Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 35/2021-22
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem titul Davidem Mařádkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 3 986 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Soud částečně zastavuje řízení co do částky 1 762,34 Kč.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 495 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 495 Kč za dobu od 18. 7. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Soud částečně zamítá žalobu co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 495 Kč za dobu od 28. 11. 2019 do 17. 7. 2020 včetně a co do úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 2 495 Kč za dobu od 18. 7. 2020 do zaplacení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo pod variabilní symbol.
V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 334 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta titul. jméno příjmení, evidenční číslo ČAK: číslo.
Odůvodnění:
I. Soud částečně zastavuje řízení co do částky 1 762,34 Kč. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 495 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 495 Kč za dobu od 18. 7. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Soud částečně zamítá žalobu co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 495 Kč za dobu od 28. 11. 2019 do 17. 7. 2020 včetně a co do úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 2 495 Kč za dobu od 18. 7. 2020 do zaplacení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] pod [variabilní symbol]. V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 334 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [titul]. [jméno] [příjmení], evidenční číslo ČAK: [číslo].
1. Předmětem řízení byl na základě žaloby podané dne 29. 7. 2020 požadavek na zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. jako nesplacené jistiny úvěru na základě smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba
2. Žalobkyně vzala před zahájením jednání žalobu částečně zpět co do částky 1 762,34 Kč odpovídající smluvní pokutě, kapitalizovanému úroku z prodlení a poplatku za poskytnutí úvěru. Proto soud řízení výrokem I. částečně zastavil (§ 96 odst. 1 , odst. 2 první věta, odst. 3 první věta, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění zákona č. 191/2020 Sb. , dále„ o. s. ř. “).
3. Soud založil rozsudek především na tomto skutkovém stavu. právnická osoba uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. smlouvy o úvěru číslo na jejímž základě na její bankovní účet dne 20. 4. 2018 převedla částku 2 500 Kč. Pohledávku postoupila žalobkyni, která jí za ni zaplatila smluvenou úplatu a postoupení pohledávky oznámila žalované. Advokát žalobkyně dne 10. 7. 2020 poslal žalované předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení do dne 17. 7. 2020. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalované.
4. Soud případ právně kvalifikoval jako závazek z bezdůvodného obohacení (§ 2991n zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění zákonů č. 460/2016 Sb. a číslo Sb., dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru (§ 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v prvním účinném znění ve spojení s § 2395n o. z.). Původní věřitel totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupoval jako podnikatel (§ 421 odst. 1 o. z.), což naopak neplatilo o žalované (§ 419 o. z.). Přenechal žalované k dočasnému užívání určitou částku, kterou mu žalovaná měla později vrátit s příslušenstvím. Žalobkyně však neprokázala, že by původní věřitel splnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 první věty z. s. ú. Soud tudíž vyšel z negativní skutkové domněnky, že úvěruschopnost posouzena nebyla. To znamená, že úvěr neměl být poskytnut (§ 86 odst. 1 druhá věta z. s. ú.), pročež je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 první věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 první větou o. z. a čl. 8 odst. 1 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014 číslo ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 , a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 . A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, anonymizováno právnická osoba, anonymizováno číslo, v němž právě v reakci na ustanovení z. s. ú. zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele.
5. Žalobkyně nabyla žalovanou pohledávku postoupením podle § § číslo a číslo odst. 1 ve spojení s § 1887 o. z., ačkoli nešlo o pohledávku ze smlouvy, nýbrž z bezdůvodného obohacení. Původní věřitel postoupení žalované oznámil ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z. a zástupce žalobkyně ji vyzvala zaplacení celkové dlužné částky. Žalovaná se dostala do prodlení ve smyslu § 1968 první věty o. z. a věřiteli vznikl též nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění nařízení č. 434/2017 Sb. Otázkou je, odkdy. Vzhledem k tomu, že soud posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, neplatí pro splatnost pravidla v ní smluvená. Podpůrně platí § 1958 odst. 2 o. z., podle nějž„ neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Advokát žalobkyně odeslal žalované výzvu k zaplacení s kontaktními údaji nutnými ke splnění dluhu doporučeně dne 10. 7. 2020 se lhůtou k zaplacení do 17. 7. 2020. Je obecně známo, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 15. 7. 2020. To znamená, že 17. 7. 2020 v 0:00 byla pohledávka splatná a od 18. 7. 2020 byla žalovaná v prodlení. Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalované proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla 2 500 Kč, žalobkyně požadovala 2 495 Kč a soud byl jejím návrhem vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Proto jí výrokem II. přisoudil jistinu žalované pohledávky s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně od prvního dne prodlení podle předžalobní výzvy a ve zbytku žalobu výrokem III. zamítl.
