Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 126/2021-17

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem titul Davidem Mařádkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 10 900 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Soud zamítá žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 10 900,0 Kč a zákonný úrok z prodlení z pohledávky 10 900 Kč od 20. 06. 2018 do zaplacení ve výši 8,50 %.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Soud zamítá žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 10 900,0 Kč a zákonný úrok z prodlení z pohledávky 10 900 Kč od 20. 06. 2018 do zaplacení ve výši 8,50 %. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky specifikované výrokem I. se zdůvodněním, že s žalovanou dne datum uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí poskytla úvěr ve vši 20 000 Kč. Žalovaná celkově zaplatila částku 24 500 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované kontrolou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou předložených dokumentů vyplněných/zaškrtnutých v Evidenční kartě klienta, kontrolou rodného čísla a občanského průkazu dálkovým systémem společnosti právnická osoba, kontrolou aktuálního počtu exekucí v databázi Centrální evidence exekucí prostřednictvím dálkového systému společnosti právnická osoba, kontrolou aktuálního stavu v insolvenčním rejstříku, kontrolou platební historie klienta u žalobkyně včetně historie veškerých záznamů o klientovi, vyhodnocením aktuální finanční situace dle poskytnutých podkladů klienta zaznamenaných v Evidenční kartě klienta sepsané před samotným poskytnutím společně se Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, vyhodnocením příslušné lokality bydliště, stejně tak i lokality zdrojů příjmu klienta a to na základě vědomostí a praxe z“ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Nepopřela tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinila je spornými ( první věta , , ve znění zákona číslo Sb., dále„ ). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalované podpůrně přihlédl. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla. Soud vyzval žalovanou, aby se k této možnosti do 14 dnů od doručení výzvy také vyjádřila s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat její souhlas ( ). Žalovaná nereagovala, přestože jí výzva byla účinně doručena.

3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne datum uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru číslo v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč, což také učinila a žalovaná to potvrdila podpisem smlouvy (smlouva o úvěru). Jediným důkazem o analýze úvěruschopnosti žalované, který žalobkyně předložila, je evidenční karta klienta. Z ní plyne, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, aniž by zkoumala, zda s někým žalovaná sdílí společnou domácnost a jaké jsou sociální poměry tohoto člověka. Kromě podpory v nezaměstnanosti jsou v kartě vyplněny dva další zdroje příjmů, které však nejsou nijak rozvedeny a není zřejmé, odkud žalobkyně čerpala informaci, že žalovaná takové příjmy pobírá (evidenční karta). Žalovaná zaplatila celkem částku 24 500 Kč (transakční historie, předžalobní výzva). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závažné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Dne datum uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru číslo v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč, což také učinila a žalovaná to potvrdila podpisem smlouvy. Jediným důkazem o analýze úvěruschopnosti žalované, který žalobkyně předložila, je evidenční karta klienta. Z ní plyne, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, aniž by zkoumala, zda s někým žalovaná sdílí společnou domácnost a jaké jsou sociální poměry tohoto člověka. Kromě podpory v nezaměstnanosti jsou v kartě vyplněny dva další zdroje příjmů, které však nejsou nijak rozvedeny a není zřejmé, odkud žalobkyně čerpala informaci, že žalovaná takové příjmy pobírá.

5. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek z bezdůvodného obohacení ( , ve znění , dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru ( o spotřebitelském úvěru ve znění , dále„ z. s. ú.“ o. z.). Žalobkyně totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (3 písm. b) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalované (3 písm. a) z. s. ú.). Podle názoru soudu však žalobkyně nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné. Blíže se totiž nezabývala tím, zda s žalovanou někdo žije ve společné domácnosti a jaké jsou jeho sociální poměry ani nevysvětlila tzv.„ další příjmy“ žalované. Soud tudíž rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, že žalobkyně úvěruschopnost žalované posoudila pouze způsobem popsaným v předchozích dvou odstavcích. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ,„ bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“ To znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež je smlouva neplatná ( první věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti ( ve spojení s  první větou o. z. a a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014 číslo ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. . A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- právnická osoba, C číslo, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou jistiny a případných úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení částky 20 000 Kč tudíž žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu ( a 2 o. z.). Žalovaná zaplatila celkem 24 500 Kč. Proto soud výrokem I. žalobu v plné šíři zamítl.

6. Výrok II. odpovídá ustanovení , protože žalovaná byla v řízení plně úspěšná, pročež by proti žalobkyni měla právo na náhradu nákladů řízení, které jí však podle obsahu spisu nevznikly. Proto soud rozhodl, že nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.