Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
76 C 145/2021-48
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Čičmancem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 4 239 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 039 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 3 039 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 1 200 Kč zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 745 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 039 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 3 039 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 1 200 Kč zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 745 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 4. 12. 2020 a doplněnou dne 3. 9. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 4 239 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 26. 3. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. 928994, na základě které se zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa žalované na adrese adresa. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalobkyně ke dni 24. 6. 2020 ukončila dodávku elektřiny. Žalobkyně žalované vystavila vyúčtování č. 6100011685, se splatností dne 26. 1. 2020, na částku 4 342 Kč za elektřinu odebranou v období od 5. 1. 2019 do 3. 1. 2020. Žalovaná byla k úhradě dluhu opakovaně vyzývána, za každou odeslanou upomínku jí byla účtována částka 100 Kč. Žalovaná přes upomínání žalobkyni neuhradila ničeho. Dále žalobkyně požadovala úrok z prodlení z dlužné částky.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní.
3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek.
4. Soud učinil ve věci následující závěr o skutkovém stavu:
5. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 26. 3. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese adresa Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky a sazebník poplatků. Za každou odeslanou upomínku k zaplacení nebo jinou výzvu k plnění povinností byla sjednána smluvní pokuta ve výši 100 Kč. příjmení elektřiny do odběrného místa za období od 5. 1. 2019 do 3. 1. 2020 vyúčtovala žalobkyně žalované vyúčtováním ze dne 12. 1. 2020, variabilní symbol na částku v celkové výši 4 342 Kč, splatným dne 26. 1. 2020. Žalovaná byla žalobkyní upomínána k úhradě dlužné částky upomínkami ze dne 28. 11. 2018, 28. 3. 2019, 29. 4. 2019, 28. 5. 2019, 30. 7. 2019, 28. 8. 2019, 27. 9. 2019, 30. 10. 2019, 2. 1. 2020, 16. 3. 2020 a 1. 6. 2020 Smluvní pokutu za každou odeslanou upomínku ve výši 100 Kč vyúčtovala žalobkyně žalované vyúčtováním variabilní symbol ze dne 28. 11. 2018, se splatností dne 12. 12. 2018, vyúčtováním variabilní symbol ze dne 28. 3. 2019, se splatností dne 11. 4. 2019, vyúčtováním variabilní symbol ze dne 29. 4. 2019, se splatností dne 13. 5. 2019, vyúčtováním variabilní symbol ze dne 28. 5. 2019, se splatností dne 11. 6. 2019, vyúčtováním variabilní symbol ze dne 30. 7. 2019, se splatností dne 13. 8. 2019, vyúčtováním variabilní symbol ze dne 28. 8. 2019, se splatností dne 11. 9. 2019, vyúčtováním variabilní symbol ze dne 27. 9. 2019, se splatností dne 11. 10. 2019, vyúčtováním variabilní symbol ze dne 30. 10. 2019, se splatností dne 13. 11. 2019, vyúčtováním variabilní symbol ze dne 2. 1. 2020, se splatností dne 16. 1. 2020, vyúčtováním variabilní symbol ze dne 16. 3. 2020, se splatností dne 30. 3. 2020 a vyúčtováním variabilní symbol ze dne 1. 6. 2020, se splatností dne 15. 6. 2020. Žalovaná byla k zaplacení dlužných částek vyzvána žalobkyní předžalobní upomínkou ze dne 23. 9. 2020.
6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:
7. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“), na základě které žalobkyně dodávala žalované elektřinu a žalovaná jako odběratel měla povinnost platit cenu za dodávku elektřiny žalobkyni. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy porušila, když se dostala do prodlení se zaplacením vyúčtovaných cen. Předloženou fakturou bylo prokázáno, v jaké výši žalovaná elektřinu čerpala a jaké částky jí byly účtovány. Žalovaná se dostala do prodlení v den následující po splatnosti příslušné faktury a od tohoto dne má žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění k prvnímu dni prodlení.
8. Žalobkyně dále požadovala poplatek za odeslání upomínek ve výši 12 x 100 Kč dle § 2048 o. z. Nárok opírá o všeobecné obchodní podmínky (čl. 9 OPD). Povahu poplatku soud posoudil jako paušalizovanou náhradu škody vzniklou v souvislosti s prodlením žalované, tedy smluvní pokutu (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006). Ve spotřebitelských vztazích je nezbytné, aby spotřebitel byl upozorněn na ta ujednání, která mají zásadní význam z hlediska jeho práv a povinností a zároveň nejsou pouze technického či vysvětlujícího charakteru. Mezi taková ujednání nepochybně patří též ujednání o smluvní pokutě, neboť není pouhým upřesněním (technické nebo vysvětlující povahy) sjednané povinnosti, ale zakládá, pro případ porušení jiné smluvní povinnosti, spotřebiteli povinnost novou, existující vedle porušené povinnosti. Povinnost zaplatit smluvní pokutu přitom není nezbytným následkem porušení povinnosti, byť se jedná o ujednání poměrně běžné. Soud dospěl k závěru, že ujednání zajišťující smluvenou povinnost (smluvní pokutu nebo jiné obdobně ustanovení) zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). Soud proto k ujednání o smluvní pokutě nepřihlížel dle § 1815 a § 1813 o. z. Ostatně v případě, že by nešlo o smluvní pokutu, ale sjednanou úplatu za zaslání upomínky svého druhu, Nejvyšší soud nakládá s takovým ujednání totožně (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2013).
9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobkyně ve věci činí 75 % (výrok I. vs výrok II., se zohledněním jistiny a příslušenství ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí), proto jí náleží náhrada 50 % nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši dle dále uvedeného. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby 3x 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (když k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem odměna 600 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. tj. celkem 300 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně činí včetně soudního poplatku a částky odpovídající DPH, částku 1 489 Kč, z čehož 50 % činí 745 Kč. V dané věci soud nehledal okolnosti zvláštního zřetele hodné, na jejichž základě by náhradu nákladů řízení z části nebo zcela nepřiznal (§ 150 o. s. ř.).
10. Odměnu a náhrady advokáta za řízení před soudem prvního stupně soud určil podle § 14b odst. 1 a 5 a. t., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - žalobkyně svůj nárok v této věci uplatnila návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. Prakticky totožnými návrhy totiž žalobkyně u zdejšího soudu uplatnila nároky v dalších věcech (například ve věcech vedených pod spisovými značkami spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka); a lze důvodně předpokládat, že stejně postupuje i u jiných okresních soudů.
11. Ustanovení § 14b odst. 1 a. t. je nezbytné vykládat i v kontextu rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11:„ Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej ‚odhalí‘ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 2985/14, jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (věřitel) v rámci své činnosti vede (musí vést).
12. Za doplnění žaloby soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť tyto náklady neshledal účelně vynaloženými, když skutečnosti zde obsažené měly být součástí žaloby.
13. Soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud s ohledem na charakter uložených povinností třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.