Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

50 C 17/2021-42

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem titul Marianem Heresem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 31 080 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 440 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 440 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části požadující zaplatit 23 640 Kč a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 076,51 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 18 758,40 Kč od datum do datum a z částky 11 318,40 Kč od datum do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, úrok 10,45 % ročně z částky 18 000 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se zamítá.

III. Nikdo z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 440 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 440 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se v části požadující zaplatit 23 640 Kč a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 076,51 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 18 758,40 Kč od [datum] do [datum] a z částky 11 318,40 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, úrok 10,45 % ročně z částky 18 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se zamítá.</b> <b>III. Nikdo z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 21 882 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne datum, požádala žalovaná o úvěr právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ společnost“). Společnost dne datum uzavřela se žalovanou smlouvu o hotovostním úvěru číslo 11 2018. Společnost téhož dne půjčila žalované částku 18 000 Kč Částku si žalovaná převzala v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o úvěru, což stvrdila podpisem pod smlouvu. Ve smlouvě o úvěru se žalovaná zavázala vrátit společnosti částku 18 000 Kč a zaplatit částku 13 140 Kč jakožto celkové náklady spotřebitelského úvěru. Celkem se tedy žalovaná zavázala vrátit částku 31 140 Kč a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 340 Kč pod ztrátou výhody splátek. Žalovaná měla zaplatit 13 měsíčních splátek. Žalovaná ke dni podání žaloby zaplatila částku 10 560 Kč, tj. 4 splátky. Ve Smlouvě o úvěru byla dohodnuta smluvní pokuta. Dlužná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 18 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 758,40 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy o úvěru 842,40 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 979,20 Kč, smluvní pokuty 10 500 Kč, zákonného úroku z prodlení do datum 2 076,51 Kč. Na žalobkyni přešla vymáhaná pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností od datum.

2. Oba účastníci souhlasili s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nutnosti nařízení ústního jednání. Soud proto ve věci rozhodl na základě listinných důkazů obsažených ve spise.

3. Ze Smlouvy o úvěru č. 11 2018 ze dne datum, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr 13ti pravidelnými měsíčním splátkami ve výši 2 340 Kč, a to včetně smluveného úroku ve výši 25,85% p.a., poplatku za uzavření smlouvy 720 Kč, poplatku za správu úvěru 3 960 Kč, poplatku za hotovostní výběr splátek 3 420 Kč. Dle článku V.4. smlouvy o úvěru byla dohodnuta, pro případ prodlení s úhradou úvěru, smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalovaná uvedla příjmy ve výši 20 635 Kč, jako výdaje pak nájem 5 489 Kč, energie 1 042 Kč, stravování 5 000 Kč, ostatní výdaje 2 500 Kč, celkem výdaje ve výši 14 031 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky dopisem ze dne datum. Předžalobní výzva žalované byla učiněna dopisem ze dne datum, doručené dle předloženého podacího lístku dne datum se stanovením lhůty pro úhradu dluhu ve výši 35 341,25 Kč nejpozději do datum.

4. Z listin předložených žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že žalovaná žalobkyni předložila doklady o výplatě mzdy pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, SIPO, vyúčtování služeb spojených s nájmem za rok 2017, bez úhrady nájemného. Z předložených výplatních pásek za období od prosince 2017 do února 2018 vyplývá, že ze mzdy žalované nebyly prováděny exekuční srážky. Ze strany žalované předloženy a ze strany žalobkyně požadovány y, ověřující údaje o výdajích žalované (výpisy z účtu atp.). Z předložených dokladů nemohla právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřit finanční a majetkovou situaci žalované. Z pohledu poskytovatele úvěru, při zachování elementární obezřetnosti nebylo zřejmé, že se nejedná o osobu, pro účely posouzení schopnosti vrátit poskytnutý úvěr, jako rizikovou, schopnou úvěr splatit pouze s vynaložením zvýšeného úsilí. Skutečnost, že byla následně schopna splatit pouze částku 10 560 Kč, tomuto předpokladu nasvědčuje.

5. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr. Z podkladů pro soudní řízení je patrné, že v důsledku nepravidelného splácení úvěru došlo k prodlení žalované s úhradou peněžitého plnění.

6. Na právní posouzení věci soud aplikoval , , neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po datum).

7. Dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18 (OPR- právnická osoba proti GK), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

8. Z tvrzení žalobkyně a především z listin předložených žalobkyní k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalované na základě lustrace v interních a externích databázích, zejména z bankovního a nebankovního registru klientských informací, z insolvenčního rejstříku a databáze MVČR, na základě osobního pohovoru se žalovanou o jejích osobních a rodinných poměrech. Pokud se jedná o příjmy žalované, je zřejmé, že žalovaná doložila, že byla zaměstnána, avšak její příjem byl velmi nízký, blížící se minimální mzdě. Výdaje a náklady žalované však nijak doloženy a prokazovány nebyly a věřitelka se spolehla pouze na údaje tvrzené žalovanou v žádosti o úvěr.

9. Podle zákona o spotřebitelském úvěru ( , o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru musí být vykládáno tak, že nedostatek posouzení úvěruschopnosti je sankcionován absolutní neplatností úvěrové smlouvy.

13. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. (Právní rozhledy 21/ 2018 s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. ).

14. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39 (číslo Sb. NSS)).

15. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

16. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 číslo. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 číslo vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy číslo s. 452)).

17. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Je zřejmé, že věřitelka úvěruschopnost žalované zkoumala jen zcela formálně a nedostatečně, přičemž se spokojila pouze s údaji, které ji poskytla žalovaná, s údaji poskytnutými žalovanou v žádosti o úvěr, které však nebyly prověřovány ani ověřovány. Posouzení úvěruschopnosti žalované tak dle soudu s ohledem na zjištěné okolnosti nebylo provedeno v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí, když nebyly ověřeny skutečné výdajové poměry žalované.

18. V prvé řadě je třeba uvést, že soud předmětné smlouvy posoudil jako smlouvy spotřebitelské podle §1810 a násl. o. z.

19. Podle §1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

20. Podle §419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

21. Podle §420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

22. S ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala se žalovanou v rámci své podnikatelské činnosti, naopak žalovaná jednala jako spotřebitel ve smyslu §419 o. z., je třeba rovněž učinit závěr, že předmětná smlouva o zápůjčce je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu §1810 a násl. o. z.

23. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Podle § 1958 obč. zák., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

27. Vztaženo na daný případ, právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla celkem 18 000 Kč, avšak žalovaná, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně, splatila pouze 10 560 Kč (dle žalobních tvrzení). Žalovaná je tak povinna žalobkyni zaplatit částku 7 440 Kč. Splatnost bezdůvodného obohacení nastala na základě předžalobní výzvy a v ní poskytnuté lhůty k zaplacení do datum.

28. Podle § 573 o.z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

29. Dle uvedené domněnky došla zásilka žalované datum, žalovaná byla vyzvána k zaplacení do datum, a od následujícího dne náleží žalobkyni úrok z prodlení.

30. Okresní soud z uvedených důvodů žalobě vyhověl pouze ohledně částky 7 440 Kč s příslušenstvím, tvořeným zákonným úrokem z prodlení od počátku prodlení tj. od datum, nikoliv za dobu předcházející, ohledně dalších nároků majících základ v neplatné smlouvě o úvěru, žalobu rovněž zamítnul, když žalobkyní předložená smlouva je s ohledem na nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020; C 679/18 ve věci OPR- právnická osoba proti GK).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že neúspěšné žalobkyni neuložil povinnost nahradit úspěšné žalované náklady řízení, neboť tato neprokázala jejich vznik.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.