Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
6 C 94/2021-59
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Timma Šmehlíka ve věci
žalobkyně:
; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti;
žalovanému:
; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
zastoupený advokátem údaje o zástupci
o zaplacení 28 392,94 Kč s příslušenstvím
o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 9. června 2021, č. j. 6 C 94/2021 -36
takto:
I. Výrok II rozsudku soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části, v jaké byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 4 472 Kč, potvrzuje.
II. Výrok IV rozsudku soudu prvního stupně se mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 115 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 573 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Výrok II rozsudku soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části, v jaké byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 4 472 Kč, potvrzuje. II. Výrok IV rozsudku soudu prvního stupně se mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 115 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 573 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Soud prvního stupně přezkoumávaným rozsudkem výrokem I zastavil řízení v částce 8 000 Kč, výrokem II žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 4 472 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do datum, výrokem III žalobu„ ve zbytku“, zamítl a výrokem IV žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 114 Kč k rukám jejího zástupce. Po skutkové stránce uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně - společnost právnická osoba - uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které mu poskytla 25 000 Kč, které jí měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem ve výši 21 542 Kč, zahrnujícím úrok ve výši 4 472 Kč, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 700 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 370 Kč, formou 60 týdenních splátek po 776 Kč do datum. Žalovaný tuto povinnost porušil, do datum uhradil pouze 17 000 Kč, proto zbývající část pohledávky zapůjčitel postoupil žalobkyni smlouvou z datum. Žalobkyně žádala přiznání částky 28 392,94 Kč zahrnující dlužnou jistinu ve výši 12 423,53 Kč a poplatky ve výši 15 969,41 Kč, se smluveným úrokem a zákonným úrokem z prodlení, které kapitalizovala ke dni datum na úrocích částkou 2 281,79 Kč a na úrocích z prodlení částkou 1 403,86 Kč. K tomu žádala přiznání úroku ve výši 29 % ročně a zákonného úroku z prodlení z jistiny 12 423 Kč od datum do zaplacení.
2. Poté, co žalovaný v průběhu řízení žalobkyni zaplatil 8 000 Kč a žalobkyně o tuto částku vzala žalobu zpět, soud prvního stupně podle § 96 odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. řízení v této části zastavil.
3. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl., § 1 813 a násl. a § 588 občanského zákoníku (o. z.) jako platnou, tedy obě strany zavazující. Důvodnou z ní neshledal pouze odměnu za flexibilní splácení a administrativní činnost ve výši 9 700 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 370 Kč s tím, že činí 68 % zapůjčené částky. Smlouvu tedy akceptoval jen v části úroku ve výši 4 472 Kč a žalovanému uložil, aby jej žalobkyni zaplatil spolu se zákonným úrokem z prodlení za dobu prodlení s úhradou jistiny 8 000 Kč od žalobkyní požadovaného datum do zaplacení datum. Ve zbývající části, aniž ale vyjádřil v jaké, žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. s tím, že žalobkyně měla úspěch ze 44 % vztahující se k částce 12 472 Kč (4 472 + 8 000 Kč) a její neúspěch je tedy 56 %. Žalovanému jako úspěšnějšímu proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 12 %, které zahrnují odměnu právního zastoupení za tři úkony právní služby po 2 260 Kč, tři režijní paušály po 300 Kč paušál a 21 % DPH. V rozporu s tímto odůvodněním však je výrokové části rozsudku uložil povinnost k úhradě nákladů řízení žalovanému.
4. Žalovaný se odvolal proti výroku II rozsudku, ale pouze co do částky 4 472 Kč, a proti nákladovému výroku IV. Odvolání tedy nesměřovalo proti uložené mu povinnosti zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z 8 000 Kč od datum do datum. Namítl nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně, který spotřebitelskou úvěrovou smlouvu shledal platnou, aniž se zabýval jeho námitkou, že před uzavřením smlouvy nebyla řádně a s odbornou péčí zkoumána jeho úvěruschopnost podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (ZSÚ). V té souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 , podle kterého„ pokud se odvolací soud nezabýval tím, zda oprávněná při posuzování schopnosti povinné splácet vycházela i z jiných informačních zdrojů než toliko z objektivně nepodloženého osobního prohlášení povinné jakožto dlužníka o jejích poměrech, tj. zda v této situaci postupovala s odbornou péčí v souladu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, je jeho rozhodnutí neúplné a tudíž nesprávné." Stejně tak v projednávané věci není zřejmé, zda a jaké kroky předchůdkyně žalobkyně činila před uzavřením smlouvy, když součástí jeho evidenční karty nejsou žádné kopie dokladů o příjmech a pravidelných výdajích a o splátkách jiných závazků. Bývá přitom časté, že pověřená osoba v příslušných formulářích údaje zkreslí kvůli získání své provize. Stejně tak údaje o něm nebyly ověřovány v rejstřících BRKI (bankovní registr klientských informací), NRKI (nebankovní registr klientských informací) a v registru SOLUS. Žalovaný dále poukázal na nepřiměřenou výši úroku, který byl skryt mezi dalšími poplatky, a které tak spolu s ním činí více než 68 % půjčené částky. Z těchto důvodů je podle něj smlouva absolutně neplatná a žalobkyni mohl vzniknout pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši poskytnuté částky, kterou jí však již uhradil. Žalovaný žádal, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a nárok žalobkyně na úrok ve výši 4 472 Kč zamítl a aby jemu jako úspěšnějšímu přiznal 44 % nákladů řízení a náhradu nákladů odvolacího řízení.
