Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 254/2020-37
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně,
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 12 400 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba se zamítá do výše 2 400 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 12 400 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 2 400 Kč od datum do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 012 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá do výše 2 400 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 12 400 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 2 400 Kč od [datum] do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 012 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem právnická osoba s.r.o.) prostřednictvím internetových stránek webová adresa uzavřel dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč na sdělené číslo účtu pod sjednaným variabilním symbolem, kterým bylo rodné číslo žalovaného. Žalovaný se zavázal předmětnou částku vrátit do dne datum vč. poplatku ve výši 2 400 Kč, což neučinil, když neuhradil ničeho. Od datum je proto v prodlení, od něhož žádá žalobkyně také úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobkyně kontroloval nahlédnutím do databází insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, CRKI, EUCB a kontrolou rozdílu příjmů a výdajů, aby vždy zbylo alespoň 10 % doložených příjmů v minimální výši životního minima 3 410 Kč.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den datum, ze kterého se žalobkyně omluvila s tím, že nežádá odročení jednání, a žalovaný se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.
4. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně (původní poskytovatel spotřebitelského úvěru právnická osoba) uzavřeli tzv. rámcovou smlouvu o úvěru ze dne datum, a na jejímž základě požádal současně o úvěr tzv. jednotlivou úvěrovou smlouvu, jejímž obsahem je závazek předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč a závazek žalovaného splatit jej ve lhůtě do datum (splatnost 30 dní). Dále byl sjednání poplatek za uzavření smlouvy ve výši 2 400 Kč, který byl splatný shodně jako jistina úvěru. Jednotlivá smlouva byla uzavřena za podmínek sjednaných v rámcové smlouvě, vč. nároku žalobkyně na smluvní pokutu 0,1 % denně ze splatné avšak nezaplacené částky a dále smluvní pokuta, resp. účelně vynaložené náklady na vymáhání dluhu ve výši až 500 Kč týdně (zjištěno z rámcové smlouvy a jednotlivé smlouvy o úvěru číslo). Žalobkyně vyplatila částku 10 000 Kč žalovanému dne datum (fragment výpisu z účtu). Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z poskytovatele úvěru na žalobce, a dne datum tato skutečnost oznámena žalovanému (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum a oznámení ze dne datum vč. podacího lístku). Žalobce vyzval dne datum žalovaného k úhradě, a to do 3 dnů (výzva ze dne datum vč. podacího lístku). Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného toliko dotazy v žádosti o úvěr, které fakticky neověřovala, když v profilu uživatele a přehledu smlouvy vytisknutých z internetové registrace toliko vyplývá, že žalovaný uvedl, že má příjem 16 500 Kč ze mzdy u anonymizována dvě slova, ovšem není nijak doloženo, že by žalobkyně, resp. právní předchůdce tuto skutečnost ověřil. Totožná situace je u nijak neoznačených a nedoložených výdajů v částce 1 000 Kč. Z těchto listin je ještě zřejmé, že bylo nahlédnuto do databáze EUCB a to již dne datum, kdy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jiný úvěr ve výši 8 000 Kč, který žalovaný nesplatil řádně a včas (přehled smlouvy).
5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), a § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.), Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že, postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ), když se spokojila s informacemi sdělenými žalovaným, aniž by je přiměřeně ověřila (§ 84 ZSÚ, resp. jejich ověření nedoložila soudu – srov. shora). Aniž by soud řešil ověření výdajů žalovaného, kdy poskytovatel úvěru sice nemusí ověřit všechny výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr, ovšem měl by minimálně zohlednit výdaje na bydlení či bez bydlení při porovnání s paušálními výdaji rodinných domácností dle statistiky Českého statistického úřadu (jako pomocného statistického kritéria dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR), a v případě zřetelné odchylky tento nesoulad tím pečlivěji vysvětlit, tak již ze shora uvedené vyplývá, žalobkyně zcela rezignovala na doložení tvrzení, že úvěruschopnost kontrolovala ověřením tvrzených příjmů a výdajů, a to ani na dodatečnou výzvu soudu. Vyjma poznámky o kontrole databáze EUCB není nijak doloženo ani tvrzení o kontrole dalších databází, s tím, že není známo, s jakým výsledkem byla zkontrolována databáze EUCB. Jelikož se žalobkyně ani nedostavila k nařízenému jednání, nemohla být v uvedeném rozsahu poučena ve smyslu § 118a odst. 1 , resp. 3 o.s.ř. Soud proto nemá za prokázané, že byla řádně posouzena schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o.z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Vyplacená částka žalovanému, tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný je proto povinen vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní, kterou dosud nezaplatila (§ 2991 odst. 1 o.z.). Za období prodlení (po výzvě k zaplacení – srov shora) pak žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl.
6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalobce byl v řízení úspěšný částečně, a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen a.t.), když v případě návrhu žalobkyně jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 11 444,58 Kč (jistiny, a úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku datum). Naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu zamítnutých 4 349,28 Kč (poplatek a úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku datum). Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 012 Kč, přičemž tato částka představuje cca 44,92 % z jejich celkové výše 2 252 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu cca 72,46 %, a úspěchu žalovaného v rozsahu cca 27,54%). Přiznanou částku tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a) , d), odst. 2 písm. h) a.t.) ve výši 3 x 300 Kč (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 . a.t.), a dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), navýšené o částku 252 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1 , 3 o.s.ř. ). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř. ).
7. Odměnu a náhrady advokáta za řízení před soudem prvního stupně soud určil podle § 14b odst. 1 a 5 a.t., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - žalobce svůj nárok v této věci uplatnil návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ustanovení § 14b odst. 1 a. t. je nezbytné vykládat i v kontextu aktuálních rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3923/11 :„ Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej„ odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2985/14 , jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (věřitel) v rámci své činnosti vede (musí vést). Návrh, jímž žalobce zahájil řízení v této věci, přitom bez dalšího lze podřadit pod definici formulářové žaloby vymezené Ústavním soudem a dopadá na něj ratio legis § 14b a.t.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.