Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
16 C 173/2020-33
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 51.228,82 Kč Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 41.040,78 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 12.6.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 10.188,07 Kč a pro úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 46.065,10 Kč od 1.3.2020 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 8.530,90 Kč k rukám JUDr. jméno příjmení, Ph.D., příjmení obec a číslo, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 41.040,78 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 12.6.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 10.188,07 Kč a pro úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 46.065,10 Kč od 1.3.2020 do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 8.530,90 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., [příjmení] [obec a číslo], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 51.228,85 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 46.065,10 Kč od 1.3.2020 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že žalobce poskytl žalované na základě části B) návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 17.4.2019 a Všeobecných obchodních podmínek revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Ke dni 3.9.2019 (datum posledního čerpání úvěru) žalovaná vyčerpala peněžní prostředky v celkové výši 49.060,78 Kč. Čerpání úvěru na podúčtu číslo se žalovaná zavázala splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5% z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Čerpání úvěru na podúčtu číslo se žalovaná zavázala uhradit 24 splátkami ve výši 1.404 Kč. Žalovaná svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostála. Žalobce účtoval v souladu se smlouvou o úvěru smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1% denně ze splátky v prodlení. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě smluvní pokuty ve výši 540,22 Kč formou automatizovaných písemných upomínek, naposledy dopisem ze dne 27.1.2020. Dne 18.12.2019 žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů. Žalovaná nic neuhradila. Dopisem ze dne 27.1.2020 žalobce od úvěrové smlouvy odstoupil. Odstoupení nabylo účinnosti dne 29.2.2020 a dluh žalované ve výši 51.228,85 Kč se stal splatným v celém rozsahu. Celková dlužná částka 51.228,85 Kč se skládá z jistiny ve výši 44.085,73 Kč, úroků ve výši 5.163,75 Kč, pojistného 839,15 Kč, náklady za vymáhací proces- odeslání upomínky 600 Kč a smluvní pokuty za prodlení se splácením úvěru ve výši 540,22 Kč. Dopisem ze dne 27.1.2020 byla žalovaná vyzvána ke splnění dluhu. Žalovaná byla opětovně vyzvána k uhrazení dluhu předžalobní upomínkou ze dne 2.3.2020. Při jednání soudu právní zástupce žalobce doplnil skutečnosti o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smouvy o úvěru. Žalobce vycházel z informací, které poskytla sama žalovaná ve smlouvě o úvěru. Dále bylo nahlédnuto do databáze příjmení, kde žalovaná byla nenalezena. Žalobce má za to, že dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované. Vedle toho poukázal na skutečnost, že neplatnost úvěru pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti je neplatností relativní k námitce dlužníka a soud by se touto skutečností neměl zabývat z úřední povinnosti.
Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř. ). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Z žádosti/smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo ze dne 17.4.2019 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem (zprostředkovatel právnická osoba) a žalovanou. Aktuální úvěrový rámec činila částka 45.000 Kč. Žalovaná se zavázala hradit pravidelné měsíční splátky minimálně 5% z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však 500 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 22,68%, RPSN 29,14% ulice poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů 50 Kč, výše měsíční úhrady za pojištění 5,99% měsíční splátky úvěru. Ve smlouvě je uveden přehled finančních důsledků nesplácení úvěru včetně smluvní pokuty za prodlení se splácením úvěru. Smlouva je podepsána žalovanou.
Ve smlouvě se žalobce zabýval úvěruschopností žalované. Žalovaná uvedla, že je majitelkou domu,bytu, na adrese trvalého pobytu bydlí od roku 2018, žije s druhem, nemá vyživované děti. Označila zaměstnavatele, kde pracuje od 05/ 2018. Její příjem činí částka 16.811 Kč, celkový příjem domácnosti 46.211 Kč, náklady na bydlení činí 4.000 Kč, ostatní pravidelné výdaje (výživné, faktury za telefon, internet, životní pojištění) 0 Kč, finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet) 0 Kč.
Podle výpisu z registru příjmení – žalovaná není v anonymizováno.
Z výpisu z úvěru číslo soud zjistil, jakým způsobem žalovaná úvěr čerpala a splácela. Žalovaná na splácení úvěru uhradila ke dni 17.1.2020 částku 8.020 Kč. Ke dni 17.1.2020 dlužná částka činila 51.228,85 Kč (z toho úroky 5.163,75 Kč, pojištění 839,15 Kč, poplatky 600 Kč a pokuta 540,22 Kč).
V dopise ze dne 18.12.2019 žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky ve výši 13.256 Kč ve lhůtě 30 dnů a upozornil ji, že nebude-li dluh uhrazen, bude nucen od smlouvy od úvěru odstoupit a žalovaná bude muset uhradit nejen dluh, ale také zbylou část poskytnutého úvěru.
