Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 3/2021-44

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 81 812 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 953 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 29 953 Kč za dobu od 1. 5. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud částečně zamítá žalobu co do:

částky 51 859 Kč,

kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 753,21 Kč,

kapitalizovaného úroku ve výši 7 290,29 Kč,

úroku 29 % ročně z částky 55 182,99 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,

zákonného úroku z prodlení z částky 55 182,99 Kč od 21. 1. 2020 do 30. 4. 2020 ve výši 9 %,

zákonného úroku z prodlení z částky 25 229,99 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení ve výši 9 %.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 818 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo pod variabilní symbol.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 953 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 29 953 Kč za dobu od 1. 5. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud částečně zamítá žalobu co do: částky 51 859 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 753,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 290,29 Kč, úroku 29 % ročně z částky 55 182,99 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 55 182,99 Kč od 21. 1. 2020 do 30. 4. 2020 ve výši 9 %, zákonného úroku z prodlení z částky 25 229,99 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení ve výši 9 %. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 818 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] pod [variabilní symbol]. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. se zdůvodněním, že mezi společností právnická osoba (dále„ původní věřitelkou“) a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalované peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč. Žalovaná z úvěru splatila celkem částku 50 047 Kč. Před poskytnutím úvěru původní věřitelka ověřila úvěruschopnost žalovaného způsobem, zachyceným v Zákaznické kartě.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Nepopřela tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinila je spornými ( první věta , , ve znění zákona číslo Sb., dále„ ). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalované podpůrně přihlédl.

3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne datum původní věřitelka s žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě mu poskytla bezhotovostní úvěr ve výši 80 000 Kč (smlouva o úvěru, transakční historie). Původní věřitelka neověřila, jaké jsou sociální poměry manžela žalované, která uvedla, že je vdaná, zda s ním žalovaná sdílí též společnou domácnost ve smyslu společného finančního hospodaření, jaké náklady má žalovaná na tři vyživované osoby, o nichž se zmínila, jaké přesně měsíční výdaje má, ani to, jak dlouho již žalovaná působí u svého zaměstnavatele a zda se nenachází ve zkušební či výpovědní době a zda nemá jiný dluh, nahlédnutím do BRKI, NRKI, příjmení, ISIR či příjmení (zákaznická karta). Žalovaná zaplatila celkem částku 50 047 Kč (transakční historie). Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty). Advokát žalobkyně dne 24. 4. 2020 odeslal žalovanému předžalobní výzvu, v níž jí k zaplacení poskytl lhůtu do 30. 4. 2020 (předžalobní výzva s podacím archem). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Dne datum původní věřitelka s žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě mu poskytla bezhotovostní úvěr ve výši 80 000 Kč. Původní věřitelka neověřila, jaké jsou sociální poměry manžela žalované, která uvedla, že je vdaná, zda s ním žalovaná sdílí též společnou domácnost ve smyslu společného finančního hospodaření, jaké náklady má žalovaná na tři vyživované osoby, o nichž se zmínila, jaké přesně měsíční výdaje má, ani to, jak dlouho již žalovaná působí u svého zaměstnavatele a zda se nenachází ve zkušební či výpovědní době a zda nemá jiný dluh, nahlédnutím do BRKI, NRKI, příjmení, ISIR či příjmení. Žalovaná zaplatila celkem částku 50 047 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení. Advokát žalobkyně dne 24. 4. 2020 odeslal žalovanému předžalobní výzvu, v níž jí k zaplacení poskytl lhůtu do 30. 4. 2020.

5. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek z bezdůvodného obohacení ( , ve znění , dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru ( o spotřebitelském úvěru ve znění , o. z.). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (3 písm. b) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalované (3 písm. a) z. s. ú.). Splnila svou povinnost přenechat žalované k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaná měla postupně vracet s příslušnými poplatky. Podle názoru soudu však původní věřitelka nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné. Nijak totiž nezkoumala údaje, popsané ve dvou předchozích odstavcích. Soud tudíž rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, že původní věřitelka úvěruschopnost žalovaného posoudila pouze způsobem popsaným v předchozích dvou bodech. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ,„ bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“ To znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež je smlouva neplatná ( první věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti ( ve spojení s  první větou o. z. a a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014 číslo ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. . A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- právnická osoba, C číslo, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou jistiny a úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení částky 80 000 Kč tudíž žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu ( a 2 o. z.). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení teprve v předžalobní výzvě odeslané dne 24. 4. 2020, přičemž je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání, zde tedy 27. 4. 2020, tedy dříve než 30. 4. 2020, dokdy měla žalovaná žalobkyni zaplatit podle předžalobní výzvy. Pohledávka se tudíž stala splatnou 30. 4. 2020. Tato lhůta odpovídá zákonem předvídané lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ ( , odst. 2 o. z.). To znamená, že od 1. 5. 2020 byla žalovaná v prodlení. Žalobkyně žalované poskytla 80 000 Kč, žalovaná splatila 50 047 Kč, takže rozdíl ve výši 29 953 Kč představuje její bezdůvodné obohacení. Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalované proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku ( ) Žalovaná se tedy dnem následujícím den splatnosti ocitla v prodlení, čímž jí vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 9 % ročně ( o. z. ve spojení s  ve znění ). Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni zůstatek jistiny a úrok z prodlení v zákonné výši.

6. Výrokem II. soud žalobu ve zbytku zamítl, protože ostatní platby plynuly ze smlouvy, která však byla absolutně neplatná.

7. Výrok III. odpovídá Položce 2 odst. 2 přílohy o soudních poplatcích ve znění (dále„ z. s. p.“). Žalobkyně totiž navrhla vydání elektronického platebního rozkazu, což se nestalo. Proto jí posléze vznikla povinnost doplatit částku 818 Kč jako rozdíl mezi částkou poplatku vyměřeného tak, jako kdyby byla podána klasická žaloba (Položka 1 odst. 1 písm. b) z. s. p.), a již zaplacenou částkou soudního poplatku. Jde o poplatek za řízení jako takové ( ), jehož poplatnicí je žalobkyně ( ) a který se stává splatným až na základě příslušného rozhodnutí ( ). Soud žalobkyni k zaplacení uložil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s  druhou větou z. s. p.

8. Výrok IV. odpovídá ustanovení , protože žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, konkrétně na méně než 50 %, pročež by byla povinna zaplatit příslušné procento nákladů žalované, které však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, že nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.

Nesplní-li žalovaná či žalobkyně řádně a včas povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.