Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
3 C 183/2019-70
Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu Mgr Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem titul. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 118.832 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 62.951 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 62.951 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 55.751 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19.085,65 Kč, úroku ve výši 19,312 % ročně z částky 118.702 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8.185,99 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 55.751 Kč od datum do zaplacení, dále částky 130 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,18 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 130 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 1.830 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce titul. jméno příjmení, anonymizováno.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 62.951 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 62.951 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 55.751 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19.085,65 Kč, úroku ve výši 19,312 % ročně z částky 118.702 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8.185,99 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 55.751 Kč od [datum] do zaplacení, dále částky 130 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,18 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 130 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 1.830 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno].
1. Žalobou doručenou soudu dne datum, ve znění jejího doplnění ze dne datum, domáhá se žalobce po žalovaném zaplacení částky 118.832 Kč s příslušenstvím, účelně vynaložených nákladů ve výši 130 Kč a náhrady nákladů řízení. Učinil tak s odůvodněním, že dne datum byla mezi účastníky řízení uzavřena Úvěrová smlouva č. spisová značka, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 204.949 Kč za účelem zaplacení kupní ceny předmětu financování - motorového vozidla. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 19,312235 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr žalobci uhradit v 72 měsíčních splátkách po 4.822 Kč, splatných vždy do 23. dne v kalendářním měsíci, se splatností první splátky dne datum a poslední splátky dne datum Celkem měl žalovaný uhradit částku 347.184 Kč Součástí smlouvy se staly Úvěrové podmínky, jejichž převzetí žalovaný podpisem smlouvy stvrdil. Žalobce řádně prověřil schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě informací získaných od žalovaného a z databází příjmení a NRKI. Bylo vycházeno z toho, že žalovaný pravidelně hradí pouze jeden úvěr, má příjem 20.000 Kč, výdaje 2.000 Kč, byla odečtena částka životního minima jedince 3.140 Kč a měsíční splátka poskytnutého úvěru. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu uhradil částku 65.646 Kč, která byla v části 62.686 Kč alokována na 1. až 13. splátku úvěru a v části 2.960 Kč na poplatky za zaslané upomínky. Žalovaný se do prodlení s hrazením úvěrových splátek dostával již od třetí splátky. Splátky číslo až 16 nebyly žalovaným uhrazeny vůbec. Proto žalobce dle bodu 11 Úvěrových podmínek úvěr zesplatnil ke dni datum, což bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem ze dne datum, zaslaným mu doporučeně dne datum. Ke dni zesplatnění činil dluh žalovaného částku 202.314 Kč skládající se z dlužných splátek do data zesplatnění úvěru ve výši 14.466 Kč (14. až 16. splátka), úroku ve výši 2.660 Kč, nesplacené jistiny úvěru, kterou měl žalovaný uhradit po zesplatnění úvěru, ve výši 177.068 Kč, poplatků za upomínky ve výši 500 Kč, nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 7.620 Kč, které sestávají ze žalobcem uhrazeného poplatku externí agentuře, která jako zmocněná osoba žalovanému odebrala vozidlo, a účelně vynaložených nákladů ve výši 360 Kč Ani po zesplatnění úvěru a výzvě k úhradě dluhu žalovaný svůj závazek vůči žalobci neuhradil. Proto byl vyzván k odevzdání vozidla, kterým byl úvěr zajištěn. Zajištění vzniklo podpisem Smlouvy o zajišťovacím převodu práva obsažené přímo ve smlouvě o úvěru. Prodejem vozidla (dne datum) byla získána částka 87.000 Kč. Tato částka byla použita na náklady spojené s prodejem vozidla ve výši 3.388 Kč, poplatek externí agentury ve výši 7.260 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 360 Kč, sankce za prodlení ve výši 500 Kč, úrokové dorovnání ve výši 2.660 Kč, dlužné splátky do zesplatnění ve výši 14.466 Kč a nesplacenou jistinu ve výši 58.366 Kč. Žalobce po žalovaném nárokuje jistinu po zesplatnění ve výši 118.702 Kč s úrokem ve výši 19, 312 Kč % ročně z této částky od datum do zaplacení (do dne datum požadovaného v kapitalizované podobě), se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od datum do zaplacení (do dne datum požadovaného v kapitalizované podobě) a účelně vynaložené náklady 130 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od datum do zaplacení (do dne datum požadovaného v kapitalizované podobě). Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.
