Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 221/2020-79
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa,
; zastoupené JUDr. jméno příjmení, advokátkou
se sídlem adresa,
proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození,
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 25 167,44 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 482 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 482 Kč od 6.12.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 19 196 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 196 Kč od 27.3.2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 482 Kč od 27.3.2020 do 5.12.2020, se smluvní pokutou ve výši 3 489,44 Kč a s úrokem ve výši 93,6 % ročně z částky 15 674,84 Kč od 27.3.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 50 004 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 482 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 482 Kč od 6.12.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 19 196 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 196 Kč od 27.3.2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 482 Kč od 27.3.2020 do 5.12.2020, se smluvní pokutou ve výši 3 489,44 Kč a s úrokem ve výši 93,6 % ročně z částky 15 674,84 Kč od 27.3.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 50 004 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 6.10.2020, doplněnou podáním ze dne 28.7.2021, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 25 167,44 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 8.4.2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému dne 9.4.2019 poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet včetně úroku ve výši 146,28 % v 18 měsíčních splátkách po 2 315 Kč, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem květnem 2019. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy, dostal se do prodlení s úhradou splátek úvěru, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 25.3.2020. Žalovaný za dobu trvání závazkového vztahu uhradil pouze částku 2 482 Kč, zbytek neuhradil. Žalobkyně se tak domáhala úhrady jistiny ve výši 18 082,57 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 489,44 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 93,6 % ročně. Žalovaný ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 6.8.2021). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:
5. Z Předsmluvního formuláře ze dne 8.4.2019 plyne, úprava základních vlastností spotřebitelského úvěru.
6. Z Prohlášení klientů ze dne 8.4.2019 plyne, že se žalovaný seznámil s informacemi pro klienty poskytovanými žalobkyní.
7. Ze žádosti ze dne 8.4.2019 (2x) plyne, že listin listina obsahuje kopii přední a zadní části občanského průkazu žalovaného s vyznačeným trvalým pobytem, rodinným stav – svobodný a rodným číslem žalovaného.
8. Z pracovní smlouvy ze dne 9.7.2018 plyne, že žalovaný byl od července 2018 zaměstnán u firmy jméno příjmení, obec. Z výpisu účtu žalovaného č. bankovní účet plyne, že dne 7.2.2019 byla žalovanému připsána na účet mzda ve výši 19 723 Kč. Z výpisu účtu žalovaného č. bankovní účet plyne, že dne 11.3.2019 byla žalovanému připsána na účet mzda ve výši 19 975 Kč. Z výplatní pásky za měsíc únor 2019 plyne, že mzda žalovaného činila 19 975 Kč. Z výplatní pásky za březen 2019 plyne, že mzda žalovaného činila 19 797 Kč.
9. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 8.4.2019 plyne, že u žalovaného nejsou vedeny žádné dluhy.
10. Z hodnocení klienta ze dne 8.4.2019 plyne, že„ zprostředkovatel úvěru“ zjistil, že žalovaný měl zaměstnání příjem 19 700 Kč čistého měsíčně, výdaje žalovaného činily životní minimum 3 410 Kč, splátky žalobkyni 2 004 Kč, náklady na bydlení (nájemné, inkaso) 1 000 Kč, ostatní náklady 100 Kč, celkem výdaje činily 6 514 Kč. Rezerva činila 1 000 Kč. příjmení zdroje činily 12 186 Kč. Žalovaný byl svobodný, pracoval u zaměstnavatele příjmení příjmení, obec, IČO, od 10.7.2018. Vzdělání měl ukončené maturitou, bydlel u rodičů.
11. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru číslo ze dne 9.4.2019 plyne, že tato listin listina je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 146,28 % ročně. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem částku 41 670 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 2 315 Kč, vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem květnem 2019. Peněžní prostředky měly být vyplaceny na bankovní účet č. bankovní účet.
12. Z Dokladu o vyplacení úvěru plyne, že dne 9.4.2019 byla žalovanému poskytnuta na účet číslo bankovní účet částka 22 000 Kč.
13. Z Oznámení ze dne 10.4.2019 plyne, že žalobkyně oznámila žalovanému akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o úvěru.
14. Z výzvy ze dne 20.8.2019 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Z výzvy ze dne 20.9.2019 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Z výzvy ze dne 20.2.2020 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu s upozorněním na možnost jeho zesplatnění.
15. Z Oznámení ze dne 25.3.2020 plyne, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění všech závazků z úvěrové smlouvy a vyzvala jej k úhradě částky 21 678 Kč. Tato výzvy byla předána k poštovní přepravě, jak plyne z dodejky.
16. Z výzvy ze dne 23.3.2020 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.
17. Z předžalobní výzvy ze dne 16.9.2020 ve spojení s Plnou mocí ze dne 21.6.2017 plyne, že žalovaný byl právní zástupkyní žalobkyně vyzván k úhradě dluhu; tyto výzvy byla předána k poštovní přepravě dne 17.9.2020.
18. Z Karty zákazníka ze dne 5.10.2020 plyne, že žalovanému byla poskytnuta částka 22 000 Kč, žalovaný vrátil žalobkyni částku 19 518 Kč.
