Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 253/2020-22

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení 20 056 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 550 Kč,

s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 8 550 Kč od 10. 10. 2020 do zaplacení,

to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 11 506 Kč

s 23,72 % ročním úrokem z částky 14 975,52 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 14 975,52 Kč od 7. 12. 2019 do 9. 10. 2020 a z částky 6 425,52 Kč od 10. 10. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 550 Kč, s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 8 550 Kč od 10. 10. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 11 506 Kč s 23,72 % ročním úrokem z částky 14 975,52 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 14 975,52 Kč od 7. 12. 2019 do 9. 10. 2020 a z částky 6 425,52 Kč od 10. 10. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 23. 7. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 056 Kč s příslušenstvím, a to s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení od 29. 8. 2017 do

6. 12. 2019 ve výši 2 779,41 Kč, s kapitalizovaným úrokem od 22. 8. 2017 do 26. 12. 2019 ve výši 8 258,85 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 14 975,52 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z jistiny 14 975,52 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba anonymizována dvě slova, SE (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 11. 7. 2016 smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla půjčku ve výši 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy o půjčce. Žalovaný se ve smlouvě o půjčce zavázal půjčku vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč v 58 týdenních splátkách ve výši 457 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 8. 2017. Při uzavření smlouvy si žalovaný dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 406 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 16. 3. 2017. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila na jistině 14 975,52 Kč, na poplatku za administrativní činnost 248,30 Kč, na poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 525,92 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění 306,26 Kč. Pohledávka byla dne 6. 12. 2019 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Na dlužnou částku doposud nebylo ničeho žalobkyni uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku jejího právního zástupce.

2. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, v průběhu řízení na svoji obranu netvrdil žádné skutečnosti a nenavrhnul provedení žádných důkazů.

3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle a zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně je právnickou osobou, zapsanou v obchodním rejstříku (z výpisu z obchodního rejstříku). Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 11. 7. 2016 smlouvu o půjčce, na základě které mu poskytl částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal s půjčkou vrátit souhrnný poplatek ve výši 11 100 Kč jako součet kapitalizovaných úroků v částce 2 100 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso v částce 6 000 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 457 Kč s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy do konce dalšího týdenního období. Při uzavření smlouvy si žalovaný dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 406 Kč. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí částky ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Nedílnou součástí této smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky smlouvy o půjčce uvedené na zadní straně formuláře smlouvy (ze smlouvy o půjčce číslo). Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 6. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného uvedená v Příloze číslo„ Seznam postoupených pohledávek“ této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 6. 12. 2019 bylo žalovanému oznámeno (z dopisu o oznámení a z podacího lístku). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou (z předžalobní upomínky a podacího lístku).

4. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne 11. 7. 2016 u s názvem smlouva o půjčce, podle níž při jejím podpisu převzal částku 15 000 Kč. Tato obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti se zápůjčkou též poplatek za vymezené a specifikované služby, celkem tak měl uhradit 26 506 Kč v 58 týdenních splátkách. Poslední splátka měla být uhrazena dne 21. 8. 2017. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni uhradil částku 6 450 Kč, resp. ze spisu nevyplynulo, že by žalovaný hradil více, než tvrdí žalobkyně. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně za žalovaného byla dne 6. 12. 2019 postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalovanému oznámila. Ani žalobkyni přes výzvu k plnění žalovaný již ničeho neuhradil.

5. Při právním posouzení věci soud vycházel z příslušných ustanovení , (dále jen o.z.). Podle o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ aplikovatelný ZoSÚ“). Podle ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle věta druhá aplikovatelného ZoÚS se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

7. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce číslo podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 11. 7. 2016 je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 9 aplikovatelného ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí zkoumala. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že řádně zhodnotila informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením smlouvy tak, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní

a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty. Žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila a zbavila se své možnosti a svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle , (dále jen „ “), v jakém směru má doplnit důkazy za situace, kdy doplnění žaloby (vč. zákaznické karty) soud shledal nedostatečným. Odročení jednání za tímto účelem nebylo s ohledem na koncentraci řízení dle možné, přičemž k podmíněné žádosti žalobkyně uvedené v jejím podání, doručeném soudu dne 6. 3. 2020, soud nemohl ve smyslu přihlédnout.

11. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že zmínky ve smlouvě o půjčce, v nichž žalovaný potvrzuje, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od žalovaného a že žalovaný poskytl úplné a pravdivé údaje, jsou ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečné a řádné zkoumání úvěruschopnosti (tj. způsob zkoumání, podklady apod.) z nich nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

12. V daném případě soud ve smyslu výše citované judikatury uzavřel, že samotné prohlášení žalovaného o majetkových poměrech, které není nijak objektivně doloženo, není pro řádné zkoumání úvěruschopnosti dostatečné. Uvedené přitom dle názoru tohoto soudu platí i ohledně zákaznické karty, která je dle svého obsahu v podstatě rovněž toliko prohlášením žalovaného. V předmětné kartě pouze žalovaný deklaruje své majetkové a osobní poměry, jakékoliv další podklady, z nichž by soud mohl posoudit náležité zkoumání úvěruschopnosti, chybí. Závěr právní předchůdkyně žalobkyně o tom, že je žalovaný schopen dostát svým povinnostem ze smlouvy tak v řízení nebyl nijak objektivizován a prokázán. Tvrzení, že si od žalovaného před uzavřením smluv nechala předložit doklady, nijak žalobkyně nedoložila, přičemž pouze odkazuje na zaškrtnutá políčka v kartě. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalovaného, je proto nepřezkoumatelný. Nadto soud podotýká, že z obsahu spisu nevyplývá, že (zda) si právní předchůdkyně obstarala výpisy z veřejně přístupných registrů, případně z jakých registrů si tyto výpisy učinila a k jakým závěrům dospěla. Proces přezkoumání úvěruschopnosti je myšlenkovým postupem, který je možné objektivizovat a přezkoumat toliko předložením odpovídajících listin. Žalobkyně v tomto smyslu žádné y soudu nepředložila a práva obdržet v tomto smyslu náležité poučení se vzdala svou dobrovolnou neúčastí u jednání, jak již uvedeno výše.

13. Soud dále doplňuje, že vzal v potaz odškrtnutá políčka v zákaznické kartě tak, jak tyto příslušný spolupracovník (obchodní zástupce) právní předchůdkyně žalobkyně ohledně předložených dokladů odškrtal. Je třeba podotknout, že tímto soud nezamýšlí jakkoliv osočovat právní předchůdkyni žalobkyně v tom smyslu, že skutečnosti do zákaznické karty její obchodní zástupce úmyslně pozměnil. Na druhou stranu každou konkrétní věc soud posuzuje individuálně a přihlíží ke všem skutečnostem. Byť tedy není cílem soudu zpochybnit práci obchodních zástupců právní zástupkyně žalobkyně, nelze odhlédnout od skutečnosti, že jejich snahou je pochopitelně získat co největší počet klientů, neboť na tomto zcela nepochybně závisí jejich odměna. Z uvedených důvodů soud proto musí v daných případech trvat na předložení dalších dokladů k objektivizaci zkoumání úvěruschopnosti za tím účelem, aby soud prověření úvěruschopnosti mohl přezkoumat. Uvedené platí tím spíše, kdy je soudu z úřední činnosti známo – a žalobkyně si je toho vědoma – že její právní předchůdkyní byly poskytnuty finanční prostředky osobám, o jejíchž schopnostech řádně posoudit důsledky svého jednání musí mít každá průměrná osoba při běžném styku pochybnosti (srov. např. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, v níž byla poskytnuta půjčka ženě, jejíž svéprávnost byla následně v maximálním možném rozsahu omezena v důsledku vrozené mentální retardace vylučující ji v podstatě z jakýchkoliv právních jednání pro neschopnost porozumět psanému textu).