3. Žalobce byl ve smyslu ust. § 114a o.s.ř. v rámci přípravy jednání soudem vyzván (usnesením ze dne datum), aby doplnil skutková tvrzení mimo jiné tak, že specifikuje, jakým konkrétním způsobem byla prověřena schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy, s tím, že obecná tvrzení stran této skutečnosti jsou nedostačující, a předložil všechny listin y, na jejichž základě prověřil schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy. Žalobce byl poučen, že je ve smyslu ust. § 101 odst. 1 o.s.ř. povinen vylíčit všechny významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 o.s.ř. ), tj. na podporu všech svých tvrzení je povinen označit a předložit soudu důkazy, přičemž nerespektování těchto povinností může vést k zamítnutí žaloby, popř. její části pro neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne datum, v němž proces posouzení úvěruschopnosti popsal, a k němuž připojil listin y na podporu tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla z jeho strany prověřena pečlivě a řádně.
4. Při jednání dne datum po provedeném dokazování byl žalobce vyzván podle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. k označení důkazů potřebných k prokázání jeho tvrzení, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru řádně a pečlivě posoudil úvěruschopnost žalovaného a zároveň byl poučen o následcích nesplnění této výzvy (tj. že soud posoudí nárok žalobce jako bezdůvodné obohacení z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru). V reakci na toto poučení žalobce uvedl, že jiné listin y než již předložené žalobce k prokázání svého tvrzení k dispozici nemá. Navrhl, ať je nárok žalobce posouzen jako bezdůvodné obohacení a žalovaný je zavázán uhradit žalobci částku 62.951 Kč (jistina úvěru 204.949 Kč plus náklady vzniklé v souvislosti s odebráním a prodejem vozidla ve výši 3.388 Kč a 7.260 Kč mínus plnění žalovaného ve výši 65.646 Kč a částka získaná prodejem vozidla ve výši 87.000 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti v předžalobní výzvě, tj. od datum do zaplacení, ve zbytku nároku nechť soud rozhodne věcně.
5. Soud provedl dokazování níže uvedenými listinami, z nichž byly zjištěny následující skutečnosti:
6. Z Úvěrové smlouvy č. spisová značka, Souhlasu se zpracováním osobních údajů, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkového kalendáře a Úvěrových podmínek platných od datum bylo zjištěno, že mezi žalobcem (v zastoupení zprostředkovatelem právnická osoba) a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 204.949 Kč, a to za účelem zaplacení kupní ceny motorového vozidla anonymizována dvě slova. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 19,312235 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr žalobci uhradit v 72 měsíčních splátkách po 4.822 Kč, splatných vždy do 23. dne v kalendářním měsíci, se splatností první splátky dne datum a poslední splátky dne datum Celkem měl žalovaný uhradit částku 347.184 Kč. V článku 6 úvěrové smlouvy byla mezi účastníky řízení uzavřena Smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k předmětu financování úvěrem.
7. Z Matričního listu klienta ze dne datum a úvěrové zprávy (výpis z databáze NRKI) bylo zjištěno, že v době uzavření úvěrové smlouvy měl žalovaný jeden existující spotřební nebankovní úvěr s výší měsíční splátky 830 Kč, s tím, že k úhradě zbývalo na tento úvěr uhradit ještě 1.660 Kč, datum ukončení bylo stanoveno na den datum. V matričním listu, který žalovaný podepsal, jsou uvedeny údaje vztahující se k jeho zaměstnání (zaměstnanec - doba určitá, právnická osoba, pozice: provozní pracovníci ve službách a obchodě), finanční situaci (čistý měsíční příjem 20.000 Kč, měsíční výdaje domácnosti 2.000 Kč), osobním poměrům atd. (druh bydlení: u rodičů, rodinný stav: svobodný, počet osob ve společné domácnosti: 3).
