Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
109 C 17/2020-75
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr Lucií Treglerovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa, obec a číslo - část obce
zastoupená advokátkou titul. jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa, obec
o zaplacení 22 411 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 21 105 Kč s úrokem ve výši 25,11% ročně z částky 17 819,32 Kč od 19. 6. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 54 302 Kč a s úrokem z prodlení z částky 21 105 Kč ve výši 8,25 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Do částky vynaložených nákladů ve výši 400 Kč, do smluvní pokuty ve výši 906,84 Kč, do úroku 38,59% ročně z částky 17 819,32 Kč od 19. 6. 2020 do zaplacení a do úroku z prodlení ve výši 1,75% ročně z částky 21 105 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení 3 525 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky titul. jméno příjmení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 21 105 Kč s úrokem ve výši 25,11% ročně z částky 17 819,32 Kč od 19. 6. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 54 302 Kč a s úrokem z prodlení z částky 21 105 Kč ve výši 8,25 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Do částky vynaložených nákladů ve výši 400 Kč, do smluvní pokuty ve výši 906,84 Kč, do úroku 38,59% ročně z částky 17 819,32 Kč od 19. 6. 2020 do zaplacení a do úroku z prodlení ve výši 1,75% ročně z částky 21 105 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení 3 525 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky [titul]. [jméno] [příjmení].</b>
1. Žalobou podanou dne 15. 12. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkem 22 411 Kč (20 606,82 Kč skládající se z dlužné části původní jistiny úvěru 17 819,32 Kč + dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru dne 17. 6. 2020 ve výši 2 787,50 Kč, dále smluvní pokuta ke dni zesplatnění úvěru 499 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením 400 Kč a smluvní pokuta 906,84 Kč po zesplatnění úvěru od 1. 11. 2020 k datu vyhotovení žaloby, tedy k 14. 12. 2020). Dále se domáhala obchodního úroku ve výši 63,7% ročně z částky původní jistiny 17 819,32 Kč od 19. 6. 2020 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 154 302 Kč, a zákonného úroku z prodlení z částky 21 505 Kč ve výši 10% ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 30. 5. 2019 Smlouvu o úvěru číslo (dále jen Smlouva), na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného, ke kterému došlo 21. 6. 2019. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet formou 36 měsíčních splátek ve výši 1 257 Kč splatných vždy k 13 dni v měsíci. Celkem měl žalovaný se sjednaným 86,02% úrokem ročně vrátit 45 252 Kč Poslední splátka měla být uhrazena 13. 6. 2022. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 9 splátek, poslední 20. 4. 2020. Předtím zaplatil splátku dne 20. 2. 2020, se splátkou splatnou 13. 3. 2020 se tak žalovaný dostal do prodlení v trvání více, než 30 dnů, žalobkyně proto požaduje dle bodu 6.1 Smlouvy smluvní pokutu 499 Kč. Jedná se o pokutu před zesplatněním úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal následně do prodlení s desátou splátkou, splatnou dne 13. 5. 2020, žalobkyně v souladu s bodem 6. 3 Smlouvy 65 den od splatnosti, tedy ke dni 17. 6. 2020, úvěr zesplatnila a k nesplacené jistině úvěru 17 819,32 Kč připočetl úrok za poskytnutí úvěru, který se stal ke dni zesplatnění součástí jistiny, takže nová jistina činila 20 606,82 Kč, kterou byl žalovaný povinen uhradit v den zesplatnění. Za tím účelem byl žalovaný ještě vyzván k úhradě dlužné splátky a byla mu poskytnuta lhůta 30 dnů. Žalovaný na zesplatněný dluh ničeho nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy.
2. Žalovanému byla doručena žaloba spolu s předvoláním k jednání na den 24. 3. 2021, a to vhozením do domovní schránky na adrese trvalého bydliště. K žádosti žalovaného soud jednání odročil na 30. 4. 2021, ke kterému se žalovaný již bez omluvy nedostavil, ačkoliv předvolání převzal osobně dne 25. 3. 2021. K žalobě se nevyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez účasti žalovaného. Zástupce žalobkyně, který se k jednání dostavil, navrhl proto vydání rozsudku pro zmeškání. Soud však podle § 153b odst.1 o.s.ř. návrhu vzhledem k povaze věci a požadovaných nepřiměřeně vysokých úroků z úvěru nevyhověl, když toto ustanovení v poslední větě nestanoví povinnost k vydání rozsudku pro zmeškání, ale pouze uvádí, že soud může rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.
