Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 102/2021-34
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 56 959,99 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 772 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 8 772 Kč od datum do zaplacení, a částku 21 988 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 21 988 Kč od datum do zaplacení, to vše ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně, splatných vždy k 20. dni v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku s tím, že nebude-li některá ze splátek zaplacena řádně a včas, stává se vymahatelným celý zbývající dluh.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky ve výši 26 199,99 Kč a ohledně požadovaného úroku a úroku z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného a vyčísleného ve výroku I.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 772 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 8 772 Kč od [datum] do zaplacení, a částku 21 988 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 21 988 Kč od [datum] do zaplacení, to vše ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně, splatných vždy k 20. dni v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku s tím, že nebude-li některá ze splátek zaplacena řádně a včas, stává se vymahatelným celý zbývající dluh. II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky ve výši 26 199,99 Kč a ohledně požadovaného úroku a úroku z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného a vyčísleného ve výroku I. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalovaném částky s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce číslo (dále Smlouva I.), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 22 185 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 370Kč, s tím, že poslední splátka činila 355 Kč. Celkovou částku tvoří jistina (13 000 Kč) a poplatek sestávající se z pevného úroku (2 325 Kč), částka za zpracování a doručení (3 646 Kč) a poplatku za komfortní a flexibilní splácení (3 214 Kč). Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi původním věřitelem (právnická osoba) a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne datum. Žalobce požadoval zaplatit částku 17 233,74 Kč sestávající se z dlužné částky jistiny (10 736,09 Kč) a dlužné části poplatku (6 497,65 Kč), dále kapitalizovaný úrok ve výši 29% ročně z částky 10 736,09 Kč od datum (vznik práva na uhrazení celé dlužné částky) do datum (2 940,50 Kč), dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 10 736,09 Kč od datum (konec lhůty pro úhradu poslední splátky) do datum (1 607,13 Kč), dále úrok ve výši 29% ročně z částky 10 736,09 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 10 736, 09 00 Kč od datum do zaplacení. Dále žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce číslo (dále Smlouva II.), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 45200 Kč v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 2 5122 Kč, s tím, že poslední splátka činila 2 496 Kč. Celkovou částku tvoří jistina (25 000 Kč) a poplatek sestávající se z pevného úroku (6 127 Kč), částka za zpracování a doručení (6 550 Kč) a poplatku za komfortní a flexibilní splácení (7 523 Kč). Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi původním věřitelem (právnická osoba) a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne datum. Žalobce požadoval zaplatit částku 39 726, 25 Kč sestávající se z dlužné částky jistiny (23 885,56 Kč) a dlužné části poplatku (15 840,69 Kč), dále kapitalizovaný úrok ve výši 29% ročně z částky 23 885,56 Kč od datum (vznik práva na uhrazení celé dlužné částky) do datum (4 733,32 Kč), dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 23 885,56 Kč od datum (konec lhůty pro úhradu poslední splátky) do datum (3 451,46 Kč), dále úrok ve výši 29% ročně z částky 23 885,56 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 23 885,56 Kč od datum do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvy dlužnou částku neuhradil.
2. Žalovaný uvedl, že úvěry si bral z toho důvodu, že se jeho rodina dostala do složité finanční situace. Na poskytnuté úvěry něco hradil, neví přesně kolik, některé splátky totiž hradila i jeho matka.
