Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 101/2021-25

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 34 012 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 25 400 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 8 612 Kč s úrokem z částky 27 288 Kč ve výši 21,05 % ročně za dobu

od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky 27 288 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od datum do datum a z částky 1 888 Kč ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 599 Kč rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 25 400 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do částky 8 612 Kč s úrokem z částky 27 288 Kč ve výši 21,05 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky 27 288 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od [datum] do [datum] a z částky 1 888 Kč ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 599 Kč rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou spojenou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a podanou dne

datum se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku.

2. Žalobce svou žalobu odůvodnil zejména tím, že dne datum uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě žalované poskytl peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč (částka 27 500 Kč byla převedena na„ účet zákazníka“ a částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele úvěru jako provize). Žalovaná měla uhradit celkovou částku úvěru 42 000 Kč v pravidelných (čtyřiceti) měsíčních splátkách po 1 050 Kč počínaje měsícem srpnem 2020; z důvodu prodlení žalované se splátkami odstoupil žalobce v souladu se smluvním ujednáním od smlouvy o úvěru dne datum. Žalobce konkrétně požaduje částku 30 408 Kč představující neuhrazenou část jistiny ke dni zesplatnění (z uvedené částky požaduje též příslušenství ve formě smluvního úroku ve výši 21,05 % ročně za dobu od datum do zaplacení a ve formě zákonného úroku z prodlení z částky 27 288 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od datum do zaplacení); dále žalobce požaduje částku 3 150 Kč představující dlužné splátky do doby odstoupení od smlouvy, částku 300 Kč představující náklady vymáhání za zaslání upomínek k úhradě dne datum a datum, jakož i oznámení o odstoupení od smlouvy, Smluvní pokutu za opožděné splátky ve výši 1 996 Kč a konečně částku 1 278 Kč představující kapitalizovanou smluvní pokutu za prodlení s úhradou zůstatku úvěru (0,1 % denně z částky 30 438 Kč za dobu od datum do datum).

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:

5. Účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž činila celková výše úvěru částku 30 000 Kč, z toho provize zprostředkovatele (jméno anonymizováno) částku 2 500 Kč, první z čtyřiceti měsíčních splátek po 1 050 Kč byla splatná dne datum, úrok byl sjednán ve výši 21,05 % ročně. Možnost„ zesplatnění úvěru“ byla sjednána v článku IV. bodu 1. smlouvy, smluvní pokuta v článku IV. bodu 2. smlouvy, náhrada účelně vynaložených nákladů a jejich paušální výše (sazebník poplatků) v článku IV. bodu 4. smlouvy (vše prokázáno uvedenou smlouvou o spotřebitelském úvěru). Dne datum žalobce poskytl žalované částku 27 500 Kč a zprostředkovatelce úvěru částku 2 500 Kč (prokázáno potvrzeními o provedení transakce). Splátkový kalendář a rozpočítání splátek mezi jistinu a úrok se podává z tabulky umoření. Žalované bylo oznámeno„ zesplatnění pro smlouvu“ a byla vyzvána k úhradě dlužné částky dne datum (prokázáno uvedenou předžalobní výzvou včetně podacího lístku). Žalovaná na dluh uhradila dne datum částku 1 050 Kč a dne datum částku 1 050 Kč (prokázáno: u nazvanou bonita smlouvy). Soud má dále za prokázané, že při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru (dne datum) žalovaná písemně sdělila v čestném prohlášení, že proti ní není vedeno exekuční řízení, není ve stavu úpadku ani hrozícího úpadku a nemá žádné dluhy (prokázáno u nazvanou závazky spotřebitele); dále sdělila, že její pravidelné měsíční příjmy činí 17 830 Kč, výdaje na bydlení a související s bydlením činí 8 500 Kč, je svobodná a bezdětná, hradí úvěr ve výši 2 500 Kč, a další běžné pravidelné měsíční výdaje činí 4 000 Kč (prokázáno u nazvanou výdaje spotřebitele). Žalobce v den uzavření smlouvy zjistil, že žalovaná není v insolvenčním řízení (prokázáno výpisem z insolvenčního rejstříku), ani proti ní není vedená exekuce (prokázáno výpisem z centrální evidence exekucí). V červnu 2020 činila mzda žalované částku 14 867 Kč, v dubnu 2020 částku 14 116 Kč, v květnu 2020 částku 17 830 Kč (prokázáno výplatními páskami právnická osoba), dne datum přišla na účet žalované od uvedené společnosti částka 17 830 Kč, počáteční zůstatek v měsíci červnu na tomto účtu byl 4 791,71 a konečný 526,68 Kč. Dne datum odešlo inkaso úvěru ve výši 2500 Kč, 250 Kč a 33 Kč (prokázáno výpisem z účtu za měsíc červen 2020).

