Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 94/2021-35

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 16 800 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 500 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky ve výši 13 300 Kč a ohledně požadovaného úroku a úroku z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného a vyčísleného ve výroku I.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 500 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky ve výši 13 300 Kč a ohledně požadovaného úroku a úroku z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného a vyčísleného ve výroku I. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že žalovaný a právní předchůdce žalobce právnická osoba uzavřeli smlouvu o úvěru dne datum číslo. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 17 300 Kč v 13 pravidelných měsíčních splátkách po 1 900 Kč. Celkovou částku tvoří jistina 10 000 Kč a celkových nákladů spotřebitelského úvěru 7 300 Kč sestávající z poplatku za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 2 200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1900 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi původním věřitelem (právnická osoba) a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne datum. Žalobce požaduje dlužnou jistinu ve výši 10 000 Kč, dlužný úrok ve výši 160 Kč, část neuhrazeného poplatku za správu úvěru ve výši 640 Kč, smluvní pokutu ve výši 6000 Kč, dále pak úrok ve výši 10,89% ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 160 Kč od datum do zaplacení. Ke splnění svého závazku byl žalovaný žalobcem marně vyzýván, naposled předžalobní výzvou ze dne datum.

2. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný

a poskytovatel úvěru (právnická osoba) uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo sjednali celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 7 300 Kč, sestávající z poplatku za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 2 200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1900 Kč, výši pravidelných 13ti měsíčních splátek, které činily 1 900 Kč a další smluvní podmínky. Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 28 % z jistiny (25,85 % ročně). Žalovaný na tuto smlouvu uhradil dne datum částku 400 Kč, a částku 1 300 Kč, dne datum částku 1 300 Kč, dne datum částku 2 000 Kč, datum částku 1 500 Kč, celkem žalovaný na smlouvu uhradil částku 6 500 Kč (prokázáno: transakční historií). Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek či zesplatnění jistiny strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, v souhrnu však nejvýše do poloviny poskytnuté jistiny (čl. V.4. smlouvy). Žalobce tak uplatňuje vedle jistiny 10 000 Kč se sjednaným úrokem též úrok z prodlení a dlužné částky poplatku ve výši 640 Kč a smluvní pokutu ve výši 6 000 Kč. Část obchodního závodu společnosti právnická osoba – divize spotřebitelských úvěrů byla prodána společnosti právnická osoba (prokázáno notářským zápisem). Původní věřitel svou pohledávku za dlužníkem postoupil dne datum na žalobce. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky, naposled předžalobní upomínkou ze dne datum.

3. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli dne datum a datum smlouvu o zápůjčce podle a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele ( a o. z.). Vzniklé závazky tak je kromě příslušných ustanovení , , nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o zápůjčce rovněž podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. z. s. ú.

4. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného

(§ 9 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.

5. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

6. Z toho důvodu byl žalobce před jednáním vyzván usnesením ze dne datum rozhodnutí,

č. j. číslo jednací, (zejména) aby doplnil žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. K tomu žalobce přípisem datovaným dne datum (č. l. 17) sdělil, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, rovněž uvedl, žalovaný měl při uzavírání smlouvy za povinnost uvést pravdivě a úplně všechny skutečnosti, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány, rovněž nahlížel do veřejných registrů. Dále uvedl, že postačuje, že poskytovatel zápůjčky měl y, ze kterých vycházel při zkoumání úvěruschopností žadatele k dispozici a nepořizoval si z nich kopie. Zde odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. -97. Rovněž odkázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze, č.j -170, kde odvolací soud uvedl, že to, že žalovaný neuvedl měsíční platby domácnosti nelze klást k tíži druhé smluvní strany. Po poskytnutém poučení zástupce žalobce v tomto podání doplnil, že žalobce při porovnání čistého příjmu a měsíčních nákladů měl„ volné zdroje ke splácení“ ve výši 6 637 Kč, takže je schopen splácet úvěr s měsíční splátkou ve výši 1 300 Kč. Doplnil, z jakých dokumentů při uzavírání smlouvy a zkoumání úvěruschopnosti vycházel (žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, finanční analýzy, dohody o provedení práce, nájemní smlouvy, z potvrzení České správy sociálního zabezpečení, CREDIT SCORING).

