Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 19/2021-143

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr Tomášem Bělohlávkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 19 846,16 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Zamítá se žaloba na úhradu částky ve výši 19 846,16 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 678,22 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 19 846,16 Kč od 26. 11. 2018 do zaplacení, a dále na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Zamítá se žaloba na úhradu částky ve výši 19 846,16 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 678,22 Kč, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 19 846,16 Kč od 26. 11. 2018 do zaplacení, a dále na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 18.11.2020 domáhá po žalované nároků z uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 25.5.2018. Úvěrovou smlouvu uzavřela se žalovanou společnost právnická osoba, která nároky z úvěrové smlouvy postoupila postupní smlouvou ze dne 18.12.2019 na společnost právnická osoba a tato nároky poté postoupila postupní smlouvou ze dne 19. 12. 2019 na žalobce. Žalobce uvádí, že úvěr byl uzavřen distančním způsobem, pomocí jedinečného uživatelského účtu žalované, vytvořeného na webovém rozhraní poskytovatele úvěru. Žalovaná uzavřela smlouvu tím, že akceptovala na její žádost vytvořenou nabídku poskytovatele úvěru (návrh smlouvy a obchodních podmínek), a to vložením unikátního identifikačního kódu zaslaného žalované na její mobilní telefon (toto žalobce označuje za elektronický podpis žalované) a odkliknutím příslušné ikony potvrzující vůli žalované být nabídkou, vč. souvisejících dokumentů, vázána. Žalobce uvádí, že žalovaná čerpala celkem 22 573 Kč a neuhradila zpět jistinu úvěru ve výši 19 846,16 Kč; úrok z úvěru byl sjednán ve výši 8,5% měsíčně a náklady na vymáhání neuhrazených plateb činí 250 Kč při prodlení se splacením jakékoli částky; poplatek za čerpání úvěru činil 12,5% pro každé čerpání. Žalobce požaduje uhradit nevrácenou jistinu úvěru ve výši 19 846,16 Kč, zákonné úroky z prodlení z nevrácené jistiny ode dne 26.11.2018 (splatnost) úvěru, úrok z úvěru z částky 19 846,16 Kč za období od 14. 8. 2018 do 25.11.2018 a náklady na vymáhání nedoplatků ve výši celkem 500 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z předložených důkazů má soud za zjištěné následující.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřeném mezi společností právnická osoba a žalovanou soud zjistil, že na základě této se tento původní věřitel zavázal žalované poskytnout neúčelový úvěr až do výše 50 000 Kč. Úroková sazba za poskytnuté finanční prostředky byla sjednána ve výši 8,5% měsíčně, a RPSN byla vyčíslena na 262,91%. Dále byl sjednán poplatek za čerpání úvěru, a to ve výši 12,5% z částky každého čerpání. RPSN je vypočteno za předpokladu, že úvěr bude čerpán v plné výši jednorázově a jistina bude splácena ve stejných měsíčních splátkách, přičemž nedojde ke změně úrokové sazby úvěru. Při takto stanovené RPSN bylo mezi stranami ujednáno, že žalovaná uhradí původnímu věřiteli, pro případ čerpání částky 50 000 Kč, nazpět částku v celkové výši 141 081, 98 Kč. Stejná skutková zjištění pak soud učinil i ze standardní informace o spotřebitelském úvěru právnická osoba příjmení. Z těchto se navíc podává, že pokud jde o ověření úvěruschopnosti, je původní věřitel oprávněn čerpat informace se souhlasem klienta, ze soukromých databází o dlužnících. Stejná zjištění o podmínkách úvěru poté soud učinil i z obchodních podmínek společnosti právnická osoba ke spotřebitelským úvěrům poskytovaným spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice, respektive i ze standardních podmínek právnická osoba příjmení pro smlouvy o úvěru, které se vztahují na zákazníky s pobytem v České republice.

5. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalované byly poskytnuty částky 2 573 Kč dne 23. 7. 2018, 5 000 Kč dne 14. 8. 2018, a 15 000 Kč dne 26. 5. 2018.

