Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 88/2021-26

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem titul Davidem Mařádkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Soud zamítá žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 8 000 Kč od 10. 11. 2018 do zaplacení ve výši 9 %.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Soud zamítá žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 8 000 Kč od 10. 11. 2018 do zaplacení ve výši 9 %. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky specifikované výrokem I. jako postoupené pohledávky z nesplaceného úvěru včetně příslušenství, poskytnutého žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále„ původní věřitelka“), na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne 10. 10. 2018. Původní věřitelka před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalovaného způsobem, zachyceným v kartě klienta.

2. Soud založil rozsudek především na tomto skutkovém stavu. Původní věřitelka s žalovaným dne 10. 10. 2018 uzavřela smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 8 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Před poskytnutím úvěru posoudila jeho úvěruschopnost, aniž by ověřila, jak dlouho působí u svého zaměstnavatele a zda se nenachází ve zkušební či výpovědní době, zda má jiné dluhy a jaké konkrétní pravidelné životní výdaje vynakládá. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z nějž by vyplynulo, že by kterákoli výzva k zaplacení žalované částky došla do dispoziční sféry žalovaného, ať už v podobě důkazu o dojití, nebo alespoň odeslání, přestože ji soud v rámci přípravy jednání výslovně vyzval, aby předložila důkaz o odeslání předžalobní výzvy a poučil ji, že pokud výzvu nesplní, na jednání ji poučí podle , , ve znění zákona číslo Sb. (dále„ “) a bude očekávat její neprodlenou reakci s tím, že jednání neodročí. Skutková zjištění z ostatních důkazů nebyla vzhledem k níže podané právní kvalifikaci právně relevantní pro výsledek řízení.

3. Žalobkyně v reakci na výše zmíněné korespondenční poučení uvedla, že se omlouvá z jednání, že skutkový stav byl jasně prokázán a že pokud soud potřebuje doložit důkazy či objasnit skutková tvrzení, doloží je žalobkyně písemně. Soud takové doplnění považoval za nutné a žalobkyni vyzval, ta nicméně na jeho výzvu nereagovala. Proto nařídil jednání, k němuž se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, čímž se připravili o poučení ve smyslu a 3 Soud pak případ projednal v jejich nepřítomnosti ( a 3 ) a s ohledem na fakt, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani důkazní ve vztahu ke splatnosti žalované pohledávky, žalobu zamítl. Na okraj soud podotýká, že nebyl povinen k výše uvedené korespondenční výzvě. Za obsah žaloby a kvalitu důkazů totiž odpovídá žalobkyně.

4. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek z bezdůvodného obohacení ( , ve znění , dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru ( o spotřebitelském úvěru ve znění , dále„ z. s. ú.“ o. z.). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (3 písm. b) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalovaném (3 písm. a) z. s. ú.). Splnila svou povinnost přenechat žalovanému k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaný měl postupně vracet. Podle názoru soudu však původní věřitelka nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné, poněvadž vůbec neověřila klíčové skutečnosti popsané v bodě 2. odůvodnění. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ,„ bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“ To znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež je smlouva neplatná ( první věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti ( ve spojení s  první větou o. z. a a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014 číslo ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. . A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- právnická osoba, C číslo, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou jistiny a úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení částky 8 000 Kč tudíž žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu ( a 2 o. z.).

5. Ustanovení o bezdůvodném obohacení neobsahují pravidlo o splatnosti obohacení. Proto platí § 1 958 odst. 1 o. z., podle nějž,„ neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Výzva k plnění předvídaná tímto ustanovením je adresovaným právním jednáním, které musí dojít do dispoziční sféry žalovaného dlužníka tak, aby měl objektivní možnost se s výzvou seznámit. Žalobkyně však dojití neprokázala. Neunesla tudíž důkazní břemeno k tvrzení, že žalovaného právně účinným způsobem vyzvala k zaplacení. Pouhá výzva je totiž pouze důkazem o své existenci, nikoli o odeslání, tím méně o dojití žalovanému. Žalobkyní předložený dokument, který má zřejmě obsahovat SMS zprávy odeslané žalovanému, není v tomto směru věrohodným důkazem, protože postrádá jakýkoli autentizační prvek a není z něj zřejmě, jakých účastnických čísel ani jaké smlouvy se týká. Proto soud vyšel z negativní skutkové domněnky, že žalovaný adresně vyzván nebyl. Žalovaná pohledávka se tedy nestala splatnou, pročež soud žalobu zamítl.

6. Žalovaný měl v řízení plný úspěch, pročež by proti žalobkyni měl právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však žádné nevznikly. Proto soud výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).