Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
50 C 13/2021-37
Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem titul Marianem Heresem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 7 611,99 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplatit částku 7 611,99 Kč a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 503,73 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 214,66 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 270,05 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, úrok 25 % ročně z částky 4 029,65 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnut, se zamítá.
II. Nikdo z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplatit částku 7 611,99 Kč a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 503,73 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 214,66 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 270,05 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, úrok 25 % ročně z částky 4 029,65 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnut, se zamítá.</b> <b>II. Nikdo z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 7 611,99 Kč s úrokem a úrokem z prodlení.
2. Žalobkyně uvedla, že dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 15 000 Kč, a to za úplatu a úrok. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok ve výši 3 495 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6 000 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 465 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku 32 960 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad se žalovaný zavázal zaplatit v 20 měsíčních splátkách po 1 648 Kč Poslední splátku byl žalovaný povinen uhradit datum. V důsledku řádného nesplácení úvěru došlo k jeho zesplatnění, následně došlo k úhradě ve výši 500 Kč. Věřitelka postoupila svou pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně žalobou požaduje žalobou neuhrazenou jistinu ve výši 4 029,65 Kč, sjednaný úrok za dobu poskytnutí úvěru ve výši 240,40 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 1 385,26 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení případu ve výši 571,42 Kč, úhradu za možnost platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 385,26 Kč, úrok vyčíslený od datum do postoupení ve výši 4 214,66 Kč a úrok z prodlení od postoupení ve výši 1 503,73 Kč. Nadto požaduje žalobkyně úrok a úrok z prodlení od datum. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni dle smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni datum. Žalovaný byl vyzván k zaplacení naposledy předžalobní výzvou ze dne datum.
3. Žalobkyně žalobu doplnila tak, že úvěruschopnost žalovaného byla původní věřitelkou zkoumána. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr. Žalovaný sdělil, že je osoba samostatně výdělečně činná s příjmem ve výši částka, dále má jiný příjem ve výši částka měsíčně, a že výše jeho měsíčních výdajů činí částka. Použitelný měsíční příjem měl činit částka. Žalovaný uvedl, že nemá vyživovací povinnosti k dalším osobám. Údaje tvrzené žalovaným ověřila věřitelka z daňového přiznání a příjmových dokladů. Žalovaný své tvrzení stvrdil čestným prohlášením, o jehož pravdivosti neměla věřitelka důvod pochybovat.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně (uložením a následným vyvěšením sdělení na úřední desce soudu).
6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
7. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Úrok byl sjednán pevnou částkou 3 495 Kč. Ve smlouvě byla žalovanému předepsána platba úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, dále poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 465 Kč a inkasní poplatek za úhrady v hotovosti ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 32 960 Kč ve 20 splátkách po 1 648 Kč měsíčně. Smluvní pokuta je ve smlouvě zmíněna drobným písmem ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, a to za každý den prodlení.
8. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení a energie činí jen částka, náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady částka a jiné částka.
9. Z platební historie vyplývá, že žalovaný splatil celkem 25 348 Kč (v platbách od datum do datum).
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a z oznámení postoupení ze dne datum je zřejmé, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni.
11. Z předžalobní upomínky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 13 799,53 Kč (doložena včetně dokladu o odeslání, ze kterého vyplývá, že výzva byla žalovanému doručována na adresu uvedenou ve smlouvě). Žalovaný byl uvedenou upomínkou rovněž upozorněn na zesplatnění úvěru.
12. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr. Z podkladů pro soudní řízení je patrné, že v důsledku nepravidelného splácení úvěru došlo k jeho zesplatnění.
13. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po datum).
14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
18. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru musí být vykládáno tak, že nedostatek posouzení úvěruschopnosti je sankcionován absolutní neplatností úvěrové smlouvy.
19. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy číslo s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 ).
20. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39 (číslo Sb. NSS)).
21. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
22. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 číslo. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 číslo vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy číslo s. 452)).
23. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Je zřejmé, že věřitelka úvěruschopnost žalovaného zkoumala jen zcela formálně a nedostatečně. Z daňového přiznání mohla věřitelka seznat pouze příjmy za předešlý kalendářní rok. Je zřejmé, že žalovaným tvrzené měsíční náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 2 000 Kč byly jednak nepravděpodobně nízké, ale především nedoložené. Neadekvátní a nepřiměřeně nízká byla i výše tvrzených nákladů na bydlení a energie ve výši částka. Je třeba poukázat i na to, že žalobkyně netvrdí ani, že by žalovaného prověřovala v databázích příjmení či NRKI. O skutečnosti, že žalovaný úvěruschopný fakticky nebyl, svědčí i to, že soudu je z úřední činnosti známo, že v době uzavření smlouvy měl žalovaný nejméně tři exekuční řízení vedená pod sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka.
24. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že věřitelka úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala, resp. ji zkoumala pouze velmi povrchně a nedostatečně.
25. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
26. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
27. Podle § 1958 obč. zák., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
28. Vztaženo na daný případ, právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla 15 000 Kč, avšak žalovaný, jak z výše uvedeného vyplývá, dosud splatil 25 348 Kč, žádné bezdůvodné obohacení tak na straně žalovaného nevzniklo a okresní soud tak z výše uvedených důvodů žalobu zamítl v plném rozsahu.
29. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, avšak žalovanému procesní náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).