Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
20 C 34/2021-67
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 21 464 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 775 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 775 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 8 689 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 991,81 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 225 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 324 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 775 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 775 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 8 689 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 991,81 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 225 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 324 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 21 464 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 991,81 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela dne datum s žalovaným prostřednictvím webové stránky smlouvu o úvěru číslo dle které byla žalovanému bankovním převodem poskytnuta peněžitá půjčka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se na webové stránce žalobkyně nejprve dne datum zaregistroval, k prokázání totožnosti předložil elektronickou cestou kopii svého dokladu totožnosti a výpis ze svého účtu. Po zadání registračních údajů zaslala žalobkyně příjmení zprávu žalovanému na telefonní číslo žalovaným uvedené při registraci. Na základě úspěšné registrace byl žalovanému založen v systému žalobkyně zákaznický účet, jehož prostřednictvím žalovanému vznikla možnost požádat žalobkyni o úvěr. Žalovaný následně prostřednictvím své klientské sekce požádal dne datum o poskytnutí úvěru. Žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost a následně téhož dne uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Schválení žádosti o úvěr bylo žalovanému zasláno na jeho e-mailovou adresu, kterou žalovaný uvedl při registraci. Současně byla žalovanému zaslána SMS zpráva. Úvěruschopnost byla doložena výpisem z účtu, případně výplatními lístky, výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB nebo CRIF, z čehož vyplanula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru. Z výplatních listů totiž vyplynul příjem žalovaného ve výši 13 000 Kč. Z přiloženého výpisu z účtu pak vyplývaly i další příjmy. Žalovaný rovněž neměl žádné úvěry po splatnosti. Úvěr měl být splacen nejpozději do datum spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 834 Kč. Následně žalobkyně s žalovaným sjednali prodloužení doby splatnosti úvěru do datum. Žalobce poskytl žalovanému úvěr dne datum převodem na účet žalovaného. Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době neuhradil. Žalovaný uhradil pouze poplatek za prodloužení splatnosti úvěru ve výši 2 225 Kč dne datum, což se však nepromítá do žalovaného nároku. Žalobkyně tak požadovala zaplacení jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 834 Kč, zákonného úroku z prodlení z jistiny úvěru od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 991,81 Kč ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 Kč od datum do datum v celkové výši 3 630 Kč. Zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.
4. Předně soud uvádí, že nerozhodoval o návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání obsažené v podání ze dne datum, neboť jej žalobkyně podmínila tím, budou-li splněny podmínky pro jeho vydání. K takovému návrhu však soud ve smyslu § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží, neboť je vázán na splnění podmínky. Pouze nad rámec soud dodává, že žalovaný nárok žádným způsobem (a to ani fikcí) neuznal.
5. Na základě provedených listinných důkazů založených žalobkyní do spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně je registrována v obchodním rejstříku od datum s předmětem podnikání zapsaným od datum poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru /viz úplný výpis z OR žalobkyně na č. l. 11 - 12 spisu/. Žalobkyně eviduje datum registrace žalovaného u žalobkyně od datum Poslední čerpanou půjčku žalobkyně evidovala k datum a poslední prodloužení k datum. Celkově evidovala u žalovaného 5 čerpaných půjček, 3 zamítnuté žádosti a 20 prodloužení. Celková částka čerpaných půjček činila 82 183 Kč, dvě opožděně splacené půjčky v celkové výši 54 796 Kč Poslední půjčka byla splatná k datum. Žalobkyně dále evidovala e-mailovou adresu email a IP adresu žalovaného a jeho mobilní telefonní číslo profil klienta na č. l. 18 a 60 spisu/. Žalobkyně