Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 128/2021-29
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 9 880,54 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 750 Kč od 4.2.2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky ve výši 4 130,54 Kč a ohledně požadovaného úroku a úroku z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného a vyčísleného ve výroku I.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 750 Kč od 4.2.2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky ve výši 4 130,54 Kč a ohledně požadovaného úroku a úroku z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného a vyčísleného ve výroku I. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalovaném částky s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, uzavřeli dne 21.4.2018 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 10 617 Kč v 45 pravidelných týdenních splátkách po 236 Kč, s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 2.3.2019. Celkovou částku tvoří jistina (6000 Kč) a poplatek sestávající se z pevného úroku (799 Kč), částka za zpracování a doručení (2 410 Kč) a poplatku za komfortní a flexibilní splácení (1 408 Kč). Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 uzavřené mezi původním věřitelem (právnická osoba) a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 20.1.2020. Žalobce požadoval zaplatit částku 9880,54 Kč sestávající se z dlužné částky jistiny (5 869,20 Kč) a dlužné části poplatku (4 011,34 Kč), dále kapitalizovaný úrok ve výši 29% ročně z částky 5 869,20 Kč od 3.3.2019 (vznik práva na uhrazení celé dlužné částky) do 20.1.2020 (1 531,86 Kč), dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 5 869,20 Kč od 7.5.2018 (konec lhůty pro úhradu poslední splátky) do 20.1.2020 (864,73 Kč), dále úrok ve výši 29% ročně z částky 5 869,20 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 5 869,20 Kč od 21.1.2020 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvy dlužnou částku neuhradil.
2. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný
a poskytovatel úvěru (právnická osoba) uzavřeli dne 21.4.2018 smlouvu o zápůjčce číslo sjednali pevný úrok, částku za zpracování a doručení, částku za komfortní a flexibilní splácení, výši pravidelných týdenních splátek a další smluvní podmínky. Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 6 000 Kč, do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku 250 Kč (nesporné tvrzení žalobce); žalobce tak uplatňuje vedle jistiny 5 869,20 Kč sjednané úroky, úroky z prodlení a dlužné části poplatku 4 011,34 Kč. Původní věřitel svou pohledávku za dlužníkem postoupil dne 20.1.2020 na žalobce. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky, naposled předžalobní upomínkou ze dne 28.1.2021.
3. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli dne 21.4.2018 smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.
4. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného
(§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.
5. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalovaného.
6. Z toho důvodu byl žalobce před jednáním vyzván usnesením ze dne 8.6.2021,
č. j. číslo jednací, (zejména) aby doplnil žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. K tomu žalobce přípisem datovaným dne 29.6.2021 (č. l. 16) sdělil, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, rovněž uvedl, žalovaný měl při uzavírání smlouvy za povinnost uvést pravdivě a úplně všechny skutečnosti, jinak nejednal poctivě a v dobré víře a mohl se dopustit trestného činu. Rovněž namítal s ohledem na datum uzavření smlouvy, že předmětná smlouva byla uzavřena po nabytí účinnosti zákona 257/2016 Sb. a neprokázání splnění povinnosti dle ust. §84 - §89 nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Dále uvedl, že postačuje, že poskytovatel zápůjčky měl listin y, ze kterých vycházel při zkoumání úvěruschopností žadatele k dispozici a nepořizoval si z nich kopie. Zde odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 231/2020 -97.
7. Jelikož žalobce ve své žalobě ani v doplnění žaloby neučinil dostačující tvrzení ohledně toho, zda a do jaké míry úvěruschopnost žalovaného zkoumal, byl zástupce žalobce u jednání dne 11.8.2021 poučen o své povinnosti tvrzení a důkazní a o následcích nesplnění procesní povinnosti podle § 118a odst. 1 ,3 o.s.ř. Po poskytnutém poučení zástupce žalobce uvedl, že žalobce dostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného, k těmto svým tvrzením navrhl důkazy a další listinné důkazy k dispozici nemá.
