Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
4 C 88/2021-37
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem titul Petrem Šimkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 14 160 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 520 Kč spolu s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 5 520 Kč od 4. 3. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 520 Kč spolu s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 5 520 Kč od 4. 3. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbylé části se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou ze dne 16. 12. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 160 Kč s příslušenstvím, a to se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 000 Kč od 2. 8. 2017 do zaplacení. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO, která část závodu této společnosti převedla ve prospěch společnosti právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 7. 7. 2016 smlouvu o úvěru
č. 82016-3669. Na základě této smlouvy se mu právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout hotovostní neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatky za vyhodnocení a sjednání úvěru a inkasním poplatkem v celkové výši 8 640 Kč Celkem se zavázal vrátit 20 640 Kč ve 13 měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 1. 8. 2017. Žalovaný však svou smluvní povinnost nesplnil, neboť sjednaný úvěr řádně nehradil. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení jistiny ve výši 12 000 Kč, dlužného úroku ve výši 828 Kč, dlužného poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 1 332 Kč, dlužného poplatku za sjednání úvěru ve výši 0 Kč a dlužného inkasního poplatku ve výši 0 Kč a zákonného úroku z prodlení od 2. 8. 2017. Úvěruschopnost žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně řádně zkoumána, a to na základě údajů žalovaného o výši jeho měsíčních příjmů a výdajů a lustrací v příslušných informačních systémech. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Dne 7. 7. 2016 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podepsána listin listina označená jako smlouva o úvěru. Smlouvou o úvěru se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový bezhotovostní úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatky za vyhodnocení a sjednání úvěru a inkasním poplatkem v celkové výši 8 640 Kč. Převzetí částky ve výši 12 000 Kč v hotovosti žalovaný stvrdil svým podpisem. Celkem se zavázal vrátit 32 280 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (ze smlouvy o úvěru).
4. právnická osoba ke dni 28. 9. 2018 převedla část závodu ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 11. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného uvedená v příloze této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalovanému oznámeno a žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky (z předžalobní upomínky a dokladu o odeslání).
5. Dále soud zjistil, že jsou proti žalovanému vedena od roku 2015 další tři řízení o zaplacení pohledávek v různých výších u jiných společností a dále jsou proti němu vedena exekuční řízení (z výpisu zapsaných věcí vedeným proti žalovanému). Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 29. 10. 2020, č.j. 5 C 253/2020 -22, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši 8 550 Kč a ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného (z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 29. 10. 2020, č.j. 5 C 253/2020 -22).
6. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně listin u označenou jako smlouva o úvěru. Při jejím podpisu žalovaný převzal částku 12 000 Kč Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s úvěrem též poplatky za vymezené a specifikované služby (úrok, poplatky za vyhodnocení úvěru a za sjednání úvěru a inkasním poplatek). Celkem měl vrátit částku 20 640 Kč. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaného byla dne 11. 12. 2019 postoupena žalobkyni, což právní předchůdkyně žalovanému oznámila a vyzvala ho k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žalobkyně žádné důkazy.
7. Při právním posouzení věci v případě smlouvy o úvěru soud vycházel z ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ OZ“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle § 1802 OZ mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Dle § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
8. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Ohledně dalšího příslušenství soud vycházel z § 1970 OZ , dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení pro posuzované období stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o postoupení pohledávky, soud vycházel z ustanovení § 1879 OZ občanského zákoníku , podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
9. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ aplikovatelný ZoSÚ“). Podle § 9 aplikovatelného ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 věta druhá aplikovatelného ZoÚS se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, je podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením
§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů žalovaného o výši jeho měsíčních příjmů a výdajů a lustrací v příslušných informačních systémech. Ke svému tvrzení však žalobkyně nedoložila žádné důkazy. I v případě, že by důkazy k tomuto tvrzení předloženy byly, jednalo by se ve smyslu níže uvedené judikatury o nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti. Povinností věřitele totiž je údaje uvedené dlužníkem v prohlášení ověřit. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se tak své možnosti a svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), v jakém směru má v uvedeném smyslu doplnit svá tvrzení a důkazy.
13. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , (PR 21/2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
14. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná. Soud proto rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání případného bezdůvodného obohacení žalobkyni. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný na poskytnutou jistinu ve výši 12 000 Kč uhradil celkem 6 480 Kč (celkem měl vrátit 20 640 Kč a žalobkyně žaluje celkem včetně poplatků částku 14 160 Kč; v řízení nebylo tvrzeno ani jinak nevyšlo najevo, že by žalovaný uhradil více, než tvrdí žalobkyně). Žalovanému tak zůstala povinnost vydat žalobkyni částku 5 520 Kč jako bezdůvodné obohacení. Současně přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení od 4. 3. 2020, tedy poté, co se do sféry vlivu žalovaného musela dostat předžalobní upomínka ze dne 26. 2. 2020.
15. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně sjednaných poplatků a příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatné smlouvě) a z úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).
16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).