5. Žalobkyně se k odvolání žalovaného nevyjádřila.
6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu podle § 212 a §212a o. s. ř. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné jen v části nákladového výroku.
7. Podle obsahu spisu předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč. Za zapůjčené peněžní prostředky měl žalovaný zaplatit poplatek ve výši 21 542 Kč, který zahrnoval úrok ve výši 4 472 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 9 700 Kč a poplatek za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 7 370 Kč. Soud prvního stupně tuto smlouvu správně posoudil podle § 2390 o. z. a za situace, že žalovaný je uzavřel jako spotřebitel, také podle zákona o spotřebitelském úvěru, jako v zásadě platné právní jednání. S jeho závěrem, že v části vztahující se k poplatku za administrativní činnost ve výši 9 700 Kč a za komfortní splácení ve výši 7 370 Kč, je smlouva absolutně neplatná (přestože to v odůvodnění rozsudku přímo nevyjádřil) odvolací soud souhlasí.
8. Námitku žalovaného dovozující absolutní neplatnost smlouvy kvůli neprověření jeho úvěruschopnosti a stejně tak vzhledem k nepřiměřené výši úroku, odvolací soud nepovažuje za důvodnou.
9. Úrok byl v úvodní části smlouvy, hned za označením smluvních stran a výše zápůjčky, vyjádřen zřetelně a běžnému spotřebiteli naprosto srozumitelně částkou 4 472 Kč po rovněž jednoznačně vymezenou dobu 60 týdnů. Se žalovaným je možno souhlasit v tom, že i další částky, tj. poplatek za administrativní činnost a za komfortní splácení, tedy celkem 17 070 Kč, představovaly odměnu zapůjčitele za poskytnutí peněžních prostředků ve smyslu § 2392 odst. 1 o. z. Ty však soud prvního stupně žalobkyni nepřiznal, když v této části dovodil neplatnost smlouvy. Protože zbývajícímu obsahu smlouvy nelze v podstatě nic vytknout, nebyl žádný důvod považovat smlouvu za neplatnou jako celek a práva účastníků z ní vzniklá posuzovat podle právní úpravy bezdůvodného obohacení. Jinými slovy řečeno, v případě, že smluvní strany smluví neplatně úrok, jedná se podle § 577 o. z. o nezákonné určení množstevního rozsahu, které soudu umožňuje takové ujednání nahradit jiným zákonu odpovídajícím. Tento postup je pak v souladu s požadavkem na upřednostnění výkladu smlouvy, který v maximální možné míře respektuje vůli jejích účastníků, kteří nepochybně měli v úmyslu dohodnout se na úplatném poskytnutí zápůjčky. Pokud by tedy kvůli neplatnému ujednání o úroku jej bylo třeba stanovit podle § 1802 o. z., tj. ve výši požadované obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy (k čemuž ale v projednávané věci není žádný důvod), tak vzhledem k zjištěným okolnostem by odpovídala zákonnému požadavku transparentně ve smlouvě uvedená částka 4 472 Kč představující odměnu vypůjčitele za poskytnutí částky 25 000 Kč na dobu 60 týdnů. Při procentním vyjádření se jedná o úrok ve výši 17,64 % ročně, což nijak neodporuje judikatornímu trojnásobku obvyklých úroků.
10. Pokud se jedná o otázku o ne/prověření úvěruschopnosti žalovaného, kterou se soud prvního stupně skutečně nezabýval, odvolací soud v tomto směru doplnil dokazování a ze zákaznické karty/žádosti žalovaného o spotřebitelský úvěr z datum zjistil, že žalovaný žádal o zápůjčku 30 000 Kč. Ke svým poměrům uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, má učňovské vzdělání, pracuje jako svářeč u právnická osoba obec, kde dosahuje čistý příjem 19 506 Kč, kromě toho má další příjem ve výši 10 000 Kč, jeho odhadované výdaje jsou 8 000 Kč, žádnou zápůjčku u jiné společnosti nemá a disponuje bankovním účtem na své jméno. Z žádosti také plyne, že zástupkyně zapůjčitele jméno příjmení svým podpisem potvrdila, že veškeré jí v zákaznické kartě vyplněné údaje sdělené jí žalovaným souhlasí s doklady, které jí žalovaný předložil, což je pracovní smlouva a tři výpisy z bankovního účtu.