8. Ustálená rozhodovací praxe soudů již dále dospěla k závěru, že poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost spotřebitele posoudit s náležitou odbornou péčí, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
9. Pojem„ odborné péče“ je legálně definován pro účely ochrany spotřebitele v § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost. Pojem„ odborná péče“ představuje péči vyšší intenzity než„ péče řádného hospodáře“, kdy z požadavku odbornosti vyplývá též požadavek pečlivosti, přičemž„ odbornou péčí“ je třeba rozumět péči průměrného profesionála, tzn. odborníka, který má svému oboru obvyklé znalosti, schopnosti a dovednosti, a který je využívá s tomu odpovídající obvyklou péčí a opatrností (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 5194/2009 , nebo ze dne 9. 1. 2006 sp. zn. 32 Odo 1154/2004 ).
10. Z již odkazovaných rozhodnutí se dále podává, že„ odborná péče“ bude v případě posuzování úvěruschopnosti spotřebitele zahrnovat i takovou obezřetnost, která poskytovatele vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Poskytování úvěrů bez doložení bonity je aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situace jako je předlužení velké části obyvatelstva, problém vícečetných exekucí, systémové chudoby aj. Smlouvu o spotřebitelském úvěru tak lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Sankce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy tak je do značné míry motivována i ochranou veřejného zájmu.
11. Jinak řečeno, z odkazované judikatury konkrétně plyne, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr značí situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto musí poskytovatel úvěru mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti).
12. V daném případě si žalobce vyžádal informace od žalovaného (vyplněním typizovaného formuláře), které ani nedoplnil výpisem z účtu žalovaného. Lustraci žalovaného v rejstříku SOLUS a rejstříku NRKI nevyžádal vůbec. Podle mínění soudu se žalobce neměl spokojit s údaji, uvedenými žalovaným, neboť tyto jsou co do svého rozsahu nedostatečné. Žalobce (právní předchůdce žalobce) si ani nevyžádal výplatní pásky žalovaného, zda skutečně dosahuje takových příjmů, jaké uvádí. Dále žalovaný uvedl další příjem domácnosti ve výši 16000 Kč, vůbec není zřejmé, o jaký příjem se jedná a čí je, žalovaný uvedl, že bydli s rodiči. Soud má za to, že údaje poskytnuté žalovaným, který si měl brát úvěr za účelem„ neočekávaných výdajů“ vyvolaly potřebu podrobněji zkoumat poměry žalovaného. Žalobce se přitom nemůže zprostit své povinnosti jednat s patřičnou odbornou péčí odkazem na skutečnost, že žalovaný se zavázal a je povinen v žádosti uvést úplné a pravdivé údaje, neboť – jak shora podrobně vysvětleno – žalobce musí být aktivní a nemůže se spoléhat jen na údaje poskytnuté žalovaným (když v daném případě si žádné podrobnější údaje ani nevyžádal).
13. Zdůrazňuje-li žalobce, že žalovaný měl za povinnost uvést při sjednávání smlouvy pravdivé a úplné údaje o svých majetkových, příjmových a jiných poměrech (jinak se mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu), pak se jedná o argumentaci nepřiléhavou. Podle ustálené soudní praxe, k níž se na jiných místech tohoto odůvodnění soud konkrétně přihlašuje, se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Jinými slovy poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru. Ještě jinak řečeno, skutečnost, zda se žadatel (ne) dopustil trestného činu úvěrového podvodu, je nepodstatná pro posouzení, zda poskytovatel úvěru postupoval s náležitou odbornou péčí. Zcela obdobně pak platí, že se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat jen na zásadu poctivého a dobrověrného jednání v právním styku; ani tato zásada pochopitelně neznamená, že má poskytovatel úvěru rezignovat na přezkoumání tvrzení a údajů poskytnutých dlužníkem.
14. Právní názor žalobce, že následkem nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele je relativní neplatnost, není správný. I v „ nových“ poměrech (pro smlouvy o spotřebitelském úvěru řídící se úpravou zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ) platí, že se jedná o neplatnost absolutní (k níž musí soud přihlížet i bez návrhu), jak bylo podrobně vysvětleno výše.
15. K námitce, že žalobce ani jeho právní předchůdce (který smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavíral) nemají k dispozici kopie dokladů a jiných dokumentů předložených žalovaným při uzavírání smlouvy, lze doplnit následující. Nejde jen o to, zda uvedené listin y (doklady žalovaného, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, výpisy z účtu aj.) měl právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy k dispozici, ale zejména je též třeba znát obsah těchto listin, neboť jen se znalostí konkrétních skutečností plynoucích z těchto listin lze posoudit, zda žalobce vzal dostatečně v úvahu všechny jednotlivé skutečnosti na straně žalovaného (jak na jeho příjmové, tak výdajové stránce) a podle jeho přezkoumatelné úvahy vedené s odbornou péčí tak neměl v době uzavření smlouvy důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.
16. Žalobce na podporu své argumentace, že dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, předložil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích jako soudu odvolacího ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020 -97. K tomu zdejší soud dodává, že zkoumání úvěruschopnosti je z povahy věci vždy věcí individuálního posouzení jedinečných skutkových okolností daného případu. Závěr o (ne) splnění povinnosti podnikatele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vždy navázán na pečlivé zhodnocení konkrétního skutku. Zejména ale soud konstatuje, že se řídí právními závěry ustálené soudní praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, které na jiném místě odůvodnění reprodukuje. Rozhodnutí odvolacího soudu v (jiné) konkrétní věci takovou ustálenou judikaturou, jíž by měl následovat, být nemůže. Žádá-li žalobce, aby věc byla s ohledem na § 13 o. z. rozhodnuta stejně jako v uvedeném rozhodnutí odvolacího soudu, pak podle uvedeného ustanovení žalobce nemá právo na„ stejné rozhodnutí“, ale na právo, aby soud přesvědčivě vysvětlil důvod odchylného rozhodnutí právního případu; tímto důvodem jsou právě skutečnosti shora uvedené (odlišný skutkový základ projednávaných věcí, soulad rozhodnutí s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu).
17. Soud tak dospívá k závěru, že žalobce nepostupoval při uzavírání smlouvy o úvěru s odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti případu a (v době uzavírání smlouvy) osvědčené poměry žalovaného nezkoumal dostatečně jeho úvěruschopnost.
18. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.).
Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, (paušalizovaných) nákladech spojených s administrativní činností a s hotovostním režimem splátek. Na Smlouvu žalovaný uhradil celkem částku 250 Kč, tuto částku je nutno započítat na jistinu, zbývá tak doplatit částka 5 5 750 Kč, kterou soud žalobci přiznal.
19. Smlouva o postoupení pohledávky (§ 1879 o. z.), podle nichž se věřitelem stal žalobce, shora uvedeným nejsou dotčeny, neboť postupitel a postupník nemusí právně kvalifikovat postupovanou pohledávku a postupní smlouva je platná i v případě takového (právního) omylu
o tom, že postupovaná pohledávka vznikla na základě platného právního jednání (R 27/2012).
20. Na základě všeho doposud uvedeného dospívá soud k závěru, že žalobce má nárok na vrácení (zaplacení) jistiny dluhu a úroku z prodlení v zákonné výši v návaznosti na doručení předžalobní výzvy žalovanému (§ 573 a § 1970 o. z.) ve výši 5 750 Kč. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalovaný je tedy v prodlení ode dne 4.2.2021 a od tohoto dne náleží žalobci právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, která činí 8,25 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ). Ostatní dílčí nároky soud zamítl. Lhůta k plnění byla určena standardní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný, který byl v tomto řízení úspěšnější by měl vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žádná náhrada nákladů řízení však žalovaným nebyla požadována a vznik nákladů řízení žalovaného z obsahu spisu ani nevyplývá, náhrada nákladů řízení mu tedy nebyla přiznána.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.