Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
19 C 211/2020-42
Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 59 389,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. V rozsahu požadavku žalobkyně, aby jí žalovaná zaplatila smluvní pokutu ve výši 9 289,20 Kč, se řízení zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 100 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. V rozsahu požadavku žalobkyně, aby jí žalovaná zaplatila úrok ve výši 25,85 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
V. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatit na soudním poplatku částku 593 Kč, a to na bankovní účet číslo variabilní symbol.
VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 171 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. V rozsahu požadavku žalobkyně, aby jí žalovaná zaplatila smluvní pokutu ve výši 9 289,20 Kč, se řízení zastavuje.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 100 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. V rozsahu požadavku žalobkyně, aby jí žalovaná zaplatila úrok ve výši 25,85 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>V. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatit na soudním poplatku částku 593 Kč, a to na bankovní účet [číslo] [variabilní symbol].</b> <b>VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 171 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se – původně – v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 35 100 Kč s příslušenstvím a smluví pokutu ve výši
24 289,20 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně porušila svou – smluvní – povinnost, neboť včas a řádně nesplatila úvěr, který jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla.
2. Před prvním jednáním ve věci žalobkyně navrhla změnu žaloby, když nad rámec původního petitu požadovala, aby jí žalovaná vedle zákonného úroku z prodlení zaplatila rovněž smluvní úrok ve výši 25,85 % ročně z částky 30 000 Kč, a to od datum do zaplacení. Současně žalobkyně v tomto podání vzala žalobu zpět co do části smluvní pokuty ve výši 9 289,20 Kč s poukazem na ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
3. Na jednání nařízené na datum se žalovaná bez omluvy nedostavila, a k podanému návrhu se k výzvě soudu nikterak nevyjádřila. Na tomto jednání soud nevyhověl návrhu právního zástupce žalobkyně, aby soud ve věci vydal rozsudek pro zmeškání, naopak poučil žalobkyni, že má-li být se svým nárokem plně úspěšná, musí prokázat, že její právní předchůdkyně řádně ověřovala úvěruschopnost žalované, což mj. znamená, že v potřebném rozsahu vzala na vědomí skutečnost, že na majetek žalované byla v době uzavření smlouvy vedena exekuce pro vymožení pohledávky ve výši 59 494 Kč s příslušenstvím, jak se podává z pověření soudního exekutora, vydaného zdejším soudem dne datum. Současně soud na tomto jednání připustil shora označenou změnu (rozšíření) žaloby a rovněž seznámil žalobkyni s předběžným právním názorem, že za neplatné bude nutno označit ujednání o poplatku za hotovostní inkaso splátek.
4. V poskytnuté lhůtě žalobkyně žádné nové důkazní návrhy nepředložila, vyjádřila nicméně přesvědčení, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, přičemž zopakovala již při jednání prezentované stanovisko, že se soud otázkou, zda byla v dané věci řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, nemůže vůbec zabývat, pakliže žalovaná v tomto smyslu v řízení žádnou námitku nevznesla.
5. Z posléze nařízeného jednání se poté žalobkyně omluvila a žalovaná se na něj opět bez omluvy nedostavila.
6. Soud proto při jednání provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, v prvé řadě smlouvou o úvěru číslo ze dne datum a Žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru z téhož dne.
7. Na základě těchto listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně – právnická osoba – dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které se jí právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč, za což měla žalovaná v rámci třinácti měsíčních splátek ve výši 3 900 Kč právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkem částku 51 900 Kč s tím, že částku 1 200 Kč představoval poplatek za uzavření smlouvy, částku 6 600 Kč poplatek za správu úvěru a částku 5 700 Kč poplatek za hotovostní výběr splátek. Zbývající částku ujednaného poplatku ve výši 8 400 Kč tak představoval kapitalizovaný úrok v deklarované výši 28 % ročně, tedy v případě žalovanou zvolené varianty třinácti měsíčních splátek ve výši 25,85 % ročně. V ujednání pod čl. V. bodem 4. byla potom sjednána pro případ prodlení smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.
8. Podle žalovanou nevyvráceného tvrzení žalobkyně přitom žalovaná z titulu předmětné smlouvy ničeho nezaplatila.
9. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně jako právní vztah založený smlouvou o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž se – a to bez ohledu na procesní pasivitu žalované – striktně podle pokynů vyjádřených v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o. proti GK nejprve zabýval otázkou, zda byla poskytovatelem úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost dlužníka.