7. Z dalších listin žalobcem předložených tak má soud za prokázané, že ke dni uzavření smlouvy o úvěru (datum) měl žalovaný příjem ze závislé činnosti částka, starobní důchod částka (celkem částka), průměrné měsíční výdaje žadatele jsou částka (na bydlení částka energie částka, stravování částka), je rozvedený, důchodce (prokázáno: žádosti o úvěr). Z finanční analýzy má soud za prokázáno, že předchůdce žalobce vypočetl měsíční volné finanční zdroje žalovaného jsou částka. Od příjmů částka byla odečtena částka částka – měsíční výdaje žadatele a částka částka jako rezerva na neočekávané výdaje). Žalovaný měl uzavřenou dohodu o provedení práce na dobu určitou a to do datum (zaměstnavatel jméno příjmení). Dále žalovaný uzavřel nájemní smlouvu na nebytový prostor nacházející se na adrese adresa, nájemné bylo sjednáno ve výši částka měsíčně a služby spojené s nájmem ve výši částka. Z potvrzení české správy sociálního zabezpečení ze dne datum má soud za prokázáno, že žalovaný pobírá starobní důchod ve výši částka měsíčně. Credit skóre žalovaného podle výpisu předchůdce žalobce činilo 13, což je při hranici bodových limitů pro neposkytnutí úvěru. Při dosažení 9 bodů již nelze úvěr poskytnout.

8. Všechny výše uvedené listinné důkazy soud hodnotí jako plně věrohodné.

9. Soudu je dále ze své úřední činnosti známo ( ), že vůči žalovanému jsou v současné době u zdejšího soudu vedena soudních řízení kvůli neplnění povinností ze smluv

o úvěru, popřípadě zápůjčce; a rovněž jsou u zdejšího soudu vedeny exekuce.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

Podle , (dále též jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

Podle , o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ z. s. ú.) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 z. s. ú. posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud nemá pochybnosti o tom, že účastníci dne datum uzavřeli smlouvu o úvěru. Je rovněž evidentní, že žalobce poskytl peněžité prostředky jako podnikatel a že žalovaný má naopak postavení spotřebitele ( a o. z.). Vztah žalobce a žalovaného tak je kromě příslušných ustanovení zákona číslo Sb., , nutno posoudit rovněž podle , o spotřebitelském úvěru.

12. Ačkoli jazykový výklad § 87 odst. 1 z. s. ú. by nasvědčoval tomu, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru je v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele relativní neplatná (k neplatnosti smlouvy je třeba námitky spotřebitele), není takový výklad eurokonformní, a proto nemůže obstát. Česká republika, jako členský stát Evropské unie, totiž uvedeným zákonem splnila povinnost transponovat do svého právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ Směrnice 2008 /48/“), což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu přijaté vnitrostátní úpravy.

13. V daném případě je výklad Směrnice 2008 /48/ ve vztahu k označené české vnitrostátní právní úpravě již tzv. acte éclairé, neboť na základě předběžné otázky položené Okresním soudem v Ostravě podal Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne datum, ve věci C -679/18, následující výklad relevantních článků Směrnice 2008 /48/:„ Články 8 a 23 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

14. Eurokonformní výklad tak požaduje, aby soud zkoumal z úřední povinnosti, zda žalobce splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, a aby i bez námitky žalovaného posoudil smlouvu o úvěru jako (absolutně) neplatnou v případě, že žalobce svou povinnost porušil.

15. Případné nedodržení takového procesního postupu má za následek porušení práva žalovaného spotřebitele na spravedlivý proces ( d). Do základního práva spotřebitele na soudní ochranu by bylo zasaženo, pokud by (obecný) soud nezkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ). Uvedený nález se sice primárně týká předchozí právní úpravy ( , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů), avšak Ústavní soud se v odůvodnění výslovně zabývá i úpravou nyní aktuální a nosné důvody nálezu tak lze nadále použít.