3. Zástupce žalobkyně před soudem doplnil, že úrok z úvěru byl skutečně sjednán ve smlouvě ve výši 86,02%, je vymáhán ve výši 63,7%, nejedná se však o nějaké ponížení, ale původní úroková výše je efektivním úrokem a v žalobě je přepočet na nominální hodnotu. Co se týče výše úroků, předložil zástupce žalobkyně rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 46 ICm 2408/2017 , podle kterého lze takovýto úrok vymáhat. Co se týče nákladů vymáhání je v žalobě proveden jednotkový rozpis nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením s úhradou každé splátky o délce 15 dnů, kdy vychází při jedné splátce 200 Kč, což je možno takto mezi účastníky sjednat a není to v rozporu ani se zákonem o spotřebitelském úvěru.
4. Soud provedl dokazování výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, prohlášením klienta a dalšími dokumenty, prokazující úvěruschopnost žalovaného, hodnocením klienta, předsmluvním formulářem, návrhem smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo oznámením o schválení úvěru a splátkovým kalendářem s dodejkou, dokladem o vyplacení úvěru výzvou k zaplacení s upozorněním na zesplatnění úvěru, oznámením o zesplatnění z 17. 6. 2020, předžalobní výzvou z 25. 11. 2020 s podacím archem.
5. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalobkyně je firmou zapsanou v obchodním rejstříku vedeném název soudu od datum pod sp. zn. anonymizováno číslo. Mezi předmět podnikání patří i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně uzavřela s žalovaným na základě řádně vyplněných a žalovaným podepsaných dokumentů ke zjištění úvěruschopnosti Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo to na základě návrhu z 30. 5. 2019 potvrzeného žalobkyní dne 21. 6. 2019 s údaji, tak jak jsou uvedeny v bodě 1 tohoto rozsudku. Návrh je opatřen podpisem žalovaného. Oznámením z 24. 6. 2019 potvrdila žalobkyně uzavření Smlouvy. Již dne 21. 6. 2019 byla na vrub účtu žalovaného číslo bankovní účet připsána částka 20 000 Kč. Podle splátkového kalendáře žalovaný měla žalobkyni úvěr vrátit ve 36 splátkách po 1 257 Kč měsíčně, poslední splátka byla splatná 13. 6. 2022 Celkem měl vrátit 45 252 Kč Smlouva se splátkovým kalendářem byla žalovanému doručena osobně 27. 6. 2019. Dopisem z 22. 4. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě první a druhé splátky, které byly splatné 22. 3. 2020 a 22. 4. 2020 a zároveň byla upozorněna na možnost zesplatnění celého dluhu a uplatnění vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a smluvní pokuty 499 Kč. Dopisem ze dne 14. 4. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dvou dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru a dopisem z 17. 6. 2020 mu bylo oznámeno, že k tomuto dni došlo k zesplatnění celého dluhu, který činí 21 505 Kč. Předžalobní výzvou z 25. 11. 2020 byl žalovaný ještě naposledy vyzván k úhradě celkového dluhu.
6. Soud hodnotil veškeré důkazy podle § 132 o.s.ř. podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Bylo prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný své povinnosti ze Smlouvy řádně neplnil, poslední splátku uhradil opožděně dne 20. 4. 2020 a dále již nesplácel, což nijak nevyvrátil, když v průběhu řízení zůstal zcela nečinný, proto využila žalobkyně důvodně svého práva a celý úvěr k 17. 6. 2020 zesplatnila v celkové výši 21 505 Kč (dlužná jistina 17 819,32 Kč, úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru 2 787,50 Kč, smluvní pokuta 499 Kč a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením dvou splátek úvěru po 200 Kč, tedy 400 Kč).
7. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl jako důvodné do částky 21 105 Kč (původní dlužná jistina 17 819,32 Kč, úrok za poskytnutí úvěru přirostlý jistině ke dni zesplatnění úvěru 2 787,50 Kč a smluvní pokuta 499 Kč podle odst. 6.1 Smlouvy za prodlení kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů).