8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad, saldokonta úvěrové smlouvy ke dni datum a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou zaplatil částky v souhrnné výši 65.646 Kč. Žalovaný přestal úvěr splácet od 14. splátky.
9. Z Kupní smlouvy uzavřené dne datum mezi příjmení jméno, spol. s r.o. a právnická osoba a faktur - daňových dokladů číslo ze dne datum a číslo ze dne datum bylo zjištěno, že vozidlo anonymizována dvě slova bylo zpeněženo za částku 87.000 Kč a náklady spojené s odebráním a zpeněžením tohoto vozidla činily částku 7.260 Kč a částku 3.388 Kč.
10. Dopisem ze dne datum, odeslaným doporučeně dne datum, žalobce oznámil žalovanému, že úvěr byl z důvodu jeho dlouhodobého nehrazení zesplatněn. Dále žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky 202.314 Kč, kterou v připojené kalkulaci co do jednotlivých položek jí tvořících specifikoval, do 14 dnů s tím, že pokud nebude ve stanovené lhůtě zaplacena, bude přistoupeno k odprodeji vozidla.
11. Oznámením ze dne datum, předaným k poštovní přepravě dne datum, žalobce žalovaného informoval o prodeji vozidla a vyzval ho k zaplacení aktuálně dlužné částky 119.975,94 Kč do 14 dnů.
12. Předžalobní upomínkou ze dne datum, danou k poštovní přepravě dne datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do datum, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání.
13. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:
14. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 204.949 Kč za účelem zaplacení kupní ceny motorového vozidla anonymizována dvě slova. Žalovaný žalobci na poskytnutý úvěr zaplatil celkem 65.646 Kč. Jelikož žalovaný nehradil úvěrové splátky řádně a včas, když od 14. splátky nezaplatil na úvěr ničeho, žalobce úvěr ke dni datum zesplatnil. Po zesplatnění úvěru přistoupil žalobce k odprodeji vozidla žalovaného příjmení jméno za částku 87.000 Kč Náklady spojené s odebráním a zpeněžením vozidla na straně žalobce činily 3.388 Kč a 7.260 Kč. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla žalobcem před uzavřením smlouvy prověřována, avšak naprosto nedostatečně.
15. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník ), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
16. Podle ust. § 420 odst. 1 občanského zákoníku , kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
17. Podle ust. § 1810 občanského zákoníku , ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.
18. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku , smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.
19. Podle ust. § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
20. Podle ust. § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Podle ust. § 576 občanského zákoníku , týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
22. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
24. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
26. Podle ust. § 1968 věta první občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
27. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
28. Po provedeném dokazování, z něj zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná pouze částečně.
29. Žalobce má v řízení povinnost tvrdit všechny rozhodné skutečnosti vztahující se k uplatněnému nároku (břemeno tvrzení) a navrhovat/označovat/předkládat k jejich prokázání důkazy (břemeno důkazní). Pokud tak neučiní ani přes výzvu a poučení soudu dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. , vystavuje se nebezpečí neúspěchu ve sporu, tedy zamítnutí žaloby (zcela či zčásti) pro neunesení břemene tvrzení či důkazního. Vzhledem k tomu, že tvrzení žalobce stran prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy nebyla předloženými a k důkazu provedenými listinami prokázána, vyzval soud žalobce dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. k označení/navržení/předložení důkazů k jejich prokázání a současně mu poskytl poučení o následcích nesplnění této výzvy. V reakci na výzvu soudu žalobce uvedl, že jiné důkazy než soudem provedené nemá k dispozici.
30. Jak vyplývá z citovaných zákonných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru ještě před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to získáváním nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele, z databáze či jiných zdrojů. V případě negativního výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nesmí poskytovatel úvěr poskytnout. Jestliže poskytovatel úvěru svoji povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele nesplní a následně dojde k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, stává se takto uzavřená smlouva smlouvou neplatnou, a to absolutně, dle ust. § 588 občanského zákoníku .
31. Soud si je vědom toho, že předmětné ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění příjmů, dosavadního dluhového zatížení klienta a jeho podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení.
32. Judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či v poměrech exekučních usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 ) a Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ) přikládá v posledním období podstatný význam právě zjištění věřitele, v jaké finanční situaci byl dlužník v době podepsání smlouvy o úvěru a do jaké míry s ní byl věřitel obeznámený a zda po dlužníkovi požadoval osvědčení jeho úvěruschopnosti, neboť věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele. Ústavní soud v tomto směru výslovně dovodil, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, neboť nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli“. Jinak řečeno v případě, že bude v rámci nalézacího řízení zjištěno, že poskytovatel úvěru řádným způsobem nezjišťoval schopnost žadatele o úvěr dostát převzatým závazkům, či případně si řádně neověřil povinným subjektem tvrzené a případně i dokladované skutečnosti, potom si ochranu, která je mu jinak ústavo u a procesními předpisy dána, nezasluhuje. Uvedené prioritní hledisko jsou tak obecné soudy povinny při svém rozhodování posuzovat a při jeho naplnění z něho činit odpovídající závěry. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně dovodil, že je neakceptovatelné, aby se dostávalo případné soudní ochrany subjektům (zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům), které evidentně poškozují práva svých klientů.
33. V daném případě žalobce předložil soudu listin y, které si před uzavřením smlouvy o úvěru pro splnění svých povinností jako poskytovatele spotřebitelského úvěru k prověření úvěruschopnosti žalovaného opatřil, a to výpis z databáze NRKI a Matriční list klienta. Z těchto listin bylo zjištěno pouze to, že v době uzavření úvěrové smlouvy měl žalovaný jeden existující spotřební nebankovní úvěr s výší měsíční splátky 830 Kč, kdy k jeho úplnému uhrazení zbývalo 1.660 Kč a datum ukončení bylo stanoveno na den datum, a že žalovaný je dle svého prohlášení svobodný, bydlí u rodičů, je zaměstnán na dobu určitou u právnická osoba, jeho čistý měsíční příjem činí 20.000 Kč a měsíční výdaje domácnosti 2.000 Kč. Údaje prohlášené a podepsané žalovaným v matričním listu nebyly nikterak doloženy (např. potvrzením zaměstnavatele o příjmech za určité časové období, doklady ohledně nákladů spojených s bydlením, bankovními výpisy z účtu žalovaného, z nichž by byly patrny pohyby za určitý časový úsek předcházející poskytnutí úvěru a z něhož by mohl být činěn úsudek stran disponibilních peněžních prostředků žalovaného, apod.). Pokud si žalobce (resp. jím pověřený zprostředkovatel úvěru) informace týkající se poměrů žalovaného, z nichž by bylo možno učinit objektivní závěr, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr řádně splácet, v dostačující míře neověřil, tj. nevyžádal si od žalovaného patřičné doklady, a spoléhal se na pouhá tvrzení žalovaného, která lze minimálně ve vztahu k jeho pravidelným výdajům (2.000 Kč měsíčně) zhodnotit jako neodpovídající realitě až účelová, je nutno učinit závěr, že žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobce posoudil úvěruschopnost žalované naprosto formálně, bez dostatečných podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného zkoumána (a s kladným výsledkem) byla.
34. Žalobce tedy neunesl břemeno důkazní, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Tento závěr soudu má pak za následek, že smlouva o úvěru ze dne datum je absolutně neplatná. S ohledem na uvedený závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru v části, ve které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 204.949 Kč, posuzoval soud platnost zbývající části smlouvy ve vztahu k nároku žalobce na zaplacení úroků a poplatků. Podle ust. § 576 občanského zákoníku platí, že neplatná část právního jednání je oddělitelná od zbývající části, pokud tato zbývající část může sama o sobě obstát, tj. pokud sama splňuje předpoklady nezbytné pro vznik a platnost právního jednání. V daném případě se jedná o nároky na zaplacení příslušenství dluhu v širším slova smyslu (úroku z úvěru, poplatků spojených s vymáháním), které odvozují svůj vznik a existenci od samotného nároku na zaplacení úvěru. V případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroků sdílí jeho osud. V případě nároku na poplatky soud dospěl k závěru, že i v této části je smlouva neplatná, když je zřejmé, že smluvní strana, která nezpůsobila její neplatnost (v tomto případě žalovaný), by takovéto právní jednání neučinila i bez jeho neplatné části.