V dopise ze dne 27.1.2020 žalobce oznámil žalované, že vzhledem k prodlení se splácením úvěru odstupuje od úvěrové smlouvy a vyzval ji k úhradě dlužné částky ve výši 51.229 Kč která se stala splatná ke dni 29.2.2020.
Výzvou ze dne 2.3.2020 vyzvala právní zástupkyně žalobce žalovanou k zaplacení dluhu a současně byla žalovaná upozorněna na možnost podání žaloby.
Dne 28.5.2021 byl žalované na email zaslán návrh na smír, na který žalovaná nereagovala.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 17.4.2019 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru na jejímž základě žalovaná čerpala revolvingový úvěr ke dni 3.9.2019 ve výši 49.060,70 Kč. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnila a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 27.1.2020 od uzavřené úvěrové smlouvy odstoupil. Úvěry se tak stal splatný ke dni 29.2.2020. Žalovaná ke dni 17.1.2020 uhradila celkem částku 8.020 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 2.3.2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 51.228,85 Kč.
Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
Podle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst.1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně doložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. (o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.9.2018 sp.zn. 20 Cdo 3180/2018 ).
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle Směrnice 2008 /48/. Čl. 23 Směrnice vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27.3.2014 ve věci C -565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v . Fesih Kalhan – Právní rozhledy 12/2014 str. 452). V rozsudku ze dne 18.12.2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance SA, Soudní dvůr potvrdil, že směrnice 2008 /48/ neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematickou kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem v informačních databázích. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu musí poskytovatel úvěru zvážit, zda jsou získané informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Dostatečnost uvedených informací se může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené ve smlouvě. Posouzení lze provést pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, případně dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.
Na základě výše uvedených ustanovení dospěl soud k závěru, že ustanovení § 87 odst.1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost pak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodnému závěru dospěl i Ústavní soud (v nálezu sp.zn. III. ÚS 4129 ze dne 26.2.2019), kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti budoucího dlužníka není zvlášť přísný nebo nepřiměřený požadavek, to, zda je reálné splácení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena nebo nikoliv. Vedle toho by obecné soudy měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
V projednávané věci soud dospěl k závěru, že je nutno aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, kdy se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§2 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Žalobce vycházel z údajů uvedených žalovanou ve smlouvě ohledně jejího příjmu, celkového příjmu domácnosti a nákladů na bydlení ve výši 4.000 Kč, aniž by tyto údaje ověřil (ani z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaná nějaké doklady o svých příjmech případně výdajích předkládala). Žalobce se ani nepozastavil nad skutečností, že ostatní pravidelné výdaje činily 0 Kč. Jak je uvedeno výše:„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu s úroky a dalšími poplatky splatit, kdy vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil.
Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.).
Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno (tvrzením žalobce), že žalobce poskytl žalované částku 49.060,78 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a smluvních pokut. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku 49.060,78 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst.1 obč.zák. vydat. Z tvrzení žalobce a jím předloženým výpisem z úvěru vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 8.020 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 41.040,78 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 10.6.2021. Nárok se stal splatným 11.6.2021 a žalovaná se dostala do prodlení od 12.6.2021. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 12.6.2021 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 57.841,95 Kč (částku 51.228,85 Kč + 6.613,10 Kč – úrok z prodlení 10% ročně z částky 46.065,10 Kč od 1.3.2020 do 6.8.2021). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 41.560,78 Kč (jistina – 41.040,78 Kč + 519,40 Kč – úrok z prodlení ve výši 8,25% z 41.040,78 Kč od 12.6.2021 do 6.8.2021). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 72%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 28%. Poměr úspěchu tedy činí 44% ve prospěch žalobce.
Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 1.843 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři a půl úkonu právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) , d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá předžalobní výzva a účast na jednání soudu dne 4.8.2021) po 3.180 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. ), čtyři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) , d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá předžalobní výzva a účast na jednání soudu dne 4.8.2021) po 300 Kč (§ 13 odst. 1 , 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ), náhrada cestovních výdajů zástupce žalobce za cestu k jednání soudu obec - obec a zpět osobním automobilem ve výši 1.370,38 Kč (základní náhrada ve výši 968 Kč při ujetých 220 km x 4,40 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 402,38 Kč při ujetých 220 km, prům. spotřebě 6,2 l a ceně paliva 29,50 Kč dle předloženého dokladu), náhrady za promeškaný čas zástupce žalobce při cestě k jednání z obec do obec a zpět za 8 půlhodiny po 100 Kč ve výši 800 Kč (dle § 14 odst. 1 písm. a) , odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 3.045 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř. ) Celkem 19.388,38 Kč z toho 44% činí částka 8.530,90 Kč, kterou soud žalobci přiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.