Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 45/2021-46

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem titul Davidem Mařádkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 65 633,38 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč za dobu od 1. 9. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud částečně zamítá žalobu co do částky 25 633,38 Kč a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 17 285 Kč za dobu od 1. 9. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 991 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky titul. jméno příjmení, evidenční číslo ČAK: číslo.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč za dobu od 1. 9. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud částečně zamítá žalobu co do částky 25 633,38 Kč a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 17 285 Kč za dobu od 1. 9. 2020 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 991 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [titul]. [jméno] [příjmení], evidenční číslo ČAK: [číslo].

1. Žalobkyně se proti žalovanému žalobou podanou dne 1. 9. 2020 domáhala částky specifikované výroky I. a II. Žalobu zdůvodnila tím, že s žalovaným dne 30. 10. 2019 uzavřela smlouvu o zápůjčce číslo jejíž součástí jsou rovněž Obchodní podmínky, se kterými byl žalovaný seznámen a které akceptoval dne 30. 10. 2019. Na základě podepsané smlouvy o zápůjčce byla žalobcem žalovanému dne 4. 11. 2019 vyplacena zápůjčka ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku ve výši 125 214,00 Kč, tedy vrátit zapůjčenou jistinu zápůjčky a zaplatit celkové náklady zápůjčky, tj. obchodní úrok ve výši 58 214 Kč a administrativní poplatek ve výši 27 000 Kč, celkem 125 214 Kč, a to v 53 měsíčních splátkách po 2 319,00 Kč a poslední ve výši 2 307 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem 15. 12. 2019. Žalovaný však na platby dle předmětné smlouvy o zápůjčce neuhradil ničeho a je tak v prodlení s hrazením svých závazků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a nahlédnutím do centrální evidence exekucí, prokazující, že žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí a dále především z informací získaných od žalovaného, a to předložením výpisu z účtu žalovaného aktuálního před uzavřením smlouvy o konkrétní půjčce, ze kterého mimo jiné vyplývá pravidelný měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání až ve výši minimálně 18 000 Kč čistého. Žalobce také provedl lustraci dokladu předloženého žalovaným v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky. K prokázání příjmů navíc předložil žalobce žalovanému formulář příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Nepopřel tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinil je spornými ( první věta , , ve znění zákona číslo Sb., dále„ ). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalovaného podpůrně přihlédl.

3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 30. 10. 2019 žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo v níž se mu zavázala poskytnout úvěr 40 000 Kč (smlouva o úvěru), což dne 4. 11. 2019 učinila (výpis z účtu žalobkyně). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že má mzdu 18 000 Kč měsíčně čistého, průměrné měsíční výdaje má 4 000 Kč, pravidelně splácí půjčky částkou 2 787 Kč měsíčně, druh bydlení uvedl„ ostatní“ a že má jednu vyživovanou osobu (formulář příjmů a výdajů). Žalobkyně ověřila, že se žalovaný neúčastní insolvenčního řízení, není veden v Centrální evidenci exekucí ani nemá občanský průkaz evidován jako neplatný (elektronický výpis informací, kopie občanského průkazu). V srpnu 2019 jho čistá měsíční mzda ve právnická osoba železárny činila 16 180 Kč (výplatní páska). Jeho bankovní účet se prakticky permanentně nacházel v minusu a jeho měsíční výdaje byly vyšší, než 4 000 Kč (výpisy z účtu žalovaného). Před poskytnutím úvěru žalovaný svou žádost zdůvodnil i tím, že chce úvěr použít i na splácení stávajících závazků (mailová komunikace mezi žalobkyní a žalovaným). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení předžalobní výzvou odeslanou dne 20. 7. 2020, v níž mu poskytla lhůtu k zaplacení do 10. 8. 2020 (předžalobní výzva s podacím lístkem). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závažné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních provedených důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro výsledek řízení. Výpis z firemního softwaru žalobkyně, který zmínil její zástupce na jednání, soud nevyžádal, protože sám uvedl, že tento výpis čerpal ze dvou informačních zdrojů v podobě tvrzení žalovaného a obchodní činnosti žalobkyně. Vzhledem k níže rozvedené judikatuře je ovšem jasné, že by takové zdroje nemohly být dostatečně spolehlivé pro prověření úvěruschopnosti v kvalitě vyžadované zákonem a judikaturou. Proto nebyly splněny podmínky pro poučení podle Navíc tento důkaz žalobkyně označila až na jednání, přestože tak měla správně učinit již v žalobě či v reakci na výzvu soudu, v níž soud výslovně uvedl, že jednání nebude odročovat. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Dne 30. 10. 2019 žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo v níž se mu zavázala poskytnout úvěr 40 000 Kč, což dne 4. 11. 2019 učinila. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že má mzdu 18 000 Kč měsíčně čistého, průměrné měsíční výdaje má 4 000 Kč, pravidelně splácí půjčky částkou 2 787 Kč měsíčně, druh bydlení uvedl„ ostatní“ a že má jednu vyživovanou osobu. Žalobkyně ověřila, že se žalovaný neúčastní insolvenčního řízení, není veden v Centrální evidenci exekucí ani nemá občanský průkaz evidován jako neplatný. V srpnu 2019 jho čistá měsíční mzda ve právnická osoba železárny činila 16 180 Kč. Jeho bankovní účet se prakticky permanentně nacházel v minusu a jeho měsíční výdaje byly vyšší, než 4 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalovaný svou žádost zdůvodnil i tím, že chce úvěr použít i na splácení stávajících závazků

5. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek z bezdůvodného obohacení ( , v prvním účinném znění, dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru ( o spotřebitelském úvěru ve znění , dále„ z. s. ú.“ o. z.). Žalobkyně totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (3 písm. b) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalovaném (3 písm. a) z. s. ú.). Přenechala žalovanému k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaný měl postupně vracet s příslušnými poplatky. Podle názoru soudu však žalobkyně nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné. Žalobkyně ani netvrdila, že by zkoumala, zda žalovaný s někým sdílí společnou domácnost a jaké jsou sociální poměry tohoto člověka a jaké má tento člověk životní náklady. Údaj o čisté mzdě žalovaného za pouhý měsíc navíc mohl podle názoru soudu stěží poskytnout reprezentativní informaci o výši a stabilitě jeho mzdy. Z účtu žalovaného vyplynulo, že byl většinu času v minusu a že měsíční životní náklady žalovaného jsou vyšší, než 4 000 Kč, které sám uvedl. Neuvedl, jaké náklady na vyživovanou osobu má a jaké má náklady bydlení, přičemž je pravděpodobné, že kdyby bydlel v pronajatém bytě, pak by jen náklady bydlení byly nepochybně vyšší, než 4 000 Kč měsíčně. To, že neměl dluh ve fázi exekuce či insolvence navíc neznamená, že neměl dluhy jiné. K těm se ostatně sám přihlásil. Za těchto okolností tak měla žalobkyně nahlédnout do systémů BRKI či NRKI, což ani netvrdila. Z těchto důvodů soud nepokládal posouzení úvěruschopnosti za řádné. Soud tudíž rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila pouze způsobem popsaným v předchozích dvou odstavcích. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ,„ bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“ To znamená, že zápůjčka neměla být poskytnuta, pročež je smlouva o zápůjčce neplatná ( první věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti ( ve spojení s  první větou o. z. a a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014 číslo ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. . A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- právnická osoba, C číslo, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou jistiny a úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení částky 40 000 Kč tudíž žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu ( a 2 o. z.). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení předžalobní výzvou. Pohledávka na bezdůvodném obohacení se tak stala splatnou ( o. z.) a žalovaný se ocitl v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů ( o. z. ve spojení s  ve znění ). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku ( ) Soud výrokem I. při vázanosti žalobou přiznal žalobkyni jistinu a požadovaný úrok z prodlení. Výrokem II. pak ve zbytku žalobu zamítl.

6. Výrok III. odpovídá ustanovení § , odst. 2, 142a odst. 1 a 142 odst. 2 , protože žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná. Žalovala na zaplacení částky 65 633,38 Kč s příslušenstvím, soud jí přiznal částku 40 000 Kč s příslušenstvím, tedy 61 %. příjmení procesní úspěch žalobkyně tedy činí 22 % Náklady sestávají ze soudního poplatku 2 626 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. c) o soudních poplatcích ve znění a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle ve spojení s  bodem 5. a. t. částkou 3 180 Kč z tarifní hodnoty 51 007,95 Kč, tedy po odečtení řádných úroků, úroků z prodlení a nákladů uplatnění pohledávky, k nimž se jako k příslušenství pohledávky nepřihlíží ( druhá věta a. t.). Další složkou nákladů je náhrada za promeškaný čas na cestě z advokátní kanceláře substituta zástupkyně žalobkyně k soudu a zpět v délce 20 započatých půlhodin po 100 Kč, celkově tedy 2 000 Kč, poněvadž podle aplikace google maps je možno při zohlednění běžných dopravních komplikací přiznat požadovaných 20 půlhodin (, odst. 3 a. t.). Dále cestovné 4 417, 4464 Kč při ujeté vzdálenosti 739 km, kombinované spotřebě 5,80 l číslo km, vyhláškové ceně motorové nafty 27,20 Kč l a základní náhrady za 1 km jízdy 4,40 Kč ( , a. t., § , 4 písm. c) vyhlášky MPSV č. ). Protože je advokátka žalobkyně plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 4 270, 863744 Kč jako náhradu za DPH ( ve spojení s  druhou větou a ). Celkové náklady tedy činí 27 234 Kč, 22 % pak 5 991 Kč. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátce jako jeho zástupkyni ( ).

úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH

převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 3 180 Kč; 300 Kč;

předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 3 180 Kč; 300 Kč;

žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 3 180 Kč; 300 Kč;

účast na jednání; § 11 odst. 1 písm. h); 3 180 Kč; Kč;

7. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a III. stanovil podle části věty před středníkem , poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.