3. Soud má za prokázané následující jednotlivé skutečnosti:
4. Žalovaný a poskytovatel úvěru (právnická osoba) uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce číslo (Smlouva I.), sjednali pevný úrok ve výši 2 325 Kč, částku za zpracování a doručení ve výši 3 646 Kč, částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 214 Kč, výši pravidelných týdenních splátek, které činily 370 Kč a další smluvní podmínky (prokázáno: smlouvou číslo ze dne datum). Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 13 000 Kč, do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku 4 228 Kč (nesporné tvrzení žalobce); žalobce tak uplatňuje vedle jistiny 10 736,09 Kč se sjednaným úrokem též úrok z prodlení a dlužné částky poplatku ve výši 6 497,65 Kč. Dále žalovaný a poskytovatel úvěru (právnická osoba) uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce číslo (Smlouva II.), sjednali pevný úrok ve výši 6 127 Kč, částku za zpracování a doručení ve výši 6 550 Kč, částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 7 523 Kč, výši pravidelných měsíčních splátek, které činily 2 512 Kč a další smluvní podmínky (prokázáno: smlouvou číslo ze dne datum). Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 25 000 Kč, do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku 3 012 Kč (nesporné tvrzení žalobce); žalobce tak uplatňuje vedle jistiny 23 885,56 Kč se sjednaným úrokem též úrok z prodlení a dlužné částky poplatku ve výši 15 840,69 Kč. Z karty zákazníka má soud za prokázané, že žalovaný ke dni žádosti o úvěru dne datum uvedl, že je zaměstnán jako dělník s čistým příjmem 18 162 Kč a celkovými výdaji 6 000 Kč měsíčně, interními splátkami 2 500 Kč, a dalšími příjmy domácnosti ve výši 30 000 Kč. Původní věřitel svou pohledávku za dlužníkem postoupil dne datum na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky). Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum (prokázáno: oznámením ze dne datum). Z předžalobní upomínky ze dne datum včetně podacího archu bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 81 629,61 Kč.
5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli dne datum a datum smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklé závazky tak je kromě příslušných ustanovení zákona číslo Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o zápůjčce rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.
6. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného
(§ 9 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.
7. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalovaného.
8. Z toho důvodu byl žalobce před jednáním vyzván usnesením ze dne datum rozhodnutí,
č. j. číslo jednací, (zejména) aby doplnil žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. K tomu žalobce přípisem datovaným dne datum (č. l. 22) sdělil, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, rovněž uvedl, žalovaný měl při uzavírání smlouvy za povinnost uvést pravdivě a úplně všechny skutečnosti, jinak nejednal poctivě a v dobré víře a mohl se dopustit trestného činu. Rovněž namítal s ohledem na datum uzavření smlouvy, že předmětná smlouva byla uzavřena po nabytí účinnosti zákona 257/2016 Sb. a neprokázání splnění povinnosti dle ust. §84 - §89 nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Dále uvedl, že postačuje, že poskytovatel zápůjčky měl listiny, ze kterých vycházel při zkoumání úvěruschopností žadatele k dispozici a nepořizoval si z nich kopie. Zde odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 231/2020-97.
9. Jelikož žalobce ve své žalobě ani v doplnění žaloby neučinil dostačující tvrzení ohledně toho, zda a do jaké míry úvěruschopnost žalovaného zkoumal, byl zástupce žalobce u jednání dne datum poučen o své povinnosti tvrzení a důkazní a o následcích nesplnění procesní povinnosti podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. Po poskytnutém poučení zástupce žalobce uvedl, že žalobce dostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného, k těmto svým tvrzením navrhl důkazy a další listinné důkazy k dispozici nemá.
10. Všechny výše uvedené listinné důkazy soud hodnotí jako plně věrohodné.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ z. s. ú.) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 z. s. ú. posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Ačkoli jazykový výklad § 87 odst. 1 z. s. ú. by nasvědčoval tomu, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru (v daném případě smlouva o zápůjčce) je v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele relativní neplatná (k neplatnosti smlouvy je třeba námitky spotřebitele), není takový výklad eurokonformní, a proto nemůže obstát. Česká republika, jako členský stát Evropské unie, totiž uvedeným zákonem splnila povinnost transponovat do svého právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ Směrnice 2008 /48/“), což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu přijaté vnitrostátní úpravy.
15. V daném případě je výklad Směrnice 2008 /48/ ve vztahu k označené české vnitrostátní právní úpravě již tzv. acte éclairé, neboť na základě předběžné otázky položené Okresním soudem v Ostravě podal Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne datum, ve věci C -679/18, následující výklad relevantních článků Směrnice 2008 /48/:„ Články 8 a 23 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
16. Eurokonformní výklad tak požaduje, aby soud zkoumal z úřední povinnosti, zda žalobce splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, a aby i bez námitky žalovaného posoudil smlouvu o zápůjčce jako (absolutně) neplatnou v případě, že žalobce svou povinnost porušil.
17. Případné nedodržení takového procesního postupu má za následek porušení práva žalovaného spotřebitele na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Do základního práva spotřebitele na soudní ochranu by bylo zasaženo, pokud by (obecný) soud nezkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uvedený nález se sice primárně týká předchozí právní úpravy (zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů), avšak Ústavní soud se v odůvodnění výslovně zabývá i úpravou nyní aktuální a nosné důvody nálezu tak lze nadále použít.
