Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
16 C 97/2021-23
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 19 800 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 920 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 920 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud částečně zamítá žalobu co do:
-) částky 8 880 Kč,
-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 621,62 Kč,
-) kapitalizovaného úroku ve výši 7 780,16 Kč,
-) úroku 23,72 % ročně z částky 12 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,
-) zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 ve výši 8,05 %,
-) zákonného úroku z prodlení z částky 1 080 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 %.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo pod variabilní symbol.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 920 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 920 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud částečně zamítá žalobu co do: -) částky 8 880 Kč, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 621,62 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 7 780,16 Kč, -) úroku 23,72 % ročně z částky 12 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, -) zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 ve výši 8,05 %, -) zákonného úroku z prodlení z částky 1 080 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 %. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] pod [variabilní symbol]. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. se zdůvodněním, že mezi žalovaným a společností právnická osoba (dále„ původní věřitelkou“) byla dne 15. 2. 2016 uzavřena smlouva číslo na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Před poskytnutím úvěru původní věřitelka ověřila úvěruschopnost žalovaného způsobem zachyceným v zákaznické kartě. Žalovaný splatil celkem 1 080 Kč. Původní věřitelka postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Nepopřel tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinil je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění zákona číslo Sb., dále„ o. s. ř. o. s. ř. ). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalovaného podpůrně přihlédl.
3. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a o. s. ř. o. s. ř. Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 14 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla účinně doručena.
4. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 15. 2. 2016 původní věřitelka s žalovaným uzavřela smlouvu o číslo na jejímž základě mu poskytla hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 12 000 Kč (smlouva). Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšlo najevo, že působí ve svém zaměstnání teprve 3 měsíce, přičemž jde o jeho třetí práci za poslední 3 roky a původní věřitelka nezkoumala, zda se nenachází ve zkušební či výpovědní době, zda si pracovní poměr sjednal na určito či neurčito. Žalovaný byl k trvalému pobytu hlášen na městském úřadu a původní věřitelka se nezabývala okolností, zda nemá nějaké dluhy. Žalobkyně soudu nepředložila důkazy o ověření tvrzení žalovaného, označené v kartě zákazníka (karta zákazníka). Žalovaný zaplatil celkem částku 1 080 Kč (tvrzení žalobkyně). Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty). Původní věřitelka dne 7. 1. 2020 žalovanému doporučeně odeslala oznámení o postoupení pohledávky, v němž jej vyzvala k zaplacení do 10 dnů od doručení výzvy (oznámení o postoupení pohledávky s podacím archem). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné až na tvrzení žalovaného o měsíčních výdajích. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.
5. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Dne 15. 2. 2016 původní věřitelka s žalovaným uzavřela smlouvu o číslo na jejímž základě mu poskytla hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 12 000 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšlo najevo, že působí ve svém zaměstnání teprve 3 měsíce, přičemž jde o jeho třetí práci za poslední 3 roky a původní věřitelka nezkoumala, zda se nenachází ve zkušební či výpovědní době, zda si pracovní poměr sjednal na určito či neurčito. Žalovaný byl k trvalému pobytu hlášen na městském úřadu a původní věřitelka se nezabývala okolností, zda nemá nějaké dluhy. Žalobkyně soudu nepředložila důkazy o ověření tvrzení žalovaného, označené v kartě zákazníka. Žalovaný zaplatil celkem částku 1 080 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení. Původní věřitelka dne 7. 1. 2020 žalovanému doporučeně odeslala oznámení o postoupení pohledávky, v němž jej vyzvala k zaplacení do 10 dnů od doručení výzvy.
6. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek z bezdůvodného obohacení (§ 2991n zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku v prvním účinném znění, dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru (§ 1 druhá věta zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění zákona číslo Sb., dále„ z. s. ú.“ § 2395n o. z.). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (3 písm. b) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalovaném (3 písm. a) z. s. ú.). Podle názoru soudu však původní věřitelka nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 9 odst. 1 první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné, a to z důvodů popsaných ve dvou předchozích odstavcích. Soud tudíž rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, že původní věřitelka úvěruschopnost žalovaného posoudila pouze způsobem popsaným v předchozích dvou odstavcích. To znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež je smlouva neplatná (§ 9 odst. 1 druhá věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 první větou o. z. a čl. 8 odst. 1 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014 číslo ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil zákon v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 , a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 . A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- právnická osoba, C číslo, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou jistiny a úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení částky 12 000 Kč tudíž žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). Věřitelka vyzvala žalovaného k zaplacení v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném dne 7. 1. 2020, přičemž je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání, zde tedy 10. 1. 2020 Lhůta dalších 10 dnů do 20. 1. 2020 odpovídá zákonem předvídané lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ (§ 1958 odst. 2 o. z.). To znamená, že se pohledávka stala splatnou 20. 1. 2020 a že od 21. 1. 2020 byl žalovaný v prodlení. Žalobkyně žalovanému poskytla 12 000 Kč, žalovaný splatil 1 080 Kč, takže rozdíl ve výši 10 920 Kč představuje jeho bezdůvodné obohacení. Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) Žalovaný se tedy dnem následujícím den splatnosti ocitl v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 8,05 % ročně (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění nařízení č. 184/2019 Sb. ). Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni zůstatek jistiny a úrok z prodlení v zákonné výši. Lhůtu k zaplacení soud ve výroku I. a stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , poněvadž neshledal důvod k jiné lhůtě.
7. Výrokem II. soud žalobu ve zbytku zamítl, protože ostatní platby plynuly ze smlouvy, která však byla absolutně neplatná.
8. Výrok III. odpovídá Položce 2 odst. 2 přílohy zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění zákona č. 182/2018 Sb. (dále„ z. s. p.“). Žalobkyně totiž navrhla vydání elektronického platebního rozkazu, což se nestalo. Proto jí posléze vznikla povinnost doplatit částku 200 Kč jako rozdíl mezi částkou 1 000 Kč (Položka 1 odst. 1 písm. a) z. s. p.) a již zaplacenou částkou 800 Kč. Jde o poplatek za řízení jako takové (§ 1 písm. a) ), jehož poplatnicí je žalobkyně (§ 2 odst. 1 písm. a) ) a který se stává splatným až na základě příslušného rozhodnutí (§ 4 odst. 1 písm. j) ). Soud žalobkyni k zaplacení uložil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 7 odst. 1 druhou větou z. s. p.
9. Výrok IV. odpovídá ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , protože žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, konkrétně na méně než 50 %, pročež by byla povinna zaplatit příslušné procento nákladů žalovanému, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, že nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný či žalobkyně povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.