Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 33/2021-20

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 28 450 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 200 Kč za dobu od 22. 10. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud částečně zamítá žalobu co do:

-) částky 19 250 Kč,

-) zákonného úroku z prodlení z pohledávky 28 450 Kč od 15. 8. 2019 do 21. 10. 2020 ve výši 10 % a

-) zákonného úroku z prodlení z částky 19 250 Kč od 22. 10. 2020 ve výši 1,75 %.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 284,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo pod variabilní symbol.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 200 Kč za dobu od 22. 10. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud částečně zamítá žalobu co do: -) částky 19 250 Kč, -) zákonného úroku z prodlení z pohledávky 28 450 Kč od 15. 8. 2019 do 21. 10. 2020 ve výši 10 % a -) zákonného úroku z prodlení z částky 19 250 Kč od 22. 10. 2020 ve výši 1,75 %. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 284,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] pod [variabilní symbol]. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. se zdůvodněním, že účastníci dne datum uzavřeli smlouvu o úvěru ve výši 44 250 Kč (skládající se z půjčené částky 25 000Kč a kapitalizovaného úroku 19 250Kč), podle které měl žalovaný splácet týdně 738Kč. Žalovaný nesplácel úvěr řádně, celkem zaplatil 15 800 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného kontrolou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou předložených dokumentů vyplněných/zaškrtnutých v Evidenční kartě klienta při jejím sepisování smlouvy, kontrola rodného čísla a občanského průkazu dálkovým systémem společnosti právnická osoba, kontrolou aktuálního počtu exekucí v databázi Centrální evidence exekucí prostřednictvím dálkového systému společnosti právnická osoba, kontrola aktuálního stavu v insolvenčním rejstříku, kontrolou platební historie klienta u naší společnosti vč. historie veškerých záznamů o klientovi, vyhodnocením aktuální finanční situace dle poskytnutých podkladů klienta zaznamenaných v Evidenční kartě klienta sepsané před samotným poskytnutím společně se Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, ve spisu také jako příloha žaloby, vyhodnocením příslušné lokality bydliště, stejně tak i lokality zdrojů příjmu, klienta a to na základě vědomostí a praxe z“ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Nepopřel tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinil je spornými ( první věta , , ve znění zákona číslo Sb., dále„ ). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalovaného podpůrně přihlédl. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 14 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas ( ). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla účinně doručena.

3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne datum uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru číslo v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 25 000 Kč, což také učinil a žalovaný to potvrdil podpisem smlouvy- Žalovaný se zavázal splatit celkem 44 250 Kč v 60 týdenních splátkách po 737,50 Kč (smlouva o úvěru). Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, aniž by zkoumala, jak dlouho žalovaný pracuje u zaměstnavatele, kterého uvedl, zda není ve zkušební či výpovědní době, zda s někým žije ve společné domácnosti, jaké jsou sociální poměry tohoto člověka a s výjimkou plateb zahrnutých do služby SIPO a uvedených v nájemní smlouvě aniž by podrobněji osvětlila životní náklady samotného žalovaného (evidenční karta). Žalovaný splácel nepravidelně a zaplatil celkem částku 15 800 Kč (transakční historie, předžalobní výzva). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky výzvou odeslanou dne 15. 10. 2020 (předžalobní výzva s podacím archem). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závažné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Dne datum uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru číslo v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 25 000 Kč, což také učinil a žalovaný to potvrdil podpisem smlouvy- Žalovaný se zavázal splatit celkem 44 250 Kč v 60 týdenních splátkách po 737,50 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, aniž by zkoumala, jak dlouho žalovaný pracuje u zaměstnavatele, kterého uvedl, zda není ve zkušební či výpovědní době, zda s někým žije ve společné domácnosti, jaké jsou sociální poměry tohoto člověka a s výjimkou plateb zahrnutých do služby SIPO a uvedených v nájemní smlouvě aniž by podrobněji osvětlila životní náklady samotného žalovaného. Žalovaný splácel nepravidelně a zaplatil celkem částku 15 800 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky výzvou odeslanou dne 15. 10. 2020.

5. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek z bezdůvodného obohacení ( , ve znění zákonů č. a číslo Sb., dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru ( o spotřebitelském úvěru ve znění , dále„ z. s. ú.“ o. z.). Žalobkyně totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (3 písm. b) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalovaném (3 písm. a) z. s. ú.). Splnila svou povinnost přenechat žalovanému k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaný měl postupně vracet s příslušnými poplatky. Podle názoru soudu však žalobkyně nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné. Blíže se totiž nezabývala celkovými životními náklady žalovaného ani tím, zda s ním někdo žije ve společné domácnosti a jaké jsou jeho sociální poměry. Navíc si neověřila, nakolik stabilní – ať už při pohledu do minulosti, nebo budoucnosti – je jeho mzda. Soud tudíž rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila pouze způsobem popsaným v předchozích dvou odstavcích. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ,„ bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“ To znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež je smlouva neplatná ( první věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti ( ve spojení s  první větou o. z. a a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014 číslo ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. . A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- právnická osoba, C číslo, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou jistiny a úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení částky 25 000 Kč tudíž žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu ( a 2 o. z.). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení teprve v předžalobní výzvě odeslané dne 15. 10. 2020, přičemž je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání, zde tedy 20. 10. 2020, přičemž den následující odpovídá zákonem předvídané lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ ( o. z.). To znamená, že se pohledávka stala splatnou 21. 10. 2020 a že od 22. 10. 2020 byl žalovaný v prodlení. Žalobkyně žalovanému poskytla 25 000 Kč, žalovaný splatil 15 800 Kč, takže rozdíl ve výši 9 200 Kč představuje jeho bezdůvodné obohacení. Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku ( ) Žalovaný se tedy dnem následujícím den splatnosti ocitl v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 8,25 % ročně ( o. z. ve spojení s  ve znění ). Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni jistinu a úrok z prodlení v zákonné výši.

6. Výrokem II. soud žalobu ve zbytku zamítl, protože úrok z prodlení žalobkyně požadovala ve vyšší než přípustné výši a ostatní platby plynuly ze smlouvy, která však byla absolutně neplatná.

7. Výrok III. odpovídá Položce 2 odst. 2 přílohy o soudních poplatcích ve znění (dále„ z. s. p.“). Žalobkyně totiž navrhla vydání elektronického platebního rozkazu, což se nestalo. Proto jí posléze vznikla povinnost doplatit částku 284,50 Kč jako rozdíl mezi částkou 1 422,50 Kč (Položka 1 odst. 1 písm. b) z. s. p.) a již zaplacenou částkou 1 138 Kč. Jde o poplatek za řízení jako takové (), jehož poplatnicí je žalobkyně () a který se stává splatným až na základě příslušného rozhodnutí (). Soud žalobkyni k zaplacení uložil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s  druhou větou z. s. p.

8. Výrok IV. odpovídá ustanovení , protože žalobkyně byla v řízení jen částečně úspěšná, konkrétně na méně než 50 %, pročež by byla povinna zaplatit příslušné procento nákladů žalovanému, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, že nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.

Nesplní-li žalovaný či žalobkyně řádně a včas povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.