6. Z platebních informací právnická osoba příjmení jméno, adresovaných žalované, soud zjistil, že žalovaná byla původním věřitelem průběžně informována o výši svých platebních povinností a vyzývána k úhradě dluhu s tím, že k datu splatnosti 25. 11. 2018 byla vyzývána k úhradě částky 26 080,60 Kč, a předchozími platebními informacemi byla upomínána k úhradě částek nižších, v návaznosti na průběžné čerpání úvěru a přirůstající úroky a příslušenství.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností právnická osoba a společností právnická osoba soud zjistil, že původní věřitel právnická osoba postoupil na společnost právnická osoba pohledávky, které vznikly, nebo vzniknou na základě smluvní dokumentace, která je přílohou této smlouvy, přičemž se jedná o smluvní dokumentaci ohledně úvěrů uzavřených původním věřitelem, tj. právnická osoba, a v příloze specifikovanými dlužníky. Pohledávky jsou výslovně postupovány, jakožto nároky ze smlouvy, jejich zajištění a smluvních pokut. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba s.r.o., tj. žalobce, a společností právnická osoba, soud zjistil, že žalobce uzavřel s tímto postupitelem smlouvu, na základě které se stal věřitelem pohledávek za fyzickými osobami, dle přílohy této smlouvy, přičemž je specifikováno, že se jedná o pohledávky nabyté postupitelem právě od společnosti právnická osoba na základě tímto původním věřitelem uzavřených smluv s konkrétními dlužníky.

8. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Soud má za zjištěné, že žalovaná kontaktovala společnost právnická osoba prostředky komunikace na dálku s tím, že si vyžádala poskytnutí úvěru a s tím, že mělo dojít k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru dne 26. 5. 2018 za podmínek uvedených v této smlouvě a informací o spotřebitelském úvěru a obchodních a standardních podmínek pro takto poskytované úvěry subjektům na území České republiky. Soud tak má zejména za zjištěné, že součástí ujednání mezi stranami bylo to, že úvěr je poskytován až do výše 50 000 Kč za úrok z poskytnutých finančních prostředků ve výši 8,5% měsíčně, přičemž RPSN činí 262,91%. Poplatek za každé čerpání úvěru činí 12,5% a v případě, že bude vyčerpána celá částka 50 000 Kč, a splácení i čerpání bude mít optimální průběh, bude žalovanou muset být navrácena částka 141 081,98 Kč. Soud má dále za zjištěné, že původní věřitel žalované skutečně poskytl finanční prostředky a to dne 23. 7. 2018 ve výši 2 573 Kč, dne 14. 8. 2018 ve výši 5 000 Kč, a dne 26. 5. 2018 ve výši 15 000 Kč. Celkově ve výši 22 573 Kč. Soud má dále za zjištěné, že původní věřitel se žalovanou komunikoval ohledně úhrady dluhu a soud nepochybuje ani o tom, že žalovaná částečně plnila, když žalobce žaluje částku nižší, než byla částka skutečně poskytnutá. Soud má dále za zjištěné, že z původního věřitele společnosti právnická osoba byly pohledávky a nároky vyplývající ze smluv uzavřených touto bankou postoupeny na společnost právnická osoba a tato je pak ve stejném rozsahu postoupila na žalobce, když k tomuto došlo smlouvami z 16. 12. 2019, respektive z 19. 12. 2019. Jediným důkazem, který soud ve věci nehodnotil, byl softwarový výpis na č. l. 75 týkající se informací k poskytnutému úvěru, spíše technického charakteru.

9. Podle ust. , (o.z.), ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580, odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 586, odst. 1 o.z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba; dle odst. 2 nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Podle § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Ustanovení § 547 o.z. požaduje, aby právní jednání„ svým obsahem a účelem“ odpovídalo dobrým mravům. Právní jednání může být ve zjevném rozporu s dobrými mravy, tedy porušovat princip dobrých mravů natolik jednoznačně až do té míry, že každá osoba (průměrně rozumná) rozpor dotyčného právního jednání s dobrými mravy bez pochybností a snadno rozpozná (nepochybuje) - pak jde o případ, kdy se právní jednání svým obsahem a účelem zjevně příčí dobrým mravům, a takové právní jednání je stiženo absolutní neplatností dle § 588 o.z. Pokud by právní jednání bylo v rozporu s dobrými mravy, aniž je to na první pohled zřejmé, bude sankčním následkem neplatnost, jíž se musí ten, kdo je dotyčným právním ustanovením chráněn, dovolat v režimu tzv. relativní neplatnosti (§ 586).

