Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 37/2020-103
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci
žalobkyně:
; jméno příjmení, narozená dne datum
bytem adresa žalobkyně a žalovaného,
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti;
žalovanému:
; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
zastoupený advokátem údaje o zástupci
o zaplacení částky 273 794 Kč
o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Domažlice ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací
takto:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výrocích II a III, potvrzuje.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 23 522 Kč ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výrocích II a III, potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 23 522 Kč ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.
1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 128 400 Kč ve výši 8,05 % ročně od datum do datum ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I), ve zbytku žalobu zamítl (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 43 008 Kč ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok III). Soud postavil rozhodnutí na závěru, že žalobkyni nelze přiznat požadovaný smluvní úrok z prodlení, neboť ujednání účastníků řízení o tomto plnění ve smlouvě o zápůjčce ze dne datum, je neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Sjednaný úrok z prodlení ve výši 0,25 % denně z dlužné jistiny představuje úročení dluhu 91,25 % ročně, oproti zákonnému úroku z prodlení v té době platnému ve výši 8,05 % ročně. Z důvodu neplatnosti ujednání o smluvním úroku z prodlení, přiznal soud prvního stupně žalobkyni proti žalovanému zákonný úrok z prodlení ve výši vyjádřené ve výroku I napadeného rozsudku a ve zbytku uplatněného nároku žalobu ve výroku II zamítl. Ujednání o výši smluvního úroku z prodlení soud pokládal za neplatné i z důvodu, že ani žalobkyně netvrdila, že by ohledně této částky došlo mezi účastníky k nějaké dohodě. Žalobkyně netvrdila rovněž, že by žalovaného seznámila s ujednáním o smluvním úroku z prodlení ve smlouvě o zápůjčce. Soud připomenul, že žalobkyně chybně směšuje dva rozdílné právní instituty, jimiž jsou smluvní úrok z prodlení a smluvní pokuta. Nákladový výrok vyšel z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když soud přiznal žalovanému podle výsledku řízení náhradu nákladů řízení z 80 %.
2. Ve včasném odvolání vyjádřila žalobkyně nesouhlas se zamítavou částí II rozsudku soudu prvního stupně a s navazujícím nákladovým výrokem III, když setrvala na požadavku úhrady sjednaného úroku z prodlení podle smlouvy o zápůjčce v plné výši. Podle ní je soudní judikaturou akceptována smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z dlužné jistiny (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 448/2005 , 33 Odo 447/2005 , 33 Odo 810/2006 , 29 Cdo 1583/2000 ), a pakliže smluvní úrok z prodlení a smluvní pokuta jsou sankcí za nesplnění dluhu včas a řádně, lze uvažovat o tom, že i smluvní úrok z prodlení ve výši 0,25 % denně z dlužné částky je přiměřený a v souladu s dobrými mravy. V další části odvolání žalobkyně popsala okolnosti, za nichž byla smlouva o zápůjčce uzavřena, odmítavý přístup žalovaného k úhradě samotné jistiny zápůjčky a morální důvody, jež jí vedly k podání žaloby na zaplacení smluvního úroku z prodlení, s čímž původně nepočítala. V této souvislosti bylo v rozporu s dobrými mravy celkové chování žalovaného, který se bránil vrácení zapůjčených peněz žalobkyni, ačkoliv znal její tíživé finanční a sociální poměry. Žalovaný navíc žalobkyni, která v té době byla na mateřské dovolené se společnou dcerou účastníků, opustil a zanechal ji bez finančních prostředků. Ohledně povinnosti zaplatit dlužnou jistinu byla vedena mezi účastníky soudní řízení, v nichž předmětná smlouva o zápůjčce byla shledána za platně uzavřenou, proto jsou pro žalobkyni neakceptovatelné výklady soudu prvního stupně ohledně platnosti této smlouvy. S uvedenou argumentací navrhla žalobkyně změnu odvoláním napadeného rozsudku ve výroku II a III tak, že odvolací soud přizná žalobkyni v plném rozsahu uplatněný nárok a náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.