6. Výrok IV. odpovídá Položkám 2 odst. 2 a 1 odst. 1 písm. a) přílohy zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění zákona č. 182/2018 Sb. (dále„ z. s. p.“). Žalobkyně totiž navrhla vydání elektronického platebního rozkazu, což se nestalo. Proto jí posléze vznikla povinnost doplatit částku 600 Kč jako rozdíl mezi částkou 1 000 Kč (Položka 1 odst. 1 písm. a) z. s. p.) a již zaplacenou částkou 400 Kč. Jde o doplatek poplatku za řízení jako takové (§ 1 písm. a) z. s. p.), jehož poplatnicí je žalobkyně (§ 2 odst. 1 písm. a) z. s. p.) a který se stává splatným až na základě příslušného rozhodnutí (§ 4 odst. 1 písm. j) z. s. p.). Soud žalobkyni k zaplacení uložil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 7 odst. 1 druhou větou z. s. p.
7. Výrok V. odpovídá ustanovení § 142a odst. 1 , § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 první větě o. s. ř. o. s. ř. , protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném prvním zmíněným ustanovením žalovanému odeslala předžalobní upomínku, byla ve sporu převážně úspěšná a protože svůj částečný neúspěch zavinila sama částečným zpětvzetím žaloby. I s úroky žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení rozsudku celkovou částku 4 550,18 Kč, přisouzeno jí bylo 2 648,13 Kč, tedy 58 %. Žalobkyně tudíž byla na 58 % úspěšná a na 42 % neúspěšná. Její čistý procesní úspěch tak činí 16 %. Proto má právo na náhradu 16 % účelně vynaložených nákladů. Soud do míry úspěchu započítal i úroky a úroky z prodlení vyčíslené ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Pro určení míry úspěchu není právní rozdíl mezi jistinou a příslušenstvím podstatný. Jde zkrátka o částky, jejichž zaplacení se žalobkyně domáhá. Právní řád neobsahuje v této souvislosti ustanovení podobné pravidlům výpočtu mimosmluvní odměny advokáta, vyměření soudního poplatku či určení, zda jde o tzv. bagatelní spor, jež zakazují přihlížet k příslušenství pohledávky. Zároveň je objektivně možné úroky ke dni vyhlášení rozsudku kapitalizovat. Proto je třeba je zohlednit v rozhodnutí o nákladech řízení. Ty sestávají ze soudního poplatku 1 000 Kč podle výše uvedených ustanovení a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby do žaloby včetně soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. a) – c), bodu 1., paušální náhradu hotových výdajů do žaloby včetně podle § 14b odst. 1 písm. a) – c) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud zde aplikoval sníženou, nikoli plnou sazbu odměny a náhrady, protože je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyně opakovaně podává žaloby na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech lišících se zpravidla jen osobou dlužníka, výší dluhu a daty splatnosti, přičemž jde o právní vztahy mezi podnikatelem a spotřebitelem, skutkově i právně jednoduché, kdy navíc žalobkyně není původní věřitelkou, nýbrž postupnicí. Soud nepřiznal náklady za doplnění žaloby na výzvu ze strany soudu, protože příslušná skutková tvrzení, důkazní návrhy a právní argumenty měla správně obsahovat již žaloba. Za výzvu k plnění soud nepřiznal poloviční sazbu, protože z textu, smyslu i účelu § 14b a. t. jasně vyplývá, že tam zakotvené snížené sazby jsou již definitivními, sníženými sazbami. Protože je advokát žalobkyně společníkem společnosti založené za účelem výkonu advokacie, která je plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 189 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb. ) 100 % nákladů tedy činí 2 089 Kč, 16 % pak 334 Kč. Žalovaná má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů
převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 200 Kč; 100 Kč
předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč
žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč
8. lhůty k zaplacení ve výrocích II. a V. soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li účastníci povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.