Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 300/2020-23
Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr Alenou Mědílkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa, země
zastoupená titul. jméno příjmení, titul za jménem, advokátkou
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 500 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 500 Kč od 24.7.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 500 Kč od 20.10.2014 do 23.7.2020, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně titul. jméno příjmení, titul za jménem, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 500 Kč od 24.7.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 500 Kč od 20.10.2014 do 23.7.2020, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou doručenou soudu dne 22.5.2020, doplněnou podáním ze dne 26.1.2021, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 500 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 2.10.2014 mezi žalovaným a společností právnická osoba, se sídlem země (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 500 Kč, a to na bankovní účet. Žalovaný se zavázal zapůjčené peněžní prostředky vrátit do 19.10.2014 spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky, což však i přes výzvu neučinil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni z předchůdkyně žalobkyně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017.
2. Žalovaný byl usnesením ze dne 5.1.2021, č. j. 21 C 300/2020 -15, vyzván, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy písemně vyjádřil k připojené žalobě a aby ve vyjádření uvedl, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a aby označil důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Žalovaný byl dále usnesením vyzván, aby se ve lhůtě 14 dnů vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil ani k žalobě, ani k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně rovněž souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání.
4. Z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutečnosti: ze smlouvy (Prohlášení) číslo ze dne 2.10.2014 soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 500 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 0 Kč do 17.10.2014 Smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
5. Z čl. 5 Standardních podmínek žalobkyně soud zjistil, že veškeré částky poskytnuté předchůdkyní žalobkyně byly splatné v jedné splátce.
6. Z kopie občanského průkazu žalovaného plynou osobní údaje žalovaného.
7. Z výpisu číslo ze dne 2.10.2014 plyne, že dluh žalovaného činí 500 Kč na jistině a 90 Kč na poplatku.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017 a její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni.
9. Z dopisu ze dne 11.3.2020 (odeslaného dle podacího archu dne 17.3.2020) soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky.
10. Žalovaný, jak výše uvedeno, se ve věci nevyjádřil, nezpochybnil listin y předložené žalobkyní a sám žádná tvrzení ani důkazy nepředložil, ač k tomu byl soudem vyzván.
11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
12. Podle § 2991 odst. 2 ObčZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1968 ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části důvodná.
17. Soud má za prokázané, že žalobkyně je věcně legitimována k vedení sporu na základě smlouvy o postoupení pohledávky (§ 1879 ObčZ). Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla v roce 2014 uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžité prostředky ve výši 500 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit nejpozději do 17.10.2014. Předmětná písemná smlouva o zápůjčce je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Žalobkyně k prokázání těchto svých tvrzení označila a předložila soudu prohlášení č. 1005166702 ze dne 2.10.2014. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda žalobkyně v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinným od 1.1.2011 do 1.12.2016, před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na vyjádření žalobkyně v podání ze dne 26.1.2021, v němž k výzvě soudu uvedla, že nedisponuje žádnými informacemi o způsobu ověřování úvěruschopnosti žalovaného a nemá k dispozici žádné podklady, soud dospěl k závěru, že řádně úvěruschopnost žalovaného neposoudila a smlouva o zápůjčce je podle výše tohoto odstavce uvedeného zákonného ustanovení neplatná.
18. Soud se dále zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení (§ 2991 a násl. ObčZ), s ohledem na závěr soudu o neplatnosti smlouvy o zápůjčce. Soud má za prokázané, že na základě písemné smlouvy o zápůjčce ze dne 2.10.2014, jež žalovaný vlastnoručně podepsal, byla žalovanému předchůdkyní žalobkyně poskytnuta peněžní částka 500 Kč. S ohledem na výše tohoto odůvodnění vyslovený názor soudu o neplatnosti smlouvy o zápůjčce tak nezbylo než uzavřít, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor žalobkyně, neboť přijal plnění ve výši 500 Kč bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ). Tím, že žalovaný k výzvě žalobkyně bezdůvodné obohacení nevydal, porušil povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 odst. 1 ObčZ, a proto mu soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni částku 500 Kč.
19. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009 ). Právní zástupkyně žalobkyně sice vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 11.3.2020, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 22.7.2020, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 23.7.2020. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 24.7.2020, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 10 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb. ). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, a to jen 8,05 % ročně, avšak již od 20.10.2014, tedy od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 500 Kč od 24.7.2020 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 500 Kč od 20.10.2014 do 23.7.2020 pak soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou ve II. výroku rozsudku zamítnout.
20. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, neboť byla neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části (výrok II. rozsudku). Náklady řízení žalobkyně činí celkem částku 1 489 Kč a sestávají se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta žalobkyně ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“) za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby,) 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a 21% DPH z částky 900 Kč, tj. ve výši 189 Kč Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ).
21. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s.ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.