Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 40/2021-49

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 28 750 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 18 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 11. 12. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 10 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 500 Kč od 11. 12. 2017 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 678 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 18 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 11. 12. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 10 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 500 Kč od 11. 12. 2017 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 678 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 16. 12. 2020, kterou k výzvě soudu následně doplnila přípisem soudu došlým dne 14. 5. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení 28 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 000 Kč od 11. 12. 2017 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným dne 15. 11. 2016. Tvrdila, že její právní předchůdce na základě uvedené smlouvy poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a současně zaplatit kapitalizovaný úrok, poplatek za vyhodnocení úvěru poplatek za sjednání úvěru a inkasní poplatek, celkem částku ve výši 42 250 Kč, a to v ujednaných měsíčních splátkách. Dostal se však do prodlení s jejich úhradou a na svůj dluh ze smlouvy celkem uhradil pouze 13 500 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla na základě smlouvy z 11. 12. 2019 postoupena na žalobkyni. Ta se domáhala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč, neuhrazeného úroku ve výši 1 224 Kč a poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 2 526 Kč. Dále požadovala zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině za dobu od 11. 12. 2017 do zaplacení.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 24. 6. 2021. Žalobkyně i její zástupce se z tohoto jednání omluvili, přičemž souhlasili s tím, aby soud jednal a rozhodl ve věci v jejich nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně a s dostatečným předstihem předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle , v účinném znění (dále jen„ “), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Ze smlouvy o úvěru č. 2 2016 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 15. 11. 2016 soud zjistil, že žalobkyně poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a současně zaplatit úplatu a dále úroky ve výši 28 % z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok mělo odpovídat výpůjční úrokové sazbě 25,85 % Celkem tak byl žalovaný povinen zaplatit 42 250 Kč, přičemž bylo ujednáno, že tak učiní formou 13 pravidelných měsíčních splátek po 3 250 Kč splatných vždy k 30. dni příslušného kalendářního měsíce s tím, že první splátka byla splatná 30. den po uzavření smlouvy, každá další až do úplného zaplacení pak vždy k 30. dni od splatnosti předchozí splátky. V čl. IV. odst. 2 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru, jejíž výše činila 0,2 % denně z dlužné částky za započatý den prodlení.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 11. 12. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni.

6. Z předžalobní výzvy z 26. 2. 2020 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce informovala žalovaného o tom, že došlo k postoupení pohledávky z předmětné smlouvy o úvěru, a vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z této smlouvy ve výši 46 977,91 Kč s upozorněním, že v případě nezaplacení bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu uvedenou ve smlouvě dne 26. 2. 2020.

7. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud žádné skutečnosti, které by byly jakkoliv relevantní pro rozhodnutí ve věci.

8. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 15. 11. 2016 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž podkladě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátí a současně zaplatí úrok, který byl sjednán ve výši 28 % z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, tj. ve výši 7 000 Kč, a úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 10 250 Kč Celkem tedy měl žalovaný na základě uvedené smlouvy uhradit částku 42 250 Kč, a to formou 13 pravidelných měsíčních splátek po 3 250 Kč, přičemž první splátka byla splatná 30. den po uzavření smlouvy, každá další pak vždy 30. den od splatnosti předchozí splátky. Pro případ prodlení žalovaného se splácením dohodnutých splátek úvěru byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Pohledávka z předmětné smlouvy byla smlouvou z 11. 12. 2019 postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován v rámci předžalobní výzvy z 26. 2. 2020, kterou ho zároveň žalobkyně vyzvala k zaplacení dluhu z předmětné úvěrové smlouvy.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle a násl. o. z., na kterou zároveň dopadá právní úprava obsažená v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů účinného do 30. 11. 2016.

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odstavce 2 cit. ustanovení je neplatné též právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravů, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci k vedení sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalované pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnila, když poskytla žalovanému peněžní prostředky v ujednané výši. Žalovanému tak dle příslušných smluvních ujednání i dle citovaného ustanovení § 2395 o. z. v každém případě vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky ve výši 25 000 Kč. Pro posouzení oprávněnosti celého žalobou uplatněného nároku však bylo třeba zhodnotit platnost ujednání o úroku z úvěru a o úplatě za jeho poskytnutí.

