Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 278/2020-25

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 3.000 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 3.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 13.6.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Pro úroky z prodlení za dobu od 3.9.2016 do 12.6.2021 se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 1.489 Kč k rukám Mgr. jméno jméno, AK obec, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 3.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 13.6.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Pro úroky z prodlení za dobu od 3.9.2016 do 12.6.2021 se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 1.489 Kč k rukám Mgr. [jméno] [jméno], AK [obec], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 3.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 3.9.2016 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba (německá obchodní společnost, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru) dne 1.8.2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 3.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2.9.2016. Právní předchůdce žalobce poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa), na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů (včetně tel. čísla a e-amailové adresy). Po dokončení registrace zaslal žalovaný žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření platební schopnosti žalovaného mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy (smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 3.000 Kč a splatností dne 9.2.2016). Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut (jak je patrné z výpisu z bankovního účtu) a žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami původního věřitele a upomínkou prostřednictvím právního zástupce žalobce (22.1.2020). Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 3.000 Kč právnická osoba uzavřela s žalobcem dne 16.12.2019 smlouvu o postoupení pohledávek.

Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.12.2019 právnická osoba anonymizována dvě slova postoupila pohledávky na žalobce.

V podání ze dne 18.7.2021 žalobce doplnil, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Konkrétně do insolvenčního rejstříku a do centrální evidence exekucí. Věřitel dále provedl lustraci dokladu totožnosti předložené dlužníkem v databázi neplatných dokladů. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil.

Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

Soud provedl důkaz u označenou jako prohlášení číslo: číslo podepsanou žalovaným, výpisem z účtu a výzvou k úhradě před podáním žaloby. Na základě provedených důkazů s přihlédnutím k tvrzení žalobce má soud za prokázané, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla dne 1.8.2016 uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaný se zde zavázal uhradit poskytnutou částku ve výši 3.000 Kč do 31.8.2016. Podle předloženého výpisu z účtu byla z účtu právního předchůdce žalobce převedena částka 3.000 Kč na účet č. bankovní účet (účet uvedený ve smlouvě jako účet žalovaného). Žalovaný uzavření smlouvy o úvěru nepopřel. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 22.1.2020 právní zástupce žalobce vyzývá žalovaného k úhradě dluhu ve výši 9.609 Kč.

Podle ve znění účinném od 1.1.2014 do 30.11.2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst.1 zák. o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.4.2015 č.j. -39).

Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně doložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle (o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp.zn. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.9.2018 sp.zn. ).

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle Směrnice 2008 /48/. Čl. 23 Směrnice vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27.3.2014 ve věci C -565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v . Fesih Kalhan – Právní rozhledy 12/2014 str. 452).

Dle tvrzení žalobce původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (do insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí a provedl lustraci dokladu totožnosti předložené dlužníkem v databázi neplatných dokladů). Žalobce netvrdil a z žádného dokladu, který byl soudu předložen, nevyplynulo, že by se právní předchůdce žalobce zajímal o příjmy a výdaje žalovaného, případně, že by si příjmy a výdaje žalovaného nějakým způsobem ověřoval. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splatit, kdy se nezajímal o příjmy a výdaje žalovaného. Podle ustanovení ve znění účinném od 1.1.2014 do 30.11.2016 má nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavření smlouvy, a proto soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je absolutně neplatná.

Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno (žalovaný tuto skutečnost nepopřel), že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 3.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru. Soud má za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta částka 3.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 obč.zák. vydat. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 3.000 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla žalovanému doručena dne 11.6.2021. Nárok se stal splatným 12.6.2021 a žalovaný se dostal do prodlení od 13.6.2021. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 13.6.2021 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaného příslušenství žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy žalobce měl neúspěch v poměrně nepatrné části týkající se příslušenství pohledávky a proto mu soud přiznal náklady v plné výši. Řízení bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (návrh byl podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) je žalováno peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, soud proto ve věci nákladů řízení postupoval dle vyhl. č. 177/1969Sb. (dále jen advokátní tarif) ve znění účinném od 1.7.2014 Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby ( , d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 200 Kč ( advokátního tarifu), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby ( , d) advokátního tarifu) po 100 Kč ( advokátního tarifu) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 189 Kč ( ) Celkem částku 1.489 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání dle přípustné.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se jejího plnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.