Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 43/2021-38

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení příjmení

sídlem adresa

o zaplacení částky 43 812,44 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 300 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud částečně zamítá žalobu co do:

-) částky 28 184 Kč,

-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 047,53 Kč,

-) kapitalizovaného úroku ve výši 2 880,38 Kč,

-) úroku 15 % ročně z částky 18 661,83 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení,

-) zákonného úroku z prodlení z částky 20 333,39 Kč od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020 ve výši 10 %,

-) zákonného úroku z prodlení z částky 3 033,39 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení ve výši 10 %,

-) zákonného úroku z prodlení z částky 17 300 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení ve výši 1,75 %.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 438 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo pod variabilní symbol.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 300 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud částečně zamítá žalobu co do: -) částky 28 184 Kč, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 047,53 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 2 880,38 Kč, -) úroku 15 % ročně z částky 18 661,83 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, -) zákonného úroku z prodlení z částky 20 333,39 Kč od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020 ve výši 10 %, -) zákonného úroku z prodlení z částky 3 033,39 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení ve výši 10 %, -) zákonného úroku z prodlení z částky 17 300 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení ve výši 1,75 %. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 438 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] pod [variabilní symbol]. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. se zdůvodněním, že mezi žalovaným a společností právnická osoba (dále„ původní věřitelkou“) byla dne 4. 9. 2018 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Před poskytnutím úvěru původní věřitelka ověřila úvěruschopnost žalovaného způsobem zachyceným v žádosti o úvěr. Žalovaný splatil celkem 2 700 Kč. Původní věřitelka postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni.

2. Žalovaný navrhl, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 5. 11. 2019 do zaplacení se zdůvodněním, že původní věřitelka neposoudila řádně jeho úvěruschopnost před poskytnutím úvěru, pročež byla smlouva absolutně neplatná a ujednání o ostatních platbách (kromě jistiny) neplatná pro rozpor s dobrými mravy a zákonnými ustanoveními o ochraně spotřebitele. Žalobkyně by tak měla mít nárok pouze na zaplacení zůstatku jistiny a úroku z prodlení.

3. Mezi účastníky bylo nesporné uzavření úvěrové smlouvy, poskytnutí úvěru a postoupení žalované pohledávky. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 4. 9. 2018 původní věřitelka s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě mu poskytla hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl žalovaný splatit v 14 měsíčních splátkách (smlouva o úvěru). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že působí v pracovním poměru od 1. 4. 2018. Původní věřitelka však neověřila, zda se žalovaný nenachází ve výpovědní nebo zkušební době, nijak neověřila pravdivost tvrzení žalovaného o jeho výdajích a vůbec nezjišťovala, zda žalovaný nemá jiné dluhy (žádost o poskytnutí úvěru). Žalovaný zaplatil celkem částku 2 700 Kč (nesporná skutková tvrzení účastníků, transakční historie). Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty). V oznámení o postoupení pohledávky není uvedena lhůta k zaplacení ani dlužná částka (oznámení o postoupení pohledávky). Advokát žalobkyně dne 24. 11. 2020 odeslal žalovanému předžalobní výzvu, v níž mu k zaplacení poskytl lhůtu do 8. 12. 2020 (předžalobní výzva s podacím archem). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné až na tvrzení žalovaného o měsíčních výdajích. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Dne 4. 9. 2018 původní věřitelka s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě mu poskytla hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl žalovaný splatit v 14 měsíčních splátkách. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že působí v pracovním poměru od 1. 4. 2018. Původní věřitelka však neověřila, zda se žalovaný nenachází ve výpovědní nebo zkušební době, nijak neověřila pravdivost tvrzení žalovaného o jeho výdajích a vůbec nezjišťovala, zda žalovaný nemá jiné dluhy. Žalovaný zaplatil celkem částku 2 700 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení. Advokát žalobkyně dne 24. 11. 2020 odeslal žalovanému předžalobní výzvu, v níž mu k zaplacení poskytl lhůtu do 8. 12. 2020. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání.

Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek z bezdůvodného obohacení ( , ve znění zákonů č. , dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru ( o spotřebitelském úvěru ve znění zákona číslo Sb., dále„ z. s. ú.“ o. z.). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka ( z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalovaném ( o. z.). Splnila svou povinnost přenechat žalovanému k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaný měl postupně vracet s příslušnými poplatky. Podle názoru soudu však původní věřitelka nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné, a to z důvodů popsaných v předchozích dvou odstavcích. V tom případě nemohla získat reálnou představu o sociálních poměrech žalovaného a její rozhodnutí úvěr poskytnout nemohlo být informované v zákonem vyžadované míře. Soud tudíž rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, že původní věřitelka úvěruschopnost žalovaného posoudila pouze způsobem popsaným v předchozích dvou odstavcích. To znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež je smlouva neplatná ( první věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti ( ve spojení s  první větou o. z. a a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014 číslo ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. . A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- právnická osoba, C číslo, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou jistiny a úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení částky 20 000 Kč tudíž žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu ( a 2 o. z.). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení teprve v předžalobní výzvě odeslané dne 24. 11. 2020, přičemž je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání, zde tedy 27. 11. 2020 Lhůta do 8. 12. 2020 odpovídá zákonem předvídané lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ ( o. z.). To znamená, že se pohledávka stala splatnou 8. 12. 2020 a že od 9. 12. 2020 byl žalovaný v prodlení. Žalobkyně žalovanému poskytla 20 000 Kč, žalovaný splatil 2 700 Kč, takže rozdíl ve výši 17 300 Kč představuje jeho bezdůvodné obohacení. Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Žalovaný se tedy dnem následujícím den splatnosti ocitl v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 8,25 % ročně ( o. z. ve spojení s  ve znění ). Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni zůstatek jistiny a úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaný je povinen zaplatit v zákonné třídenní lhůtě, poněvadž sám jinou nenavrhl a protože soud neshledal důvod k jiné lhůtě ( část věty před středníkem , , ve znění zákonů č. , a číslo Sb.).

5. Výrokem II. soud žalobu ve zbytku zamítl, protože úrok z prodlení žalobkyně požadovala ve vyšší než přípustné výši a ostatní platby plynuly ze smlouvy, která však byla absolutně neplatná.

6. Výrok III. odpovídá Položce 2 odst. 2 přílohy o soudních poplatcích ve znění (dále„ z. s. p.“). Žalobkyně totiž navrhla vydání elektronického platebního rozkazu, což se nestalo. Proto jí posléze vznikla povinnost doplatit částku 438 Kč jako rozdíl mezi částkou 2 191 Kč (Položka 1 odst. 1 písm. b) z. s. p.) a již zaplacenou částkou 1 753 Kč. Jde o poplatek za řízení jako takové ( ), jehož poplatnicí je žalobkyně ( ) a který se stává splatným až na základě příslušného rozhodnutí ( ). Soud žalobkyni k zaplacení uložil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s  druhou větou z. s. p.

7. Výrok IV. odpovídá ustanovení , protože žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná; konkrétně na méně než 50 %, pročež by byla povinna zaplatit příslušné procento nákladů žalovanému, který však navrhl rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, čímž se – soudě podle obsahu projevu své vůle – vzdal práva na náhradu ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.

Nesplní-li žalovaný či žalobkyně povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.