Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
19 C 4/2021-22
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem JUDr Janem Kušnírem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa, obec a číslo
zastoupená advokátkou titul. jméno příjmení
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozený dne datum
bytem adresa, obec - část obce
o zaplacení 25 478,89 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se do částky smluvní pokuty ve výši 3 629,89 Kč a úroku ve výši 85,89 %
ročně z částky 20 000 Kč od 15.11.2019 do zesplatnění dne 24.3.2020 se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 21 849 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 20 000 od 25.3.2020 do zaplacení a úrokem ve výši 25,44 % ročně z částky 20 000 Kč od 15.11.2019 do zesplatnění dne 24.3.2020, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám advokátky titul. jméno příjmení náklady řízení ve výši 1 650 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba se do částky smluvní pokuty ve výši 3 629,89 Kč a úroku ve výši 85,89 %</b> <b>ročně z částky 20 000 Kč od 15.11.2019 do zesplatnění dne 24.3.2020 se zamítá.</b> II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 21 849 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 20 000 od 25.3.2020 do zaplacení a úrokem ve výši 25,44 % ročně z částky 20 000 Kč od 15.11.2019 do zesplatnění dne 24.3.2020, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám advokátky [titul]. [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 1 650 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
Žalobce se domáhal zaplacení částky 25.478,89 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh z úvěrové smlouvy, kterou uzavřel dne 1.11.2019 se žalovanou žalobce.
Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaná, která měla doručení vykázáno fikcí, se k jednání nedostavila a ve věci se nevyjádřila.
Soud vycházel tedy z důkazů listinných, předložených žalobcem a vedle návrhu na zahájení řízení měl k důkazu úvěrovou smlouvu, smluvní úvěrové podmínky, standardní informace o spotřebiteleském úvěru, přehled plateb, splátkový kalendář, rozhodnutí o zesplatnění doklad o poskytnutí úvěru – výpis z účtu a výzvu žalované k zaplacení dluhu, upomínky, předžalobní upomínku. Z těchto důkazů soud zjistil, že na žádost žalované byla dne 1.11.2019 mezi ní a žalobcem uzavřena úvěrová smlouva číslo na jejím základě jí byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč Smluvní úrok činil 111,33 % ročně. Žalovaná splátky řádně nehradila a nereagovala na telefonické výzvy, ani písemné upomínky žalobce a proto byl úvěr ke dni 24.3.2020 zesplatněn. Žalovaná částka činí: na nesplacené jistině úvěru 20.000 Kč, na poplatcích 1.350 Kč, na kapitalizovaném úroku ke dni zesplatnění 8.673,41 Kč, na smluvní pokutě za prodlení se splátkami 499 Kč, na smluvní pokutě po zesplatnění 3.629,89 Kč (0,1% denně).
Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaná své povinnosti neplnila, zejména nesplnila povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v základu nároku vyhověl. Nemohl však žalobě vyhovět v rozsahu uplatněného smluvního úroku ve výši lichvářských 111,33 % p.a.
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 6.4.2020 č.j. 35 Co 48/2020-85 zdůrazňuje, že dobré mravy jsou dlouhodobě chápány judikaturou Nejvyššího soudu jako korektiv v platnosti právních jednání, který se uplatňuje vedle zákona a dopadá na taková právní jednání, která sice zákonu přímo neodporují, přesto však pro rozpor s dobrými mravy nemohou obstát. Dobré mravy mají původ v jiných systémech než je právo, zejména v morálce či v sociálních normách, a mají povahu hodnot, jejichž porušení nelze přiznat právní ochranu. Institut dobrých mravů slouží jako nástroj ke korekci nepřiměřené tvrdosti, formálnosti či nespravedlnosti vyplývající z konkrétních okolností daného případu. Za rozhodující okamžik pro zkoumání rozporu s dobrými mravy je pak třeba považovat okamžik, kdy k právnímu jednání došlo; tj. v daném případě jde o okamžik uzavření úvěrové smlouvy.
Občanský zákoník ani zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. přímo nestanoví, do jaké výše lze sjednat úroky ze spotřebitelského úvěru. Proto je možné za určité vodítko pro posouzení, zda byl sjednán nepřiměřeně vysoký úrok z úvěru či nikoliv, považovat právě (judikaturou Nejvyššího soudu uznávané) srovnání účastníky sjednané úrokové sazby s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. V rozsudku ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Nejvyšší soud vyslovil názor, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Současně ale připustil, že u půjček (úvěrů) poskytovaných nepeněžními ústavy, kde je vyšší míra rizikovosti, nemusí být za nepřiměřený považován ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Stejný názor je vyjádřen i v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 212/2014 ze dne 21. 8. 2014. Soud proto v souladu s judikátem odvolacího soudu - rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 6.4.2020 č.j. 35 Co 48/2020-85 jako vodítko pro zjištění úrokové míry v únoru 2018 pro daný druh spotřebitelského úvěru při zohlednění sjednaných podmínek použil s úřední činnosti mu známé údaje o úrokových sazbách v databázi ARAD ČNB. V době uzavírání předmětné úvěrové smlouvy činila dle této databáze úroková sazba pro spotřebitelské úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR 8,48 %, přičemž trojnásobek činí 25,44% ročně. Obchodní úrok v této výši byl žalobci přiznán ode dne následujícího po zesplatnění dluhu podle § 2396 o.z. a § 2399 odst. 2 věty druhé s použitím § 577 o.z., kdy soud nepovažoval toto ujednání úvěrové smlouvy za neplatné. Co do požadavku na zaplacení úroku ve výši 85,89% ročně do zesplatnění žalobu zamítl. Úrok z prodlení z jistiny byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. dle požadavku žalobce ode dne následujícího po zesplatnění.
Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Smluvní pokutu za prodlení se splátkami do zesplatnění ve výši 499 Kč soud žalobci přiznal.
Soud nemohl žalobci přiznat nárokovanou smluvní pokutu 3. 629,89 Kč, která zahrnuje období po zesplatnění. Je totiž nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění uhradil tuto značnou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů, proto i v této části byla žaloba zamítnuta.
Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch ze 86 % a neúspěch z 14% a má dle § 142, odst. 2 o.s.ř., právo na poměrnou 72% náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 1.020 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč za dva úkony po 300 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru ve výši 150 Kč, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení by činily 2.291 Kč a žalobce má nárok na náhradu 72% takto vyčíslených nákladů, což činí 1.650 Kč, které je povinna žalovaná žalobci nahradit.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, a to písemně ve třech vyhotoveních.