18. Ustálená rozhodovací praxe soudů již dále dospěla k závěru, že poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost spotřebitele posoudit s náležitou odbornou péčí, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
19. Pojem„ odborné péče“ je legálně definován pro účely ochrany spotřebitele v § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost. Pojem„ odborná péče“ představuje péči vyšší intenzity než„ péče řádného hospodáře“, kdy z požadavku odbornosti vyplývá též požadavek pečlivosti, přičemž„ odbornou péčí“ je třeba rozumět péči průměrného profesionála, tzn. odborníka, který má svému oboru obvyklé znalosti, schopnosti a dovednosti, a který je využívá s tomu odpovídající obvyklou péčí a opatrností (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 5194/2009, nebo ze dne 9. 1. 2006 sp. zn. 32 Odo 1154/2004).
20. Z již odkazovaných rozhodnutí se dále podává, že„ odborná péče“ bude v případě posuzování úvěruschopnosti spotřebitele zahrnovat i takovou obezřetnost, která poskytovatele vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Poskytování úvěrů bez doložení bonity je aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situace jako je předlužení velké části obyvatelstva, problém vícečetných exekucí, systémové chudoby aj. Smlouvu o spotřebitelském úvěru tak lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Sankce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy tak je do značné míry motivována i ochranou veřejného zájmu.
21. Jinak řečeno, z odkazované judikatury konkrétně plyne, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr značí situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto musí poskytovatel úvěru mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti).
22. V daném případě si žalobce vyžádal informace od žalovaného (vyplněním typizovaného formuláře), které ani nedoplnil výpisem z účtu žalovaného. Lustraci žalovaného v rejstříku SOLUS a rejstříku NRKI nevyžádal vůbec. Podle mínění soudu se žalobce neměl spokojit s údaji, uvedenými žalovaným, neboť tyto jsou co do svého rozsahu nedostatečné. Žalobce (právní předchůdce žalobce) si ani nevyžádal výplatní pásky žalovaného, zda skutečně dosahuje takových příjmů, jaké uvádí. Dále žalovaný uvedl další příjem domácnosti ve výši částka, vůbec není zřejmé, o jaký příjem se jedná a čí je, zda žalovaný bydlí s někým ve společné domácnosti, zda má děti. Soud má za to, že údaje poskytnuté žalovaným, který si měl brát úvěr za účelem„ svátků“ vyvolaly potřebu podrobněji zkoumat poměry žalovaného. Žalobce se přitom nemůže zprostit své povinnosti jednat s patřičnou odbornou péčí odkazem na skutečnost, že žalovaný se zavázal a je povinen v žádosti uvést úplné a pravdivé údaje, neboť – jak shora podrobně vysvětleno – žalobce musí být aktivní a nemůže se spoléhat jen na údaje poskytnuté žalovaným (když v daném případě si žádné podrobnější údaje ani nevyžádal).
23. Zdůrazňuje-li žalobce, že žalovaný měl za povinnost uvést při sjednávání smlouvy pravdivé a úplné údaje o svých majetkových, příjmových a jiných poměrech (jinak se mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu), pak se jedná o argumentaci nepřiléhavou. Podle ustálené soudní praxe, k níž se na jiných místech tohoto odůvodnění soud konkrétně přihlašuje, se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Jinými slovy poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru. Ještě jinak řečeno, skutečnost, zda se žadatel (ne) dopustil trestného činu úvěrového podvodu, je nepodstatná pro posouzení, zda poskytovatel úvěru postupoval s náležitou odbornou péčí. Zcela obdobně pak platí, že se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat jen na zásadu poctivého a dobrověrného jednání v právním styku; ani tato zásada pochopitelně neznamená, že má poskytovatel úvěru rezignovat na přezkoumání tvrzení a údajů poskytnutých dlužníkem.
24. Právní názor žalobce, že následkem nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele je relativní neplatnost, není správný. I v „ nových“ poměrech (pro smlouvy o spotřebitelském úvěru řídící se úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) platí, že se jedná o neplatnost absolutní (k níž musí soud přihlížet i bez návrhu), jak bylo podrobně vysvětleno výše.
