Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 25/2021-67

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem titul Davidem Mařádkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 33 195,77 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 304,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 304,15 Kč za dobu od 24. 6. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud částečně zamítá žalobu co do částky 17 891,62 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 26 854,72 Kč za dobu od 14. 6. 2019 do 23. 6. 2019 a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 550,57 Kč za dobu od 24. 6. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 304,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 304,15 Kč za dobu od 24. 6. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud částečně zamítá žalobu co do částky 17 891,62 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 26 854,72 Kč za dobu od 14. 6. 2019 do 23. 6. 2019 a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 550,57 Kč za dobu od 24. 6. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. se zdůvodněním, že žalovaná dne 1. 3. 2018 uzavřela se společností právnická osoba (dále„ původní věřitelkou“) smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v měsíčních splátkách ve výši 1 284 Kč, což nečinila řádně a celkově zaplatila pouze částku 14 695,85 Kč. Původní věřitel tudíž pohledávku podle čl. 7 písm. b) ve spojení s čl. 7 písm. b) produktových podmínek okamžitě zesplatnil ke dni 13. 6. 2019. Žalobkyně pak od původního věřitele pohledávku odkoupila, o čemž byla žalovaná informována. S ohledem na snahu předejít vymáhání pohledávky prostřednictvím právního zástupce z řad advokátů a následně i soudu požadovala žalobkyně i ve výroku II. zahrnutou položku náhrady nákladů vymáhání, spojených s uplatněním pohledávky, vypočtených dle hotových výdajů, zejména na poštovné a na interních ABC anonymizováno výdajích dle metodiky Activity-Based-Costing, ve výši 49,99 Kč. Původní věřitel před poskytnutím úvěru provedl přísně individuální posouzení úvěruschopnosti žalované způsobem, zachyceným v protokolu o ověření úvěruschopnosti.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Nepopřela tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinila je spornými ( první věta , , ve znění , dále„ ). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalované podpůrně přihlédl.

3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 1. 3. 2018 uzavřela žalovaná s původní věřitelkou smlouvu o půjčce číslo v níž se jí zavázal poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč (rámcová smlouva, návrh na uzavření smlouvy o půjčce a jeho akceptace), což učinil (výpisy z účtu žalované). Původní věřitel ověřil před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované, avšak ani přes opakovanou výzvu nepředložil konkrétní důkaz o nahlédnutí do databází BRKI, NRKI a ISIR ani o ověření konkrétních příjmů a životních nákladů žalované. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti naopak plyne, že původní věřitel analyzoval příjmy a výdaje žalované na základě údajů, jimiž vyplnila žádost o úvěr, a statistickým modelováním, nikoli na základě konkrétních a žalovanou doložených informací (protokol o ověření úvěruschopnosti, kreditní report, žádost o poskytnutí úvěru, výpis z databáze příjmení). Původní věřitel vyzval žalovanou ke splacení úvěru ve výzvě ze dne 13. 6. 2019, odeslané dne 14. 6. 2019, ve lhůtě 10 dnů od data vyhotovení výzvy (oznámení o zesplatnění pohledávky, podací arch). Původní věřitel postoupil žalovanou pohledávku žalobkyni, která mu za postoupené pohledávky zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení pohledávek (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty). Žalovaná za celou dobu na základě výše uvedené smlouvy zaplatila částku 14 695,85 Kč (transakční historie). Náklady uplatnění pohledávky žalobkyně účtuje na základě svého vlastního ceníku (ABC anonymizováno). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závažné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních provedených důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro výsledek řízení. Soud neposkytl zástupkyni žalobkyně lhůtu k označení důkazů o konkrétním posouzení úvěruschopnosti žalované, o niž požádala na jednání, poněvadž k doplnění tvrzení i důkazů stran způsobu a výsledku posouzení úvěruschopnosti ji vyzval již během přípravy jednání vedené tak, aby věc bylo možno rozhodnout na prvním jednání ( ). V této korespondenční výzvě zároveň žalobkyni výslovně upozornil na to, že v případě nesplnění výzvy na jednání udělí poučení podle a 3 , na něž bude očekávat neprodlenou reakci a že jednání neodročí. Bez ohledu na fakt, že soud není povinen žalobkyni takto předem informovat, žalobkyně tudíž měla a mohla předvídat, že na jednání zazní poučení podle I bez předchozí výzvy byla povinna přijít na jednání připravena, zvlášť pokud byla zastoupena advokátem. Již v korespondenční výzvě soud uvedl, že důkazy je třeba předložit (nikoli jen označit, viz ). Proto soud věc rozhodl již na prvním jednání. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Dne 1. 3. 2018 uzavřela žalovaná s původní věřitelkou smlouvu o půjčce číslo v níž se jí zavázal poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč, což učinil. Původní věřitel ověřil před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované, avšak ani přes opakovanou výzvu nepředložil konkrétní důkaz o nahlédnutí do databází BRKI, NRKI a ISIR ani o ověření konkrétních příjmů a životních nákladů žalované. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti naopak plyne, že původní věřitel analyzoval příjmy a výdaje žalované statistickým modelováním, nikoli na základě konkrétních, žalovanou doložených, informací. Původní věřitel vyzval žalovanou ke splacení úvěru ve výzvě ze dne 13. 6. 2019, odeslané dne 14. 6. 2019, ve lhůtě 10 dnů od data vyhotovení výzvy. Původní věřitel postoupil žalovanou pohledávku žalobkyni, která mu za postoupené pohledávky zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení pohledávek. Žalovaná za celou dobu na základě výše uvedené smlouvy zaplatila částku 14 695,85 Kč Náklady uplatnění pohledávky žalobkyně účtuje na základě svého vlastního ceníku.

5. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek z bezdůvodného obohacení ( , v prvním účinném znění, dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru ( o spotřebitelském úvěru ve znění , dále„ z. s. ú.“ o. z.). Žalobkyně totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (3 písm. b) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalované (3 písm. a) z. s. ú.). Přenechala žalované k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaná měla postupně vracet s příslušnými poplatky. Podle názoru soudu však žalobkyně nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné. Žalobkyně ani netvrdila, že by zkoumala, jaké konkrétní příjmy žalobkyně má, jaké jsou její konkrétní životní výdaje, zda s někým sdílí společnou domácnost a jaké jsou sociální poměry tohoto člověka. Důkazy o nahlédnutí do dlužnických databází pak nepředložila. Z těchto důvodů soud nepokládal posouzení úvěruschopnosti za řádné. Soud tudíž rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila pouze způsobem popsaným v předchozích dvou odstavcích. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ,„ bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“ To znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež je smlouva neplatná ( první věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti ( ve spojení s  první větou o. z. a a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014 číslo ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. . A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- právnická osoba, C číslo, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou jistiny a úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení částky 30 000 Kč tudíž žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu ( a 2 o. z.). Původní věřitel vyzval žalovanou k zaplacení již v oznámení o zesplatnění ze dne 13. 6. 2019, přičemž je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání a zde původní věřitel poskytl žalovanému lhůtu do 23. 6. 2019, pročež 3 pracovní dny uplynuly před jejím koncem a tato lhůta odpovídá zákonné lhůtě bez zbytečného odkladu“ ( o. z.). Pohledávka se tak stala splatnou 23. 6. 2019 a soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení ode dne následujícího, poněvadž pozdější počátek placení sankčních úroků by zde odporoval zásadě, že nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal (zde prodlení; viz druhá věta o. z.). Původní věřitel žalované poskytl 30 000 Kč, žalovaná splatila 14 695,85 Kč, takže rozdíl ve výši 15 304,15 Kč představuje její bezdůvodné obohacení. Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalované proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku ( ). Žalovaná se tedy dnem následujícím den splatnosti ocitla v prodlení, čímž jí vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 9,75 % ročně ( o. z. ve spojení s  ve znění ). Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni jistinu a požadovaný úrok z prodlení.

6. Výrokem II. žalobu ve zbytku zamítl. Všechny žalobkyní požadované částky představují postoupenou pohledávku až na jedinou – náklady uplatnění pohledávky podle ceníku ABC anonymizováno. Ty by představovaly pohledávku, svědčící pouze žalobkyni, protože mělo jít o její náklady podle jejího ceníku. Žalobkyně ovšem nepředložila žádný důkaz, na jehož základě by měla právo na náhradu takových nákladů vůči žalované. Žalobkyně s žalovanou žádnou smlouvu neuzavřely. Právo na náhradu oněch nákladů nevyplývá ani ze zákona, protože ustanovení § 513 o. z., podle nějž jsou příslušenstvím pohledávky i náklady spojené s jejím uplatněním, je pouze legální definicí, která nezakotvuje platební povinnost dlužníka, jako je tomu v případě ustanovení 970 o. z. s úroky z prodlení. Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve smyslu vládního se týkají jen závazků mezi podnikateli či mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky; nikoli právního vztahu podnikatel – spotřebitel. V tom případě žalobkyně jako věřitelka nese tyto náklady vymáhání své pohledávky sama.

7. Výrok III. odpovídá ustanovení , protože žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, konkrétně na méně než 50 %, pročež by byla povinna zaplatit příslušné procento nákladů žalované, které jí však podle obsahu spisu nevznikly. Proto soud rozhodl, že nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.

Nesplní-li žalovaná řádně a včas povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.