Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 259/2020-22

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 75.917,97 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 26.888 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 26.888 Kč od 9.10.2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 49.029,97 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 1.4.2020 do zaplacení, pro úrok z prodlení z částky 26.888 Kč od 1.4.2020 do 8.10.2020 a pro úrok z prodlení ve výši 1,75% ročně z částky 26.888 Kč od 9.10.2020 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 26.888 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 26.888 Kč od 9.10.2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 49.029,97 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 1.4.2020 do zaplacení, pro úrok z prodlení z částky 26.888 Kč od 1.4.2020 do 8.10.2020 a pro úrok z prodlení ve výši 1,75% ročně z částky 26.888 Kč od 9.10.2020 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 75.917,97 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 75.867,97 Kč z od 1.4.2020 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že právní předchůdce žalobce (společnost právnická osoba, dále jen společnost) uzavřel s žalovaným dne 5.5.2017 smlouvu o úvěru číslo v níž se společnost zavázala poskytnout žalovanému finanční službu spočívající v možnosti disponovat finančními prostředky ve výši 125.828 Kč. Žalovaný měl oproti tomu povinnost řádně hradit měsíční splátky ve výši 4.000 Kč. Žalovaný načerpal finanční prostředky dne 16.5.2017. Žalovaný nehradil měsíční splátky pravidelně. Z důvodu neuhrazení jeho dluhu společnost zesplatnila celý úvěr ke dni 31.3.2020, čímž žalovanému vznikla povinnost jednorázově uhradit zbytek dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobce s účinností ke dni 3.7.2018 O tom byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 17.4.2020. Žalovanou pohledávku ve výši 75.917,97 Kč tvoří: jistina ve výši 65.298,52 Kč, úrok ve výši 7.516,70 Kč, poplatky ve výši 600 Kč a smluvní pokuta ve výši 1.105 Kč, náklady vymáhání ve výši 50 Kč a dlužné pojistné ve výši 1.347,75 Kč.

V podání ze dne 21.7.2021 žalobce uvedl, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru, přičemž získané informace si dále ověřil nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž shledal, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel posoudil schopnost žalovaného (zaznamenané též v žádosti o úvěr) splácet sjednané pravidelné splátky úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů na základě informací, které jí žalovaný poskytl při ústním pohovoru a které jsou zaznamenané v prohlášení klienta. Byly ověřeny informace od žalovaného nahlédnutím do databází BRKI, NRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Dále původní věřitel telefonicky kontaktoval zaměstnavatele žalovaného ke zjištění jeho příjmové stránky a zohlednil i dostupné pohyby na bankovním účtu žalovaného v relevantním časovém období ke zjištění osobního rozpočtu žalovaného za současného reflektování státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu. Žalovaný prohlásil, že informace uvedené v žádosti jsou úplné, přesné, pravdivé a nezamlčel žádné relevantní informace.

Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek postoupila právnická osoba anonymizována dvě slova žalovanou pohledávku na žalobce. Dopisem ze dne 17.4.2020 bylo postoupení pohledávky na žalobce oznámeno žalovanému.

Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z žádosti/smlouvy o revolvingový spotřebitelský úvěr číslo rámcové smlouvy o platebních službách spolu s dodatkem o specifických podmínkách čerpání a splácení úvěru ze dne 5.5.2017 soud zjistil, že mezi společností (zprostředkovatel právnická osoba) a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru. Aktuální úvěrový rámec činila částka 65.000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit pravidelné měsíční splátky minimálně 5% z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však 500 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 22,68%, RPSN 27,92%. Měsíční poplatek za správu a vedení účtu 69 Kč a měsíční úhrada za pojištění činí 4,99% z měsíční splátky úvěru. Doba trvání úvěru je neurčitá. Smlouva je žalovaným podepsána.

Z výpisu z úvěru číslo soud zjistil, jakým způsobem žalovaný úvěr čerpal a splácel. Žalovaný na splácení úvěru uhradil celkem částku 98.940 Kč. Ke dni 18.2.2020 dlužná částka činila 75.867,97 Kč (z toho úroky 7.516,70 Kč, poplatky 600 Kč a pokuta 1.105 Kč a pojištění 1.347,75 Kč).

V dopise ze dne 26.2.2020 žalobce oznámil žalovanému, že vzhledem k prodlení se splácením úvěru odstupuje od úvěrové smlouvy a vyzval jej k úhradě dlužné částky ve výši 75.868 Kč, která se stala splatná ke dni 31.3.2020.

Výzvou ze dne 17.4.2020 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 75.867,97 Kč, současně byl žalovaný upozorněn na možnost podání žaloby.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 5.5.2017 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru na jejímž základě žalovaný čerpal revolvingový úvěr. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 26.2.2020 od uzavřené úvěrové smlouvy odstoupil. Úvěry se tak stal splatný ke dni 31.3.2020.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

Podle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst.1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně doložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle (o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp.zn. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.9.2018 sp.zn. ).

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle Směrnice 2008 /48/. Čl. 23 Směrnice vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27.3.2014 ve věci C -565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v . Fesih Kalhan – Právní rozhledy 12/2014 str. 452). V rozsudku ze dne 18.12.2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance SA, Soudní dvůr potvrdil, že směrnice 2008 /48/ neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematickou kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem v informačních databázích. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu musí poskytovatel úvěru zvážit, zda jsou získané informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Dostatečnost uvedených informací se může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené ve smlouvě. Posouzení lze provést pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, případně dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.

Na základě výše uvedených ustanovení dospěl soud k závěru, že ustanovení § 87 odst.1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost pak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodnému závěru dospěl i Ústavní soud (v nálezu sp.zn. ze dne 26.2.2019), kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti budoucího dlužníka není zvlášť přísný nebo nepřiměřený požadavek, to, zda je reálné splácení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena nebo nikoliv. Vedle toho by obecné soudy měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

V projednávané věci soud dospěl k závěru, že je nutno aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, kdy se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§2 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.

Žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů na základě informací, které žalovaný poskytl při ústním pohovoru. Původní věřitel telefonicky kontaktoval zaměstnavatele žalovaného a zohlednil i dostupné pohyby na bankovním účtu žalovaného v relevantním časovém období ke zjištění osobního rozpočtu žalovaného. Žalobce však neuvedl, jaké konkrétní informace při posuzování úvěruschopnosti žalovaného jeho právní předchůdce získal a vycházel z nich (jaké žalovaný měl příjmy a co tvořilo jeho výdaje). Také z dokladů, které žalobce předložil nevyplývá, že by žalovaný nějaké doklady o svých příjmech případně výdajích předkládal. Jak je uvedeno výše:„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s úroky a dalšími poplatky splatit, kdy vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřil.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.).

Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno (tvrzením žalobce), že žalobce poskytl žalovanému celkem částku 125.828 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a smluvních pokut. Soud má za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta částka 125.828 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 obč.zák. vydat. Z předloženého výpisu z úvěru vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 98.940 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 26.888 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 7.10.2020. Nárok se stal splatným 8.10.2020 a žalovaný se dostal do prodlení od 9.10.2020. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 9.10.2020 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 86.996,77 Kč (částku 75.917,97 Kč + 11.078,80 Kč – úrok z prodlení 10% ročně z částky 75.867,97 Kč od 1.4.2020 do 15.9.2021). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 28.966,40 Kč (částka 26.888 Kč + 2.078,40 Kč – úrok z prodlení ve výši 8,25% z 26.888 Kč od 9.10.2020 do 15.9.2021). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 33%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 67%. Poměr úspěchu tedy činí 34% ve prospěch žalovaného. Podle obsahu spisu žalovanému náklady řízení nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.