3. Žalovaný, jenž souhlasil s odůvodněním napadeného rozsudku, navrhl jeho potvrzení a přiznání mu náhrady nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se stanoviskem, že smluvní úrok z prodlení nelze považovat za přiměřený, neboť odpovídá více než jedenácti násobku zákonné sazby úroku z prodlení z doby rozhodné. Žalovaný argumentoval rovněž tím, že o smluvním úroku z prodlení nevěděl, neboť o něm neproběhlo žádné jednání, přičemž z textu smlouvy o zápůjčce vyplývá, že uvedené ujednání ani nemělo být naplněno. V době zápůjčky účastníci společně žili a hospodařili, proto nemohlo být dojednáno, že by měl žalovaný peníze vracet. Jinak žalovaný po určitou dobu pomáhal žalobkyni splácet úvěr, z něhož byly částečně použity finanční prostředky na poskytnutou mu zápůjčku.
4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející (ust. § 212 , § 212a o. s. ř. o. s. ř. ), přihlédl ke stanoviskům účastníků v odvolacím řízení, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
5. Předmětem řízení je požadavek žalobkyně na zaplacení smluvního úroku z prodlení, jak byl účastníky řízení sjednán ve smlouvě o zápůjčce ze dne datum, ve výši 0,25 % z dlužné jistiny za každý započatý den prodlení.
6. Z obsahu smlouvy o zápůjčce vyplývá, že mezi účastníky nebyla sjednána smluvní pokuta jako způsob utvrzení dluhu. Poukaz žalobkyně na tento právní institut v průběhu celého řízení je proto nepřípadný. Žalobkyně chybně směšovala smluvní úrok z prodlení se smluvní pokutou, když se jedná o dva naprosto rozdílné právní instituty, zcela samostatné a na sobě nezávislé.
7. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
8. Podle ust. § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
9. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Pojem dobrých mravů není v zákoně upraven a je definován v judikatuře. Soudní praxe v tomto směru vychází z názoru, že za dobré mravy je třeba pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti, a mají povahu norem základních (viz například rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 473/96 , uveřejněný pod číslem 16/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 51/96 , uveřejněný pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tento názor je konformní se závěrem obsaženým v judikatuře Ústavního soudu, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti (viz například nález Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 249/97 , uveřejněný pod číslem 14/1998 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
13. I podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 však platí, že smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z ustanovení § 1 odst. 2 a § 547 o. z., a že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.). Tento korektiv tedy zjevně lze uplatnit i v případě, kdy by ujednání o výši úroků z prodlení bylo zneužitím smluvní volnosti v neprospěch dlužníka.
14. Posouzení souladu či rozporu právního jednání s dobrými mravy podle ust. § 1 odst. 2 a § 547 o. z. závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu, neboť tato ustanovení jsou normami, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (stejně jako dříve § 3 odst. 1 obč. zák.). V případě výše úroků z prodlení sjednané podle ust. § 1970 o. z. je tedy třeba posuzovat soulad takového ujednání s dobrými mravy vzhledem ke všem okolnostem, které ke sjednání takového úroku z prodlení vedly a jež existovaly v době uzavření smlouvy. Nestačí tedy vyjít pouze ze závěrů jiného rozhodnutí soudu, či ze srovnání smluvené sazby úroku z prodlení se sazbou stanovenou nařízením vlády, neboť obecně nelze stanovit paušální„ hraniční sazbu nemravnosti“ úroků z prodlení.
15. Sazba úroku z prodlení stanovená nařízením vlády, jež se považuje za ujednanou v případě, že výše úroku z prodlení nebyla stranami sjednána, sice prezentuje určitou představu zákonodárce o tom, jaká výše úroku z prodlení je obecně způsobilá plnit jeho funkci sankčně-motivační a reparační (kompenzační), tj. přimět dlužníka ke včasné úhradě dlužné částky a případně alespoň částečně nahradit újmu, jež věřiteli jejím včasným neuhrazením vzniká (§ 1971 o. z.), je však zjevné, že s ohledem na různorodost smluvních vztahů taková představa zákonodárce nemusí vždy odpovídat jejich konkrétní realitě a z rozličných důvodů mohou být sjednávány úroky z prodlení v jiné výši. Pouze takové ujednání o výši úroku z prodlení výrazně se odchylující od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jenž by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající charakter, lze posoudit jako ujednání rozporné s dobrými mravy. Výrazná (mnohonásobná) odchylka sjednané výše smluvního úroku z prodlení od sazby stanovené nařízením vlády tedy může být signálem rozporu takového ujednání s dobrými mravy, sama o sobě však (bez posouzení relevantních okolností jejího sjednání) takový rozpor ještě neznamená.
16. Především je potřebné zdůraznit, že lze z povahy věci, vzhledem k tomu, že jde o posouzení souladu či rozporu ujednání o smluvním úroku z prodlení s dobrými mravy, přihlédnout jen k těm okolnostem, které existovaly v době, kdy k tomuto ujednání došlo, tj. k době uzavření smlouvy o zápůjčce. V řízení u Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. spisová značka a v následně vedeném odvolacím řízení u Krajského soudu v Plzni sp. zn. spisová značka (dovolání žalovaného bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka) bylo najisto postaveno, že nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 128 000 Kč je existentní, na základě zápůjčky poskytnuté dne datum a stvrzené písemně smlouvou o zápůjčce ze dne datum. I v nyní projednávané věci (při jednání dne datum) účastníci shodně potvrdili, že písemné vyhotovení smlouvy o zápůjčce bylo provedeno s téměř ročním odstupem od faktického předání peněz žalovanému na úhradu jeho dřívějšího (výlučného) dluhu. V době zápůjčky účastníci společně bydleli a hospodařili v partnerském vztahu, nikoliv však jako manželé. Žalobkyně potvrdila, že při poskytnutí zápůjčky bylo dohodnuto, že žalovaný zápůjčku bude splácet pouze v tom případě, pokud dojde k rozchodu účastníků, jinak by žalovaný peníze vracet nemusel, Z uvedeného je zřejmé, že smlouva o zápůjčce má charakter občanskoprávní, byla uzavřena mezi osobami v blízkém (rodinném) vztahu, s možností, že ani nebude naplněna, pokud soužití účastníků bude pokračovat. Naplnění ujednání smlouvy o zápůjčce bylo tedy nejisté. Již z těchto důvodů se odvolacímu soudu jeví sjednaný úrok z prodlení jako nepřiměřený, neboť nenaplňuje sankčně motivační funkci tohoto právního institutu. Žalobkyně v době zápůjčky znala majetkovou a finanční nedostatečnost v poměrech žalovaného, přesto mu lehkovážně zajistila z vlastního úvěru finanční prostředky k úhradě jeho (výlučného) dluhu a tím na sebe převzala riziko finanční zátěže své osoby pro případ, že se žalovaný nebude v určitém čase spolupodílet na úhradě jejího úvěru, z něhož částečně použila peněžní prostředky na zaplacení dluhu žalovaného. Výší sjednaného smluvního úroku z prodlení proto nebylo lze vyjádřit rizikovost provedené finanční transakce, protože riziko nesplacení zápůjčky (v případě rozchodu účastníků) žalobkyně znala a zcela dobrovolně na sebe převzala případnou finanční zátěž s tímto spojenou. Rozhodnou okolností může být též rámcový rozsah očekávatelných škod na straně věřitele v případě, že dlužník řádně a včas nesplní povinnost vrátit zapůjčené finanční prostředky, neboť v případě vyšších hrozících škod by bylo lze akceptovat vyšší úrok z prodlení než v případě, kdy při prodlení dlužníka na straně věřitele žádné vyšší škody nebylo možné očekávat. Žalobkyně v této souvislosti nic před soudem právně relevantního netvrdila a neprokazovala. Soud k tomuto není z vlastní iniciativy oprávněn provádět nějaká šetření a dokazování, zvláště pak odvolací soud, je-li odvolací řízení po poučení účastníků řízení podle ust. § 119a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. vedeno v systému neúplné apelace. Nelze proto mít za prokázané, že by smluvní úrok z prodlení případně plnil kompenzační funkci ve vztahu ke škodám, jež by žalobkyni vznikly nesplněním řádně povinností dlužníkem, jež vyplývaly ze smlouvy o zápůjčce. Byť plnění ze zápůjčky nebylo zajištěno a utvrzeno jiným právním institutem (např. smluvní pokutou) a poskytnutí zápůjčky bylo bezúročné, se splatností v pravidelných splátkách zhruba po dobu dvou let, lze s ohledem na shora uvedené skutečnosti uzavřít, že pokud byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši přesahující jedenácti násobek zákonného úroku z prodlení, je takové ujednání možno hodnotit jako rozporné s dobrými mravy a neplatné ve smyslu ust. § 580 odst. 1 o. z.
17. Poměřuje-li soud ujednání o smluvním úroku z prodlení ustanovením § 580 odst. 1 o. z., lze jej posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné (to znamená bez možnosti shledat ho neplatným jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů), přičemž při neplatnosti dohody o výši úroků z prodlení nastupuje poté nárok na zákonný úrok z prodlení (ust. § 1970 o. z.). Neplatnost smluvního ujednání o výši úroku z prodlení neznamená zánik nároku žalobkyně na zákonný úrok z prodlení (pokud právo na zaplacení úroku z prodlení vzniklo), neboť tento nárok zůstal neplatným smluvním ujednáním nedotčen (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 150/2007 , 32 Cdo 1008/2009 , 32 Cdo 2773/2009 ).
18. V době uplatnění žaloby nebylo nic plněno na jistinu dluhu a ani na příslušenství dluhu. Jistina dluhu byla předmětem výše zmíněných soudních řízení, v nichž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 128 000 Kč. Příslušenství dluhu, tj. úrok z prodlení, nebylo předmětem předcházejícího soudního řízení. Podle souhlasného prohlášení účastníků řízení byla jistina dluhu zaplacena datum. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný plnil na úrok z prodlení a tato skutečnost není ani předmětem vedeného odvolacího řízení, neboť žalovaný si nepodal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.
19. S ohledem na sdělené odvolací soud podle ust. § 219 o. s. ř. o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním napadené jako věcně správný a zákonný, tj. včetně nákladového výroku, ve vztahu k němuž provedl odvolací soud kontrolní přepočet.
20. Žalobkyní odkazovaná judikatura Nejvyššího soudu nebyla na věc přiléhavá, neboť se týkala jiného právního nároku (smluvní pokuty), respektive zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1583/2000 naopak spíše korespondovalo s úvahami, na nichž postavil své rozhodnutí odvolací soud.
21. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 za použití ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když odvolací soud přiznal zcela úspěšnému žalovanému plnou náhradu těchto nákladů ve výši 23 522 Kč, jež sestávaly z náhrady odměny za právní zastoupení žalovaného advokátem za dva úkony právní služby (za podané vyjádření k odvolání a účast právního zástupce při odvolacím jednání) podle ust. § 6 odst. 1 , § 7 , § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) , k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 18 840 Kč (tarifní hodnota 303 040 Kč – 29 246 Kč = 273 794 Kč; sazba jednoho úkonu právní služby činila částku 9 420 Kč), z náhrady dvou režijních paušálů 600 Kč a z náhrady 21 % DPH z tohoto plnění 4 082 Kč Lhůta ke splnění této platební povinnosti byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Částka 29 246 Kč, uvažovaná při stanovení tarifní hodnoty pro výpočet odměny za právní službu advokáta, se rovná vypočtenému úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 128 000 Kč od datum do datum, když tato byla přiznána žalobkyni již pravomocným výrokem I napadeného rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné za předpokladu, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni.