Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 372/2020-29
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní titul Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 5.993 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 3.500 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3.500 Kč od 1.1.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 2.493 Kč, úrok ve výši 2.193,58 Kč, úrok ve výši 20,98% ročně z částky 4.000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 835,41 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 4.000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 3.500 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3.500 Kč od 1.1.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 2.493 Kč, úrok ve výši 2.193,58 Kč, úrok ve výši 20,98% ročně z částky 4.000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 835,41 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 4.000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 5.993 Kč s úroky ve výši 2.193,58 Kč a s úroky ve výši 20,98% ročně z 4.000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení s úroky z prodlení ve výši 835,41 Kč a s úroky z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 4.000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 12.7.2016 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o zápůjčce číslo. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Žalovaná prohlásila, že před uzavřením smlouvy poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 4.000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 364 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.200 Kč. Žalovaná dále zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázala zaplatit poplatek ve výši 129 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 43 týdenních splátkách po 151 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 9.5.2017. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalovaná uhradila pouze částku 500 Kč (z toho na úrok 364 Kč, na poplatek za administrativní činnost 12,36 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso 111,64 Kč, poplatek za životní pojištění 12 Kč). Poslední splátky byla ze strany žalované uhrazena 24.8.2016. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 9.5.2017 řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 4.000 Kč dále úrokem ve výši 20,98% ročně a to od 10.5.2017. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 6.12.2019. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6.12.2019. Ke dni postoupení činí hodnota pohledávky 5.993 Kč sestávající se z dlužné jistiny 4.000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 787,64 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 1.088,36 Kč, dlužného poplatku za životní pojištění 117 Kč. Žalobce požaduje zaplacení částky 5.993 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku.
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 společnost právnická osoba převedl pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce a smluv o spotřebitelském úvěru specifikované v seznamu pohledávek. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v seznamu pohledávek.
Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena dne 30.12.2020. Žalovaná se v dané lhůtě nevyjádřila a na výzvu soudu nereagovala.
Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání v případě, že soud shledá, že dokládané skutečnosti jsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu vyhověno. Žalovaná se ve lhůtě dané soudem nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že žalovaná dle § 101 odst.4 o.s.ř. vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání
V podání ze dne 8.3.2021 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované splácet zápůjčku především na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměr a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalované (složenky, nájemní smlouvy, předložené doklady SIPO, výměr podpory žalované) a byly zaznamenány do karty zákazníka. Současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným pracovníkem odeslány do obchodního informačního systému, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Žalovaná uvedla, že má stálý příjem ze státní podpory, žije v nájmu. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná (právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného uvedené v zákaznické kartě, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 tr.zákoníku).
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
V listin ě označené jako karta zákazníka žalovaná uvedla své osobní údaje – je svobodná, žije ve společné domácnosti od číslo jako partnerka, druh bydlení – nájemník,, je na mateřské dovolené od číslo, finanční údaje (čistou mzdu, další příjmy zákazníka, státní sociální dávky, přídavky na děti, výdaje – nájem, inkaso, výdaje domácnosti. Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalované z OP, složenek, nájemní smlouvy, SIPA a výměru podpory. Zákaznická karta je dne 12.7.2016 podepsaná žalovanou a zástupcem právního předchůdce žalobce.
Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 12.7.2016 a smluvních podmínek má soud za prokázané, že dne 12.7.2016 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 4.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek ve výši 2.364 Kč. Poplatek se skládá z úroku ve výši 364 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.200 Kč. Dále se žalovaná zavázala zaplatit za zařazení do pojišťovacího programu částku 129 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činí 6.493 Kč (zápůjčka, poplatek a životní pojištění), které žalovaná splatí v hotovosti v 43 týdenních splátkách po 151 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti uvedené peněžní prostředky.
Právní předchůdce žalobce. oznámil žalované dopisem ze dne 6.12.2019, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce.
Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou výzvou k plnění ze dne 7.5.2020 k zaplacení pohledávky.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Dne 12.7.2016 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 4.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 2.364 Kč a pojištění 129 Kč. Žalovaná se zavázala na základě smlouvy zaplatit celkem částku 6.493 Kč v hotovosti v 43 týdenních splátkách po 151 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku zápůjčky. Dle tvrzení žalobce žalovaná zaplatila ve splátkách celkem částku 500 Kč. Následně bylo žalované dopisem ze dne 6.12.2019 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.
Podle § 9 odst.1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 do 30.11.2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst.1 zák. o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací).
Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně doložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. (o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.9.2018 sp.zn. 20 Cdo 3180/2018 ).
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle Směrnice 2008 /48/. Čl. 23 Směrnice vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27.3.2014 ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan – Právní rozhledy číslo str. 452).
V projednávané věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Právní předchůdce žalobce vyšel (jak sám uvedl) z tvrzení žalované o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, aniž by jeho tvrzení objektivně ověřil relevantními doklady. Ze zákaznického listu vyplývá, že tvrzení žalovaného byla ověřena průkazem, nájemní smlouvou, výměrem podpory a složenkami. Z částek uvedených v měsíčním příjmu nevyplývá, které částky byly ověřeny předloženými doklady. Není zřejmé, zda uvedená částka 17.600 Kč, jsou sociální dávky nebo příjem partnera žalované a zda tato částka byla ověřena a jakým dokladem. Pokud je ověřený příjem ve výši číslo + číslo + číslo (7.413 Kč) a měsíční výdaje činí 19.771 Kč, je zřejmé, že žalovaná neměla finanční prostředky na splácení poskytnuté zápůjčky, kdy splátky činí 604 Kč měsíčně. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované zápůjčku, aniž by řádně prověřil schopnost žalované zápůjčku splatit, kdy vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil. O nedostatku finančních prostředků svědčí i skutečnost, že žalovaná zaplatila pouze splátky ve výši 500 Kč. Podle ustanovení § 9 odst.1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 do 30.11.2016 má nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavření smlouvy, a proto soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 12.7.2016 je absolutně neplatná.
Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 4.000 Kč, kdy žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že v místě bydliště převzala v hotovosti celou částku zápůjčky. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 4.000 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 vydat. Podle tvrzení žalobce žalovaná zaplatila částku 500 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat to, oč se obohatila, tedy částku 3.500 Kč (částka poskytnutá 4.000 Kč – částka žalovanou zaplacená 500 Kč) a pro zbývající požadovanou částku a úroky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 30.12.2020. Nárok se stal splatným 31.12.2020 a žalovaná se dostala do prodlení od 1.1.2021. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 1.1.2021 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 10.647,59 Kč (částku 5.993 Kč + úrok 2.193,58 Kč + 1.174,80 Kč – úrok 20,98% ročně z částky 4.000 Kč od 7.12.2019 do 30.4.2021 + úrok z prodlení 835,41 Kč + 450,80 Kč – úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 4.000 Kč od 7.12.2019 do 30.4.2021). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 3.594,90 Kč (jistina – číslo + 94,90 Kč – úrok z prodlení ve výši 8,25% z 3.500 Kč od 1.1.2021 do 30.4.2021). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 33,8%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 66,2%. Poměr úspěchu tedy činí 32,4% ve prospěch žalované. Dle obsahu spisu žalované náklady řízení nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání dle § 202 odst.2 o.s.ř. přípustné.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.