Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 278/2020-41
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně,
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa,
o zaplacení 1 538 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba se zamítá do výše úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 1 538 Kč od datum do datum.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 538 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 1 538 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá do výše úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 1 538 Kč od [datum] do [datum]. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 538 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 1 538 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.
2. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem právnická osoba anonymizována dvě slova) prostřednictvím internetových stránek webová adresa uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 3 000 Kč na sdělené číslo účtu pod sjednaným variabilním symbolem, kterým bylo rodné číslo žalované. Žalovaná se zavázala předmětnou částku vrátit do dne datum, což neučinila, když uhradila jen 1 462. Od datum je proto v prodlení, od něhož žádá žalobkyně také úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobkyně kontroloval tím, že nahlédl do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí.
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila k věci samé nijak.
4. Soud nařídil jednání k projednání věci na den datum, ze kterého se žalobkyně omluvila s tím, že nežádá odročení jednání, a žalovaný se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.
5. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru ze dne datum, jejímž obsahem je závazek předchůdce žalobkyně poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč a závazek žalovaného splatit jej ve lhůtě do datum. Dále byl sjednán poplatek za uzavření smlouvy ve výši 0 Kč, který byl splatný shodně jako jistina úvěru, a odpovídá úrokové sazbě 0 % ročně. Smlouva byla uzavřena za podmínek sjednaných v rámcové smlouvě, vč. nároku žalobkyně na smluvní pokutu 0,1 % denně ze splatné avšak nezaplacené částky, a 500 Kč účelně vynaložených nákladů, pokud trvá prodlení žalované déle než 7 dnů. Žalobkyně vyplatila částku 3 000 Kč žalované dne datum. Žalovaná žalobkyni uhradila částku 1 462 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z poskytovatele úvěru na žalobkyni, a tato skutečnost oznámena žalované. Žalobkyně vyzvala dne datum žalovanou k úhradě, a to do tří dnů. Žalobkyně netvrdila, s jakým výsledkem ověřila úvěruschopnost žalovaného ani nedoložila a neoznačila žádné důkazy, ze kterých by bylo možné skutková zjištění udělat, uvedla toliko, že nahlédla do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí.
6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), a § 1746 odst. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen o.z.), která se svým obsahem blíží smlouvě o zápůjčce (§ číslo a násl.), neboť pojmovým znakem úvěru ve smyslu § 2395 o.z. je úplatnost, zatímco tato smlouva je postavena na poskytnutí peněžní částky bezplatně. Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že, postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ), když toliko nahlédla do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, což i pokud by toto ověření bylo doloženo (§ 84 ZSÚ), je naprosto nedostatečný způsob ověření schopnosti žalované splácet, když úplným minimem je ověřit očekavatelné příjmy a příp. výdaje, pokud by se měli lišit od statisticky průměrných výdajů domácnosti např. dle Českého statistického úřadu, jak konstantně požaduje judikatura vyšších soudů. Za situace, kdy žalobkyně zcela rezignovala na tvrzení jakým způsobem, resp. s jakým výsledkem (jakými konkrétními skutečnostmi) byla před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřována schopnost žalovaného úvěr splácet, ani nepředložila žádné důkazy, a to ani na dodatečnou výzvu soudu, a současně se nedostavila na nařízené první jednání ve věci, tedy nemohla být v uvedeném rozsahu poučena ve smyslu § 118a odst. 1 , resp. 3 o.s.ř. , soud nemůže uzavřít jinak, než že nemá za prokázané, že byla řádně posouzena schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o.z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Vyplacená částka žalované, tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní, kterou dosud nezaplatila (§ 2991 odst. 1 o.z.). Za období prodlení (po výzvě k zaplacení – srov shora – splatnost nastala dne datum) pak žalované rovněž vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl.
7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. , když žalobce byl v řízení úspěšný částečně, ovšem neúspěch zaznamenal pouze v nepatrné části požadovaného úroku z prodlení, a dále § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen a.t.), když v případě návrhu žalobkyně jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a) , d), odst. 2 písm. h) a.t.) ve výši 3 x 200 Kč (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 . a.t.), a dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), navýšené o částku 189 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1 , 3 o.s.ř. ). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř. ).
8. Odměnu a náhrady advokáta za řízení před soudem prvního stupně soud určil podle § 14b odst. 1 a 5 a.t., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - žalobce svůj nárok v této věci uplatnil návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ustanovení § 14b odst. 1 a. t. je nezbytné vykládat i v kontextu aktuálních rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3923/11 :„ Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej„ odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2985/14 , jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (věřitel) v rámci své činnosti vede (musí vést). Návrh, jímž žalobce zahájil řízení v této věci, přitom bez dalšího lze podřadit pod definici formulářové žaloby vymezené Ústavním soudem a dopadá na něj ratio legis § 14b a.t.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí, resp. exekuci (§ 251 o.s.ř. ).