Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 178/2021-54
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 65 620 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 64 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 64 000 Kč za dobu od 26. 11. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud částečně zamítá žalobu co do:
-) částky 1 620 Kč,
-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 141,15 Kč,
-) kapitalizovaného úroku ve výši 6 156,8 Kč,
-) zákonného úroku z prodlení z částky 65 620 Kč od 31. 8. 2019 do 25. 11. 2020 ve výši 10 %,
-) zákonného úroku z prodlení z částky 1 620 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení ve výši 10 %,
-) zákonného úroku z prodlení z částky 64 000 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení ve výši 1,75 %,
-) úroku 22,2 % ročně z částky 64 000 Kč od 31. 8. 2019 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 436 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., evidenční číslo ČAK: číslo.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 64 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 64 000 Kč za dobu od 26. 11. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud částečně zamítá žalobu co do: -) částky 1 620 Kč, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 141,15 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 6 156,8 Kč, -) zákonného úroku z prodlení z částky 65 620 Kč od 31. 8. 2019 do 25. 11. 2020 ve výši 10 %, -) zákonného úroku z prodlení z částky 1 620 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení ve výši 10 %, -) zákonného úroku z prodlení z částky 64 000 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení ve výši 1,75 %, -) úroku 22,2 % ročně z částky 64 000 Kč od 31. 8. 2019 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 436 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., evidenční číslo ČAK: [číslo].
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. se zdůvodněním, že mezi žalovaným a společností právnická osoba (dále„ původní věřitelkou“) byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet k úvěrovému účtu č. bankovní účet, na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši 64 000 Kč jednorázovým bezhotovostním převodem na běžný účet žalovaného. Před poskytnutím úvěru původní věřitelka ověřila úvěruschopnost žalovaného tak, že nahlédla do BRKI, NRKI, ISIR, databáze Ministerstva vnitra ČR a posoudila potvrzení zaměstnavatele žalovaného, podle nějž byl od 4. 12. 2018 zaměstnán ve společnosti právnická osoba, kde jeho průměrná čistá měsíční mzda za poslední 3 měsíce před poskytnutím úvěru činila částka, přičemž byla zatížena měsíčními srážkami ve výši 7 531 Kč. Původní věřitelka též vycházela ze statistických dat ČSÚ a ve své interní databázi ověřila, že u ní žalovaný nemá dluh. Žalovaný se zavázal úvěr splácet splátkou ve výši 1 615,68 Kč, přičemž splácet měl též řádný úrok ve výši 22,20 % ročně. Žalovaný nesplatil nic. Protože splátky řádně nehradil, zesplatnila původní věřitelka pohledávku ke dni 30. 8. 2019. Původní věřitelka postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Nepopřel tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinil je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákonů č. 588/2020 Sb., 38/2021 Sb. a číslo Sb. (dále„ o. s. ř.“). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalovaného podpůrně přihlédl.
3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne datum původní věřitelka s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru k úvěrovému účtu č. bankovní účet, na jejímž základě splnila svou povinnost a poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 64 000 Kč jednorázovým bezhotovostním převodem na běžný účet žalovaného (smlouva o úvěru, výpis z úvěrového účtu ze dne 20. 8. 2020). Ve smlouvě se žalovaný zavázal úvěr splatit v měsíčních anuitních splátkách po 1 759,68 Kč včetně pojistného a úroku 22,20 % ročně. Původní věřitelka měla v případě neplnění splátek právo úvěr zesplatnit, žalovaný se zavázal zaplatit jí úrok z prodlení v zákonné výši (smlouva o úvěru, produktové podmínky). Žalovaný nezaplatil nic, pročež původní věřitelka úvěr zesplatnila ke dni 28. 8. 2019 (zesplatnění úvěru, výpisy z úvěrového účtu, platební historie, upomínky). Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, dohoda o úplatě, potvrzení o zaplacení úplaty). Oznámení o postoupení pohledávky neobsahuje výzvu k zaplacení, nýbrž jen informaci o osobě nového věřitele (oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení do 25. 11. 2020 v předžalobní výzvě odeslané doporučeně dne 10. 11. 2020 (předžalobní výzva, podací lístek). Žalobkyně soudu nepředložila důkazy o analýze úvěruschopnosti žalovaného ze strany původní věřitelky před poskytnutím úvěru v podobě náhledu do registru, statistických dat ČSÚ, výpisu z interní databáze, výpisu z BRKI, NRKI a z ISIR ani z databáze Ministerstva vnitra. Soud proto nařídil jednání, na němž žalobkyni poučil o povinnosti předložit tyto důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně však žádný ze zmíněných důkazů nepředložila ani soud nepožádala o poskytnutí lhůty k tomu určené. Proto soud vyšel z negativní domněnky, že do těchto databází původní věřitelka nenahlédla. Původní věřitelka prokazatelně prověřila pouze mzdu žalovaného a jinak vycházela z jeho tvrzení (žádost o úvěr, potvrzení o příjmu). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.
