Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 100/2021-33

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 51 493,65 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 49 334 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 334 Kč od 15.12.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky ve výši 2 159,65 Kč a ohledně požadovaného úroku a úroku z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného a vyčísleného ve výroku I.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 8 867 Kč k rukám právního zástupce žalobce titul jméno Goláně, titul, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 49 334 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 334 Kč od 15.12.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky ve výši 2 159,65 Kč a ohledně požadovaného úroku a úroku z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného a vyčísleného ve výroku I. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 8 867 Kč k rukám právního zástupce žalobce [titul] [jméno] Goláně, [titul], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci (žalovaná a právnická osoba anonymizováno 7 slov číslo v země anonymizováno prostřednictvím právnická osoba, IČO, a to pod obchodní značkou anonymizována dvě slova) uzavřeli dne 17.12.2019 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaná vyčerpala peněžní prostředky v celkové výši 51 198 Kč. Pro jednotlivá čerpání poskytnutého úvěru byly dohodnuty specifické podmínky jejich splácení, které se žalovaná zavázala splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky vždy k poslednímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však ve výši 500 Kč. Žalovaná měla v souladu s všeobecnými úvěrovými podmínkami splácet jednotlivá čerpání souhrnnou platbou, jejichž splatnost byla dohodnuta na 17. den v kalendářním měsíci. Žalovaná v rozporu se smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru dlužné částky nesplácela. V důsledku prodlení žalované se splácením úvěru žalobce od úvěrové smlouvy odstoupil dne 24.7.2020. Žalobce rovněž požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, celkem požaduje smluvní pokutu ve výši 797,23 Kč. Ke dni zesplatnění (31.8.2020) činila celková výše pohledávky částku 56 444,28 Kč, která je tvořena jistinou ve výši 49 996,42 Kč, poplatků ve výši 700 Kč (náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky 600 Kč a poplatku za odeslání upomínky ve výši 100 Kč), smluvní pokutou 797,23 Kč, kapitalizovaného neuhrazeného smluvního úroku ve výši 4 950,63 Kč splatného ke dni 31.8.2020. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2020 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 5.10.2020. Přes výzvy žalobce žalovaná dosud neuhradila na zažalovanou pohledávku ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.

3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti (předchůdce žalobce je subjektem cizího práva) a dospěl k závěru, že s ohledem na čl. 4 nařízení Brusel I. bis je mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout.

4. Soud má za prokázané následující jednotlivé skutečnosti:

5. Žalovaná a poskytovatel úvěru (anonymizována čtyři slova) uzavřeli dne 17.12.2019 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které žalobce poskytl žalované revolvingový úvěr, a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná, že se seznámila s Všeobecnými obchodními podmínkami společnosti a zavázala se je dodržovat (prokázáno: smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 17.12.2019 číslo (úvěrový účet číslo) včetně připojených obchodních podmínek). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách vždy do 17. dne v měsíci, výše měsíční splátky zde byla sjednána na minimálně 5 % z dlužné částky vždy k poslednímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však ve výši 500 Kč (prokázáno: uvedenou úvěrovou smlouvou ze dne 17.12.2019).

6. Z výpisu z úvěrového účtu má soud za prokázané, že žalovaná čerpala dne 17.12.2019 částku 2 148 Kč, dne 29.12.2019 částku 10 000 Kč, dne 22.1.2020 částku 30 000 Kč a dne 2.2.2020 částku 8 400 Kč. Dne 21.1.2020 žalovaná uhradila splátku ve výši 1 214 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu číslo).

7. Žalobce dne 24.7.2020 odstoupil od úvěrové smlouvy, neboť žalovaná byla v prodlení se splácením úvěru a oznámil žalované, že se úvěr ke dni 31.8.2020 stává splatným v celém rozsahu. Ke dni zesplatnění činila celková výše pohledávky 56 445 Kč, která je tvořena z částky 17 284 Kč (dlužných měsíčních splátek), jistinou splatnou ke dni účinnosti odstoupení od smlouvy ve výši 37 664 Kč, úroky ve výši 3 145,34 Kč, smluvní pokutou 798 Kč, náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky 700 Kč (prokázáno: odstoupením od úvěrové smlouvy ze dne 24.7.2020).

8. Původní věřitel svou pohledávku za dlužníkem postoupil dne 21.9.2020 na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky). Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 2.10.2020 (prokázáno: oznámením ze dne 2.10.2020, včetně podacího lístku).

9. Z předžalobní upomínky ze dne 8.12.2020 včetně podacího archu bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 60 730,81 Kč.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru podle a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele ( a o. z.). Vzniklé závazky tak je kromě příslušných ustanovení , , nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. z. s. ú.

11. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované

(§ 9 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. , a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.

12. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalované.

13. Z toho důvodu byl žalobce před jednáním vyzván usnesením ze dne datum,

č. j. číslo jednací, (zejména) aby doplnil žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. K tomu žalobce přípisem datovaným dne 15.7.2021 (č. l. 19) sdělil, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnst žalované, rovněž uvedl, že žalovaná při uzavírání smlouvy byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní poměry. Při uzavírání smlouvy prohlásila, že informace jsou pravdivé. Teprve poté s ní byla uzavřena smlouva. Předchůdce žalobce ověřil příjmy i výdaje, rovněž učinil dotaz do registru SOLUS, NRKI/BRKI, dále byla žalovaná lustrována v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Dále uvedl, že postačuje, že poskytovatel úvěru měly, ze kterých vycházel při zkoumání úvěruschopností žadatele k dispozici a nepořizoval si z nich kopie. Zde odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. -97.

14. Jelikož žalobce ve své žalobě ani v doplnění žaloby neučinil dostačující tvrzení ohledně toho, zda a do jaké míry úvěruschopnost žalované zkoumal, byl zástupce žalobce u jednání dne 12.8.2021 poučen o své povinnosti tvrzení a důkazní a o následcích nesplnění procesní povinnosti podle ,3 Po poskytnutém poučení zástupce žalobce uvedl, že žalobce dostatečně posoudil úvěruschopnost žalované, k těmto svým tvrzením navrhl důkazy a další listinné důkazy k dispozici nemá. Požádal soud, aby si vyžádal údaje z registru SOLUS sám, když žalobcem být poskytnuty nemohou.

15. Všechny výše uvedené listinné důkazy soud hodnotí jako plně věrohodné.

16. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ z. s. ú.) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 z. s. ú. posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Ačkoli jazykový výklad § 87 odst. 1 z. s. ú. by nasvědčoval tomu, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru je v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele relativní neplatná (k neplatnosti smlouvy je třeba námitky spotřebitele), není takový výklad eurokonformní, a proto nemůže obstát. Česká republika, jako členský stát Evropské unie, totiž uvedeným zákonem splnila povinnost transponovat do svého právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ Směrnice 2008 /48/“), což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu přijaté vnitrostátní úpravy.

20. V daném případě je výklad Směrnice 2008 /48/ ve vztahu k označené české vnitrostátní právní úpravě již tzv. acte éclairé, neboť na základě předběžné otázky položené Okresním soudem v Ostravě podal Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, následující výklad relevantních článků Směrnice 2008 /48/:„ Články 8 a 23 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

21. Eurokonformní výklad tak požaduje, aby soud zkoumal z úřední povinnosti, zda žalobce splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, a aby i bez námitky žalované posoudil smlouvu o úvěru jako (absolutně) neplatnou v případě, že žalobce svou povinnost porušil.

22. Případné nedodržení takového procesního postupu má za následek porušení práva žalované spotřebitele na spravedlivý proces (d). Do základního práva spotřebitele na soudní ochranu by bylo zasaženo, pokud by (obecný) soud nezkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Uvedený nález se sice primárně týká předchozí právní úpravy (, o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů), avšak Ústavní soud se v odůvodnění výslovně zabývá i úpravou nyní aktuální a nosné důvody nálezu tak lze nadále použít.

23. Ustálená rozhodovací praxe soudů již dále dospěla k závěru, že poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost spotřebitele posoudit s náležitou odbornou péčí, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

24. Pojem„ odborné péče“ je legálně definován pro účely ochrany spotřebitele v  , o ochraně spotřebitele, jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost. Pojem„ odborná péče“ představuje péči vyšší intenzity než„ péče řádného hospodáře“, kdy z požadavku odbornosti vyplývá též požadavek pečlivosti, přičemž„ odbornou péčí“ je třeba rozumět péči průměrného profesionála, tzn. odborníka, který má svému oboru obvyklé znalosti, schopnosti a dovednosti, a který je využívá s tomu odpovídající obvyklou péčí a opatrností (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. , nebo ze dne 9. 1. 2006 sp. zn. ).

25. Z již odkazovaných rozhodnutí se dále podává, že„ odborná péče“ bude v případě posuzování úvěruschopnosti spotřebitele zahrnovat i takovou obezřetnost, která poskytovatele vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Poskytování úvěrů bez doložení bonity je aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situace jako je předlužení velké části obyvatelstva, problém vícečetných exekucí, systémové chudoby aj. Smlouvu o spotřebitelském úvěru tak lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Sankce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy tak je do značné míry motivována i ochranou veřejného zájmu.