6. Všechny výše uvedené listinné důkazy soud považuje za plně věrohodné a skutkový stav ohledně uzavření smlouvy a úhrad žalované je jimi prokázán v rozsahu potřebném pro rozhodnutí.

7. Soud má nicméně za povinnost i bez návrhu žalované zkoumat, zda žalobce při uzavírání smlouvy dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované (viz právní hodnocení níže).

Již v rámci přípravy jednání (aby se tak ve vztahu k jeho osobě nejednalo o tzv. překvapivé rozhodnutí) tak byl žalobce usnesením ze dne datum (č. l. 15) vyzván, aby doplnil tvrzení a splnil povinnost důkazní ohledně toho, že úvěruschopnost žalované dostatečným způsobem zkoumal, a to včetně povinnosti„ analyzovat spotřebitelův osobní / domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů“. K tomu soud ještě dodává, že žalobní strana svou nepřítomností (na základě řádné omluvy z jednání) zabránila soudu, aby jí u jednání (opakovaně) poskytl potřebná poučení ve smyslu , 2, 3 ; nemůže proto ani v opravných prostředcích úspěšně namítat, že soudem prvního stupně o svých povinnostech poučena nebyla (viz JUDr. Ljubomír Drápal: Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele in Právní rozhledy 5/2002, Mimořádná příloha, s. 21).

8. Žalobce na uvedené usnesení reagoval podáním ze dne datum, v němž doplnil svá tvrzení, jakým způsobem zkoumal úvěruschopnost žalované a doplnil ke svým tvrzením listinné důkazy, ze kterých vycházel. Vzal v potaz mimo jiné počet obyvatel v obci žalované (anonymizováno), normativní náklady na bydlení, životní minimum a nezabavitelnou částku. Uvedené normativní náklady na bydlení ve výši 5 374 Kč stanovené podle právního předpisu žalobce určil ze své y nazvané výše normativních nákladů na bydlení 2020, dále žalobce založil údaje Českého statistického úřadu ohledně vydání a spotřeby domácností a výdajů pro konečnou spotřebu. Rovněž uvedl, že má za to, že žalovaná byla splátku ve výši 1 050 Kč schopna splácet.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky

v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

Podle , o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ z. s. ú.) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 z. s. ú. posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Soud nemá pochybnosti o tom, že účastnici dne datum uzavřeli smlouvu o úvěru.

Je rovněž evidentní, že žalobce poskytl uvedené peněžité prostředky jako podnikatel

(v žalobě sám sebe označuje za držitele licence nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů) a že žalovaná má naopak postavení spotřebitele ( a o. z.). Vztah žalobce a žalované tak je kromě příslušných ustanovení , , nutno posoudit rovněž podle , o spotřebitelském úvěru.

11. Ačkoli jazykový výklad § 87 odst. 1 z. s. ú. by nasvědčoval tomu, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru je v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele relativní neplatná (k neplatnosti smlouvy je třeba námitky spotřebitele), není takový výklad eurokonformní, a proto nemůže obstát. Česká republika, jako členský stát Evropské unie, totiž uvedeným zákonem splnila povinnost transponovat do svého právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ Směrnice 2008 /48/“), což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu přijaté vnitrostátní úpravy.