14. Objektivní přezkoumání obezřetnosti a důslednosti právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti je pak na místě i vzhledem ke zcela zjevně neobjasněné finanční

a životní situaci žalovaného v době uzavření smlouvy. příjmení y v této souvislosti soudu předloženy nebyly. Soud pochopitelně bere na vědomí, že půjčky u nebankovních institucí čerpají osoby potýkající se s finančními potížemi, právě i z těchto důvodů však soud musí trvat na řádném doložení zkoumání úvěruschopnosti tak, aby tuto mohl přezkoumat, neboť – jak uvedeno shora – úvěrování těchto osob musí být pečlivě zkoumáno, jelikož jejich dluhová past vede k celospolečenským negativním důsledkům.

15. Argumentace žalobkyně v tom smyslu, že přezkoumala úvěruschopnost do té míry, do které je to možné na ni spravedlivě požadovat a že žalovaný prohlásil poskytnuté údaje za pravdivé, nemůže obstát. Dle názoru soudu je zcela zjevné, že instituce, která poskytuje úvěr, má dostatečné nástroje k tomu, aby potřebné doklady (ohledně podstatných příjmů a výdajů) od spotřebitele získala. Je to totiž právě instituce, která poskytuje peníze a disponuje tedy tím, co spotřebitel žádá a potřebuje. Je nasnadě, že pokud si instituce od spotřebitele vyžádá konkrétní jí specifikované podklady (v podstatě ve všech případech stejné či totožné), bude aktivita na spotřebiteli, aby tyto podklady úvěrové instituci doložil pod„ sankcí“ neobdržení prostředků. Převážná aktivita je tedy na spotřebiteli a na úvěrové instituci v zásadě pouze to, aby předložené doklady odborně posoudila a vyhodnotila schopnost spotřebitele úvěr splatit. Zcela zjevně tedy není potíž potřebné doklady zajistit, jak uvádí, žalobkyně, nýbrž je odborně vyhodnotit tak, aby z nich schopnost spotřebitele splácet vyplynula. Ze shodných důvodů je bezúspěšná i námitka žalobkyně, že nemůže očekávat podvodné jednání zákazníků a prověřovat pravdivost jejich prohlášení, neboť se mnohdy jedná o osoby v bezvýchodné situaci či osoby, které nad svou finanční situací nemají odborný náhled. Právě z uvedených důvodů proto ZoSÚ stanoví povinnost prověřovat úvěruschopnost poskytovateli úvěru, jakožto odborníkovi působícímu na trhu s úvěrovými produkty. Lze se rovněž domnívat, že žalobkyně nemusí disponovat předmětnými podklady proto, že v důsledku postoupení pohledávky tyto od právní předchůdkyně neobdržela a nyní již tyto nelze dohledat. I taková skutečnost jde ovšem k tíži žalobkyně.

16. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o.z. ve spojení s § 9 ZoSÚ pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o.z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Jelikož žalovaný žalobkyni zaplatil celkem 6 450 Kč, jak vyplynulo ze samotných tvrzení žalobkyně a z přehledu splátek, zůstala mu povinnost vydat částku 8 550 Kč. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatné smlouvě) a úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné). Soud nepřihlédl k zápočtům žalobkyně, které provedla ohledně jednotlivých úhrad žalovaného na souhrnný poplatek, neboť zápočty je nutné provádět jen na ty nároky, které skutečně existují (jsou platné). Připuštěním opačného výkladu by došlo ke zcela nesmyslnému množení sporů (ohledně bezdůvodného obohacení ve sféře žalobkyně), které nelze z logiky věci připustit.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesní úspěch obou účastníků byl pouze částečný a téměř shodný. Dle judikatury má soud při posouzení úspěchu a neúspěchu stran sporu zohlednit kromě jistiny také příslušenství ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).