Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 507/2020-69
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Flanderkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 3 870 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 3 870 Kč a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného částkou 115 Kč zastavuje.
II. Žaloba se co úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 870 Kč od 30. 12. 2019 do 11. 5. 2021 kapitalizovaného částkou 413,01 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 3 870 Kč a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného částkou 115 Kč zastavuje. II. Žaloba se co úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 870 Kč od 30. 12. 2019 do 11. 5. 2021 kapitalizovaného částkou 413,01 Kč zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 3 870 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. , a žalobou se domáhala úhrady tohoto příspěvku. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, registrační značka, VIN kód, číslo technického průkazu vozidla anonymizováno (dále pouze„ vozidlo“) je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný, coby provozovatel, neměl ode dne 13. 6. 2019 do 22. 9. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena zákonem. To žalobkyně mj. zjistila ze sdělení pojišťovny anonymizováno. Vozidlo tak bylo nepojištěno 102 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost vozidlo pojistit. Žalovanému odeslala žalobkyně výzvu dne 14. 11. 2019 (prostřednictvím anonymizována dvě slova; podací číslo anonymizováno), což je podmínkou pro uplatnění nároku. Výzva k úhradě byla žalovanému doručena dne 29. 11. 2019. Žalobkyni vznikl nárok na příspěvek, jehož výše se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Splatnost příspěvku nastala dne 29. 12. 2019. Žalobkyně požadovala uhradit částku 3 870 Kč. Jedná se o částku 3 570 Kč (zákonná denní sazba 35 Kč vynásobená počtem dní, tj. 102, a částku 300 Kč, což je poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.
2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl, aby byla v plném rozsahu zamítnuta. Na svoji obranu uvedl, že není a nikdy nebyl vlastníkem a ni provozovatelem předmětného vozidla. Na tuto skutečnost žalobkyni upozornil, žalobkyně však stanovisko žalovaného nereflektovala.
3. V reakci na obranu žalovaného žalobkyně doplnila, že od právnická osoba zjistila, že k předmětnému vozidlu bylo evidováno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla za období od 25. 2. 2018 do 12. 6. 2019 a od 23. 9. 2019 do 15. 12. 2020, lze mít tudíž za to, že v období uplatněném žalobou nebylo toto pojištění sjednáno. Před nepojištěným obdobím byla pojistná smlouva uzavřena se právnická osoba anonymizována dvě slova (nyní anonymizováno právnická osoba), IČO, v níž je žalovaný jednatelem. V této pojistné smlouvě je jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla označen žalovaný. Pojistnou smlouvu dne 23. 9. 2019 již neuzavírala uvedená společnost, ale pojistníkem byl přímo žalovaný, který se rovněž označil za vlastníka a provozovatele.
4. Podáním doručeným soudu dne 18. 5. 2021 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět s tím, že žalovaný dne 11. 5. 2021 uhradil žalobkyni částku 3 985 Kč, kterou žalobkyně v rozsahu 3 870 Kč započetla na úhradu jistiny v rozsahu 115 Kč na částečnou úhradu úroku z prodlení. Po žalovaném se proto nadále domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 3 870 Kč od 30. 12. 2019 do 11. 5. 2021 kapitalizovaného částkou 413,01 Kč.
5. Podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “) může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Podle § 96 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.
6. S ohledem na výše uvedený procesní úkon žalobkyně rozhodl soud dle ustanovení § 96 odst. 1 , 2 o. s. ř. o. s. ř. a řízení v této věci částečně zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když v souladu s ustanovením § 96 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. nezjišťoval případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím žaloby, neboť k němu došlo před zahájením jednání ve věci samé.
7. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 3 870 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť z informací, které měla žalobkyně k dispozici od pojišťoven, zjistila, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidla registrační značka, a k tomuto vozidlu není (nebylo) v období od 13. 6. 2019 do 22. 9. 2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tzv. povinné ručení. Výzvu žalobkyně žalovanému zaslala dne 14. 11. 2019, a byla mu doručena dne 2. 12. 2019. Registr vozidel však jako vlastníka a provozovatele v předmětném období eviduje nikoliv žalovaného, ale právnická osoba právnická osoba, IČO. Tato společnost uhradila žalobkyni dne 11. 5. 2021 částku 3 985 Kč s poznámkou při platbě Prispevek anonymizováno registrační značka.