26. Jinak řečeno, z odkazované judikatury konkrétně plyne, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr značí situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto musí poskytovatel úvěru mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti).

27. V daném případě předchůdce žalobce vyžádal informace od žalované (vyplněním v žádosti o úvěr), které ani nedoplnil výpisem z účtu žalované. Lustraci žalované v rejstříku SOLUS a rejstříku NRKI nevyžádal vůbec. Podle mínění soudu se žalobce neměl spokojit s údaji, uvedenými žalovanou, neboť tyto jsou co do svého rozsahu nedostatečné. Žalobce (právní předchůdce žalobce) si ani nevyžádal výplatní pásky žalované, zda skutečně dosahuje takových příjmů, jaké uvádí. Žalovaná pouze uvedla, že dosahuje čistého měsíčního příjmu 16 139 Kč a celkové náklady na domácnost jsou 2 300 Kč s tím, že nemá žádné finanční závazky. Žalobce se přitom nemůže zprostit své povinnosti jednat s patřičnou odbornou péčí odkazem na skutečnost, že žalovaná se zavázala a je povinna v žádosti uvést úplné a pravdivé údaje, neboť – jak shora podrobně vysvětleno – žalobce musí být aktivní a nemůže se spoléhat jen na údaje poskytnuté žalovanou (když v daném případě si žádné podrobnější údaje ani nevyžádal).

28. Zdůrazňuje-li žalobce, že žalovaná měla za povinnost uvést při sjednávání smlouvy pravdivé a úplné údaje o svých majetkových, příjmových a jiných poměrech (jinak se mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu), pak se jedná o argumentaci nepřiléhavou. Podle ustálené soudní praxe, k níž se na jiných místech tohoto odůvodnění soud konkrétně přihlašuje, se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Jinými slovy poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru. Ještě jinak řečeno, skutečnost, zda se žadatel (ne) dopustil trestného činu úvěrového podvodu, je nepodstatná pro posouzení, zda poskytovatel úvěru postupoval s náležitou odbornou péčí. Zcela obdobně pak platí, že se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat jen na zásadu poctivého a dobrověrného jednání v právním styku; ani tato zásada pochopitelně neznamená, že má poskytovatel úvěru rezignovat na přezkoumání tvrzení a údajů poskytnutých dlužníkem.

29. Právní názor žalobce, že následkem nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele je relativní neplatnost, není správný. I v „ nových“ poměrech (pro smlouvy o spotřebitelském úvěru řídící se úpravou , o spotřebitelském úvěru, a , ) platí, že se jedná o neplatnost absolutní (k níž musí soud přihlížet i bez návrhu), jak bylo podrobně vysvětleno výše.

30. K námitce, že žalobce ani jeho právní předchůdce (který smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavíral) nemají k dispozici kopie dokladů a jiných dokumentů předložených žalovanou při uzavírání smlouvy, lze doplnit následující. Nejde jen o to, zda uvedenéy (doklady žalované, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, výpisy z účtu aj.) měl právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy k dispozici, ale zejména je též třeba znát obsah těchto listin, neboť jen se znalostí konkrétních skutečností plynoucích z těchto listin lze posoudit, zda žalobce vzal dostatečně v úvahu všechny jednotlivé skutečnosti na straně žalované (jak na jeho příjmové, tak výdajové stránce) a podle jeho přezkoumatelné úvahy vedené s odbornou péčí tak neměl v době uzavření smlouvy důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.

31. Žalobce na podporu své argumentace, že dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované, předložil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích jako soudu odvolacího ze dne 31. 7. 2020, č. j. -97. K tomu zdejší soud dodává, že zkoumání úvěruschopnosti je z povahy věci vždy věcí individuálního posouzení jedinečných skutkových okolností daného případu. Závěr o (ne) splnění povinnosti podnikatele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vždy navázán na pečlivé zhodnocení konkrétního skutku. Zejména ale soud konstatuje, že se řídí právními závěry ustálené soudní praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, které na jiném místě odůvodnění reprodukuje. Rozhodnutí odvolacího soudu v (jiné) konkrétní věci takovou ustálenou judikaturou, jíž by měl následovat, být nemůže. Žádá-li žalobce, aby věc byla s ohledem na § 13 o. z. rozhodnuta stejně jako v uvedeném rozhodnutí odvolacího soudu, pak podle uvedeného ustanovení žalobce nemá právo na„ stejné rozhodnutí“, ale na právo, aby soud přesvědčivě vysvětlil důvod odchylného rozhodnutí právního případu; tímto důvodem jsou právě skutečnosti shora uvedené (odlišný skutkový základ projednávaných věcí, soulad rozhodnutí s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu).