15. Dle čl. I. odst. 2 smlouvy činila výše sjednaného úroku 28 % z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na období jednoho roku odpovídalo zápůjční úrokové sazbě 25,85 %. V absolutní částce tedy sjednaný úrok činil 7 000 Kč. Takto vysoký úrok soud nepovažuje za nepřiměřený ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a dalším okolnostem, za kterých byla předmětná smlouva uzavřena, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že v daném případě byl žalovanému poskytnut nebankovní úvěr, potřebné finance obdržel v hotovosti ihned při podpisu smlouvy, jejich použití nebylo jakkoliv účelově vázáno a právní předchůdce žalobkyně nepožadoval ani žádné zajištění své pohledávky. Pro žalovaného to znamenalo nepochybně mnohem snazší přístup k potřebným peněžním prostředkům, než kdyby o úvěr žádal některou banku a musel absolvovat nepochybně mnohem přísnější proces ověřování jeho schopnosti úvěr splatit, který by v konečném důsledku mohl vést i k tomu, že by mu úvěr vůbec nemusel být poskytnut. S tím samozřejmě souvisí zvýšená rizikovost celého obchodu pro právního předchůdce žalobkyně, jež se zákonitě musela projevit ve výši sjednané úrokové sazby. Průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné smlouvy, tj. listopadu 2016, činila 12,29 % ročně (viz databáze časových řad ARAD dostupná na webu www.cnb.cz – tabulka B2 .1.2, ukazatel 5 - Domácnosti a NISD (S.14+S.15)). V posuzované smlouvě sjednaná úroková sazba byla sice více než dvojnásobná, s ohledem na shora uvedené okolnosti případu však dle názoru soudu ještě akceptovatelná. Z těchto důvodů soud posoudil ze smlouvy plynoucí nárok žalobkyně na zaplacení úroku ve výši 7 000 Kč jako oprávněný.

16. Žalovaný měl dle smlouvy nad rámec úroku zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně za poskytnutí úvěru ještě úplatu. Její konkrétní výše ve smlouvě sice uvedena nebyla, lze však dovodit z celkové dle smlouvy splatné částky 42 250 Kč. Pokud od této částky odečteme jistinu ve výši 25 000 Kč a úrok ve výši 7 000 Kč, je zjevné, že výše sjednané úplaty činila 10 250 Kč. Soud dospěl k závěru, že ujednání ukládající žalovanému povinnost zaplatit tuto částku se zjevně příčí dobrým mravům a je tedy ve smyslu § 580 o. z. neplatné, přičemž k této neplatnosti je třeba podle § 588 o. z. přihlédnout z úřední povinnosti, tj. i bez návrhu žalovaného. Jestliže totiž smluvní strany ve smlouvě sjednaly úrok, který obvyklou úrokovou sazbu v době uzavření smlouvy převyšoval více než dvakrát, tedy dosti podstatným způsobem, lze sice za daných okolností takto vysoký úrok akceptovat, jak již soud uvedl shora, nicméně pouze za předpokladu, že již žalovanému v souvislosti s poskytnutím úvěru žádné další náklady nevzniknou. Jestliže však byla ve smlouvě sjednána nad rámec úroku ještě úplata, nadto ve výši, která odpovídá 41 % z poskytnuté jistiny, je třeba takové ujednání označit za zcela zjevně nepřiměřené, neboť navyšuje celkové náklady žalovaného v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou již na částku 17 250 Kč, která odpovídá 69 % z poskytnuté jistiny. Tak vysoké náklady spojené s poskytnutím úvěru považuje soud za zcela nemravné. Proto uzavřel, že nárok na zaplacení úplaty právnímu předchůdci žalobkyně a tudíž pochopitelně ani žalobkyni vůbec nevznikl.

17. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovanému na základě předmětné úvěrové smlouvy vznikla povinnost zaplatit jistinu ve výši 25 000 Kč a úrok ve výši 7 000 Kč, celkem tedy částku 32 000 Kč. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že na svůj dluh ze smlouvy uhradil pouze 13 500 Kč. Bylo přitom na něm, aby v případě, že tento dluh již uhradil zcela či v širším než žalobou tvrzeném rozsahu, takovou skutečnost soudu tvrdil a především prokázal. Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným, proto soud vycházel z toho, že skutečně doposud uhradil pouze 13 500 Kč. Uložil proto žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zbývající dlužnou částku ve výši 18 500 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky. Nárok na úhradu úroku z prodlení se opírá o o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí

18. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 10 250 Kč s požadovaným zákonným úrokem z prodlení z této částky, soud podanou žalobu zamítl.

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 28 750 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 18 500 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 10 250 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu měl tedy procesní úspěch žalovaný. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci tak činí 64 % ku 36 % ve prospěch žalobkyně. Té proto dle shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 28 % (64 % - 36 % = 28 %).

20. Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 150 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně ve výši 1 270,50 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 750 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) po 300 Kč podle bodu 2 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 150 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 220,50 Kč podle ). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 678 Kč (28 % z celkových nákladů ve výši 2 420,50 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně ( ).

21. Lhůtu pro splnění rozsudkem uložených povinností soud v souladu s  stanovil na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách.

Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.