16. Ustálená rozhodovací praxe soudů již dále dospěla k závěru, že poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost spotřebitele posoudit s náležitou odbornou péčí, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

17. Pojem„ odborné péče“ je legálně definován pro účely ochrany spotřebitele v  , o ochraně spotřebitele, jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost. Pojem„ odborná péče“ představuje péči vyšší intenzity než„ péče řádného hospodáře“, kdy z požadavku odbornosti vyplývá též požadavek pečlivosti, přičemž„ odbornou péčí“ je třeba rozumět péči průměrného profesionála, tzn. odborníka, který má svému oboru obvyklé znalosti, schopnosti a dovednosti, a který je využívá s tomu odpovídající obvyklou péčí a opatrností (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. , nebo ze dne 9. 1. 2006 sp. zn. ).

18. Z již odkazovaných rozhodnutí se dále podává, že„ odborná péče“ bude v případě posuzování úvěruschopnosti spotřebitele zahrnovat i takovou obezřetnost, která poskytovatele vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Poskytování úvěrů bez doložení bonity je aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situace jako je předlužení velké části obyvatelstva, problém vícečetných exekucí, systémové chudoby aj. Smlouvu o spotřebitelském úvěru tak lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Sankce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy tak je do značné míry motivována i ochranou veřejného zájmu.

19. Jinak řečeno, z odkazované judikatury konkrétně plyne, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr značí situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto musí poskytovatel úvěru mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost).

20. V daném případě si žalobce vyžádal informace od žalovaného (vyplněním typizovaného formuláře), které ani nedoplnil výpisem z účtu žalovaného. Lustraci žalovaného v rejstříku SOLUS a rejstříku NRKI si žalobce nevyžádal vůbec. Podle mínění soudu se žalobce neměl spokojit s údaji, uvedenými žalovaným, neboť tyto jsou jednak co do svého rozsahu nedostatečné a jednak vyvolaly potřebu podrobněji zkoumat poměry žalovaného.

21. Jestliže měl žalobce v rámci svého„ hodnocení klienta“ informaci, že žalobce vynakládá více než třetinu svých čistých příjmů na splátky (předchozích) spotřebitelských úvěrů (12 829 Kč ze zhruba 31 000 Kč), pak je zřejmé, že se jedná o údaj varovný, který nemůže profesionál v poskytování spotřebitelských úvěrů přejít bez povšimnutí. Dalším varovným signálem, který musí vést k obezřetnosti a k hlubšímu zkoumání poměrů žalovaného, pak je, že žalovaný není (alespoň podle předloženého paušálního měsíčního výpisu z účtu) schopen jakékoli tvorby úspor, neboť veškeré své příjmy ihned použije pro svou spotřebu, na účtu má na konci kalendářního měsíce minimální zůstatek, tudíž na úhradu svých dluhů v případě výpadku příjmu nemá žádnou rezervu. Pokud by žalobce žádal předložení podrobnějších výpisů za delší období, jistě by zjistil, že v době uzavření smlouvy žalovaný hradil minimálně jeden další úvěr (viz řízení sp. zn. spisová značka, smlouva o zápůjčce ze dne datum, věřitel jméno příjmení). Obzvláště varovná musí být skutečnost, proč žalovaný žádá v krátkém časovém úseku u žalobce již o čtvrtý úvěr (přičemž druhý úvěr uzavřel v květnu 2018 a třetí v červnu 2018), což by profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů nutně měl vyhodnotit jako informaci rizikovou: je zde totiž důvodná obava, že žalovaný tímto způsobem jednorázově hradí dlužné splátky, takže má problémy se splácením předchozích úvěrů. Z toho důvodu je podle soudu v souladu s odbornou péčí dále prověřit, z jakého důvodu si žalovaný hodlá v takové situaci (v říjnu 2018) opatřit další úvěr, zvláště pokud má úvěr (y) i u jiné nebankovní společnosti (zda se jedná o„ rozumný“ překlenovací úvěr, nebo zda je žalovaný již v dluhové pasti a„ vytlouká klín klínem“).