12. Soud dále vyšel z judikatury soudu dovolacího.

13. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde oprávněné), aby dlužníka – spotřebitele (zde povinného) náležitě před poskytnutím úvěru prověřila (posoudila jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

14. Judikatura dovolacího soudu dále již v minulosti k otázce přiměřenosti smluvního úroku zaujala stanovisko, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ).

15. Konečně z judikatury dovolacího soudu, např. usnesení NS sp. zn. , se podává, že závěry soudu o mravnosti úvěrových smluv musí zahrnovat komplexní hodnocení okolností uzavření smlouvy, tedy nejen např. posouzení samotné mravnosti výše smluvních úroků, když je třeba posuzovat i naplnění požadavku na posouzení schopnosti splácet úvěr či další relevantní okolnosti daného případu.

16. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil tak, že smlouva o úvěru ze dne 26. 5. 2018, která měla být uzavřena mezi žalovanou a společností právnická osoba, je s odkazem na § 588 o.z. absolutně neplatnou pro zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy v kombinaci s nesplněním povinnosti pečlivého ověření schopnosti žalovaného úvěr skutečně uhradit.

17. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena dne 26. 5. 2018. Výše v ní uvedené RPSN činí 262,91%. Z databáze časových řad ČNB, v sekci Statistická data / Měnová a finanční statistika / Měnová statistika / Publikace Měnová statistika / Tabulka 10: Úrokové sazby MFI – nové obchody (sazby a objemy) soud zjistil, že průměrná RPSN poskytovaná na spotřebu domácnostem činila dle ukazatele UK29 (5.1.) Domácnosti: RPSN na spotřebu - v květnu 2018 průměrně 8,80%. Pokud tak jde o samotné podmínky poskytnutí úvěru - vyjádřené pomocí RPSN - původním věřitelem žalobci, pak soud uzavírá, že faktická výše sazby RPSN ve výši 262,91% je porovnáním s průměrnou sazbou RPSN dle statistiky ČNB, čistě svou výší, zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy (je jejím 29,87 násobkem).

18. Jelikož porovnání prostřednictvím RPSN může být v určitých ohledech zavádějícím, pak soud posuzoval i samotnou výši smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků jako takových, přičemž tato byla stranami sjednána ve výši 8,5% měsíčně. Přepočteno na roční úrokovou sazbu se tak jedná o 102% ročně. Z měnové statistiky zveřejněné Českou národní bankou v srpnu 2018, pak soud zjistil, že v květnu 2018 činila průměrná výše, dle Tabulky 10: Úrokové sazby měnových finančních institucí – nového obchody, položka Úvěry domácnostem na spotřebu, průměrně 8,47% ročně. V úvěrové smlouvě uvedená smluvní úroková sazba tak průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů přesahuje 12,04 krát. Tedy i porovnáním výše smluvní úrokové sazby čistě za zapůjčení finančních prostředků soud dospívá k závěru, že podmínky smlouvy o úvěru jsou zcela v rozporu s dobrými mravy a to právě pro jejich výši.

19. K závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy vede soud i vyhodnocení dalšího z kritérií, konkrétně ověření úvěruschopnosti žalované. Žalobce v žalobě netvrdil, že původní věřitel by ověřoval schopnost žalované zaplatit úvěr, a z provedeného dokazování se pouze podává, že původní věřitel byl oprávněn čerpat informace z registru dlužníků, nicméně nebylo zjištěno, že by byla ověřována majetková situace žalované a její schopnost úvěr vrátit - za situace, kdy byl úvěr původním věřitelem nastaven na čerpání až ve výši 50 000 Kč s tím, že k tomuto mohlo dojít od května 2018, přičemž již za 6 měsíců, v listopadu 2018, je požadováno vrácení částky ve výši 141 081,98 Kč, pak byl původní věřitel povinen ověřit, že žalovaná bude skutečně schopna v případě, že bude čerpáno 50 000 Kč, za půl roku vrátit nejenom půjčené finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, ale i navíc dalších 91 081,98 Kč. Jelikož se žalovaný na jednání nařízené dne 10. 5. 2021 nedostavil a omluvil se, soud jej nemohl v tomto směru poučit, a proto soud uzavírá, že žalobce neunesl povinnost tvrzení v tom směru, že původní věřitel splnil svoji povinnost ověřit schopnost žalované hradit úvěr za takto přísně nastavených podmínek.

