Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 208/2021-19
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 4 137 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Soud částečně zastavuje řízení co do částky kapitalizovaného úroku ve výši 840 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 137 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 22. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Soud částečně zamítá žalobu co do:
-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 311,51 Kč,
-) zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od 21. 11. 2020 do 21. 12. 2020 ve výši 10 %,
-) zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení ve výši 1,75 %.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 768 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení, evidenční číslo ČAK: číslo.
Odůvodnění:
I. Soud částečně zastavuje řízení co do částky kapitalizovaného úroku ve výši 840 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 137 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 22. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Soud částečně zamítá žalobu co do: -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 311,51 Kč, -) zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od 21. 11. 2020 do 21. 12. 2020 ve výši 10 %, -) zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení ve výši 1,75 %. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 768 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], evidenční číslo ČAK: [číslo].
1. Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částek specifikovaných výroky I. - III. jakožto nesplaceného úvěru, smluvní pokuty, poplatků a příslušenství, kdy úvěr žalovanému poskytla společnost právnická osoba (dále„ původní věřitelka“) na základě smlouvy číslo ze dne datum, uzavřené na internetových stránkách původní věřitelky, a to ve výši 3 000 Kč, přičemž žalovaný neměl úvěr ani částečně splatit. Původní věřitelka měla před poskytnutím úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, že nahlédla do insolvenčního rejstříku a databází BRKI a NRKI. Původní věřitelka měla žalovanou pohledávku postoupit žalobkyni.
2. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění zákonů č. 588/2020 Sb. , 38/2021 Sb. a číslo Sb., dále„ o. s. ř. “ Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 14 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla účinně doručena.
3. Výrokem I. soud částečně zastavil řízení, protože žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět před zahájením jednání (§ 96 odst. 1 , odst. 2 první věta, odst. 3 a 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Soud založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Dne 25. 9. 2019 měla původní věřitelka s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě mu poté převedla na bankovní účet částku 3 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit jednorázově s úrokem. Žalovaný však nesplatil nic. Původní věřitelka před poskytnutím úvěru vůbec reálně nezkoumala příjmy, běžné výdaje ani dluhy žalovaného. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení. Žalovaný byl vyzván k zaplacení do 10 dnů od doručení oznámení o postoupení pohledávky, doporučeně odeslaném dne 7. 12. 2020. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání.
5. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek z bezdůvodného obohacení (§ 2991n zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění zákona č. 171/2018 Sb. , dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru (§ 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění zákona číslo Sb., § 2395n o. z.). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalovaném (§ 419 o. z.). Přenechala žalovanému k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaný měl vrátit s příslušným úrokem. Podle názoru soudu však původní věřitelka nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. protože i kdyby bylo pravdou vše, co v této souvislosti žalobkyně tvrdila, v takové situaci nemohla získat reálný přehled o aktuálních sociálních poměrech žalovaného tak, aby bylo její rozhodnutí úvěr poskytnout informované v zákonem předvídané míře. Navíc nepředložila žádný z výpisů z databází, o nichž hovořila v žalobě. To znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 první věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 první větou o. z. a čl. 8 odst. 1 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014 číslo ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 , a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 . A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- právnická osoba, C číslo, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou jistiny a úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení částky 3 000 Kč tudíž žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). Žalovaný byl vyzván k zaplacení již v oznámení o postoupení pohledávky, doporučeně odeslaném dne 7. 12. 2020, přičemž třetí pracovní den nastal 10. 12. 2020 a lhůta dalších 10 dnů, tedy do 20. 12. 2020, odpovídá zákonem předvídané lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ (§ 1958 odst. 2 o. z.). To znamená, že se pohledávka stala splatnou 20. 12. 2020 a že od 21. 12. 2020 byl žalovaný v prodlení. Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) Žalovaný se tedy dnem následujícím den splatnosti ocitl v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 8,25 % ročně (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění nařízení č. 434/2017 Sb. ). Proto soud výrokem II. přiznal žalobkyni jistinu a úrok z prodlení v zákonné výši. Lhůtu k zaplacení soud ve výroku I. určil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , poněvadž neshledal důvod k jiné lhůtě.
6. Výrokem III. soud žalobu ve zbytku zamítl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, případně chybné vyčíslení úroku z prodlení.
7. Výrok IV. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1 , odst. 2, 142a odst. 1, 142 odst. 2 a 146 odst. 2 první věty o. s. ř. o. s. ř. , protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalovanému odeslala předžalobní upomínku a protože byla ve sporu částečně úspěšná, konkrétně v šíři přesahující 50 %. Žalobkyně ke dni vyhlášení rozsudku požadovala celkem částku 5 511,98 Kč, soud jí přiznal 3 162,72 Kč, tedy 57,40 %. příjmení procesní úspěch žalobkyně tudíž činil 15 %. Dop jejího neúspěchu soud započítal též částku, o niž vzala žalobu zpět, poněvadž v tomto rozsahu zavinila částečně zastavení řízení zpětvzetím, pročež by byla povinna nahradit žalovanému náklady řízení stejně, jako v případě neúspěchu ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Proto měla žalobkyně právo na náhradu pouze 15 % nákladů.
8. Ty sestávají ze soudního poplatku 400 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil částku 1 000 Kč za 1 úkon právní služby podle § 8 odst. 1 ve spojení s 7 bodem 3. a. t., paušální náhradu hotových výdajů za 1 úkon právní služby částkou 300 Kč podle § 13a odst. 4 a. t. Protože je advokát žalobkyně společníkem právnické osoby, zřízené za účelem výkonu advokacie, která je plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 819 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb. ). Celkové náklady tedy činí 5 119 Kč, 15 % pak 768 Kč. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH
převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 1 000 Kč; 300 Kč;
předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 1 000 Kč; 300 Kč;
819 žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 1 000 Kč; 300 Kč; Kč
9. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích II. a IV. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.