rovněž eviduje kopii občanského průkazu a cestovního pasu žalovaného platných do roku 2026, výplatní lístky od zaměstnavatele právnická osoba za období číslo, číslo, číslo, číslo, číslo a číslo a výpisy z účtu žalovaného. Měsíční příjem žalovaného od tohoto zaměstnavatele činil cca 13 000 Kč. Žalovanému byly od různých společností v únoru roku 2018 připsány platby v celkové výši 32 257 Kč, v dubnu roku 2018 platby v celkové výši 29 991 Kč, v květnu roku 2018 v celkové výši 26 025 Kč, v červenci roku 2018 platby v celkové výši 31 167 Kč a v listopadu roku 2018 platby v celkové výši 38 158 Kč, a to od společnosti právnická osoba, anonymizováno 6 slov a anonymizována tři slova. Ve výpisech z bankovního účtu žalovaného jsou uvedeny pouze příjmové, nikoliv výdajové, položky /viz kopie dokladů na č. l. 16 spisu, výplatní pásky na č. l. 45, 55, 60 a 62 spisu a výpisy z účtu na č. l. 46, 54, 56 a 61 spisu/. Žalobkyně vygenerovala dne datum dokument označený jako Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo v němž je jako úvěrující uvedena žalobkyně a jako úvěrovaný žalovaný a dle které měla žalobkyně poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč s poplatkem ve výši 2 838 Kč, RPSN činilo 1 566 %. Doba trvání úvěru byla sjednána na 28 dnů od jeho poskytnutí. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky úvěru. Na místě podpisu žalovaného je uveden datum a čas podpisu datum ve 14:52:54 a elektronický kód zaslaný pomocí SMS: číslo. V hlavičce je uvedeno telefonní číslo žalovaného tel. číslo a e-mailová adresa email /viz Smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 19-27 spisu/. Žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného dne datum částku ve výši 15 000 Kč. Z bankovního účtu žalovaného odešla na účet žalobkyně dne datum platba ve výši 2 225 Kč /viz potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady na č. l. 13, historie pohybů – běžný účet na č. l. 17 spisu a sdělení banky na č. l. 36 - 38 spisu/. Žalobkyně eviduje SMS zprávy zaslané na mobilní číslo tel. číslo za období od datum do datum, z nichž vyplývá potvrzení registrace žalovaného k datum, postupné schvalování jednotlivých půjček, informace o prodlení se splácením půjček a účtované smluvní pokuty do datum. Před schválením půjčky ze dne datum doplatil žalovaný půjčku žalobkyni dne datum, a to po opakovaném prodloužení termínu splatnosti a po zaslané informaci o běžící smluvní pokutě. Následně dne datum zaslala žalobkyně SMS zprávu s textem:„ Dekujeme, ze jste splatili Vasi pujcku! Vazime si toho a zasíláme 45 % slevu na cerpani další. Bonusovy kod k1 jednoduse zadejte na webová adresa“. Dne datum zaslala žalobkyně příjmení zprávu s textem:„ Jsme nesmirne poteseni, ze jste nasim klientem. Vazime si toho a zasíláme Vam slevu 40 % na cerpani dalsich financi. Zadejte kod: p40 na anonymizováno webová adresa“. Dne datum dále zaslala žalobkyně mj. SMS zprávu s potvrzovacím kódem číslo /viz přehled odeslaných zpráv na č. l. 46 – 54 spisu/. Žalobkyně rovněž eviduje e-mailové zprávy za období od datum do datum zaslané na e-mailovou adresu email a od datum do datum odeslané na e-mailovou adresu email. Ke dni datum eviduje e-mailovou zprávu potvrzující schválení žádosti /viz přehled odeslaných e-mailů na č. l. 56 – 59 spisu/. Zástupkyně žalobkyně zaslala na e-mailovou adresu email“ výzvu k úhradě dluhu, předžalobní upomínku datovanou k datum /viz e-mail na č. l. 14 spisu/. Dne datum rovněž zástupkyně žalobkyně vygenerovala výzvu k úhradě dluhu, předžalobní upomínku celkem na částku 27 419,56 Kč /viz výzva k úhradě dluhu, předžalobní upomínka na č. l. 15 spisu/.
6. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně eviduje registraci žalovaného u žalobkyně od datum. Od této doby postupně poskytla žalovanému několikrát finanční prostředky. Žalovaný si opakovaně prodlužoval splatnost k vrácení těchto prostředků a žalobkyně mu v souvislosti s tím účtovala smluvní pokuty. Totožnost žalovaného byla žalobkyni doložena jeho doklady, výpisy z účtu a výplatními páskami. Žalovaný doložil žalobkyni své příjmy v průběhu roku 2018, naposledy za měsíc listopad roku 2018, kdy jeho příjem činil celkem 38 158 Kč. Žalobkyně ničeho neuvedla k výdajům žalovaného. Dne datum žalovaný elektronicky požádal o úvěr u žalobkyně ve výši 15 000 Kč, který mu byl téhož dne vyplacen. Z bankovního účtu žalovaného odešla na účet žalobkyně dne datum platba ve výši 2 225 Kč. Žalovaný netvrdil, ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na svůj dluh žalobkyni uhradil více, než uváděla žalobkyně, popř. než vyplynulo z obsahu spisu.
7. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne datum částku ve výši 15 000 Kč. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud obecně uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného, avšak jeho výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Žalobkyně se ani nezajímala o výdaje žalovaného na bydlení, jako základní a podstatnou položku výdajů, kterou je vždy třeba pečlivě zjišťovat. Na výdaje žalovaného nebylo možné usuzovat ani z předložených výpisů z účtů, neboť ty obsahovaly pouze příjmové položky, nikoliv však již jeho výdaje. Rovněž se žalobkyně nezajímala o osobní poměry žalovaného, tj. zda má nějakou vyživovací povinnost, kolik členů žije v domácnosti, jakým způsobem má vyřešené bydlení apod. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně nadto úvěr žalovanému poskytla bez dalšího bližšího zkoumání poté, co mu již opakovaně finanční částky vyplatila a žalovaný dlouhodobě a opakovaně prodlužoval splatnost vrácení takových částek a dostával se do prodlení, za což mu žalobkyně účtovala i smluvní pokuty. Naopak to byla žalobkyně, která zasílanými slevovými kódy vyzývala žalovaného k žádosti o úvěr u žalobkyně, ačkoliv žalovaný nebyl spolehlivým plátcem při jejich vrácení a žalobkyně neměla dostatečné informace o jeho osobních a majetkových poměrech. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK).
17. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. V řízení bylo prokázáno dne datum vyplacení částky 15 000 Kč žalobkyní žalovanému. Rovněž bylo prokázáno, že žalovaný uhradil v souvislosti s takto vyplacenými finančními prostředky žalobkyni dne datum částku ve výši 2 225 Kč. Tuto částku žalobkyně započetla na poplatek za prodloužení splatnosti úvěru. Jelikož však nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neměla žalobkyně ani nárok na účtování takového poplatku a na jeho úhradu. Žalobkyně si tak započetla platbu od žalovaného na neplatný nárok. Takto provedenou platbu od žalovaného proto měla žalobkyně účtovat na jistinu, neboť platby lze účtovat jen na ty nároky z jediného vztahu, které jsou platné, a tedy existují. Žalovaný je tak povinen vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 15 000 Kč ponížené o 2 225 Kč, tj. částku ve výši 12 775 Kč, o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Vzhledem k tomu, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by se a kdy výzva k úhradě dlužné částky zaslaná žalobkyní dostala do dispozice žalovaného, bylo třeba za doručení výzvy považovat až doručení žaloby dne datum, tj. den, kdy byla poprvé žalovanému zanechána výzva k vyzvednutí zásilky obsahující návrh ve věci samé a tohoto dne se tak i žalovaný poprvé mohl objektivně s obsahem této zásilky seznámit. Z hmotněprávního hlediska se tohoto dne zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016). Za přiměřenou lhůtu ke splnění povinnosti lze v daném případě považovat lhůtu 3 dnů, která uplynula dne datum. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
18. S ohledem na výše uvedené soudu nezbylo, než ve zbylém nárok žalobkyně zamítnout, neboť nebylo v řízení prokázáno platné uzavření smlouvy o úvěru (výrok II. tohoto rozsudku).
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. dle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků a žalobkyni, která byla ve věci úspěšnější, přiznal právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 324 Kč. Soud vycházel z celkových nákladů řízení žalobkyně ve výši 2 311 Kč za řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (k většímu počtu tzv. formulářových žalob žalobkyně viz databáze soudu ISAS, např. věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, spisová značka nebo spisová značka). Z toho jednak soudní poplatek 859 Kč, odměna za zastupování advokátem v celkové výši 900 Kč za tři úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně po 300 Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), dále paušální částka náhrady hotových výdajů 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to vše podle ustanovení § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 1 a 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů. Dále z toho 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši 252 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 2, 3 o. s. ř. za použití ustanovení § 14a vyhlášky č. 177/1996 Sb., když dle předloženého osvědčení je zástupkyně žalobkyně registrována jako plátce daně. Jelikož úspěch žalobkyně činil 57 % a její neúspěch, který odpovídá úspěchu žalovaného, 43 %, má žalobkyně při odečtení neúspěchu od úspěchu nárok na náhradu 14 % svých výše uvedených celkových nákladů. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení ke dni vyhlášení rozsudku. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.