22. Hodnocení měsíční splátky úvěru jako„ velmi konzervativní“ mechanicky vychází jen z předpokládané (listinnými důkazy však nijak nepotvrzené)„ volné“ měsíční částky částka„ Výpočet“ této částky vycházející z částky životního minima nebo z ničím nepodložených údajů vyplněných žalovaným, je nicneříkajícím údajem, pokud žalobce jako poskytovatel úvěru blíže nezkoumal skutečné životní náklady žalovaného a zejména nezkoumal důvod a motivaci žalovaného k uzavření smlouvy o úvěru, takže se nijak nezabýval domněnkou, zda je žalovaný ve stavu (hrozícího) úpadku, respektive ve stavu dluhové pasti. Skóre, které však vyplnil předchůdce žalobce podle svého uvážení, přitom signalizovalo riziko při poskytování úvěru, což samo o sobě nutně musí vést k další a hlubší prověrce poměrů žadatele i za cenu prodloužení kontraktačního procesu (všechny uvedené y od prohlášení klienta, předsmluvního formuláře, hodnocení klienta až po návrh na uzavření smlouvy byly vyhotoveny tentýž den, takže úvěr byl poskytnut takříkajíc na počkání). Žalobce se přitom nemůže zprostit své povinnosti jednat s patřičnou odbornou péčí odkazem na skutečnost, že žalobce se zavázal a je povinen v žádosti uvést úplné a pravdivé údaje, neboť – jak shora podrobně vysvětleno – žalobce musí být aktivní a nemůže se spoléhat jen na údaje poskytnuté žalovaným (když v daném případě si žádné podrobnější údaje ani nevyžádal, zda má bankovní účet, jaký je zůstatek na tomto účtu, kam je mu zasílán starobní důchod, jakým způsobem jsou vypláceny příjmy z dohody o provedení práce a jaká je jejich výše, když ve smlouvě tyto skutečnosti chybí, pokud žalovaný uvedl v žádosti, mobilní telefonní číslo, jaké jsou měsíční náklady na operátora, kde skutečně bydlí a jaká je výše nájmu, když předchůdci žalobce byla předložena nájemní smlouva na nebytové prostory, rovněž žalovaného nelustroval v žádném registru dlužníků, apod.).

23. Soud tak dospívá k závěru, že žalobce nepostupoval při uzavírání smlouvy o úvěru s odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti případu a (v době uzavírání smlouvy) osvědčené poměry žalovaného nezkoumal dostatečně jeho úvěruschopnost.

24. Smlouva o úvěru tak je s ohledem na § 97 odst. 1 z. s. ú. a § 588 o. z. absolutně neplatná. Účastníci jako smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalobce žalovanému plnil na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Ze žalobních tvrzení plyne, že žalovaný žalobci uhradil na vrácení poskytnuté částky ve výši 10 000 Kč částku 6 500 Kč (pět dílčích částek po 2 x 1 300 Kč, 200 Kč, 1 500 Kč, 400 Kč). Žalobce proto může ve standardní pariční lhůtě ( ) požadovat toliko úhradu rozdílu ve výši 3 500 Kč včetně úroku z prodlení z této částky v zákonné výši v návaznosti na prodlení žalovaného podle data doručení předžalobní výzvy ( , , o. z., ).

25. Na základě všeho doposud uvedeného soud žalobě vyhověl jen v rozsahu shora uvedeném; požadavek na zaplacení zbývající částky včetně požadované smluvní pokuty a příslušenství zamítl.

26. nákladech řízení soud rozhodl podle , kdy poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníku byl přibližně stejný, proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. Rozsudku, že žádný s účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na závěry obsažené v Nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. ze dne datum„ Je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci ( ) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.“.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.