Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 33/2021-46
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem trvale obec a číslo, PSČ obec
o zaplacení částky 10.345 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5.000 Kč od datum do zaplacení, do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 2.845 Kč, smluvní pokutu ve výši 2.500 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2.845 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5.000 Kč od [datum] do zaplacení, do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 2.845 Kč, smluvní pokutu ve výši 2.500 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2.845 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 7.845 Kč, smluvní pokuty ve výši 2.500 Kč a náhrady nákladů řízení. Svůj návrh odůvodnila tak, že dne datum uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 5.000 Kč převodem na jeho bankovní účet, na dobu 30 dnů za poplatek 1.650 Kč a sjednaný úrok 45 Kč. Žalovaný se zavázal půjčené prostředky vrátit nejpozději dne datum. Žalovaný svůj závazek ve lhůtě splatnosti nezaplatil.
2. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru 5.000 Kč, poplatku 1.650 Kč, úroku 45 Kč, a poplatků za upomínání celkem 1.150 Kč tj. celkem 7.845 Kč se zákonným úrokem z této částky od datum do zaplacení. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně sjednanou smlouvou v článku 5 bod 5.1 písm. b) za období od datum do datum ve výši součinu 0,5 a výše spotřebitelského úvěru tj. 2.500 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění.
3. K výzvě soudu, aby doplnila skutková tvrzení a důkazy ke splnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, sdělila žalobkyně podáním ze dne datum soudu, že úvěruschopnost žalovaného posoudila dle aktuálních dokladů předložených žalovaným, občanský průkaz, řidičský průkaz a výplatní lístky. Dále ověřila osobu žalovaného v insolvenčním rejstříku, centrálním registru exekucí a interním systému žalobkyně. Výsledky lustrace jsou zaznamenány v kartě klienta.
4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.
5. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
6. Soud provedl dokazování listinami: všeobecnými smluvními podmínkami, popisem základních vlastností spotřebitelského úvěru, formulářem – bonita klienta, smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, výplatní páskou zaměstnavatele právnická osoba za květen 2018 a červen 2018, upomínkou k zaplacení dlužné částky ze dne datum, opětovnou upomínkou ze dne datum, třetí upomínkou ze dne datum, předžalobní výzvou ze dne datum, výpisem z centrální evidence exekucí ze dne datum, částečným výpisem ze dne datum k platbě ve výši 5.000 Kč, zprávou právnická osoba o majiteli účtu ze dne datum a lustrací žalovaného v informačním systému řízení zdejšího soudu.
7. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím zjištěním a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu:
Žalovanému byla na jeho bankovní účet číslo bankovní účet dne datum vyplacena částka 5.000 Kč, dle smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný úvěr neuhradil. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání. Soud z úřední činnosti zjistil, že žalovaný od roku 2017 čerpal několik spotřebitelských úvěrů v celkové výši dosahující téměř 500.000 Kč, které řádně nesplácel, a nyní jsou vymáhány exekučně.
8. V souladu s ustanovením § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona číslo 89/2012 Sb. občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
9. Podle ustanovení § 419 občanského zákoníku , je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
10. Podle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku , kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
11. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku , ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.
12. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Dle ustanovení § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
15. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
18. V předmětné věci se jedná o spotřebitelský vztah, neboť žalovaný vystupoval při uzavírání smlouvy jako fyzická osoba – nepodnikatel, zatímco žalobkyně poskytováním úvěrů vykonává svoji podnikatelskou činnost. Na posuzovaný smluvní vztah je tak nutné aplikovat ustanovení právního řádu sloužící k ochraně spotřebitele, který v daném smluvním vztahu vystupuje jako slabší strana.
19. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného či nikoliv.
20. Žalobkyně se při prověřování úvěruschopnosti žalovaného zcela formálně spolehla na údaje uváděné žalovaným, které však nijak dále neověřovala. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný u zaměstnavatele právnická osoba v roce rok nikdy nepracoval. V kartě klienta jsou sice uvedeny náklady na provoz domácnosti, chybí však informace, z čeho se tyto náklady skládají, jaké jsou náklady žalovaného na bydlení, o jaký druh bydlení se jedná (vlastní, nájemní) apod. Uvedenou částku 4.800 Kč proto nelze nijak přezkoumat. Jestliže žalobkyně vzala za prokázané zaměstnání žalovaného ve společnosti se sídlem obec u obec, postrádá soud návaznou informaci o nákladech žalovaného na dopravu do zaměstnání.
21. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Pouhé doplnění čísel do dotazníku žalobkyně v kartě klienta k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů zejména k výdajům žalovaného, v daném případě nemohlo dojít.
22. Judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či v poměrech exekučních usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 ) a Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ) přikládá v posledním období podstatný význam právě zjištění věřitele, v jaké finanční situaci byl dlužník v době podepsání smlouvy o úvěru a do jaké míry s ní byl věřitel obeznámený a zda po dlužníkovi požadoval osvědčení jeho úvěruschopnosti, neboť věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele. Ústavní soud v tomto směru výslovně dovodil, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, neboť nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli“. Jinak řečeno v případě, že bude v rámci nalézacího řízení zjištěno, že poskytovatel úvěru řádným způsobem nezjišťoval schopnost žadatele o úvěr dostát převzatým závazkům, či případně si řádně neověřil povinným subjektem tvrzené a případně i dokladované skutečnosti, potom si ochranu, která je mu jinak ústavo u a procesními předpisy dána, nezasluhuje. Uvedené prioritní hledisko jsou tak obecné soudy povinny při svém rozhodování posuzovat a při jeho naplnění z něho činit odpovídající závěry. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně dovodil, že je neakceptovatelné, aby se dostávalo případné soudní ochrany subjektům (zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům), které evidentně poškozují práva svých klientů.
23. S ohledem na uvedené, soud uzavřel, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Tento závěr soudu má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, a to jak co do neplatnosti hlavního nároku na plnění tak i příslušenství v podobě úroků a poplatků a stejně tak i nároku na smluvní pokutu. Nárok žalobkyně vůči žalovanému je tak omezen na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru.
24. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 5.000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně ničeho neuhradil. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5.000 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal.
25. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 5.000 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od datum, tj. ode dne následujícího po uplynutí 14-ti denní lhůty k zaplacení, kterou žalobkyně stanovila v předžalobní výzvě ze dne datum, do zaplacení.
26. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době přiměřené možnostem spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného v řízení a také ke skutečnosti, že veškeré soudní písemnosti byly žalovanému doručovány náhradním doručením, soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako reálnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době dvou měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.
27. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08 ). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 10.345 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 5.000 Kč. V uvedené věci tedy byl úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.