Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 171/2021-48
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dagmar Brachovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: zaplacení 9 198,26 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 198,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 26. 5. 2018 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 198,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 26. 5. 2018 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně na žalovaném svou žalobou domáhala zaplacení částky 9 198,26 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že Dne 02. 02. 2016 uzavřel právní předchůdce žalobce s žalovaným prostřednictvím svého zmocněnce, právnická osoba obec a právnická osoba, dohodu o uznání dluhu (dále jen Dohoda). Žalovaný v ní uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše celkem ve výši 9 198,26 Kč. Zároveň se zavázal uhradit jej v 28 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24.08.2018 mezi přechodným věřitelem spol. právnická osoba anonymizováno a žalobcem název žalobkyně došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24.08.2018, k tomu prosím vizte čl. XV. odst. 15.3 in fine smlouvy. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 18.09.2018. Žalovaný na svůj dluh ani přes výzvu žalobkyni neuhradil ničeho.
2. K jednání, které se ve věci konalo dne 27.8.2021, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) o.s.ř. , neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádal soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.
3. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V daném případě soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, a to výzva před podáním žaloby ze dne 16.11.2020, splátková dohoda ze dne 2.2.2016, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, podací arch ze dne 20.9.2018, ze dne 19.11.2020, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18.9.2018, smlouva o půjčce ze dne 9.11.2008.
4. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník ) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry, vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv, uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Soud tedy tuto věc posoudil podle právních předpisů, platných do 31.12.2013.
5. Podle ustanovení § 657 občanského zákona č. 40/1964 Sb. účinného do 31.12.2013 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
6. Podle ustanovení § 658 , odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.
7. Podle § 3 , odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 výkon práv a povinností vyplývajících v občanskoprávním vztahu nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
8. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 je absolutně neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z moci úřední i bez návrhu.
9. Podle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.
10. Podle § 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013, bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
11. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných ustanovení občanského zákoníku na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu závěru:
12. Nejprve se soud zabýval výší úroku a poplatku za uzavření smlouvy původní smlouvy ze dne 9.11.2008.
13. Není zásadně v rozporu s dobrými mravy ujednání o tom, že věřitel, jež má v předmětu podnikání poskytování úvěrů, půjčí finanční prostředky za úplatu - nejen za smluvní úrok, ale i za poplatek za uzavření úvěrové smlouvy. V souladu s judikaturou (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn.: 101 VSPH 14/2012 ) má však soud za to, že výše úroků z úvěru a sjednaná odměna za uzavření smlouvy přesahující 30 % zisku za 53 týdnů je nemravná.
14. V dané věci činila poskytnutá půjčka částku 15 000 Kč, částka 10 440 Kč jakou souhrnný poplatek představuje 69,6%. Soud proto smlouvu ze dne 9.11.2008 hledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 a 41 zákona č.40/1964 Sb.
15. Současně má soud v řízené za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 15 000 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se v této výši žalovaný na úkor předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť předchůdce žalobkyně částku ve výši 15 000 Kč žalovanému poskytl bez právního důvodu. Jak vyplynulo z tvrzení žalobkyně, uhradil žalovaný žalobkyni částku nejméně 15 300 Kč.
16. Protože má soud smlouvu ze dne 9.11.2008 za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí ze smlouvy, nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalovaného žalobkyní započteno omylem na neplatně sjednané příslušenství jistiny.
17. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila svá tvrzení a nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně platně sjednané smlouvy ze dne 9.11.2008 a tedy i řádného uznání dluhu žalovaným, Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001 ), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. , a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.
18. Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 je sice nastavena přísně tak, že ji soud uplatňuje při jednání i vůči účastníkům majícím zástupce, současně však neodnímá odpovědnost účastníka řízení za jeho výsledek, když případnou neúčast u jednání musí spojovat s vědomím, že mu nemůže být poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3, neboť to se poskytuje pouze přítomnému účastníku. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 až 3. Nemohl-li tedy soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a, proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (NS 21 Cdo 5237/2007 ).
19. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že uznání dluhu je, spolu se smluvní pokutou, způsobem utvrzení dluhu. Uznání dluhu není právním titulem vzniku dalšího (vedlejšího) závazku vedle závazku původního. Existující dluh se jím utvrzuje, nezpůsobuje však jeho zánik. Uznáním se nemění právní důvod dluhu. Uznání je tak nástrojem preventivním a vede k posílení procesní pozice věřitele v případném sporu. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval a důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka. Nelze jím však, pokud nejde o smlouvu nahrazující smlouvu původní, ani vytvářet nové závazky (smluvní pokuta), tedy rozšiřovat závazek původní.
20. S ohledem na shora uvedené nezbylo soudu než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, když v řízení nebylo ani prokázáno, že by byla mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva a pokud byla předchůdcem žalobkyně poskytnuta žalovanému částka 15 000 Kč bez právního důvodu, tuto již žalovaný uhradil.
21. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151od st. 1 o.s.ř. ) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99 , uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10 , dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu , soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
22. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14 , právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení.
23. Protože žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná a žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, jak je z obsahu spisu zřejmé, žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu )