Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 122/2021-22
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 10 460 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 680 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 680 Kč za dobu od 29. 12. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud částečně zamítá žalobu co do:
-) částky 5 780 Kč,
-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 360,21 Kč,
-) kapitalizovaného úroku ve výši 726,27 Kč,
-) úroku 18,96 % ročně z částky 7 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,
-) zákonného úroku z prodlení z částky 7 000 Kč od 30. 11. 2019 do 28. 12. 2019 ve výši 9,75 % a
-) zákonného úroku z prodlení z částky 2 320 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 %.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 680 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 680 Kč za dobu od 29. 12. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud částečně zamítá žalobu co do: -) částky 5 780 Kč, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 360,21 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 726,27 Kč, -) úroku 18,96 % ročně z částky 7 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, -) zákonného úroku z prodlení z částky 7 000 Kč od 30. 11. 2019 do 28. 12. 2019 ve výši 9,75 % a -) zákonného úroku z prodlení z částky 2 320 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 %. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. se zdůvodněním, že mezi žalovaným a společností právnická osoba (dále„ původní věřitelkou“) byla dne 22. 3. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podepsáním smlouvy. Před poskytnutím úvěru původní věřitelka ověřila úvěruschopnost žalovaného způsobem zachyceným v zákaznické kartě. Původní věřitelka postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni. Žalovaný zaplatil celkem částku 2 320 Kč.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Nepopřel tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinil je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona číslo Sb., dále„ o. s. ř.). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalovaného podpůrně přihlédl. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a o. s. ř. Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 14 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla účinně doručena.
3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 22. 3. 2018 původní věřitelka s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě mu poskytla hotovostní úvěr ve výši 7 000 Kč, který žalovaný převzal v hotovosti při podepsání smlouvy (smlouva). Při žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, s nikým nesdílí společnou domácnost, že má příjem ze zaměstnání a celkové měsíční výdaje 12 000 Kč, přičemž u původní věřitelku ani„ mimo ni“ nemá jiný úvěr nebo zápůjčku. Zároveň však uvedl, že splácí 2 000 Kč měsíčně úvěru či zápůjčky. Původní věřitelka nenahlédla do BRKI, NRKI, příjmení ani ISIR a ačkoli je v žádosti zatrženo, že měla k ověření žalovaným uvedených tvrzení k dispozici pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu, žalobkyně žádný z těchto dokumentů soudu nepředložila (karta zákazníka). Žalovaný zaplatil celkem částku 2 320 Kč (tvrzení žalobkyně). Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty). Dne 13. 12. 2019 žalobkyně žalovanému doporučeně odeslala oznámení o postoupení žalované pohledávky, v němž jej zároveň vyzvala k zaplacení do 10 dnů od obdržení oznámení, v tomto případě tedy nejpozději 28. 12. 2019, protože je obecně známo, že jsou doporučeně odeslané dopisy doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den od odeslání (oznámení o postoupení pohledávky s podacím lístkem). Advokát žalobkyně žalovanému dne 10. 5. 2018 odeslal předžalobní výzvu (předžalobní výzva s podacím lístkem). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.
4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Dne 22. 3. 2018 původní věřitelka s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě mu poskytla hotovostní úvěr ve výši 7 000 Kč, který žalovaný převzal v hotovosti při podepsání smlouvy. Při žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, s nikým nesdílí společnou domácnost, že má příjem ze zaměstnání a celkové měsíční výdaje 12 000 Kč, přičemž u původní věřitelku ani„ mimo ni“ nemá jiný úvěr nebo zápůjčku. Zároveň však uvedl, že splácí 2 000 Kč měsíčně úvěru či zápůjčky. Původní věřitelka nenahlédla do BRKI, NRKI, příjmení ani ISIR a ačkoli je v žádosti zatrženo, že měla k ověření žalovaným uvedených tvrzení k dispozici pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu, žalobkyně žádný z těchto dokumentů soudu nepředložila. Žalovaný zaplatil celkem částku 2 320 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení. Dne 13. 12. 2019 žalobkyně žalovanému doporučeně odeslala oznámení o postoupení žalované pohledávky, v němž jej zároveň vyzvala k zaplacení do 10 dnů od obdržení oznámení, v tomto případě tedy nejpozději 28. 12. 2019, protože je obecně známo, že jsou doporučeně odeslané dopisy doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den od odeslání.
5. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek z bezdůvodného obohacení (§ 2991n zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění zákonů č. 460/2016 Sb. a číslo Sb., dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru (§ 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 183/2017 Sb., dále„ z. s. ú.“ § 2395n o. z.). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (3 písm. b) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalovaném (3 písm. a) z. s. ú.). Splnila svou povinnost přenechat žalovanému k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaný měl postupně vracet s příslušnými poplatky. Podle názoru soudu však původní věřitelka nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné. Nebylo totiž prokázáno, že by ověřila tvrzení žalovaného o mzdě a nákladech bydlení. I kdyby to prokázáno bylo, ze zákaznické karty nevyplývá, že by jakkoli verifikovala informaci o jeho celkových běžných nákladech, např. výpisem z účtu. Nenahlédla do žádné dlužnické databáze. A neprověřila rozpor mezi tvrzením, že žalovaný nedluží na jiné zápůjčce ani úvěru a současně na jakési či jakémsi splácí 2 000 Kč měsíčně. Soud tudíž rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, že původní věřitelka úvěruschopnost žalovaného posoudila pouze způsobem popsaným v předchozích dvou odstavcích. To znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 první věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 první větou o. z. a čl. 8 odst. 1 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014 číslo ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- právnická osoba, C číslo, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou jistiny a případných úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení částky 7 000 Kč tudíž žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). Žalovaný však zaplatil celkem 2 320 Kč. Rozdíl je 4 680 Kč. Počínaje 10. dnem od doručení oznámení o postoupení pohledávky výzvy, tedy 28. 12. 2019, se dluh žalovaného stal splatným právě na základě výzvy, přičemž lhůtu 10 dnů soud hodnotí jako odpovídající lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit i úrok z prodlení (§ 1970 první věta o. z.). A to ode dne 29. 12. 2019 ve výši 10 % ročně (§ 1970 druhá věta o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění nařízení č. 184/2019 Sb.). Žalobkyně úrok požadovala pouze ve výši 9,75 % a soud byl jejím návrhem vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost této části žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Z těchto důvodů soud žalobkyni výrokem I. přiznal částku odpovídající bezdůvodnému obohacení žalovaného s příslušnou částí úroků z prodlení.
6. Z výše uvedených důvodů pak soud výrokem II. ve zbytku žalobu zamítl.
7. Výrok III. odpovídá ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., protože žalobkyně byla v řízení úspěšná na méně než 50 %, pročež by proti ní žalovaný měl právo na náhradu příslušného procenta svých procesních nákladů. Podle obsahu spisu mu ovšem žádné nevznikly. Proto soud rozhodl, že nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.