32. Soud tak dospívá k závěru, že žalobce nepostupoval při uzavírání smlouvy o úvěru s odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti případu a (v době uzavírání smlouvy) osvědčené poměry žalované nezkoumal dostatečně jeho úvěruschopnost.

33. Smlouva o úvěru tak je s ohledem na § 97 odst. 1 z. s. ú. a § 588 o. z. absolutně neplatná. Účastníci jako smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalobce žalované plnil na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, smluvní pokutě a nákladech spojených s vymáháním pohledávky. Na pohledávku žalovaná uhradil celkem částku 1 214 Kč. Tuto částky je nutno započíst na jistinu (žalované byla poskytnuta částka 2 148 Kč, 10 000 Kč, 30 000 Kč a 8 400 Kč). Na pohledávku tak zbývá doplatit částka 49 334 Kč, kterou soud žalobci přiznal včetně úroku z prodlení v zákonné výši v návaznosti na prodlení žalované podle data doručení předžalobní výzvy (, , o. z., ). Ostatní nároky soud zamítl. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle

34. Smlouvy o postoupení pohledávky (§ 1879 o. z.), podle nichž se věřitelem stal žalobce, shora uvedeným nejsou dotčeny, neboť postupitel a postupník nemusí právně kvalifikovat postupovanou pohledávku a postupní smlouva je platná i v případě takového (právního) omylu

o tom, že postupovaná pohledávka vznikla na základě platného právního jednání (R 27/2012).

35. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. s odkazem na závěry obsažené v Nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. ze dne 30.8.2010„ Je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci ( ) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.“. Soud kapitalizoval jednotlivé nároky ke dni rozhodnutí. Žalobce měl úspěch jen částečný, a to v 72,9%. Má tak nárok na uhrazení poměrné (45,8%) části nákladů řízení. Pro účely výpočtu soud veškeré částky kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku. Částka, ze které soud vycházel při výpočtu poměru úspěchu účastníků ve věci, činila 71 476,51 Kč (ve výroku I. přiznaná částka 49 334 Kč + kapitalizované úroky z prodlení ve výši 2 754,25 Kč; ve výroku II. zamítnutá částka 2 159,65 Kč, kapitalizovaný úrok 4 950,63 Kč, zákonný úrok kapitalizovaný za období 15.12.2020 – 18.8.2021 z částky 2 159,65 Kč ve výši 120,57 Kč, zákonný úrok kapitalizovaný za období 1.9.2020 – 14.12.2020 z částky 51 493,65 Kč ve výši 1 222,09 Kč, úrok 22,68% ročně z částky 49 996,42 Kč kapitalizovaný za období 1.9.2020 – 18.8.2021 ve výši 10 935,32 Kč)

Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky:

-) 2 060 Kč (zaplacený soudní poplatek),

-) odměny advokáta za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení; podání žaloby; předžalobní výzva, účast u jednání dne 12.8.2021. Mimosmluvní odměna činí 4 x 3 180 Kč (§ 7 bod 5., adv. tarifu), celkem 12 720 Kč,

-) paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 4x 300 Kč (§ 13 odst. 3 adv. tarifu), celkem 900 Kč,

-) cestovné k jednání dne 12.8.2021 ve výši 161 Kč (při cestě obec - obec a zpět 2 x 14km, průměrné spotřebě 4,97l/100km a vyhláškové ceně paliva 27,20 Kč a při započtení 4,40 Kč za kilometr dle vyhlášky o cestovních náhradách

-) na ztrátě času 2 půlhodiny po 100 Kč

-) náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů advokáta ( ) ve výši 2 999 Kč,

Obecným pravidlem je, že se nenahrazují všechny náklady, jež v řízení účastníkovi vznikly, ale pouze ty, jež byly vynaloženy k účelnému uplatňování nebo bránění práva ( ). Soud neshledal jako účelný úkon právního zástupce žalobce písemné podání ze dne 15.7.2021, kterým žalobce doplnil skutková tvrzení a návrhy na provedení důkazních prostředků, jež měla obsahovat již žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu).

Žalobce měl v projednávané věci úspěch v rozsahu 72,9% a žalovaná 27,1%. Celkové náklady řízení žalobce činí 19 360 Kč, žalobci tak přísluší vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 45,8% z této částky, tedy 8 867 Kč a to k rukám svého zástupce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (, ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.