12. V daném případě je výklad Směrnice 2008 /48/ ve vztahu k označené české vnitrostátní právní úpravě již tzv. acte éclairé, neboť na základě předběžné otázky položené Okresním soudem v Ostravě podal Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne datum, ve věci C -679/18, následující výklad relevantních článků Směrnice 2008 /48/:„ Články 8 a 23 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

13. Eurokonformní výklad tak požaduje, aby soud zkoumal z úřední povinnosti, zda žalobce splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, a aby i bez námitky žalované posoudil smlouvu o úvěru jako (absolutně) neplatnou v případě, že žalobce svou povinnost porušil.

14. Případné nedodržení takového procesního postupu má za následek porušení práva žalovaného spotřebitele na spravedlivý proces ( d). Do základního práva spotřebitele na soudní ochranu by bylo zasaženo, pokud by (obecný) soud nezkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ). Uvedený nález se sice primárně týká předchozí právní úpravy ( , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů), avšak Ústavní soud se v odůvodnění výslovně zabývá i úpravou nyní aktuální a nosné důvody nálezu tak lze nadále použít.

15. Ustálená rozhodovací praxe soudů již dále dospěla k závěru, že poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost spotřebitele posoudit s náležitou odbornou péčí, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

16. Pojem„ odborné péče“ je legálně definován pro účely ochrany spotřebitele v § 2 odst. 1

písm. o) , o ochraně spotřebitele, jako úroveň zvláštních dovedností

a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost. Pojem„ odborná péče“ představuje péči vyšší intenzity než„ péče řádného hospodáře“, kdy z požadavku odbornosti vyplývá též požadavek pečlivosti, přičemž„ odbornou péčí“ je třeba rozumět péči průměrného profesionála, tzn. odborníka, který má svému oboru obvyklé znalosti, schopnosti a dovednosti, a který je využívá s tomu odpovídající obvyklou péčí a opatrností (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. , nebo ze dne 9. 1. 2006 sp. zn. ).

17. Z již odkazovaných rozhodnutí se dále podává, že„ odborná péče“ bude v případě posuzování úvěruschopnosti spotřebitele zahrnovat i takovou obezřetnost, která poskytovatele vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Poskytování úvěrů bez doložení bonity je aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situace jako je předlužení velké části obyvatelstva, problém vícečetných exekucí, systémové chudoby aj. Smlouvu o spotřebitelském úvěru tak lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Sankce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy tak je do značné míry motivována i ochranou veřejného zájmu.

18. Jinak řečeno, z odkazované judikatury konkrétně plyne, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr značí situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto musí poskytovatel úvěru mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti).