8. Nemohl však žalobě vyhovět v rozsahu uplatněného úroku ve výši 63,7% ročně z částky 17 819,32 Kč, ode dne datum do zaplacení, tedy po zesplatnění dluhu neboť tato výše je v rozporu s dobrými mravy, jak má na mysli občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 3 odst. l o. z. soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Podle § 6 odst. 1 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst.2 cit. ust. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 7 o. z. se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Podle § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 6. 4. 2020 č.j. 35 Co 48/2020 -85 zdůrazňuje, že dobré mravy jsou dlouhodobě chápány judikaturou Nejvyššího soudu jako korektiv v platnosti právních jednání, který se uplatňuje vedle zákona a dopadá na taková právní jednání, která sice zákonu přímo neodporují, přesto však pro rozpor s dobrými mravy nemohou obstát. Dobré mravy mají původ v jiných systémech než je právo, zejména v morálce či v sociálních normách, a mají povahu hodnot, jejichž porušení nelze přiznat právní ochranu. Institut dobrých mravů slouží jako nástroj ke korekci nepřiměřené tvrdosti, formálnosti či nespravedlnosti vyplývající z konkrétních okolností daného případu. Za rozhodující okamžik pro zkoumání rozporu s dobrými mravy je pak třeba považovat okamžik, kdy k právnímu jednání došlo; tj. v daném případě jde o okamžik uzavření úvěrové smlouvy.
9. Občanský zákoník ani zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. přímo nestanoví, do jaké výše lze sjednat úroky ze spotřebitelského úvěru. Proto je možné za určité vodítko pro posouzení, zda byl sjednán nepřiměřeně vysoký úrok z úvěru či nikoliv, považovat právě (judikaturou Nejvyššího soudu uznávané) srovnání účastníky sjednané úrokové sazby s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. V rozsudku ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Nejvyšší soud vyslovil názor, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Současně ale připustil, že u půjček (úvěrů) poskytovaných nepeněžními ústav y, kde je vyšší míra rizikovosti, nemusí být za nepřiměřený považován ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Stejný názor je vyjádřen i v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 212/2014 ze dne 21. 8. 2014.
10. Soud proto v souladu na základě shora uvedeného, v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 6. 4. 2020 č.j. 35 Co 48/2020 -85 jako vodítko pro zjištění úrokové míry v době uzavření Smlouvy pro daný druh spotřebitelského úvěru při zohlednění sjednaných podmínek použil s úřední činnosti mu známé údaje o úrokových sazbách v databázi ARAD ČNB. V době uzavírání předmětné úvěrové smlouvy (červen 2019) činila dle této databáze úroková sazba pro spotřebitelské úvěry poskytnuté bankami domácnostem v České republice 8,37 % ročně, přičemž trojnásobek činí 25,11% ročně. Soud takto stanovený úrok žalobci přiznal z částky 17 819,32 Kč (z částky původní zbývající jistiny) a co do požadavku na zaplacení úroku přesahujícího tuto výši, tedy do úroku 38, 59% ročně z částky 17 819,32 Kč žalobu zamítl. Při rozhodování o výši úroku nepřihlížel soud k předloženému vyjádření znalce titul. jméno příjmení, příjmení příjmení z 25. 10. 2018 k jeho obecným výpočtům ohledně efektivních a nominálních úrokových sazeb, neboť tyto strohé matematické výpočty nejsou nijak relevantní pro danou věc, když žádné dobré mravy, poctivý obchodní styk ani postavení spotřebitele jako slabší strany nezohledňují. Stejně tak nepřihlédl při rozhodování o úrokách k předloženému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 10. 2018 sp.zn. 46 ICm 2408/201, neboť v daném insolvenčním řízení se jedná o popření vykonatelných pohledávek, které však byly žalobkyni přiznány rozhodcem v rozhodčím řízení.
11. Vzhledem k tomu, že žalovaný se prokazatelně dostal do prodlení s placením zesplatněného dluhu, přiznal soud žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. dle požadavku žalobce z částky 21 105 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení. K tomuto datu činil úrok z prodlení 8, 25% ročně, tedy do 1, 75% ročně byl úrok z prodlení zamítnut.
12. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.
