně právní předchůdkyně žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný v době poskytnutí úvěru žil s rodiči, přičemž dosahoval průměrného příjmu ve výši 16 713 Kč, což nijak nevybočuje z mezí běžného chodu věcí.
15. Na základě uvedené smlouvy o zápůjčce pak přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu ve výši 14 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s celkovým poplatkem ve výši 12 283 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši 2 504 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 3 888 Kč a poplatek za administrativní činnost komfortní splácení v hotovosti ve výši 5 891 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 439 Kč. Ohledně odměny za zpracování a doručení a částky za administrativní činnost soud uvádí, že je posoudil toliko jako další formu sjednaných úroků, neboť v souvislosti s poskytnutím úvěru představovaly úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014 , či M. příjmení v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, obec a číslo, s. číslo). Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Smluvní úroky představují odměnu za poskytnutí peněz, přičemž výše úroku vyjadřuje zároveň i míru rizika, kterou věřitel nese pro případ, že dlužník dluh nesplatí. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru číslo Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. 33 Odo 236/2005 ). V daném případě činil kapitalizovaný úrok 12 283 Kč, za poskytnutí jistiny 14 000 Kč, která měla být vrácena v 60 týdenních splátkách po 439 Kč (poslední 60. splátka měla činit 382 Kč). Roční procentní úroková sazba tak v daném případě činí 109,8 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik obec národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách obec národní banky (www.cnb.cz), se pohybovaly v listopadu 2017 okolo 8,73 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok (souhrn výslovně uvedeného úroku a odměny za zpracování a doručení a částky za administrativní činnost) byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než dvanáctinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným dle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003 , dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz). Ujednání o úrocích soud shledal absolutně neplatným pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 588 o. z.
16. Soud nepřiznal žalobkyni právo na sjednané úroky ani ve výši obvyklé podle § 1802 o. z. (podle kterého mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy), neboť v daném případě úroková sazba sjednána byla, avšak v takové výši, že byla sjednána absolutně neplatně. Věřitel je tak sankcionován za to, že se pokusil sjednat se spotřebitelem celkovou úplatu (úrok), která je zjevně nemravná (lichvářská). V takovém případě je zcela vyvážené, že kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a případných nároků z prodlení s jejím splácením (včetně případných smluvních pokut) mu žádný nárok na úplatu nevzniká. U spotřebitelské smlouvy není důvod nahrazovat lichvářské nároky obvyklou výší, jinak by totiž žalobkyně nebyla nijak motivována od uvedené predátorské praktiky upustit (a poskytovat úvěry s úplatou, která popsané limity nepřekračuje) a došlo by naopak k eliminaci odrazujícího účinku akcentovaného judikaturou Soudního dvora EU ve spotřebitelských sporech. Nejde přitom o nepřiměřenou jednostrannou ochranu dlužníka. Je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, nemá před uzavřením smlouvy na rozdíl od poskytovatele úvěru znalost oboru, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu apod. Právě proto má soud tuto nerovnováhu účinně vyvážit. Také Ústavní soud považuje za„ neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“ (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 a zejména III. ÚS 4084/12 , kde RPSN činila 115,32 %).
17. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou co do částky 14 000 Kč, která představuje celou doposud ani z části nesplacenou jistiny zápůjčky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla dle ustanovení § 1879 a násl. o. z. tato pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, a proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku právě žalobkyni.
18. Soud pak zamítl nárok žalobkyně na zaplacení částky 9 695,80 Kč fakticky představující kapitalizovaný úrok za půjčení peněz, neboť ujednání o těchto nárocích (smluvní úrok, odměna za zpracování a doručení, částka za administrativní činnost) soud shledal absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy. Stejně tak byl zamítnut smluvní úrok ve výši 29 % ročně dále běžící až do zaplacení, který žalobkyně požadovala dílem v kapitalizované podobě.
19. Pro úplnost je třeba uvést, že rozhodnutí je zcela v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005 , ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o.s.ř. o.s.ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. V daném případě byl skutkový stav postaven najisto. Žalobní návrh není částečně zamítán z toho důvodu, že by skutkový stav nebyl žalobkyní prokázán, nýbrž výhradně proto, že uplatňovaný nárok na základě žalobkyní prokázaného skutkového stavu je právně hodnocen jako nedůvodný.
20. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též zákonné úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení z přiznané částky odpovídající dlužné jistině zápůjčky. Pokud jde o vymezení data, od kterého žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení, pak soud tento nárok přiznal až od 17. 1. 2019, a nikoli od 3. 4. 2018, jak žalobkyně požadovala. K tomuto žalobkyně v žalobě uvedla, že žádá přiznání úroku z prodlení od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky. Z obsahu spisu se podává, že splatnost poslední splátky zápůjčky byla stanovena k 17. 1. 2019, avšak z ničeho nevyplývá, proč by měl být žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení již ode dne 3. 4. 2018, když navíc žalobkyně neuplatňuje smluvní úrok ani zákonný úrok z prodlení z jednotlivých dlužných splátek, ale až z celé zápůjčky poté, co se staly splatnými všechny splátky (žalobkyně požadovala přiznat i smluvní úrok až od 18. 1. 2019). Soud proto žalobkyni vyzval, aby doplnila svá tvrzení, z jakého důvodu požadovala zákonný úrok z prodlení již od 3. 4. 2018. Jelikož v tomto směru však žalobkyně svá tvrzení nedoplnila, dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla v tomto směru břemeno tvrzení, pročež jí byl přiznán úrok z prodlení až ode dne 18. 1. 2019. Ve zbytku byl uplatněný nárok zamítnut. Pro úplnost pak soud konstatuje, že v takovém případě by žalobkyni vznikl podle nařízením vlády č. 351/2013 Sb. nárok na úrok z prodlení ve výši 9,75 %, nikoli ve výši 8,5 %. Soud však nemůže překročit návrh žalobkyně, a proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení pouze ve výši 8,5 %, jak bylo požadováno.
21. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.