35. Soud má zá prokázané, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 204.949 Kč a dále, že v souvislosti s odebráním a zpeněžením předmětu financování vynaložil celkem 10.648 Kč. Žalovaný ke dni podání žaloby zaplatil žalobci z titulu předmětné smlouvy o úvěru 65.646 Kč (formou zaplacených splátek) a dále 87.000 Kč (částka získaná zpeněžením předmětu financování). Právní jednání, které je absolutně neplatné, je neplatné již od počátku a smluvní strany jsou si povinny vrátit poskytnuté plnění. S ohledem na vyslovenou absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru tak plnění, které si žalobce a žalovaný mezi sebou poskytli, představuje plnění z neplatného právního jednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Konkrétně se tedy jedná o povinnost žalovaného vydat žalobci částku v celkové výši 215.597 Kč oproti povinnosti žalobce vydat žalovanému částku v celkové výši 152.646 Kč. Soud proto výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 62.951 Kč, a to včetně úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od datum, tj. ode dne následujícího po dni, který žalobce stanovil jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě, neboť tato výzva se dle předložených listinných důkazů prokazatelně dostala (nebo se dostat mohla) do sféry dispozice žalovaného, do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba výrokem II. jako nedůvodná zamítnuta.
36. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce po žalovaném požadoval zaplacení částky v celkové výši 118.832 Kč s příslušenstvím, přičemž úspěšný byl pouze ohledně částky 62.951 Kč s příslušenstvím, tedy v rozsahu 53 %. Naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu 47 %. Žalobci tak přísluší 6 % z plné náhrady jím účelně vynaložených nákladů řízení. Tato sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 4.754 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 25.738 Kč, při jejichž výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, konkrétně dle ust. § 7 bod 5 , dle kterého činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby částku ve výši 5.680 Kč (z tarifní hodnoty 118.832 Kč), dále z ust. §§ 11 , 13 a 14 advokátního tarifu. Zástupce žalobce má nárok na odměnu za 3 úkony právní služby v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, návrh na zahájení řízení, účast při jednání soudu dne datum) a za 1 úkon právní služby v poloviční výši (jednoduchá předžalobní výzva k plnění) v celkové výši 19.880 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 1.200 Kč za 4 úkony právní služby po 300 Kč úkon odpovídající provedeným úkonům právní služby (viz odměna), náhradu cestovních výdajů ve výši 124 Kč (odpovídající 1/3 těchto celkových výdajů z důvodu účasti zástupce žalobce u 3 po sobě jdoucích jednáních u téhož soudu) za cestu zástupce žalobce z obec do Vyškova a zpět dne datum dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. , o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad (při průměrné spotřebě 3,4 l /100 km vozidla dle předloženého technického průkazu, ceně motorové nafty dle příslušné vyhlášky ve výši 27,20 Kč, sazbě základní náhrady za používání silničního motorového vozidla ve výši 4,40 Kč/km jízdy a vzdálenosti obec - Vyškov (2x tam a zpět), celkem anonymizováno km), dále náhradu za promeškaný čas ve výši 67 Kč (odpovídající 1/3 této celkové náhrady z důvodu účasti zástupce žalobce u 3 po sobě jdoucích jednáních u téhož soudu) dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) , odst. 3 advokátního tarifu (ve výši 2 x 100 Kč za 2 započaté půlhodiny času stráveného na cestě zástupce žalobce z obec k soudu ve Vyškově a zpět, tj. ve výši 200 Kč), a DPH ve výši 21 % z odměny, náhrad a cestovného, které je advokát, který je plátcem DPH, povinen odvést dle zvláštního zákona (zákon o DPH), tj. z částky 21.271 Kč, ve výši 4.467 Kč. Žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu 6 % z částky 30.492 Kč, tj. ve výši 1.830 Kč.
37. Dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.