10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. totiž platí:„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
11. Na základě tzv. teleologické redukce (v podrobnostech viz Melzer, Filip: Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 2. vydání, Praha: C. H. Beck 2011, s. 252-254) nicméně podepsaný soud dospěl k závěru, že v posuzované věci nelze aplikovat ochrannou normu předvídanou v ustanovení 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ani ochranné normy obsažené v ustanoveních § 1812-1815 občanského zákoníku – a to v případě ujednání o jednotlivých poplatcích, které by v jiném skutkovém kontextu měl soud tendenci posuzovat jako absolutně neplatná pro zjevnou nevyváženost v neprospěch spotřebitele, respektive jako zastřená ujednání o (dalším) úroku.
12. V projednávané věci totiž musel soud vzít do úvahy skutečnost, jež je mu známa z úřední činnosti (viz § 121 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”)), tedy skutečnost, že žalovaná dlouhodobě působila jako zprostředkovatel spotřebitelských úvěrů, a to pro obchodní společnost právnická osoba. Za této situace dospěl soud k závěru, že v dané věci není namístě použít ta zákonná ustanovení, jež mají chránit spotřebitele, tedy osobu, jež při sjednávání spotřebitelského úvěru trpí důsledky jisté„ informační asymetrie“, neboť to zjevně není případ žalované, jež si díky své předchozí profesní zkušenosti musela být dobře vědoma všech nuancí uzavřené smlouvy, pročež není rozumný důvod jí poskytovat dobrodiní důsledků aplikace ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ani dobrodiní důsledků použití ustanovení na ochranu spotřebitele, obsažených v občanském zákoníku.
13. Soud proto žalobě s níže pojednanou výjimku vyhověl, neboť žalobkyně předloženými důkazy –v kontextu procesní pasivity žalované – v potřebném rozsahu prokázala, že žalované vznikl z titulu předmětné smlouvy dosud nesplacený dluh, a to včetně smluvní pokuty v rozsahu jedné poloviny úvěrovou smlouvou sjednané jistiny, tedy ve výši 15 000 Kč. Žalobkyni by dokonce případně náležel nárok ve vyšším rozsahu (tedy přinejmenším v rozsahu částky 38 400 Kč), ve smyslu zásady ultra petitum partium iudex condemnare non potest ovšem není možno přiznat žalobkyni více, než žalobním petitem požaduje, tedy v daném případě toliko částku 35 100 Kč.
14. Čtvrtým výrokem tak soud nakonec zamítl žalobu toliko v rozsahu požadavku na zaplacení úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, neboť dospěl k závěru, že v předmětné smlouvě byl – jakkoli pouze implicitně – sjednán kapitalizovaný úrok ve výši
8 400 Kč, kterážto skutečnost vylučuje prolongaci tohoto úroku i na dobu po předvídaném skončení daného právního vztahu (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne
19. 3. 2013 sp. zn. 21 Cdo 869/2012), zvláště když prodlení žalované mělo být v posuzované věci kompenzováno nejen zákonným úrokem z prodlení, ale rovněž shora specifikovanou smluvní pokutou, a to v posledku ve výši 50 % poskytnuté jistiny.
15. Pátým výrokem rozsudku pak soud uložil žalobkyni povinnost doplatit na soudním poplatku částku 593 Kč, jelikož podle položky č. 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků činí soudní poplatek částku 2 969 Kč, dosud bylo zaplaceno pouze 2 376 Kč.
16. O náhradě nákladů řízení konečně rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně má právo na 70 % jí účelně vynaložených nákladů řízení (neboť v části zpětvzetí je třeba považovat uplatněný nárok za procesně neúspěšný), jež v dané věci sestávají ze soudního poplatku ve výši 2 969 Kč (viz předchozí bod) a odměny právního zástupce za celkem pět úkonů právní služby včetně náhrady za daň z přidané hodnoty v celkové výši 22 990 Kč (částka 3 500 Kč za jeden úkon právní služby, pět paušálních náhrad v celkové výši 1 500 Kč a náhrada za daň z přidaného hodnoty z částky 19 000 Kč ve výši 3 990 Kč), přičemž soud výši odměny vypočítal na základě použití ustanovení § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Cestovní výdaje přitom právní zástupce žalobkyně soudu žádné nedoložil, a to ani poté, co obdržel protokol o jednání, na kterém byl vyhlášen tento rozsudek. Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně představuje částka 25 959 Kč, pročež žalobkyni přísluší náhrada v celkové výši 18 171 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.