19. V daném případě si žalobce vyžádal informace od žalované (vyplněním typizovaných formulářů), které doplnila částečným výpisem z účtu žalované za měsíc červen 2020 a některými dalšími zjištěními (jako je např. lustrace žalované v insolvenčním rejstříku). Podle mínění soudu se ale žalobce neměl spokojit s uvedenými údaji, neboť tyto jsou co do svého rozsahu nedostatečné a ryze formální a kromě toho vyžadují další zkoumání. Skutečnost, že proti žadateli o úvěr není vedeno exekuční nebo insolvenční řízení, je pouze prvotním východiskem (takové osobě by neměl být poskytován další spotřebitelský úvěr bez dalšího). Žalobce soudu nepředložil, jak posoudil úvěruschopnost žalované, pouze založil listinné důkazy, ze kterých vycházel. Vůbec není zřejmé, jak tyto informace vyhodnotil. Pokud žalovaná uvedla, že její měsíční příjem činí 17 830 Kč, avšak ze založených výplatních pásek vyplývá, že pouze v jednom měsíci žalovaná dosáhla tohoto příjmu a v dalších měsících byl příjem pouze 14 116 Kč a 14 867 Kč, je zřejmé, že se jedná o údaj varovný, který nemůže profesionál v poskytování spotřebitelských úvěrů přejít bez povšimnutí, zvláště za situace, kdy žalovaná uvedla, že náklady na bydlení činí měsíčně 8 500 Kč, měsíční náklady úvěru 2 500 Kč, běžné měsíční výdaje 4 000 Kč, což je dohromady 15 000 Kč. Z předložených dokladů není vůbec zřejmé, jak žalobce došel k závěru, že žalovaná má volné prostředky ve výši 1 050 Kč, ze kterých by mohla hradit tento úvěr. Bez bližšího zkoumání příjmů za relevantně delší časové období tak nelze vzít jako hotový údaj, že žalovaná dosahuje stabilního příjmu v uvedené výši. Pokud by žalobce žádal předložení výpisů z účtu, zjistil by, zda je žalovaná schopna vytvářet rezervy a zda již z účtu nehradí jiné splátky úvěru. Varovným údajem, který nemůže profesionál v poskytování spotřebitelských úvěrů přejít bez povšimnutí, je, že (alespoň podle předloženého částečného výpisu z účtu za měsíc červen, což se ovšem soudu jeví jako časový úsek zcela nedostačující) žalovaná nemá žádné úspory a veškeré své příjmy ihned použije pro svou spotřebu, ba co víc, měsíční výdaje žalované jsou vyšší než její příjmy. Podle výpisu z účtu žalované z června 2020 byl totiž zůstatek na počátku měsíce 4 791,71 Kč a zůstatek na konci měsíce 526,68 Kč. Podle ustálené soudní praxe, k níž se na jiných místech tohoto odůvodnění soud konkrétně přihlašuje, se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru, vystačit jen s údaji poskytnutými samotnou žalovanou v takové situaci nelze (opakovaně viz rozhodnutí sp. zn. ).

20. Soud tak dospívá k závěru, že žalobce nepostupoval při uzavírání smlouvy o úvěru s odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti případu a (v době uzavírání smlouvy) osvědčené poměry žalované nezkoumal dostatečně její úvěruschopnost.

21. Smlouva o úvěru tak je s ohledem na § 97 odst. 1 z. s. ú. a § 588 o. z. absolutně neplatná. Účastníci jako smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalobce žalované plnil na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobce tak má nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 27 500 Kč na kterou žalovaná uhradila částku 2 100 Kč, žalobce má tedy nárok na 25 400 Kč včetně úroku z prodlení z této částky v zákonné výši v návaznosti na prodlení žalované podle data doručení předžalobní výzvy ( , , o. z., ) Na základě všeho doposud uvedeného soud žalobě vyhověl jen v rozsahu shora uvedeném; požadavek na zaplacení zbývající částky včetně požadované smluvní pokuty a příslušenství zamítl.

22. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. Žalobce měl úspěch jen částečný, a to v 74,7%. Má tak nárok na uhrazení poměrné (49,4%) části nákladů řízení.

Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky:

-) 1 361 Kč (zaplacený soudní poplatek),

-) představující odměnu advokáta a paušální náhradu jeho hotových výdajů. Soud aplikoval k určení výše těchto položek § 14b adv. tarifu, neboť návrh byl podán na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce podal u zdejšího soudu„ shodné“ žaloby např. pod sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka. Soud má za to, že tak byly splněny podmínky pro přiznání nákladů dle vyhl. č. , adv. tarifu. Advokát žalobce učinil v řízení celkem dva a půl úkonu právní služby: příprava a převzetí zastoupení ( adv. tarifu), návrh ve věci samé ( ; vyhl. č. , adv. tarifu), jednoduchá výzva k plnění ( adv. tarifu),

o) Mimosmluvní odměna za dva a půl úkonů právní služby činí 2,5x 500 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 adv. tarifu), celkem 1 250 Kč.

o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) adv. tarifu), celkem 300 Kč

-) 325,50 Kč coby náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z výše uvedených položek podle

Žalobce měl v projednávané věci úspěch v rozsahu 74,7% a žalovaná 25,3%. Celkové náklady řízení žalobce činí 3 236,50 Kč, žalobci tak přísluší vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 49,4% z této částky, tedy 1 599 Kč a to k rukám svého zástupce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku ( , ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.