25. K námitce, že žalobce ani jeho právní předchůdce (který smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavíral) nemají k dispozici kopie dokladů a jiných dokumentů předložených žalovaným při uzavírání smlouvy, lze doplnit následující. Nejde jen o to, zda uvedené listiny (doklady žalovaného, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, výpisy z účtu aj.) měl právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy k dispozici, ale zejména je též třeba znát obsah těchto listin, neboť jen se znalostí konkrétních skutečností plynoucích z těchto listin lze posoudit, zda žalobce vzal dostatečně v úvahu všechny jednotlivé skutečnosti na straně žalovaného (jak na jeho příjmové, tak výdajové stránce) a podle jeho přezkoumatelné úvahy vedené s odbornou péčí tak neměl v době uzavření smlouvy důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.
26. Žalobce na podporu své argumentace, že dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, předložil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích jako soudu odvolacího ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97. K tomu zdejší soud dodává, že zkoumání úvěruschopnosti je z povahy věci vždy věcí individuálního posouzení jedinečných skutkových okolností daného případu. Závěr o (ne) splnění povinnosti podnikatele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vždy navázán na pečlivé zhodnocení konkrétního skutku. Zejména ale soud konstatuje, že se řídí právními závěry ustálené soudní praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, které na jiném místě odůvodnění reprodukuje. Rozhodnutí odvolacího soudu v (jiné) konkrétní věci takovou ustálenou judikaturou, jíž by měl následovat, být nemůže. Žádá-li žalobce, aby věc byla s ohledem na § 13 o. z. rozhodnuta stejně jako v uvedeném rozhodnutí odvolacího soudu, pak podle uvedeného ustanovení žalobce nemá právo na„ stejné rozhodnutí“, ale na právo, aby soud přesvědčivě vysvětlil důvod odchylného rozhodnutí právního případu; tímto důvodem jsou právě skutečnosti shora uvedené (odlišný skutkový základ projednávaných věcí, soulad rozhodnutí s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu).
27. Soud tak dospívá k závěru, že žalobce nepostupoval při uzavírání smlouvy o úvěru s odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti případu a (v době uzavírání smlouvy) osvědčené poměry žalovaného nezkoumal dostatečně jeho úvěruschopnost.
Smlouva o úvěru tak je s ohledem na § 97 odst. 1 z. s. ú. a § 588 o. z. absolutně neplatná. Účastníci jako smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalobce žalovanému plnil na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, (paušalizovaných) nákladech spojených s administrativní činností a s hotovostním režimem splátek. Na Smlouvu I. žalovaný uhradil celkem částku 4 228 Kč. Na Smlouvu II. žalovaný uhradil celkem částku 3 012 Kč Tyto částky je nutno započíst na jistinu. Na Smlouvu I. tak zbývá doplatit částka 8 772 Kč (13 000 Kč minus 4 228 Kč), na Smlouvu II. tak zbývá doplatit částka 21 988 Kč (25 000 Kč minus 3 012 Kč), které soud žalobci přiznal včetně úroku z prodlení v zákonné výši v návaznosti na prodlení žalovaného podle data doručení předžalobní výzvy (§ 573, § 1958 odst. 2, § 1970 o. z., § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.). Ostatní dílčí nároky soud zamítl. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první za středníkem o.s.ř., a povolil žalovanému splátky ve výši tak, aby se žalobci dostalo plnění ve lhůtě do dvou let. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu toto prodloužení nebude znamenat zásadnější zásah do práv žalobce ani neadekvátní zvýhodnění dlužníka, když žalobci se plnění dostane v přiměřené lhůtě. Dojde-li ke ztrátě lhůt (ztrátě výhody splátek), je žalobce oprávněn žádat po žalovaném pro nesplnění (řádně a včas) byť i jen jediné splátky okamžité zaplacení celé pohledávky.
28. Smlouvy o postoupení pohledávky (§ 1879 o. z.), podle nichž se věřitelem stal žalobce, shora uvedeným nejsou dotčeny, neboť postupitel a postupník nemusí právně kvalifikovat postupovanou pohledávku a postupní smlouva je platná i v případě takového (právního) omylu
o tom, že postupovaná pohledávka vznikla na základě platného právního jednání (R 27/2012).
29. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Každá ze stran měla v řízení toliko částečný úspěch, a proto žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.