Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

116 C 9/2021-20

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 22 614,45 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Soud částečně zastavuje řízení co do částky 10.116,70 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 51,13 %.

II. Soud zamítá žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni:

1) pohledávku ve výši 11.057,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení

-) z částky 25.543 Kč ve výši 10 % ročně od 21. 4. 2020 do 6. 5. 2020

-) z částky 24.054 Kč ve výši 10 % ročně od 7. 5. 2020 do 5. 6. 2020

-) z částky 22.565 Kč ve výši 10 % ročně od 6. 6. 2020 do 7. 7. 2020

-) z částky 21.076 Kč ve výši 10 % ročně od 8. 7. 2020 do 30. 9. 2020

-) z částky 19.587 Kč ve výši 10 % ročně od 1. 10. 2020 do 9. 10. 2020

-) z částky 18.098 Kč ve výši 10 % ročně od 10. 10. 2020 do 9. 11. 2020

-) z částky 17.398 Kč ve výši 10 % ročně od 10. 11. 2020 do 12. 3. 2021

-) z částky 16.698 Kč ve výši 10 % ročně od 13. 3. 2021 do 13. 7. 2021

-) z částky 15.787 Kč ve výši 10 % ročně od 14. 7. 2021 do zaplacení

2) pohledávku ve výši 1.440,45 Kč

3) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 35 % p. a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 21. 4. 2020 do zaplacení, tj.

-) úrok ve výši 35 % p. a. z částky 19.148,56 Kč od 21. 4. 2020 do 7. 7. 2020

-) úrok ve výši 35 % p. a. z částky 18.779,64 Kč od 8. 7. 2020 do 30. 9. 2020

-) úrok ve výši 35 % p. a. z částky 17.290,64 Kč od 1. 10. 2020 do 9. 10. 2020

-) úrok ve výši 35 % p. a. z částky 15.801,64 Kč od 10. 10. 2020 do 9. 11. 2020

-) úrok ve výši 35 % p. a. z částky 15.101,64 Kč od 10. 11. 2020 do 12. 3. 2021

-) úrok ve výši 35 % p. a. z částky 14.401,64 Kč od 13. 3. 2021 do 13. 7. 2021

-) úrok ve výši 35 % p. a. z částky 13.490,64 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21.4.2020 dosáhne částky 85.766 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Soud částečně zastavuje řízení co do částky 10.116,70 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 51,13 %. II. Soud zamítá žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni: 1) pohledávku ve výši 11.057,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení -) z částky 25.543 Kč ve výši 10 % ročně od 21. 4. 2020 do 6. 5. 2020 -) z částky 24.054 Kč ve výši 10 % ročně od 7. 5. 2020 do 5. 6. 2020 -) z částky 22.565 Kč ve výši 10 % ročně od 6. 6. 2020 do 7. 7. 2020 -) z částky 21.076 Kč ve výši 10 % ročně od 8. 7. 2020 do 30. 9. 2020 -) z částky 19.587 Kč ve výši 10 % ročně od 1. 10. 2020 do 9. 10. 2020 -) z částky 18.098 Kč ve výši 10 % ročně od 10. 10. 2020 do 9. 11. 2020 -) z částky 17.398 Kč ve výši 10 % ročně od 10. 11. 2020 do 12. 3. 2021 -) z částky 16.698 Kč ve výši 10 % ročně od 13. 3. 2021 do 13. 7. 2021 -) z částky 15.787 Kč ve výši 10 % ročně od 14. 7. 2021 do zaplacení 2) pohledávku ve výši 1.440,45 Kč 3) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 35 % p. a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 21. 4. 2020 do zaplacení, tj. -) úrok ve výši 35 % p. a. z částky 19.148,56 Kč od 21. 4. 2020 do 7. 7. 2020 -) úrok ve výši 35 % p. a. z částky 18.779,64 Kč od 8. 7. 2020 do 30. 9. 2020 -) úrok ve výši 35 % p. a. z částky 17.290,64 Kč od 1. 10. 2020 do 9. 10. 2020 -) úrok ve výši 35 % p. a. z částky 15.801,64 Kč od 10. 10. 2020 do 9. 11. 2020 -) úrok ve výši 35 % p. a. z částky 15.101,64 Kč od 10. 11. 2020 do 12. 3. 2021 -) úrok ve výši 35 % p. a. z částky 14.401,64 Kč od 13. 3. 2021 do 13. 7. 2021 -) úrok ve výši 35 % p. a. z částky 13.490,64 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21.4.2020 dosáhne částky 85.766 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. jakožto nesplaceného úvěru, smluvní pokuty, poplatků a příslušenství na základě smlouvy účastníků číslo ze dne datum, podle níž žalobkyně měla žalované poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně měla před poskytnutím úvěru posoudit úvěruschopnost žalované na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích příjmení a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, žalovaná neměla u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovanou, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaná zaplatila celkem částku 25 224 Kč, po podání žaloby pak ještě částky, o něž vzala žalobkyně žalobu zpět.

2. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu částečně zpět do částek specifikovaných ve výroku I. Proto soud řízení v odpovídající části zastavil ( , odst. 2 první věta, odst. 3 a 4 , , ve znění zákonů č. , a číslo Sb., dále„ “).

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila, ač ji k tomu soud vyzval a poskytl jí k vyjádření lhůtu 14 dnů. Nepopřela tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinila je spornými ( první věta ). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalované podpůrně přihlédl.

4. Soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne datum na základě smlouvy číslo z téhož dne žalobkyně žalované poskytla jakožto úvěr částku 20 000 Kč (smlouva o úvěru, doklad o vyplacení). Při posuzování úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru žalobkyně pořídila výpis z Nebankovního registru klientských informací, v němž nicméně není uvedeno, zda žalovaná má či nemá dluhy, pouze je tu zmíněno její„ skóre,“ na jehož základě žalobkyně patřila do druhé nejrizikovější skupiny ze čtyř. Jediným příjmem žalovaný byl rodičovský příspěvek ve výši 11 500 Kč měsíčně. Jako měsíční náklady nájemního bydlení v podobě nájemného a ostatních výdajů placených inkasem uvedla částku 1 800 Kč měsíčně. Žalobkyně žádné tvrzení žalované kromě příjmu ve formě rodičovského příspěvku neověřila – např. výpisem z účtu žalované, dokladem SIPO atd. Nenahlédla do Bankovního registru klientských informací a n nepředložila výpis z insolvenčního rejstříku, o němž hovořila v žalobě (výpis z NRKI a z databáze příjmení, potvrzení úřadu práce, prohlášení klienta, hodnocení klienta). Žalovaná před podáním žaloby zaplatila celkem 25 224 Kč (klientská karta). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

5. Soud tedy založil rozsudek především na tomto skutkovém stavu. Dne 14. 2. 2019 na základě smlouvy číslo z téhož dne žalobkyně žalované poskytla jakožto úvěr částku 20 000 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru žalobkyně pořídila výpis z Nebankovního registru klientských informací, v němž nicméně není uvedeno, zda žalovaná má či nemá dluhy, pouze je tu zmíněno její„ skóre,“ na jehož základě žalobkyně patřila do druhé nejrizikovější skupiny ze čtyř. Jediným příjmem žalovaný byl rodičovský příspěvek ve výši 11 500 Kč měsíčně. Jako měsíční náklady nájemního bydlení v podobě nájemného a ostatních výdajů placených inkasem uvedla částku 1 800 Kč měsíčně. Žalobkyně žádné tvrzení žalované kromě příjmu ve formě rodičovského příspěvku neověřila – např. výpisem z účtu žalované, dokladem SIPO atd. Nenahlédla do Bankovního registru klientských informací a n nepředložila výpis z insolvenčního rejstříku, o němž hovořila v žalobě. Žalovaná před podáním žaloby zaplatila celkem 25 224 Kč.

6. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek z bezdůvodného obohacení ( , , ve znění , dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru ( druhá věta o spotřebitelském úvěru ve znění zákona číslo Sb., dále„ z. s. ú.“ o. z.). Žalobkyně totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka ( z. s. ú. ve spojení s  o. z.), což naopak neplatilo o žalované ( o. z.). Zavázala se přenechat žalované k dočasnému užívání určité částky, které jí žalovaná měla postupně vracet s příslušnými úroky a poplatky. Podle názoru soudu však žalobkyně nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné, a to z důvodů popsaných v předchozích dvou odstavcích. V takové situaci nemohla získat reálný přehled o aktuálních sociálních poměrech žalované tak, aby bylo její rozhodnutí úvěr poskytnout informované v zákonem předvídané míře. Soud tudíž rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, že žalobkyně úvěruschopnost žalované posoudila pouze způsobem popsaným v předchozích dvou odstavcích. To znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež je smlouva neplatná ( druhá věta, první věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti ( ve spojení s  první větou o. z. a a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014 číslo ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. . A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- právnická osoba, C číslo, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádných částek s výjimkou jistiny a úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení částky 20 000 Kč tudíž žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu ( a 2 o. z.). Již před podáním žaloby žalobkyni zaplatila 25 224 Kč, tedy více. Dluh tudíž zanikl splněním. Proto soud výrokem II. žalobu zamítl.

7. Výrok III. odpovídá ustanovení , protože žalovaná byla v řízení plně úspěšná, pročež by proti žalobkyni měla právo na náhradu nákladů řízení, které jí však podle obsahu spisu nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.