20. Kombinací vyhodnocení všech těchto kritérií, tj. podmínek úvěru poměřovaných jak RPSN, tak samotnou smluvní úrokovou sazbou za zapůjčení finančních prostředků, tak i plněním povinnosti ověřit schopnost žalované skutečně úvěr vrátit, respektive nesplněním této povinnosti, pak soud dospívá k jednoznačnému závěru, že v celém kontextu je takto uzavřená smlouva zjevně v rozporu s dobrými mravy a je absolutně neplatnou. Smlouva je přitom absolutně neplatnou jakožto celek, když nelze dospět k závěru, že by zde byla pouze dílčí neplatnost týkající se konkrétního ujednání úvěrové smlouvy, neboť schopnost ověřit reálnou možnost splacení úvěru se týká všech podmínek v souhrnu, a tyto jsou tvořeny komplexem jednotlivých ujednání v rámci úvěrové smlouvy, které od sebe nelze oddělit - počínaje smluvním úrokem za zapůjčení finančních prostředků, přes 12,5% poplatek za čerpání každé dílčí splátky, dále přes sankce ve smlouvě zakotvené i přes ujednání týkající se dalších povinností smluvních stran, např. oprávnění čerpat informace z databáze dlužníků, nebo stanovení minimální výše splátky apod.

21. Původní věřitel (právnická osoba) tak má za žalovanou nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši poskytnutých a nevrácených finančních prostředků – 19 846,16 Kč, neboť žalovanému bylo plněno ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. bez právního důvodu.

22. Ze smluv o postoupení pohledávek z 16. 12. 2019 a 19. 12. 2019, které byly uzavřeny mezi původním věřitelem společností právnická osoba, společností právnická osoba a následně žalobcem, však soud zjistil, že úmyslem stran při uzavírání těchto smluv, bylo postoupit na žalobce pohledávky vzniklé z úvěrových smluv specifikovaných v přílohách těchto postupních smluv. Soud tedy nemá za zjištěné, že by vůlí původního věřitele a společnosti právnická osoba a žalobce, bylo postupovat i pohledávky, které se smluv netýkají. Typicky tak nebyly postoupeny pohledávky z případného bezdůvodného obohacení. Tyto smlouvy tak nezahrnují postoupení nároků postupitele z jiného titulu, tedy jelikož nárok na vydání bezdůvodného obohacení, který svědčí původnímu věřiteli, nebyl předmětem postoupení (nejde o nárok ze smlouvy), pak soud žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť žalobce tento nenabyl postoupením od společnosti právnická osoba, resp. tato tento nenabyla ani od původního věřitele postoupením a žalobce tak není ve sporu aktivně legitimován.

23. Pro úplnost soud uvádí, že pokud jde o žalobcem zmiňovaný odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , pak tento se týká podmínek rozhodování soudu dle Soud však v tomto případě touto cestou nepostupoval a ve věci nařídil jednání. Bylo pak věcí žalobce, že se z tohoto jednání omluvil a spoléhal na to, že jeho žalobní tvrzení a důkazní návrhy jsou pro úspěch ve věci dostačujícími. Smyslem nařízeného soudního jednání je právě to, aby soud s účastníky probral předmět sporu, případně je poučil o nedostatku skutkových tvrzení či důkazních návrhů, a aby tito mohli na průběh řízení a provedené důkazy reagovat, což nelze suplovat tím, že žalobce zašle soudu vyjádření, ve kterém se omluví z jednání, a pouze apeluje na soud, aby jej vyrozuměl pouze pro případ, že žaloba nemusí být plně úspěšná.

24. Soud proto zamítl veškeré žalobou požadované plnění, neboť toto se v celém rozsahu odvíjí od smlouvy o úvěru z 26. 5. 2018, kterou soud shledal absolutně neplatnou. Žalobce nenabyl nároky z této smlouvy postoupením, jak uvedeno výše, proto mu nemůže svědčit touto smlouvou zakotvený nárok na vrácení jistiny, ani smluvního úroku za zapůjčení finančních prostředků, ani příslušenství ve formě zákonných úroků z prodlení z neuhrazené jistiny a ani smluvně zakotvených nákladů na uplatnění pohledávky za žalovanou.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení za použití , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě však žalované žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).