Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 235/2020-29
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 3.163 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 2.500 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 14.6.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Pro částku 663 Kč s příslušenstvím a pro úroky z prodlení za dobu od 8.12.2015 do 13.6.2021 se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 863,70 Kč k rukám Mgr. jméno jméno, AK obec, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 2.500 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 14.6.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Pro částku 663 Kč s příslušenstvím a pro úroky z prodlení za dobu od 8.12.2015 do 13.6.2021 se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 863,70 Kč k rukám Mgr. [jméno] [jméno], AK [obec], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 3.163 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 8.12.2015 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba dne 9.11.2015 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5.500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 7.12.2015. Právní předchůdce žalobce poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky, na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů (včetně tel. čísla a e-mailové adresy). Po dokončení registrace vzniklo žalované právo žádat o poskytnutí konkrétního úvěru. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky, když její text včetně všeobecných podmínek žalovaná na svém uživatelském účtu odsouhlasila. Úvěr byl převeden z bankovního účtu na účet žalované (č. bankovní účet). Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, ale žalovaná neuhradila ani poplatek za poskytnutí úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplaceného úvěru ve výši 2.500 Kč a nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 663 Kč. Společnost právnická osoba anonymizováno právnická osoba uzavřela s žalobcem dne 14.8.2019 smlouvu o postoupení pohledávek.
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.8.2019 právnická osoba anonymizováno právnická osoba postoupila pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 18.11.2019.
V podání ze dne 18.7.2021 žalobce doplnil, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalované výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10% rozdílu mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, která se musí rovnat minimálně životnímu minimu. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90% rozdílu výdajů příjmu. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází (ISIR, CEE, CRKI, EUCB). K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil.
Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř. ). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.
Soud provedl důkaz listino u označenou jako smlouva o úvěru číslo datovanou 7.11.2015, výpisem z účtu, oznámením o postoupení pohledávky a výzvou k úhradě před podáním žaloby. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce disponoval osobními údaji žalované (jménem, rodným číslem, bydlištěm, číslem účtu). Podle předloženého výpisu z účtu byla z účtu právního předchůdce žalobce dne 9.11.2015 převedena částka 2.500 Kč na účet č. bankovní účet. Podle zprávy právnická osoba je majitelem účtu číslo žalovaná. Dne 9.11.2015 byla na účet žalované připsána částka ve výši 2.500 Kč pod variabilním symbolem číslo. Listino u ze dne 18.11.2019 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 18.11.2019 právní zástupce žalobce vyzývá žalovanou k úhradě dluhu ve výši 12.088 Kč.
Podle § 9 odst.1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 do 30.11.2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst.1 zák. o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015 -39).
Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně doložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. (o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.9.2018 sp.zn. 20 Cdo 3180/2018 ).
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle Směrnice 2008 /48/. Čl. 23 Směrnice vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27.3.2014 ve věci C -565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v . Fesih Kalhan – Právní rozhledy 12/2014 str. 452).
Dle tvrzení žalobce původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalované výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází (ISIR, CEE, CRKI, EUCB). Z žádného dokladu, který byl soudu předložen, nevyplynulo, že by se právní předchůdce žalobce požadoval po žalované doložit její příjmy a výdaje, případně, že by si příjmy a výdaje žalované nějakým způsobem ověřoval. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr, aniž by řádně prověřil schopnost žalované úvěr splatit. Podle ustanovení § 9 odst.1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 do 30.11.2016 má nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavření smlouvy, a proto soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je absolutně neplatná.
Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 2.500 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru. Soud má za prokázané, že žalované byla poskytnuta částka 2.500 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je žalovaná povinna podle § 2991 odst.1 obč.zák. vydat. Soud proto žalované uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 2.500 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla žalované doručena dne 12.6.2021. Nárok se stal splatným 13.6.2021 a žalovaná se dostala do prodlení od 14.6.2021. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 14.6.2021 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaného příslušenství žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobci byla přiznána částka 2.500 Kč a pro částku 663 Kč byla žaloba zamítnuta. Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 3.163 Kč, žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 79%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 21%. Poměr úspěchu tedy činí 58% ve prospěch žalobce. Řízení bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (návrh byl podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) je žalováno peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, soud proto ve věci nákladů řízení postupoval dle vyhl. č. 177/1969Sb. (dále jen advokátní tarif) ve znění účinném od 1.7.2014 Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) , d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 200 Kč (§ 14b odst.1 bod 1 advokátního tarifu), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) , d) advokátního tarifu) po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř. ) Celkem částku 1.489 Kč, z toho 58% činí částka 863,70 Kč, které soud žalobci přiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání dle § 202 odst.2 o.s.ř. přípustné.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se jejího plnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.