11. V minulosti sporný výklad § 87 odst. 1 ZSÚ byl vyjasněn a v současné době snad již nikdo nezpochybňuje, že soud je povinen zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda poskytovatel zápůjčky posoudil náležitě úvěruschopnost spotřebitele, a jestliže zjistí, že této povinnosti nedostál, dovodit z toho absolutní neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ přitom platí, že poskytovatel by měl při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházet (především) z porovnání jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů a z § 75 ZSÚ pak plyne, že je povinen provozovat svou činnost„ s odbornou péčí.“ Minimální standardy, které je namístě požadovat, aby povinnost posuzování úvěruschopnosti plnila svůj účel a současně nebyla pro zúčastněné nadměrně obtěžující, jsou pak upraveny v § 86 odst. 1 ZSÚ, podle kterého poskytovatel posoudí úvěruschopnost spotřebitele„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“ Konkrétní výčet postupů, které musí být ze strany poskytovatele provedeny, však zákon nestanoví, opakovaně je však judikaturou, mimo jiné i rozsudkem Nejvyššího soudu, na který žalovaný odkázal, zdůrazňováno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověření těchto tvrzení.
12. Se žalovaným lze proto souhlasit v tom, že posouzení úvěruschopnosti by nebylo řádné, pokud by proběhlo bez zjištění (prověření, doložení) jím poskytnutých tvrzení. Nelze však přehlédnout, že žalovaný po celou dobu řízení, a ostatně ani při jednání u odvolacího soudu, nespecifikoval, v čem údaje o jeho osobních a majetkových poměrech popsané v žádosti neodpovídaly skutečnosti. Naopak z žádosti je zřejmé, že žalovaný tehdy předložil doklady prokazující pravdivost jeho tvrzení, což zástupkyně zapůjčitele svým podpisem potvrdila stejně jako to, že všechny předložené doklady souhlasí s údaji sdělenými jí žalovaným. Pokud tedy zapůjčitel na základě údajů žalovaného a z jím poskytnutých dokladů shledal, že mu může poskytnout zápůjčku 25 000 Kč, neboť poměry žalovaného jsou takové, že ji bude schopen ze své mzdy splácet po dobu cca jednoho a čtvrt roku, postupoval s odbornou péčí a nelze mu nic vytknout. Nic na tom nemění, že si pravdivost údajů sdělených mu žalovaným, které byly v souladu s jím předloženými listinami, dále neověřoval v příslušných registrech. Lze proto uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně své zákonné povinnosti dostála, a z ničeho pak nelze dovozovat její povinnost žalovaným předložené kopie dokladů archivovat. Zjevně účelová námitka žalovaného zpochybňujícího platnost smlouvy z důvodu nedostatečného prověření jeho úvěruschopnosti tak není oprávněná.
13. Z uvedených důvodů odvolací soud přezkoumávanou část výroku II rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správnou podle § 0219 o. s. ř. o. s. ř. potvrdil.
14. Nesprávný nákladový výrok IV rozsudku odvolací soud změnil podle § 224 odst. 2 , § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. V řízení před soudem prvního stupně, kde byla předmětem sporu částka 28 392 Kč (tarifní hodnota), byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 44 % a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 56 %, jak ostatně soud prvního stupně správně uvedl. Žalovanému jako úspěšnějšímu proto náleží 12 % (rozdíl úspěchů účastníků) nákladů řízení, které mu v řízení vznikly v celkové výši 9 293 Kč a zahrnují tři úkony právní služby po 2 260 Kč a 3 režijní paušály po 300 Kč podle § 7 a § 13 vyhlášky č.177/1996 Sb. (AT) a 21 % DPH ve výši 1 613 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
15. V odvolacím řízení, kde tarifní hodnotou byla částka 4 472 Kč, bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a žalobkyni jako zcela úspěšné byla přiznána náhrada za jeden úkon právní služby ve výši 1 000 Kč (účast při jednání), jeden režijní paušál ve výši 300 Kč a DPH ve výši 273 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. o. s. ř. Dovolání se podává u Nejvyššího soudu, prostřednictvím soudu prvního stupně, do dvou měsíců od jeho doručení.