Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
16 C 9/2021-31
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní titul Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 8.692 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 4.087 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4.078 Kč od 6.2.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 4.614 Kč, úrok ve výši 3.059,88 Kč, úrok ve výši 23,72% ročně z částky 6.000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1.029,06 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 6.000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 4.087 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4.078 Kč od 6.2.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 4.614 Kč, úrok ve výši 3.059,88 Kč, úrok ve výši 23,72% ročně z částky 6.000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1.029,06 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 6.000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 8.692 Kč s úroky ve výši 3.059,88 Kč a s úroky ve výši 23,72% ročně z 6.000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení s úroky z prodlení ve výši 1.029,06 Kč a s úroky z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 6.000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel dne 12.9.2016 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o zápůjčce číslo. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Žalovaný prohlásil, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč. Žalovaný dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit poplatek ve výši 174 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 183 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 23.10.2017. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalovaný uhradila pouze částku 1.922 Kč (z toho na úrok 840 Kč, na poplatek za administrativní činnost 593,82 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso 455,18 Kč, poplatek za životní pojištění 33 Kč). Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena 11.10.2016. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 23.10.2017 řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 6.000 Kč dále úrokem ve výši 23,72% ročně a to od 24.10.2017. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 6.12.2019. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6.12.2019. Ke dni postoupení činí hodnota pohledávky 8.692 Kč sestávající se z dlužné jistiny 6.000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 606,18 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 1.944,82 Kč, dlužného poplatku za životní pojištění 141 Kč. Žalobce požaduje zaplacení částky 8.692 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému upomínku.
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 společnost právnická osoba převedl pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce a smluv o spotřebitelském úvěru specifikované v seznamu pohledávek. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v seznamu pohledávek.
Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena dne 4.2.2021. Žalovaný se v dané lhůtě nevyjádřil a na výzvu soudu nereagoval.
Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání v případě, že soud shledá, že dokládané skutečnosti jsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu vyhověno. Žalovaný se ve lhůtě dané soudem nevyjádřil, soud tedy předpokládal, že žalovaný dle § 101 odst.4 o.s.ř. vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání
V podání ze dne 29.3.2021 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměr a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalovaného (z výměru podpory, z nájemní smlouvy, z předložených dokladů SIPO) a byly zaznamenány do karty zákazníka. Současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným pracovníkem odeslány do obchodního informačního systému, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Žalovaný uvedl, že má stálý příjem ze státní podpory, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditních karet ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná (právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného uvedené v zákaznické kartě, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 tr.zákoníku).
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
V listin ě označené jako karta zákazníka žalovaný uvedl své osobní údaje – je ženatý, žije ve společné domácnosti od číslo, druh bydlení – nájemník, je veden na úřadu práce od 08.2015, finanční údaje (mzdu, státní sociální dávky, ostatní příjmy, výdaje – nájem, inkaso, výdaje domácnosti). Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalovaného z výpisu z účtu, neznámého, nájemní smlouvy, SIPA a výměru podpory. Žalovaný uvedl, že má půjčku od příjmení jméno v celkové výši 8.614 Kč, kdy splácí 820 Kč měsíčně. Zákaznická karta je dne 12.9.2016 podepsaná žalovanou a zástupcem právního předchůdce žalobce.
Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 12.9.2016 a smluvních podmínek má soud za prokázané, že dne 12.9.2016 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek ve výši 4.440 Kč. Poplatek se skládá z úroku ve výši 840 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč. Dále se žalovaný zavázal zaplatit za zařazení do pojišťovacího programu částku 174 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 10.614 Kč (zápůjčka, poplatek a životní pojištění), které žalovaný splatí v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 183 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti uvedené peněžní prostředky.
Právní předchůdce žalobce. oznámil žalovanému dopisem ze dne 6.12.2019, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce.
Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného výzvou k plnění ze dne 7.5.2020 k zaplacení pohledávky.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Dne 12.9.2016 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 6.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 4.440 Kč a pojištění 174 Kč. Žalovaný se zavázal na základě smlouvy zaplatit celkem částku 10.614 Kč v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 183 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti celou částku zápůjčky. Dle tvrzení žalobce žalovaný zaplatil ve splátkách celkem částku 1.922 Kč. Následně bylo žalovanému dopisem ze dne 6.12.2019 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.
Podle § 9 odst.1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 do 30.11.2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst.1 zák. o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015 -39).
Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně doložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. (o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.9.2018 sp.zn. 20 Cdo 3180/2018 ).
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle Směrnice 2008 /48/. Čl. 23 Směrnice vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27.3.2014 ve věci C -565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v . Fesih Kalhan – Právní rozhledy 12/2014 str. 452).
V projednávané věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Právní předchůdce žalobce vyšel (jak sám uvedl) z tvrzení žalovaného o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, aniž by jeho tvrzení objektivně ověřil relevantními doklady. Ze zákaznického listu vyplývá, že tvrzení žalovaného byla ověřena nájemní smlouvou, výměrem podpory, SIPEM a listino u, která nebyla identifikována. Z částek uvedených v měsíčním příjmu nevyplývá, které částky byly ověřeny předloženými doklady. Není zřejmé, zda uvedená částka 17.540 Kč, jsou sociální dávky nebo ostatní příjmy či příjem manželky žalovaného a zda tato částka byla ověřena a jakým dokladem. Pokud nejsou ověřené příjmy ve výši 17.540 Kč, je otázkou, zda měl žalovaný dostatek prostředků na výdaje ve výši 14.320 Kč Vedle toho soud přihlédl, že žalovaný měl ještě jednu zápůjčku u právního předchůdce žalobce (8.614 Kč), kterou splácel po 820 Kč měsíčně. Tedy měsíční splátka právnímu předchůdci žalobce činila částku 820 Kč a 732 Kč, celkem 1.552 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného zápůjčku splatit, kdy vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil. O nedostatku finančních prostředků svědčí i skutečnost, že žalovaná zaplatil pouze splátky ve výši 1.922 Kč. Podle ustanovení § 9 odst.1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 do 30.11.2016 má nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavření smlouvy, a proto soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 12.9.2016 je absolutně neplatná.
Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 6.000 Kč, kdy žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že v místě bydliště převzal v hotovosti celou částku zápůjčky. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 6.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 vydat. Podle tvrzení žalobce žalovaný zaplatil částku 1.922 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat to, oč se obohatil, tedy částku 4.078 Kč (částka poskytnutá 6.000 Kč – částka žalovaným zaplacená 1.922 Kč) a pro zbývající požadovanou částku a úroky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 4.2.2021. Nárok se stal splatným 5.2.2021 a žalovaný se dostal do prodlení od 6.2.2021. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 6.2.2021 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 15.632,34 Kč (částku 8.692 Kč + úrok 3.059,88 Kč + 2.128,90 Kč – úrok 23,72% ročně z částky 6.000 Kč od 7.12.2019 do 4.6.2021 + úrok z prodlení 1.029,06 Kč + 722,50 Kč – úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 6.000 Kč od 7.12.2019 do 4.6.2021). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 4.187,60 Kč (jistina – číslo + 109,60 Kč – úrok z prodlení ve výši 8,25% z 4.078 Kč od 6.2.2021 do 4.6.2021). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 26,8%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 73,2%. Poměr úspěchu tedy činí 46,4% ve prospěch žalovaného. Dle obsahu spisu žalovanému náklady řízení nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání dle § 202 odst.2 o.s.ř. přípustné.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.