Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 166/2021-39
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa,
; zastoupené anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození,
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 9 246,17 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 358 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 358 Kč od 23.12.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 1 888,17 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1 888,17 Kč od 12.2.2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 358 Kč od 12.2.2018 do 22.12.2020, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 881 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 358 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 358 Kč od 23.12.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 1 888,17 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1 888,17 Kč od 12.2.2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 358 Kč od 12.2.2018 do 22.12.2020, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 881 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 4.11.2020, doplněnou podáním ze dne 14.6.2021, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 9 246,17 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 9 246,17 Kč od 12.2.2018 do zaplacení. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 11.9.2017 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba, země (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o revolvingovém úvěru za použití prostředků komunikace na dálku, konkrétně internetových stránek webová adresa. Na základě smlouvy žalovaný čerpal celkem peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se zavázal splácet. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty na bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaný však řádně a včas peněžní prostředky nevrátil, předchůdkyni žalobkyně ve splátkách uhradil pouze částku 2 642 Kč, zbytek dosud i před výzvu nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.12.2019 předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
2. Žalobkyně a právní zástupce žalobkyně se k jednání soudu omluvili, žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 23.8.2021 náhradně). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Žalovaný ve věci nevyjádřil.
4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:
5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 11.9.2017 plyne, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měla předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky do úvěrového limitu 35 000 Kč s úrokovou sazbou 8,5 % měsíčně a žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté peníze, včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 000 Kč, a to ve splátkách.
6. Ze Standardních informací o spotřebitelském úvěru plyne úprava podmínky poskytovaného úvěru. Tato listina není opatřena podpisem žalovaného.
7. Z Obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně plyne úprava práv a povinností v souvislosti s poskytováním spotřebitelských úvěrů. Tato listina není opatřena podpisem žalovaného.
8. Z Potvrzení právnická osoba, anonymizováno, o provedené platbě ze dne 11.9.2017 plyne, že předchůdkyně žalobkyně odeslala na účet č. bankovní účet platbu ve výši 10 000 Kč s variabilní symbol.
9. Z platebních informací: výpisu z účtu plyne, že dne 11.9.2017 byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč. Dluh žalovaného činí 9 246,17 Kč.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.12.2019 včetně přílohy plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z Oznámení ze dne 6.2.2020 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 6.2.2020, jak plyne z podacího lístku.
11. Z předžalobní upomínky ze dne 15.6.2020 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Tato upomínka byla předána k poštovní přepravě následujícího dne, jak plyne z podacího lístku.
12. Z Finančního přehledu pohledávky ze dne 16.6.2021 plyne, že žalovaný uhradil celkem částku 2 642 Kč. Tato částka byla žalovaným uhrazena dne 29.11.2017, jak plyne z Přehledu příchozích plateb ze dne 16.6.2021.
13. právnická osoba, ze dne 15.7.2021 plyne, že majitelem účtu č. bankovní účet je žalovaný. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet plyne, že dne 11.9.2017 byla na tento účet připsána částka 10 000 Kč z účtu předchůdkyně žalobkyně č. bankovní účet.
14. Skutkový závěr: Předchůdkyně žalobkyně dne 11.9.2017 vyplatila na účet žalovaného částku 10 000 Kč. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 2 642 Kč, zbytek ve výši 7 358 Kč dosud nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.12.2019 předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Dne 17.6.2020 právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému výzvu ke splnění dluhu.
15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
19. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
20. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.
21. Podle § 582 odst. 1, věty první, ObčZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.
22. Dle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
24. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.
26. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi její předchůdkyní a žalovaným byla dne 11.9.2017 uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému peněžité prostředky do úvěrového limitu 35 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit předchůdkyni žalobkyně ve splátkách, včetně sjednaného poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 1000 Kč, sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru ze dne 11.9.2017 není opatřena podpisem žalovaného.
27. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 ObčZ a § 562 odst. 1, 2 ObčZ). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku, a to prostřednictvím webových stránek předchůdkyně žalobkyně. Tato forma uzavírání smlouvy nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měl být sjednán tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání (§ 561 odst. 1 ObčZ), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná.
28. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet. Dle tvrzení žalobkyně její předchůdkyně vycházela ze svých vnitřních kritérií pro ověřování úvěruschopnosti, aniž by řádně specifikovala z jakých konkrétních zjištěných příjmů a výdajů žalovaného vycházela a jak svá zjištění ověřovala.
29. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný je v době před uzavřením smlouvy zaměstnán a s jakým výdělkem. Předchůdkyně žalobkyně rovněž řádně nezjišťovala a neověřovala výdaje žalovaného, když je nezbytné zkoumat a ověřovat např. způsob uspokojování potřeby bydlení, výše nákladů žalovaného na bydlení, výši jeho jiných závazků, apod.
30. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně zjistila a prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit.
31. Podle ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 ObčZ je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ, neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 ObčZ).
32. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila výpis z běžného účtu č. bankovní účet, z nějž má soud ve spojení se Sdělením banky ze dne 15.7.2021 za prokázané, že majitelem tohoto účtu je žalovaný, přičemž dne 11.9.2017 byla na tento účet připsána částka 10 000 Kč; částka byla odeslaná z účtu předchůdkyně žalobkyně. Soud tak má jednoznačně a nepochybně za prokázané, že žalobkyně peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč žalovanému vyplatila. Žalovaný se tak na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil (§ 2991 ObčZ). Vzhledem k tomu, že žalovaný tyto peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně nevrátil, porušil povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 odst. 1 ObčZ, a proto mu soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek, dosud nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 7 358 Kč, tj. částku získanou odečtením částky 2 642 Kč, kterou žalovaný žalobkyni již uhradil, od poskytnuté částky 10 000 Kč. Co do zbytku požadované částky ve výši 21 888,17 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky ve výši 8,50 % ročně od 12.2.2018 do zaplacení (výrok II. rozsudku).
33. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 16.6.2020, jež byla následujícího dne předána k poštovní přepravě, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 21.12.2020, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 22.12.2020. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 23.12.2020 do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 10 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení z přiznané částky 7 358 Kč již od 12.2.2018, tedy od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 8,50 % ročně z částky 7 358 Kč od 23.12.2020 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 358 Kč od 12.2.2018 do 22.12.2020 pak soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou ve II. výroku rozsudku zamítnout.
34. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
35. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 7 358 Kč (79,58 %), žalovaný co do částky 1 888,17 Kč (20,42 %), proto soud přiznal žalobkyni pouze 59,16 % z jejích celkových nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“), 3 režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a 21% DPH z částky 900 Kč, tj. ve výši 189 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni částku 881 Kč rovnající se 59,16 %.
36. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 14.6.2021, neboť jej nepovažuje za účelně vynaložený náklad řízení, když z něj neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v žalobě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.