19. Skutkový závěr: Dne 9.4.2019 žalobkyně se žalovaným podepsali smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit včetně úroku z úvěru formou splátek. Žalobkyně řádně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 22 000 Kč a vrátil žalobkyni celkem částku 19 518 Kč. Výzvou ze dne 16.9.2020, předanou k poštovní přepravě následujícího dne, právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.
20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
21. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
24. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
26. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
27. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 9.4.2019 podepsána smlouva číslo v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit formou měsíčních splátek spolu s úrokem z úvěru.
28. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona.
29. Dle tvrzení žalobkyně tato při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací získaných přímo od žalovaného ve formuláři Hodnocení klienta ze dne 8.4.2019. Z tohoto formuláře má soud za prokázané, že žalovaný byl zaměstnán od července 2018 u firmy jméno příjmení, obec, s měsíčním příjmem 19 700 Kč. Celkové výdaje žalovaného činily 6 514 Kč a zahrnovaly životní minimum 3 410 Kč, splátky u žalobkyně 2 004 Kč, náklady na bydlení 1 000 Kč, ostatní náklady 100 Kč. Dále žalobkyně vycházela z kontroly v registrech, tj. nahlédnutím do registru SOLUS, NRKI, kdy žalovaný v těchto databázích nebyl evidován jako osoba se závazky po splatnosti. Žalobkyně ověřila zaměstnání a příjem žalovaného pracovní smlouvou ze dne 9.7.2018, výplatními páskami žalovaného za měsíc únor a březen 2019 a výpisem z účtu žalovaného, z něhož má soud za prokázané, že dne 7.2.2019 byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 19 723 Kč a dne 11.3.2019 mzda ve výši 19 975 Kč.
30. Žalobkyně však v řízení, i přes poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1 , odst. 3 o.s.ř. , netvrdila a nedoložila z jaké konkrétní listin y předložené žalovaným, popř. jinak žalobkyní zajištěnou, ověřila žalovaným deklarované výdaje. To znamená, zda a jakým způsobem ověřovala uspokojování jeho bytové potřeby (1 000 Kč, bydlení u rodičů), ostatní tvrzené náklady ve výši 100 Kč. Pokud žalobkyně odkazuje na formulář Hodnocení klienta ze dne 8.4.2019, tak z této listin y neplyne, že by žalovaným deklarované výdaje byly ověřovány konkrétními listinami. Takový záznam formulář neobsahuje. Vzhledem k tomu, že žalobkyně i přes poučení soudu podle § 118a odst. 3 o.s.ř. neoznačila žádný relevantní důkaz na podporu svého tvrzení, že ověřovala poměry žalovaného (zejména jeho výdaje), dospěl soud k závěru, že žalobkyně řádně neprověřila poměry žalovaného. Navíc je z formuláře ze dne 8.4.2019 zřejmé, že tuto listin u vyplňoval„ zprostředkovatel úvěru“, tedy nikoliv sám žalovaný, a bylo tak na tomto zprostředkovateli, aby jednak řádně zkoumal a zároveň řádně ověřil i výdaje žalovaného.
31. Pro úplnost soud uvádí, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami (což v daném případě žalobkyně splnila), dále např. nájemní smlouvou (k doložení uspokojování bytové potřeby), potvrzením rodičů o výši příspěvku žalovaného na bydlení, smlouvami o jiných závazcích žalovaného, atd. Žalobkyně dle svého tvrzení nahlédla do různých externích a interních databází, jak specifikováno výše. Taková nahlížení jsou však sama o osobě nedostačující. Žalobkyně tak neprokázala, že volné zdroje žalovaného činily částku 12 186 Kč, jak je uvedeno ve formuláři Hodnocení klienta.
32. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet.
33. Podle ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 ObčZ je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12 ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ, neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 ObčZ).
34. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 22 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Doklad o vyplacení úvěru, z něhož má soud za prokázané, že dne 9.4.2019 žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet číslo bankovní účet částku 22 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor žalobkyně, neboť přijal plnění ve výši 22 000 Kč bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ). Zároveň má soud za prokázané, že v době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil žalobkyně celkem částku 19 518 Kč, jak plyne ze samotného tvrzení žalobkyně a z Karty klienta ze dne 5.10.2020. Zbytek ve výši 2 482 Kč dosud žalobkyni nevrátil (výpočet: 22 000 Kč – 19 518 Kč = 2 482 Kč).
35. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 2 482 Kč (výrok I. rozsudku).
36. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009 ). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 16.9.2020, předanou k poštovní přepravě následujícího dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 4.12.2020, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 5.12.2020. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 6.12.2020, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 10 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb. ). Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 482 Kč od 6.12.2020 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, včetně zbývající jistiny ve výši 19 196 Kč spolu s úrokem z úvěru (93,6 % ročně), smluvní pokuty 3 489,44 Kč (výrok II. rozsudku).
37. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
38. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 2 482 Kč (98,62 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 19 196 Kč (1,38 %). Proto by žalovanému příslušela náhrada nákladů řízení v rozsahu 97,24 %. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku).
39. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.