13. Smluvní pokuta podle článku 6.1 Smlouvy tj. 499 Kč s příslušenstvím byla přiznána žalobkyni v souladu s ustanovením § 2048 o.z. Na druhé straně soud nemohl žalobkyni přiznat smluvní pokutu 0,1 % za každý den prodlení z nové jistiny úvěru 20 606,82 Kč podle č.l. 6 Smlouvy, neboť tato smluvní pokuta zahrnuje období po zesplatnění a je nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů a požadavek na zaplacení této smluvní pokuty vyčíslené ke dni podání žaloby ve výši 906,84 Kč soud rovněž zamítl.
14. Dále soud nepřiznal žalobci náhradu tzv. účelně vynaložených nákladů podle čl. 6 Smlouvy, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány, nelze je přiznat paušálně, jak uvádí žalobkyně v žalobě, přestože se snaží vzbudit dojem jejich specifikace. Nepochybně by se tyto náklady musely lišit podle výše jednotlivých nezaplacených splátek a nemohou být stanoveny paušálně pro různou výši dlužné splátky, což v souhrnu podle bodu 6. 2 Smlouvy činí vždy 200 Kč u každé jedné dlužné splátky do zespaltnění. Žalobkyně požadovala celkem 400 Kč za prodlení u dvou splátek a i v této části nároku byla žaloba zamítnuta.
15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst.2 o.s.ř. , když žalobkyně byla ve věci úspěšná jen částečně. Míru procesního úspěchu jednotlivých účastníků hodnotil soud nikoliv pouze podle jistiny žalované pohledávky, ale podle úspěchu v celém sporu, tedy i stran jejího příslušenství, v daném případě úroků z prodlení a obchodních úroků, smluvní pokuty ke dni rozhodnutí ve věci, tedy ke dni 30. 4. 2021 (Viz Nález Ústavního soudu I.ÚS 2717/08 ze dne 30.8.2010).
16. Žalobkyně nárokovala ke dni rozhodnutí soudu podle kalkulačky systému ASPI celkem 22 411 Kč + obchodní úrok 63,7% ročně z částky 17 819,32 Kč od 19. 6. 2020 ve výši 9 810,43 Kč + úrok z prodlení 10% ročně z částky 21 505 Kč od 1.11. 2020 ve výši 1 065,43 Kč. Ke dni rozhodnutí ve věci tedy nárokovala celkem 33 286,86 Kč. Úspěch žalobkyně činí 21 105 Kč + obchodní úrok 3 867,19 Kč + úrok z prodlení 862,63 Kč. Celkem tedy žalobkyně byla úspěšná do 25 834,82 Kč. Úspěch žalované pak činí 7 452,04 Kč. Žalobkyně měla tedy ve věci úspěch z 77% a žalovaná z 23%. Žalobkyně má tedy nárok na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení ve výši rozdílu, tedy 54% Náklady zahrnují zaplacený soudní poplatek 1 121 Kč, náklady právního zastoupení podle vyhl.č. 177/1996 Sb. , a to odměnu advokáta za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastupování, sepis a odeslání předžalobní výzvy a sepis žaloby) po 300 Kč a paušální náhradu hotových výdajů 3x po 100 Kč (podle § 14b vyhl.č. 177/1996 Sb. ). Za účast u soudního jednání pak činí odměna advokáta podle § 7 položka 5 vyhl.č. 177/1996 Sb. 2 020 Kč a 1x paušální náhrada 300 Kč. Dále mezi náklady patří i náhrada za čas promeškaný na cestě za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč a cestovné k soudnímu jednání osobním vozem Volkswagen anonymizováno registrační značka při průměrné spotřebě motorové nafty 4,43 l/ 100 km (dle předloženého technického průkazu vozidla), při ceně 1 l nafty 27,20 Kč a paušální náhradě za 1 ujetý km 4,40 podle vyhl.č. 589/2020 Sb. Cena 1 ujetého km činí 5, 60 Kč a při vzdálenosti obec obec a zpět 98 km činí cestovné 548 Kč (sídlo substitučního zástupce, který se účastnil jednání, je obec). Podle § 137 odst.3 o.s.ř. má zástupce žalobkyně právo na 21% DPH z odměny, paušálních náhrad a cestovného ve výši celkem 4 468 Kč, která činí 938 Kč Celkem vynaložené náklady pak činí 6 527 Kč a přiznaných 54% činí 3 525 Kč.
17. Lhůta splatnosti je dána podle § 160 odst. 1 věta prvá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou.