Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

55 C 316/2021-28

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Pražákem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,05% ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5% ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8% ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75% ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9% ročně od 1. 7. 2019 do 31. 6. 2020, ve výši 7,25% ročně od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021 a ve výši 7,5% ročně od 1. 7. 2021 do 5. 8. 2021, a za dobu od 6. 8. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 2. 7. 2015 do zaplacení, a co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 440 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 651,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,05% ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5% ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8% ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75% ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9% ročně od 1. 7. 2019 do 31. 6. 2020, ve výši 7,25% ročně od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021 a ve výši 7,5% ročně od 1. 7. 2021 do 5. 8. 2021, a za dobu od 6. 8. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do částky 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 2. 7. 2015 do zaplacení, a co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 440 Kč, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 651,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 16. 5. 2007 s její právní předchůdkyní (společností právnická osoba, IČO) smlouvu o půjčce číslo. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku ve výši 25 440 Kč, z čehož 10 440 Kč tvořil„ souhrnný poplatek“, a to v pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data podpisu, t. j. 21. 5. 2008. K tomuto datu žalovaná uhradila pouze 2 000 Kč. Ty byly započteny pouze na shora uvedený souhrnný poplatek, neboť žalobkyně„ nezná žádné informace o datech a výši jednotlivých úhrad žalovaného“. Kromě zaplacení jistiny ve výši 15 000 Kč se žalobkyně domáhala zaplacení příslušenství ve formě úroku z půjčky ve výši 8 440 Kč a úroku z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy, bylo tedy jednáno v jejich nepřítomnosti dle ust. Soud proto nemohl poučit žalobkyni při jednání podle o povinnosti doplnit tvrzení a důkazní návrhy (viz dále). Jedná-li totiž soud v souladu s  v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. V rozsudku ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. (uveřejněném v časopise Soudní judikatura, sešit č. 5, ročník 2011, pod číslem 68), shodně Nejvyšší soud dovodil, že poučovací povinnost podle , 2 a 3 plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném podle , a výslovně zdůraznil, že při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Např. v usneseních ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. , a ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. , pak navázal bližším vysvětlením, že účastník, který se jednání neúčastnil, dobrodiní poučení podle ztrácí.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.

5. Dne 16. 5. 2007 uzavřel žalovaný jako dlužník se společností právnická osoba jako s věřitelem smlouvu o půjčce ve výši 15 000 Kč. Zapůjčená suma byla předána žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit jistinu půjčky ve výši 15 000 Kč a dále„ souhrnný poplatek“ ve výši 10 440 Kč. Celkovou částku 25 440 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v hotovosti v pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč (Zjištěno ze smlouvy o půjčce a obchodních podmínek).

6. Pohledávka za žalovaným byla postupně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému vždy oznámeno. (Zjištěno ze smluv o postoupení pohledávky, výpisů z obchodního rejstříku a oznámení o postoupení pohledávky).

7. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. (Zjištěno z předžalobní výzvy).

8. Průměrná úroková sazba v případě nově uzavřených spotřebitelských půjček se splatností 1 – 5 let byla v květnu 2007 12,86 % ročně. (Zjištěno z databáze ČNB.)

9. Při hodnocení důkazů soud vyšel zejména z toho, že veškeré provedené důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné.

10. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce, na základě které mu bylo poskytnuto 15 000 Kč. Půjčku se zavázal vrátit v 53 týdenních splátkách se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč. V době uzavření smlouvy byla průměrná výše úroku ze spotřebitelských půjček 12,86 % ročně.

11. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně.

12. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalobkyně je maltskou společností. Pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), když úvěr poskytnutý žalovanému měl být poskytnut v České republice (shodně viz i rozsudek Soudního dvora EU ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. ). Rozhodným právem je pak právo české, neboť smlouva, z níž žalobkyně dovozuje svůj nárok, byla uzavřena jen mezi českými subjekty a mezinárodní prvek tak postrádá.

13. Z hlediska časového soud aplikoval na zjištěný skutkový stav právní úpravu účinnou do 31. 12. 2013, konkrétně pak zejména ustanovení č. ve znění účinném do tohoto data (dále jen„ obč. zák.“). K tomuto závěru dospěl na základě aplikace ustanovení , (dále jen „o. z.“), podle kterého není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

14. Smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně soud kvalifikoval jako smlouvu o půjčce podle § 657 obč. zák. a dále se zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu § 39 obč. zák., a to s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. či na něj odkazujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2019. Vzal při tom v potaz, že souhrnný poplatek je třeba ve smyslu právní kvalifikace v tomto případě hodnotit jako úrok, neboť je cenou za poskytnuté peníze. Ve smlouvě samotné není totiž uvedeno, že by měl poplatek pokrývat jakékoliv jiné plnění či služby poskytnuté žalovanému (např. hotovostní inkaso splátek či podobně). V nyní posuzovaném případě byl tedy sjednán úrok ve výši 10 440 Kč za půjčku ve výši 15 000 Kč na 53 týdnů, tj. při přepočtu na procentní sazbu činil 68,2 % ročně. Tato sazba převyšovala průměrnou sazbu komerčních půjček poskytovaných bankami více než pětinásobně. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako částečně neplatnou ve smyslu § 41 obč. zák., a to pokud jde o sjednaný úrok. Důvodem této částečné neplatnosti smluví je rozpor s dobrými mravy podle § 39 obč. zák.

15. K tomu lze ještě poznamenat, že žalobkyni je tento právní názor soudu znám. Například v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. soud s ohledem na předvídatelnost svého rozhodnutí žalobkyni usnesením ze dne 24. 1. 2020 vyzval, aby doplnila svá tvrzení o tom, že poskytnutý úrok nepřesahoval dvou až trojnásobek průměrného úroku. Reakcí žalobkyně byla pouze polemika s právním názorem ohledně neplatnosti smlouvy a následná omluva z jednání. Rozsudkem ze dne 10. 3. 2020, č. j. -41 pak byla obdobná žaloba žalobkyně (ze stejného důvodu) částečně zamítnuta. Tento rozsudek je pravomocný.

16. Soud dále zdůrazňuje, že nemravné a neplatné ujednání o úroku nelze nahradit (moderovat). Takové nahrazování nemravného úroku zásahem soudu by bylo v rozporu s účelem a smyslem ustanovení § 39 obč. zák., kterým je mj. i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti takových ujednání. V tomto ohledu soud odkazuje na judikaturu Soudního dvora EU, který zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání obdobných nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat, namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik střežit (viz např. rozsudek SDEU ze 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C -618/10).

17. Na základě výše uvedeného soud tedy žalobě vyhověl pouze co do částky uvedené ve výroku I, která odpovídá poskytnuté peněžní částce žalovanému (15 000 Kč) po odečtení toho, co žalovaný podle tvrzení samotné žalobkyně zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalovanému dále nárok na úroky z prodlení ( obč. zák.) v zákonné výši. Lhůta k plnění byla stanovena obecná ( ).

18. Ve zbytku, tj. co do celého kapitalizovaného (neplatně sjednaného) úroku a co do zbytku požadované jistiny soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Důvodem zamítnutí žaloby, co do zbytku jistiny, je skutečnost, že v tomto rozsahu dluh žalovaného zanikl splněním podle § 559 odst. 1 obč. zák.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 245,92 Kč, přičemž tato částka představuje 10,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,46 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,54 %). Do poměru úspěchu a neúspěchu soud započetl i nedůvodně požadovaný úrok z úvěru. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.