8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o odpovědnosti“) vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku ") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři (název žalobkyně) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 ; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle § 1 odst. 2 zákona o odpovědnosti (a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, (b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Dle § 15 odst. 1 zákona o odpovědnosti pojistitel (pojišťovna, která je podle zvláštního právního předpisu oprávněna provozovat na území České republiky pojištění odpovědnosti), sděluje Kanceláři údaje o vzniku, době přerušení, změně a zániku pojištění odpovědnosti nejméně v rozsahu údajů, které stanoví ministerstvo vyhláškou, a to nejpozději do 1 měsíce ode dne vzniku příslušné skutečnosti. Dle § 15 odst. 2 zákona o odpovědnosti Kancelář sděluje údaje podle odstavce 1 týkající se vozidel, která podléhají registraci vozidel, Ministerstvu dopravy. Dle § 15 odst. 3 zákona o odpovědnosti Ministerstvo dopravy porovnává údaje podle odstavce 2 s údaji jím vedenými a sdělí Kanceláři výsledek porovnání a údaje o vozidlech a o jejich vlastnících nebo provozovatelích, které nebyly sděleny Kanceláří, a to v rozsahu údajů podle odstavce 12 vedených v registru silničních vozidel. Kancelář má právo požadovat sdělení i jednotlivých údajů vedených v registru silničních vozidel, jsou-li pro to důvody vyplývající z její působnosti podle tohoto zákona. Dle § 4 odst. 3 zákona o odpovědnosti se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 , a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 4 zákona o odpovědnosti osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. Dle § 4 odst. 6 zákona o odpovědnosti povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.
9. V daném případě bylo prokázáno, že v rozhodném období nebyl žalovaný vlastníkem ani provozovatelem předmětného vozidla. Soud si na základě důkazního návrhu žalobkyně vyžádal výpis z registru silničních vozidel, z něj bylo zjištěno, že v rozhodném období byla vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla právnická osoba právnická osoba, IČO, nikoliv žalovaný. Tato skutečnost byla žalobkyni následně sdělena, kdy žalobkyně byl rovněž zaslán výpis z registru silničních vozidle, nicméně žalobkyně i nadále setrvala na podané žalobě, a proto byla žaloba ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodná zamítnuta.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 o.s. ř. Dle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dle § 146 odst. 2 o.s.ř. , jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Z provázanosti § 146 odst. 1 písm. b) s § 146 odst. 2 vyplývá, že zastavuje-li soud řízení, zabývá se při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění je zde třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tedy podle procesního výsledku. Tam, kde účastník zavinil zastavení řízení, soud přizná ostatním účastníkům náhradu nákladů řízení. Zavinění může spočívat i v tom, že žalobce vzal žalobu zpět. V tom případě zavinil zastavení řízení a je povinen nahradit druhé straně náklady řízení, které v řízení účelně vynaložila na uplatňování nebo bránění svého práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.10.2014, sp. zn. 33 Cdo 1787/2014 ). Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, žalobce nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného. K tomu, aby se při zpětvzetí žaloby nejednalo o zavinění žalobce, musí být splněny zároveň obě podmínky, a to že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného. Protože nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného práva, ale z práva procesního, je na to, zda šlo o důvodně podanou žalobu, nutno usuzovat z procesního hlediska (z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 170/2015 ). Přitom není významné, zda žalovaný uspokojil žalobce, ačkoliv k tomu neměl právní povinnost; podstatné je, zda žalobcův požadavek byl uspokojen (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5515/2016 ). V daném případě bylo prokázáno, že k částečnému plnění nedošlo ze strany žalovaného, nýbrž ze strany právnická osoba právnická osoba, IČO, která byla v rozhodném období vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla, žaloba tudíž nebyla vzata zpět pro chování žalovaného. Ve zbývajícím rozsahu byl žalovaný zcela úspěšný. Žalovanému by proto náleželo právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto o nich bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti výroku I. tohoto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává k Okresnímu soudu v Liberci, písemně nebo v elektronické podobě podepsané způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci.
Proti výroku II., a III. tohoto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li plněno, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí či exekuce.