Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 310/2020-32
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr Petrou Pipkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí údaje o zástupci
pro 1 216 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 216 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 216 Kč od 28. 1. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 216 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 216 Kč od 28. 1. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 1 216 Kč s příslušenstvím jako nezaplaceného jízdného za jízdu žalovaného vlakovou linkou číslo společnosti právnická osoba, IČO, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a přirážky k jízdnému na základě potvrzení o nedodržení smluvních přepravních podmínek ze dne datum.
2. Opatrovnice žalovaného jméno příjmení k žalobě uvedla, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti, že trpí paranoidní schizofrenií s postpsychotickým defektem osobnosti. Dále při jednání konaném dne datum uvedla, že žalovaný pobírá invalidní důchod 6 500 Kč měsíčně.
3. Z provedených důkazů soud zjistil, že se žalovaný přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, a to dne datum vlakovou linkou číslo mezi stanicemi obec hl. n. a obec hl. n.. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou a jízdné ani přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného 216 Kč vyplývá z žalobkyní předloženého tarifu její právní předchůdkyně a výše přirážky k jízdnému 1 000 Kč vyplývá z žalobkyní předložených smluvních přepravních podmínek. Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne datum a datum postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným přes právnická osoba anonymizována tři slova číslo na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem k úhradě žalované částky.
Anonymizovaný odstavec
5. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně postoupený nárok podle ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.“) z platně a účinně uzavřené smlouvy o přepravě osob podle ustanovení § 2550 a násl. o. z. V souladu s ustanovením § 37 odst. 5 , 6 zákona č. 266/1994 Sb. , o drahách, vyhláškou č. 175/2000 Sb. , o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a v souladu se smlouvou o přepravě vzniklo žalobkyni právo na úhradu dlužného jízdného ve výši 216 Kč a na úhradu přirážky k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Předmětná smlouva o přepravě osob je platná i přes prokázané onemocnění žalovaného a přes omezení svéprávnosti žalovaného. Žalovaný je omezen mimo jiné tak, že může disponovat částkou do 500 Kč měsíčně. Žalovaný tak mohl uzavřít smlouvu o přepravě osob, kde cena přepravy nepřesáhla částku 500 Kč. Ze stejného důvodu tak žalovaný byl způsobilý pochopit svoji povinnost jízdné ve výši 216 Kč zaplatit. Jelikož jízdné nezaplatil, tak má žalobkyně nárok i na přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Soud pro úplnost uvádí, že v uvedené věci se jedná o nárok ze smlouvy o přepravě osob, nikoliv o nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla službu žalovanému na základě platně uzavřené smlouvy tj. na základě platného právního důvodu, a tudíž se nejedná o bezdůvodné obohacení podle § 2991 o.z. Jelikož žalovaný netvrdil a neprokázal, že dlužnou částku žalobkyni uhradil, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo podle ustanovení § 1970 o. z., ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z přisouzené částky ode dne následujícího po sepsání potvrzení o nedodržení smluvních přepravních podmínek, tj. od datum do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit žalovanou částku do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 150 o. s. ř. o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Ve věci byla plně úspěšná žalobkyně, a tudíž by jí náležela náhrada nákladů řízení. V okolnostech této projednávané věci ovšem soud spatřuje důvody hodné zvláštního zřetele tak, jak je chápe ustanovení § 150 o.s.ř. K tomuto soud uvádí právní názor Nejvyššího soudu vyjádřený v jeho rozhodnutí ze dne 29. 8. 2018 sp. zn. 33 Cdo 1529/2017 :„ Za důvody zvláštního zřetele hodné se považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého (zvažováno může být i jen částečné nepřiznání těchto nákladů). Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu, než účastníku druhému, okolnosti další.“ Těmito důvody v projednávané věci jsou zejména zavážené a trvalé onemocnění žalovaného a skutečnost, že příjem žalovaného činí pouze invalidní důchod ve výši 6 500 Kč měsíčně. Žalovaný je navíc t.č. umístěn v ochranném léčení v PNJ, a nemůže si tak zajistit ani zvýšení příjmu např. z brigádnickou prací. Z těchto důvodů tak soud rozhodl podle § 150 o.s.ř. a nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.