4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Dne datum původní věřitelka s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru k úvěrovému účtu č. bankovní účet, na jejímž základě splnila svou povinnost a poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 64 000 Kč jednorázovým bezhotovostním převodem na běžný účet žalovaného. Ve smlouvě se žalovaný zavázal úvěr splatit v měsíčních anuitních splátkách po 1 759,68 Kč včetně pojistného a úroku 22,20 % ročně. Původní věřitelka měla v případě neplnění splátek právo úvěr zesplatnit, žalovaný se zavázal zaplatit jí úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaný nezaplatil nic, pročež původní věřitelka úvěr zesplatnila ke dni 28. 8. 2019. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení. Oznámení o postoupení pohledávky neobsahuje výzvu k zaplacení, nýbrž jen informaci o osobě nového věřitele. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení do 25. 11. 2020 v předžalobní výzvě odeslané doporučeně dne 10. 11. 2020. Původní věřitelka nenahlédla do databází umožňujících posoudit dluhové zatížené žalovaného. Původní věřitelka prověřila pouze mzdu žalovaného a jinak vycházela z jeho tvrzení.
5. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek z bezdůvodného obohacení (§ 2991n zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů., dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru (§ 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.“ ve spojení s § 2395n o. z.). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalovaném (§ 419 o. z.). Splnila svou povinnost přenechat žalovanému k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaný měl postupně vracet s příslušnými poplatky. Podle názoru soudu však původní věřitelka nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné, a to z důvodů popsaných v předcházejících dvou odstavcích. V tom případě nemohlas získat reálný přehled o sociálních poměrech žalovaného tak, aby bylo její rozhodnutí poskytnout mu úvěr skutečně informované v zákonem předepsané míře. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018,„ bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“ To znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 první věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 první větou o. z. a čl. 8 odst. 1 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014 číslo ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- právnická osoba, C číslo, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou jistiny a úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení částky 64 000 Kč tudíž žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení teprve v předžalobní výzvě odeslané dne 10. 11. 2020, přičemž je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání, zde tedy 13. 11. 2020, tedy dříve než 25. 11. 2020, dokdy měl žalovaný žalobkyni zaplatit podle předžalobní výzvy. Tato lhůta odpovídá zákonem předvídané lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ (§ 1958 odst. 2 o. z.). To znamená, že se pohledávka stala splatnou 25. 11. 2020 a že od 26. 11. 2020 byl žalovaný v prodlení. Žalobkyně žalovanému poskytla 64 000 Kč, žalovaný nesplatil nic. Žalovaný se tedy dnem následujícím den splatnosti ocitl v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 8,25 % ročně (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni zůstatek jistiny a úrok z prodlení v zákonné výši.
6. Výrokem II. soud žalobu ve zbytku zamítl, protože úrok z prodlení žalobkyně požadovala ve vyšší než přípustné výši a ostatní platby plynuly ze smlouvy, která však byla absolutně neplatná.
7. Výrok III. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, 142a odst. 1 a 142 odst. 3 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalovanému odeslala předžalobní upomínku a protože byla ve sporu částečně úspěšná. Žalobkyně celkem, i s úrokem a úrokem z prodlení, ke dni vyhlášení rozsudku požadovala částku 113 856,28 Kč. Soud jí přiznal 68 121,32 Kč, tedy 60 %. příjmení procesní úspěch žalobkyně proto činí 20 % Náklady sestávají ze soudního poplatku 2 625 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5. částkou 3 740 Kč, paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. částkou 300 Kč za 1 úkon právní služby. Soud nepřiznal náhradu za doplnění žaloby, poněvadž v nich uvedená skutková tvrzení a důkazní návrhy měla správně obsahovat již žaloba, pročež nešlo o účelně vynaložené náklady (§ 79 odst. 1, odst. 2, § 142 odst. 1 o. s. ř.). Protože je advokát žalobkyně společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, která je plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 3 393,60 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 22 178,60 Kč, 20 % pak 4 436 Kč. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH
převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 3 740 Kč; 300 Kč;
předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 3 740 Kč; 300 Kč;
žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 3 740 Kč; 300 Kč;
účast na jednání; § 11 odst. 1 písm. g); 3 740 Kč; 300 Kč;
8. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a III. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.